Seriál: Pobaltí 99 (KBK)

Víte, jak se v Polsku vozí vlakem kola, jak v Estonsku opravují silnice, že v Lotyšsku nemají na každém nádraží jízdní řád a v Polsku vlaky létají?

Závěr bohatýrské cyklistické cesty po pobaltských státech. Z Estonska přes Lotyšsko a Litvu do Polska a celonoční přejezd vlakem do ČR.

Předposlední díl našeho cyklistického cestování, putování a bloudění po pobaltských státech.

Větrné mlýny, stíhací jízda na 30km, tajné vojenské letiště a nádraží vopuštěný jako z písniček Wabiho Daňka.

Tak jsme se probudili. Svítilo sluníčko a foukal vichr. Začal jsem vařit polévku - hrachovku a dal do ní tři vejce, co jsme získali večer. Po jídle jsme se začali balit. Stan umí dělat kotrmelce. Udělal jich pět a pak mu to Damon zatrhl.

Asi od šesti hodin vyřvával nějaký kohout, proč to netuším. Domnívám se, že byl špatně nařízený, nebo se předbíhal. V sedm jsem to vzdal a vylezl jsem ze spacáku. To zvíře bylo podlé hanba mluvit, jen co zjistil, že jsme venku, tvářil se jakoby nic.

Dnes i s naučnou vložkou!

V obchodě opravdu měli právě jeden plášť 32x622. Duše už ne. A neměli ani duše do současného pláště. V Rize jsme se vydali na tržiště, o tom, že tam ten stánek s koly stojí, nepochybuji, ale najít se nám ho nepodařilo.

Ráno nás vzbudil zvuk, jako když někdo mlátí železným kladivem do kovové helmy. To jenom pán s kosou zrovna přeparkovával krávu.

Ráno jsem se probudil jako první, vstal jsem. Naši hostitelé se ptali, co tak brzo vstávám. Snažil jsem se vymluvit na to, že u nás je už osm hodin, to však nevyšlo, protože u nás v tu doby je hodin šest. Dostal jsem čaj, chleba, máslo, sušenky a vynadáno, že málo jím, že nechci mlíko, a že si málo mažu. Když jsem skoro dosnídal začali vstávat ostatní a taky snídali. Po té co opravdu bohatýrsky posnídali i oni rozloučili jsme se, slíbili, že až budem příště v Kalinigradu, že se určitě stavíme.

Konečně jsme zastavili a vyházeli jsme všechny naše věci včetně kol z vlaku na nástupiště. Po odjezdu vlaku jsme se začali stěhovat z nástupiště do haly. Když už jsme tam všechno měli, přišel nervní děda se stolečkem a vyhodil nás o 5 metrů vedle. Pak si rozložil stoleček...

V roce 1998 jsme založili sdružení 137.NRS Klub bludný kořen. Bylo to volné sdružení dobrodruhů, kteří vypověděli boj plíživému zaostávání ducha a těla. S klubem jsme podnikli jsme mnohé povedené i méně povedené akce, jednou z nich byla i expedice Pobaltí `99, ze které pochází tyto dosud nepublikované zápisky.

Při cestě jsme navštívili Polsko, Rusko (resp. Kaliningradskou oblast), Litvu, Lotyšsko a Estonsko.