Seriál: Jak jsem k fotoaparátu přišel

Začínám psát už třetí část svého seriálu o (ne)fotografování. Vystavuji se nebezpečí, že seriál bude dlouhý jako Dallas, proto slibuji, že toho časem nechám a začnu psát i o něčem jiném. Než mne něco (někdo) napadne, napíšu ještě jeden článeček o svých fotografických dobrodružstvích...

Je zajímavé, že k fotografování není zapotřebí žádného zbrojního pasu. Šílenec s fotoaparátem se podobá šílenci s puškou, chodí si tak po světě a střílí po čem vidí...

Doma ve skříni mám uloženou ruskou dvouokou zrcadlovku, která mi tam věrně slouží již deset let. Má velmi dobré parametry, zejména co se týče spotřeby benzínu, oleje a filmů. Onen přístroj trpí chronickou frakturou pantíku a tudíž i světelnou netěsností. Když už chci sehnat černé papíry, tak se to dá udělat i levněji, než shánět široký film, točit kolečkama na všechny čtyři světové strany, honit okolní světlo do malé krabičky a tahat s sebou bleskovou baterii...