Seriál: Kouzlo pražských zahrad

Na 1. máje na Petřín! Tradiční romantika s netradičním programem!

Kouzelné, tiché a romantické jsou zahrady Petřína. Spousta zeleně, stromů a vysoké trávy, spousta cestiček a zákoutí, spousta ticha, které se tu prolíná se zpěvem ptáků a cinkotem tramvají projíždějících dole Újezdem k Andělu nebo na Malou Stranu.

Petřín, ten dobře zná každý rodilý Pražák. Petřín a jeho zahrady to je romantika mládí a vzpomínky stáří. Petřín a láska jedno jest. A to bez nadsázky, pro každou generaci.

Během více než roku jsme prošli mnoha pražskými zahradami a parky, jejich historií i současností. O Praze a jejích památkách nejen o zeleni, která dělá Prahu Prahou by se dalo psát velmi a velmi dlouho. Seriál by mohl mít klidně dílů jednou tolik. Ale všeho do polosyta, je staré známé pořekadlo. Je alespoň volný prostor pro vás samotné, projít se pražskými uličkami a pražskou zelení a najít si to své místečko srdci nejbližší a svůj zelený koutek, kde se dá spočinout a jen tak dlouze sedět a rozjímat.

Prošli jsme se spolu již mnoha stoletími Prahy, nejen jejími zahradami, ale i jejich historií i současností. Pro mnohé Praha vzdálená stala se tak Prahou blízkou, romantickou a měnící se s časem. Snažila jsem se ukázat stavební i kulturní minulost míst, najít bohatství pražských zákoutí, jejich netušené detaily stejně tak jako dané architektonické základy odvíjející se od zpracování každé jednotlivé lokality v kontextu s dobou, ve které zahrada či park původně vznikaly. Pokoušela jsem se nalézt vývojovou kontinuitu života Prahy jako takové. Město je živý organismus, rostoucí a měnící se s věkem svých více jak tisíc let.

Když vstoupíte do jižní části areálu botanické zahrady, dýchne to tu na Vás nejen vůní a barvami ale i jasnou představou a záměrem. Nenajdete tu žádné staré vzrostlé stromy, stín, chlad ani bujnou vegetaci. Uvidíte naopak posečené louky, spousty trsů nízkých květin a skalniček a tújí, které narostly do výšky svých 16 let. Je vidět, že zahrada je zbudována koncem tisíciletí. Dominantou je unikátní skleník Fata Morgana, který se nachází mimo vlastní areál botanické zahrady.

Vstoupíte a omámí Vás tisíce vůní. Roku 1845 pozemky zakoupila společnost pro zvelebování zahradnictví Böhemische Gartenbaugese­llschaft za finančního přispění hraběte Rohana a právě zde založila Společenskou zahradu. Po velké povodni roku 1890 odkoupil zahradu stát pro pražskou univerzitu.

Zahrada slouží nejen jako zdroj demonstračního materiálu pro studenty biologie a přidružených oborů jak z Karlovy univerzity, tak ze sesterských fakult, ale i pro studenty středních a žáky základních škol. Částečně slouží i k relaxaci návštěvníků zejména z řad obyvatel Prahy 2.

Vedle Letenských sadů, v místě kde stávaly pražské Mariánské hradby leží pečlivě pěstěná zahrada. Obklopuje vilu, kterou nechal postavit v roce 1914 první československý premiér Karel Kramář. Od 18. prosince 1998 slouží jako oficiální rezidence českých premiérů.

Náměstí leží mezi ulicemi Moskevská, Tolstého, Madridská a Slovinská v Praze 10 ve Vršovicích. Park na náměstí Svatopluka Čecha je veřejnosti přístupný bez omezení. Lidé ho využívají často jako spojnici pro pěší stejně tak jako shromaždiště před kostelem, ale i k běžné relaxaci na lavičkách a k procházce mezi zelenými plochami v celém okolí kostela.

Heroldovy sady najdete v Praze 10 ve Vršovicích v prostoru mezi ulicemi Kodaňská, Holandská a Vršovickým náměstím. Je de facto rozdělen na parky dva. Jeden je udržovaný s dětským hřištěm a krásnými prostornými travnatými plochami, uzavíratelný a ohraničený železným plotem. Druhý je v okolí bývalého zámečku ve stavu výrazně horším.

Park najdeme v Praze 9 Prosek mezi ulicemi Vysočanská, Jiřetínská, Jablonecká a Prosecká. Byl založen při výstavbě tehdy nové obytné čtvrti v 70. letech 20. století na severu Prahy, kdy zde vznikalo sídliště se stejnojmenným názvem Prosek. Masivní výstavba, která zde probíhá už řadu let, úplně mění vzhled tohoto sídliště. Současně s tím probíhá i revitalizace tohoto parku.

Tento rozlehlý, krásný a velmi upravený park najdete v Praze 9 ve Vysočanech. Leží mezi ulicemi Sokolovská, Rubeška a Podvinný mlýn. V letech 1997 až 1998 prošel park velkou úpravou a to na území táhnoucím se v pásu městské zeleně od osady Kolčavka až k přednádražnímu prostoru stanice Praha Vysočany. Park Podviní je jedním z mála městských parků, které mají veřejné ohniště.

Toto novodobě upravené torzo městského veřejného parku najdeme v Praze 8 u Muzea hlavního města Prahy, mezi ulicemi Sokolovská, Ke Štvanici, Křižíkova a Těšnov, nedaleko metra Florenc, trasa B a C. Park přišel o své jméno. Pod názvem Švermovy sady na něj vzpomínají už jen pamětníci.

V letech 1731 až 1737 zde byla v Praze popud a za financování z nadace Petra Strozziho ze Schrattenthalu postavena azylová budova pro válečné invalidy. Ze cvičiště a střelnice v jejím okolí později vzniknul park. Při realizaci parkových úprav na přelomu devatenáctého a dvacátého století byly v těsné blízkosti založeny i Kaizlovy sady.

Dva parky v Karlíně, které slouží jako pěší spojky a pro příležitostnou relaxaci. Oba v brzké budoucnosti čekají změny.

Park je poměrně rozsáhlý, dnes disponuje výměrou 4,25 ha v nadmořských výškách od 184 metrů do 210 metrů. Z východu jej lemuje ulice Zenklova a z jihu ulice U Českých loděnic. Jméno Františka Thomayera nese park od roku 1958, kdy zde byl odhalen i Thomayerův pomník.

Břevnov patřil k nejstarším osadám náležejícím Praze. Jeho vznik a vývoj byl poznamenán tím, že zde vedla prastará cesta z Prahy na západ a především založením Benediktinského kláštera. Dnes uzavřený klášter ve vnitřním ohrazení opěrných zdí a hospodářských staveb žil v minulosti svébytným způsobem, založeným na soběstačném hospodářství.

Park se nachází v blízkosti obory Hvězda a nedaleko Markétské zahrady (zahrady kláštera v Břevnově) na Praze 6 podél ulice Tomanova.

Areál volného času byl budován v celé rozloze pláně, která má nyní síť pěších cest s in-line bruslařskou dráhou dlouhou 3 800 metrů. Najdeme zde dětská hřiště, volejbalové kurty, posilovací stroje, travnaté plochy pro rekreační míčové hry, fotbalové hřiště, plochu, na které modeláři létají s uměleckými modely letadel. Rekonstrukce statku Ladronka byla oceněna titulem stavba roku 2006.

Pásy domů jsou zde protkány zahradami a každá ze zahrad a parků je věšena jako malý korálek na náhrdelník, který spojuje největší zelenou plochu Stromovku s masivem zeleně v okolí Pražského hradu. Zelené bohatství Prahy 6 tvoří více než 250 ha zelených ploch spravovaných radnicí, která investuje ročně přes 100 milionů korun na jejich uchování a zvelebení.

Každá z částí Prahy má svou atmosféru i svůj rukopis. Jiný rukopis mají ulice a stavby, jiný rukopis zeleně a parky. Právě Dejvice je část města nejvíce protkaná parky a zahradami s markantním rukopisem a prolínajícím se jak architekturou, tak zelení. Jedním z nejkrásnějších míst je pražská rezidenční čtvrť Hanspaulka.

V impozantních hanspaulských vilách kdysi žili například Lída Baarová, Cyril Bouda nebo Jaroslav Seifert. Známá je i legenda, která říká, že na hanspaulském hřbitově leží muži ze Ctiradovy družiny, kteří byli pobiti v dívčí válce.

Park Sacré Coeur najdeme na Praze 5 na kopci proti Mrázovce.
Na území mezi dnešní Holečkovou a Kartouzkou ulicí bývala kdysi usedlost Kanclirzska, obecně nazývaná Kanclířka. Dnes tady najdeme ještě pozůstatky sadu, velké množství hrušní, které jsou tady mezi stromovím dominantní. V minulých čtyřech letech ale prošel park velkými změnami. Nedaleko parku je kaple Sacre Coeur, která je v dnešní době odsvěcená a slouží k pořádání společenských událostí.

Park Mrázovka je příjemný a klidný upravený prostor v terasovitých blocích nad sebou, které jsou propojeny cestami a schodišti. Je vhodný především pro pejskaře a maminky s dětmi, které touží po nových hřištích a vyžití.

Park najdete v Praze 5 na Smíchově. V podstatě jde o plochu před smíchovským Národním domem a kdysi Smíchovskou tržnicí, dnes pobočkou Městské knihovny a okolo kostela sv. Václava. Park není velký, pouhých 0,36 hektaru a nachází se v nadmořské výšce 192 až 194 metrů. Veskrze jde o relaxační plochu obestavěnou z několika stran typickými smíchovskými domy, jejichž krásná okna, průčelí, sošky mi často berou dech.

Na tomto místě býval také Jezuitský letohrádek, který Kilián Ignác Dienzenhofer, architekt, po němž mají sady jméno, postavil rovněž na Smíchově pro Jezuity roku 1735. Původně sloužil jako ubytovna pro dočasně uvolněné členy řádu. Byla to prý krásná budova. Jednopatrová, obdélníkového půdorysu 25 krát 12 metrů a měla mansardovou střechu. Budova však musela roku 1930 ustoupit vyústění Jiráskova mostu a její existenci dnes připomíná pouze název Dienzenhoferovy sady.

Vrch Vítkov je protáhlý kopec na pravém břehu Vltavy a tvoří od nepaměti přirozenou severní hranici Žižkova od Karlína. Název obce Žižkov zase vzniknul díky vítězství husitů nad křižáckými vojsky Zikmunda Lucemburského. Na památku této bitvy se Vítkov začal nazývat Žižkův vrch – Žižkov. Dnes ho Pražané nazývají oběma přízvisky.

V meziválečném období bylo rozhodnuto vybudovat zde národní památník, který se spolu se sochou Jana Žižky stal dominantou tohoto místa. V současné době prochází památník i park rozsáhlou rekonstrukcí.

Když se vymotáte z žižkovských uliček, dostanete se na opačnou stranu ráje. Na tu ještě krásnější. Do srdce Žižkova, zeleně pražské. Stezkou můžete vystoupat na Vrch svatého Kříže, místo spíše známé pod obecným názvem Parukářka. Žižkováci to tady jednu dobu nazývali přízviskem Na Křížku. Údajně tu kdysi bývalo popravčí místo, ale tuto nedoloženou informaci někteří historici popírají. Nyní tu stojí svérázná hospoda s výhledem na starou Prahu, s jakým se může chlubit málokterý lokál v hlavním městě. V okolí hospůdky i přilehlém parku je spousta laviček.

Park je zde už od dob parcelace usedlosti Nigrinka, ke které došlo koncem 80. let 19. století. Půdorys parku téměř stejný, jako je dnes, byl poprvé zaznamenán roku 1890 na plánu města Prahy pod názvem Růžové sady. Vznikly zřejmě podle návrhu architekta Františka Thomayera. Nesou jeho rukopis, ale není nikde skutečného záznamu o tom, kdo park skutečně vybudoval.

Po desetiletí nesl park jméno Sady Svatopluka Čecha. Na současných oficiálních mapách je uváděn jako Čechovy sady. O přejmenování, ani kdy k němu došlo, není nikde ani zmínka.

V prostoru vymezeném ulicemi Polská, Italská, Chopinova, Vozová a U Rajské zahrady leží už více než celé století park Riegrovy sady. Místo s kouzelným výhledem na Hradčany a Malou Stranu, místo, které je považováno za duši celých Vinohrad. Sady nesly od svého vzniku jméno českého politika Františka Ladislava Riegra, jen během války byly dočasně přejmenovány na Smetanovy sady. Pak se jim vrátil název původní.

Čelakovského sady leží těsně vedle Národního muzea, mezi ulicemi Vinohradská, Mezibranská a Škrétova na Praze 1 Nové Město. Rozloha původní zeleně byla značně omezena stavbou metra a magistrály, která sady lemuje z východní a ze západní strany. Právě díky stavbě metra a magistrály byl park rozdělen na dvě části, jeho původní koncept změněn a z původní kompozice parku se nezachovalo prakticky nic.

Před budovou Hlavního, dříve Wilsonova nádraží, v prostoru mezi ulicemi Opletalova, Wilsonova, Bolzanova a Washingtonova leží park Vrchlického sady, dříve zvaný Velký park. Po výstavbě nové odbavovací haly z bývalé koncepce parku mnoho nezbylo, síť cest je podřízena vstupům do metra a nádraží. V devadesátých letech se do těchto míst začaly stahovat kriminální živly a prostranství si vysloužilo nelichotivou přezdívku Pražský Sherwood.

Havlíčkovy sady neboli Grébovka či Gröbovka je park anglického typu. Nachází se v Praze 2 na Královských Vinohradech.

Ve druhé polovině 14. století Karel IV nechal založit na zdejších prosluněných stráních vinice. Později zde vznikly hospodářské usedlosti Horní a Dolní Landhauska. Roku 1870 koupil parcely i s usedlostmi pražský podnikatel Moritz Gröbe a na pozemku Horní Landhausky nechal vybudovat letní sídlo zvané tehdy „Villa Gröbe“.

Karlovo náměstí dnes je nejen největší pražské náměstí, ale také náměstí s největším množstvím plastik. Je to obchodní, společenské a dopravní centrum hlavního města. Díky svému parku je to i vyhledávané odpočinkové místo pro místní obyvatele, dospělé i děti. Park zároveň slouží jako průchozí pro mnoho Pražanů nebo jako nástupní část do stanice metra Karlovo náměstí z několika vchodů.

Kdysi, koncem 19. století, bývaly Královské Vinohrady obcí s krásnými starými zahradami. Bylo to jedno z mála míst, které si v době velkého tlaku na nové parcelování starších původních zahrad, dokázalo uhájit prostory pro místa veřejná i navzdory razantnímu růstu cen pozemků určených pro výstavbu nových domů. Na přelomu 19. a 20. století tak v Praze 3 Královských Vinohradech při parcelaci zahrad vznikl i park na Náměstí Jiřího z Poděbrad.

Tento park je poslední dobou známý jako výchozí bod velkých masopustních průvodů. Masky jdou za bujarého veselí Mahlerovými sady, přes Havlíčkovo náměstí až do parku Parukářka, kde průvod končí masopustním programem a ohňostrojem.

Na náměstí Míru (dříve Purkyňovo náměstí) v Praze 2 v Královských Vinohradech. se nachází velmi exponovaný a provozem zatížený park, který slouží především jako průchozí prostor.

Kdysi se nazýval Městský sad. Najdeme ho na Královských Vinohradech mezi ulicemi Korunní, Kladská, U Vodárny, Slovenská, Francouzská. Je velký 2,94 ha v nadmořské výšce 238 až 276 metrů.

Kampu zná dobře nejen každý Pražák, ale i mnoho návštěvníků města mimo jiné proto, že je používána jako spojnice mezi Karlovým mostem a mostem Legií. Každý, kdo se projde po Karlově mostě, většinou spočine po znavujícím cestování po historické Praze právě zde, kousek pod Karlovým mostem na Kampě.

Vojanovy sady, dříve zvané zahrada anglických panen najdeme v ulici U Lužického semináře na Malé Straně v Praze 1, takřka v srdci města. Je to prostor uzavřený a schovaný uprostřed budov a zdí, nedaleko Karlova Mostu, na místě, kudy chodila historie. Tato oáza klidu v centru velkoměsta byla kdysi součástí někdejší ovocné zahrady, která vznikla současně se založením biskupského dvorce v roce 1248. Právě proto jsou uznány za část nejstarší částečně zachovalé zahrady v Praze.

Park Charlotty G. Masarykové je jeden z městských veřejných stále přístupných parků. Park je v bezprostřední blízkosti zahrady Bílkovy vily, první pražské vyjímečné stavby s plochou střechou. Vila i se zahradou od září 2007 prochází rekonstrukcí.

Park volně navazuje na Chotkovy sady. Současný název pochází z roku 1919. Je odvozen od slova Leteň, což znamená Sluneční vrch. 25 ha v různých nadmořských výškách, od 192 do 230 metrů. Současný název pochází z roku 1919. Je odvozen od slova Leteň, což znamená Sluneční vrch. Park je celoročně a celodenně (i v noci) přístupný veřejnosti. Je využíván lidmi všech věkových kategorií jak k promenádním procházkám, tak ke sportovnímu vyžití. Je zde i hřiště pro malé děti a dvě restaurace.

Tyto zeleně a místa se nazývají Chotkovy sady po svém zakladateli, nejvyšším purkrabím, hraběti Karlu Chotkovi, který dal k výstavbě tohoto parku popud roku 1833. Jejich původní název byl Lidová zahrada. Toto místo však bylo od počátku upraveno pro procházky pro běžný lid. Chotkovy sady byl tehdy první veřejný park tohoto typu na území Prahy.

Nedaleko odtud, kde dnes proudí hady aut a kudy se procházela historie lásky i války, tam, kde se kdysi milovalo, tančilo, zpívalo a bavilo, ale také zabíjelo (zvěř při honitbách) a vraždilo (bitva na Bílé Hoře), tam v blízkém okolí Bílé Hory kdysi, roku 1534 započala výstavba druhé královské obory, která v počátcích svého vzniku byla nazývána Novou. Tam, kde po staletí pulzovala tak protichůdná energie, je dnes oáza klidu a míru a pohody. Tam můžete zajet na příjemnou procházku mezi množstvím všech odstínů zeleně, jaké jen existují.

Několik generací naší rodiny prožilo svůj život v těsné blízkosti Královské obory. Byla takovou naší zelenou mámou, útočištěm radostí i bolestí, mládí i stáří.
Kdysi jsem tu psala o řece Vydře a nazvala jsem jí svou srdeční záležitostí. Z pražských zahrad a parků je takovou mou opravdovou srdeční záležitostí obora Stromovka a tak bude mé vyprávění o ní poněkud delší než jsem původně plánovala.

V letech 1988 až 1997 se po etapách realizovala obnova parku podle návrhu zahradního architekta Drahoslava Šonského a architekta Jaroslava Mayera. Celý park leží v přirozené nivě potoka, na kterém se nachází soustavy mostků. Některé jsou velmi krásné a zdobené.

Při dávných procházkách do těchto míst jsem milovala malý zahradní pavilon v jihozápadním rohu zahrady. Byl umístěný úplně nahoře nad srázem skalního ostrohu. Stavba byla kdysi motivovaná středověkým opevněním a býval z ní krásný výhled. Dnes se na ni prakticky nedá dostat.

Zámecký park a zámek, bývalý konvent, rajský dvůr, bývalou prelaturu, promenádní terasu, stodolu, kočárovnu a kostel sv. Jakuba najdeme v Praze 5 na Zbraslavi. Václav II. v těchto místech založil cisterciácký klášter, aby odčinil smrt Záviše z Falkenštejna, kterého dal popravit. Určil také klášterní mariánský chrám s kryptou za královské pohřebiště panující přemyslovské dynastie.

Zahrada byla mimo provoz v letech 1977 až 1989, přičemž byl opravován nejen zámek a jeho výzdoba, ale i celá zahrada. Myslím, vždycky byl a po rekonstrukci zůstal tento barokní zámeček ve stylu římských předměstských vilek největším a nejkrásnějším zámečkem v Praze. Právě u něj totiž platí dvojnásob než kdekoli jinde ta absolutní symbióza a harmonie živých a neživých složek.

Jako ostatní vyvýšená místa v Praze ve středověku tak i Paví vrch na Smíchově pokrývaly vinice, u kterých byla roku 1654 vybudována raně barokní usedlost. Později pak v těchto místech vznikla zahrada Santoška.

Původně zde byl hospodářský dvůr, podle prvních dokladů pocházejících ze 14. století, v majetku Náze, písaře Karla IV. Roku 1415 tento dvorec dostal od Václava IV. dvořan Vok z Valdštejna. Od té doby se na tomto rozsáhlém hospodářství s vinicí, ovocnou zahradou i poli vystřídala řada majitelů. Jedním z nich byl i staroměstský měšťan Blažej Cibulka z Veleslavína jehož příjmení dodnes označuje celou tuto oblast na vršcích Košíř.

Kdysi dávno na místě současného letohrádku, či v jeho bezprostřední blízkosti stával nejstarší kartuziánský klášter v českých zemích, který založil Jan Lucemburský roku 1342. Z barokního letohrádku, který zde byl později vybudován, se do dnešní doby dochovala jen bývalá střední část, spojovací krček a severní křídlo.

Stejně jako v širokém okolí se ve 14. století i zde, na místě Klamovky, rozkládala vinice. Tato patřila klášteru Kartuziánů. Jak vinice, tak klášter a později usedlost měla mnoho majitelů, kteří se rychle střídali.

Kdysi za hranicemi tehdejší Prahy vznikaly v pražském předměstí v místě vinic, polí, hájků potoků i rybníků předměstské vily, usedlosti a dvory. Tak také vznikla Bertramka, jako typická předměstská usedlost pod Černým vrchem s kartuziánskými vinicemi.

Protože mě oslovily dějinné osudy i mimořádné architektonické řešení zahrady, zažádala jsem Ministerstvo zahraničních věcí ČR o povolení ke vstupu do paláce i zahrady abych je mohla nafotit. Zahrady prý nebyly nafoceny po mnoho let a tak jsem povolení přece jen dostala. Tímto článkem a fotografiemi bych moc ráda poděkovala za vstřícnost. Pojďte se tedy se mnou projít virtuálně palácem i zahradami…

Nepřehlédnutelná zahrada a dům pokud někdy pojedete autem nebo tramvají po Rašínově nábřeží v Praze a bude svítit slunce. Dům září svými kubistickými liniemi…

Původní farní hřbitov vyšehradské kapituly byl v sedmdesátých letech 19. století přeměněn v národní pohřebiště zásluhou vlasteneckých proboštů Václava Štulce a Mikuláše Karlacha. Součástí hřbitova je známý Slavín, společná hrobka osobností českého národa.

Na Vyšehradu najdete několik menších parků a zahrad, z nichž některé jsou přístupné pouze po domluvě. Tak jako na více místech, probíhaly i zde na přelomu tisíciletí rekonstrukce vracející těmto místům jejich zašlou krásu.

Už Jirásek ve svých Starých pověstech českých přisoudil Vyšehradu výjimečné postavení. Právě odsud nechal poslat kněžnu Libuši poselstvo za Přemyslem Oráčem, odsud skočil svůj proslulý skok bájný kůň Šemík rovnou do Vltavy.

Pamatuji tyto zahrady na počátku 80. let 20. století, kdy byly téměř všechny na počátku zkázy, zpustlé a zubožené. Schodiště opadaná, pobořená, opěrné zdi teras v rozkladu, terasy zarostlé travou a popínavými rostlinami. Jen místy probleskovala koncentrovaná, člověkem i přírodou umocněná krása mimořádného místa, které volá po svém znovuzrození. A to se myslím podařilo a nadále daří.

Jedny z nejúžasnějších a mému srdci blízkých pražských zahrad jsou jedinečné palácové zahrady pod Pražským hradem. Jedná se o soubor šesti zahrad: Ledeburská zahrada, Malá a Velká Pálffyovská, Kolowratská , Malá Fürstenberská zahrada a Velká Fürstenberská zahrada Poslední jmenovaná je momentálně (7/2007) v rekonstrukci a pro veřejnost je uzavřena už desítky let. Její spodní upravená část patří polskému velvyslanectví . V mnoha publikacích o Praze se do souboru ale započítává zahrad pouze pět (Malá a Velká Fürstenberská zahrada je uváděna společně pouze jako Fürstenberská).

Byli jsme svědky dob, kdy docházelo k zázračným proměnám a stále k nim dochází, zahrady dostávají nový háv, nové květiny i chodníky. Jejich rekonstrukce jsou nákladné, zahradníci pilní, je dbáno zákonů přírody a výsledkem jsou vůně vetkané do jemných ornamentů květin a půvab zachovaný světu přes všechna předchozí strádání.

Kouzelné zahrady a poezie, kouzelná Praha a my, uspěchaní lidé… My slepci, kteří se stále někam ženeme a nemáme stání. Kdo z nás se zastaví, aby uslyšel bít Orloj, kdo z nás se zasní a popustí uzdu své fantazii…kdo z nás přitom bloudí hradními zahradami v polosnu a dokáže vnímat poklady historie… Kdo z nás hledá a nachází? Kdo opravdu hledá najde. Pražské zahrady poskytují barvy, vůně, krásno i tajemství…

Jeleny zde žijící panstvo lovilo mnohdy přímo z oken rezidence. Nevydrželi zde ale dlouho. Za francouzské okupace v letech 1741 až 1742 byli během dvou let všichni do jednoho vystříleni. Zůstalo po nich jen jméno příkopu.

Návštěvníci zahrady dnes ale nejvíce využívají prostor před Letohrádkem královny Anny, tzv. giardinetto. Je to nevelká ozdobná zahrada, kterou kdysi upravil architekt Pavel Janák podle vzoru nizozemského architekta de Vriesse v čistém renesančním stylu. Právě v jejím středu stojí už výše zmiňovaná Zpívající fontána. Pousmála jsem se, když ke spodní míse přikládala ucho má dcera a říkala jsem si co asi za melodii slyší dnes ona.

Poslední vlastník, Ferdinand Kinský, chtěl zahradu rozparcelovat a zastavět činžovními a vilovými domy. Smíchovská obec tuto žádost zamítla a společně s pražskou obcí od Ferdinanda Kinského odkoupila a dne 12.5. 1901 otevřela pro veřejnost.

Františkánská zahrada je jednou ze zahrad Pražany nejvíce využitých k příjemnému krátkému odpočinku. Dlouho tam ale nevydržíte, protože je v ní přespříliš rušno. A tak žije velmi intenzivně, skoro bych řekla, že v ní tepe srdce Prahy.

Všem svým přátelům a známým, kteří nejsou z Prahy, doporučuji jediné. Běžte si navečer sednout na vyhlídku, na nejvyšší bod Vrtbovské zahrady a potom už můžete jet klidně z Prahy domů! Ať už budou Vaše zážitky po celodenním maratonu jakékoli, po posezení na tomto místě se vaše pohledy zasní a místo si vás, sem do hlavního města, přitáhne zpátky. Uvidíte!

Lavičky nebývají příliš obsazené, pokud ano, jsou zde hlavně cizinci, kteří si byli prohlédnout Valdštejnskou jízdárnu. Pražané tuto zahradu využívají spíše jako průchozí, jako zkratku do metra Malostranská.

Pokud navštívíte Prahu a budete chtít někde na chvíli volně vydechnout a načerpat energii, posaďte se na některou z lavic Valdštejnské zahrady a nechte se ukolébat padající vodou alespoň jedné ze tří kašen.

Dnes po mnoha letech nastala doba obnovy. Velké množství pražských zahrad je nedlouho po rozsáhlých a velmi nákladných rekonstrukcích. Sice už v nich není svoboda a touha bujarých přírodních zákoutí a chaosu volně rostoucích pnoucích rostlin a míst plných romantiky, za to mají pevný řád, moderní nebo původní zahradní architekturu, dokonale zrestaurované fresky a sochy a jsou vskutku perlami uprostřed městské zástavby.