Seriál: Návštěva Ugandy 2015

Místní mě přátelsky zdraví, děti ohlašují mou přítomnost voláním „Muzungu! Muzungu!“, skupinka dětí mi dává místní ovoce (…nevím, jak se to jmenuje, ale je to moc dobré…) za odměnu jim dávám propisky – tu poslední dostává kluk ze sousedství, který na cestu odhazuje hračku (na klacku plastová láhev s přidělanými kolečky) a peláší ke mně pro dárek od muzunga, děcka jsou nadšené, jako by to byl první dárek v jejich životě.

Z města vítr občas přinese zpěv tanečníků, později se k tomu přidá svolávání k muslimské modlitbě. Okolo poletují spousty motýlů, jejich barevnost předčí fantazii. Zpět do Morota se vracím druhou stranou kopců, děti u cesty se chtějí fotit, staré černošské babičky žebrají cokoliv, hlavně kuřivo.

Ráno mířím v matatu do Mbale, města u NP Mt. Elgon na keňské hranici, asi 150 km severovýchodně od Jinji. Silnice jsou asfaltové, místy s velkými dírami, jinde asfalt nikdy nebyl. Krajina se krásně zelená, díky vlhkosti a velkým mokřadům se zde daří rýži, její pěstitelé ji u cesty prosíváním čistí.

V létě 2015 jsem na jeden měsíc navštívil Ugandu a její část jsem si dle možností projel. Na celou dobu pobytu jsem měl pouze 1050 USD, takže jsem ani nepočítal s návštěvami předražených rezervací, v nichž lze vidět africké kočky, lidoopy nebo africké tlustokožce, ani národních parků s horami vysokými 4000 až 5000m/m. Vlastně ani nepatřím mezi ty, pro které je Afrika srdeční záležitostí, spíš jsem chtěl po předchozích návštěvách Asie (a zemí jako Irán, Irák, Korea, Laos, Kambodža aj.) vidět něco nového a mít možnost srovnání.