Naše rozhodnutí vrátit se místo k bivaku do hlavního města nese v sobě i nějakou tu výhodu. Moc jsme se chtěli podívat na východní pobřeží, protože se morfologicky výrazně liší od krajiny ve středu Madeiry. Kdybychom bivakovali, museli bychom si pronajmout auto, abychom vše stihli. Přítel by musel řídit a tyto serpentiny jsou snad noční můrou každého řidiče. Ještě že tu mají ty autobusy.
Dnes jsme měli dá se říci, štěstí v neštěstí. Túra měla začínat v sedle Encuameda, ale nedojeli jsme! Těsně pod sedlem to v autobuse zapraskalo a místo dopředu se autobus sune dozadu. Řidič autobusu neváhá, šlápne na brzdu a s cestováním v autobuse je konec. Popadli jsme baťohy a ten kousek jsme si to vyšlápli.
Rozhodli jsme se, že se tento rok podíváme na ostrov ležící v Atlantickým oceánu. Madeira má na délku pouhých 20 km. Mnozí by si řekli, že těch pár kilometrů by mohla být velmi příjemná procházka. Tedy především ti, kteří mají velmi dobrou fyzickou kondici. My jsme však přijeli poznávat krásy této krajiny a tak jsme bohužel nestihli projít celý ostrov. O to víc jsme mohli čerpat z místních tradic a poznávat místní kulturu.