nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Za hranice všedních dnů i republiky aneb Rakousko v roce 1999 tři a půlkrát jinak

Téma: Rakousko

Poněkud nesmyslný název, že? Ne. Pokud, milý čtenáři, vydržíš u následujících stránek, možná i uznáš, že i tento nepochopitelný název má svou logiku. Tedy, čtenáři, obrň se trpělivostí a začni číst.

Rakousko po půlté

Rakousko po půlté se odehrálo ve dnech 10. - 12. srpna. A o co šlo, na co se soustředíl náš cestovatelský zájem tentokrát? No přece na co jiného než na nejneobvyklejší přírodní úkaz nejen tohoto roku, ale v našich zeměpisných šířkách i mnoha let dalších, na zatmění Slunce. Pruh tzv. pásu totality, tzn. úplného zatmění, se má 11. srpna tohoto roku nacházet i nad územím Rakouska. A právě tam chceme tuto neobvyklost spatřit. Co k tomu potřebujeme? Nic méně než jasnou oblohu. Toto však už nezávisí na nás, ale na matce přírodě.

zatmění slunce

I když není předpověď počasí příliš optimistická, sbalíme nejnutnější věci - především předem připravená skla na svařování č. 11a 12, videokameru a fotoaparáty - a večer 10. srpna vyrážíme. Volíme nejrychlejší cestu do středního Rakouska. Projedeme Brnem, necháme za sebou Pohořelice, natankujeme, koupíme rakouskou dálniční známku a hranice překročíme v Mikulově. Měli jsme trochu strach z většího provozu na hraničním přechodu, alespoň tak to předpovídaly sdělovací prostředky. Na hranici je ale poměrně klid, během čtvrt hodiny jsme už na rakouské straně. Drobné občerstvení hned za hranicemi a pak už projíždíme půvabné centrum vinařství Poysdorf i další nám už tak známá městečka a vesnice. Před půlnocí se ocitáme na kraji Vídně. Na dálniční známce máme vyznačen až 11.srpen, proto chvíli, která ještě do půlnoci zbývá, využijeme ke krátkému odpočinku. Když se díváme na hodinky, uvědomujeme si, jak dobu jízdy zkrátila dálnice z Brna do Pohořelic. Cesta do Vídně tak trvá v době malého provozu necelé tři hodiny.

S pomyslným úderem půlnoci sjíždíme na vídeňský dálniční okruh. Během dvaceti minut objedeme Vídeň a ujíždíme na jih. Neustále sledujeme oblohu. Objevují se na ní první hvězdy, což je neklamná známka jasné noci a možná i příslib, že v den zatmění snad nebude zataženo. U Aspangu sjedeme z dálnice a hledáme místo, kde bychom mohli přespat. Je jedna hodina v noci a my si ještě můžeme odpočinout, než se ráno definitivně rozhodneme, odkud budeme zatmění pozorovat. Nemusíme nikam spěchat, jsme už totiž v pásmu totality.

Ráno je pro nás krutým zklamáním. Jen si říkáme: "To snad není možné, taková prudká proměna počasí." Na naše hlavy přímo výsměšně dopadají obrovské kapky deště, obloha je černější, než si kdo dovede představit. Než se vzpamatujeme ze "šoku", déšť sice ustane, takže si můžeme i uvařit snídani, ale černá obloha nám nedává žádné naděje. Nu co se dá dělat? Jen nás naštve, pokud u nás doma bude pěkně. Rozhodujeme se, že se zatím budeme "poflakovat" po zdejších městečkách a vyčkáme zhruba do půl jedenácté, zda se stav počasí nezmění.

Protože u nás není nikdy od slov k činům daleko, popoženeme "oktici" a míříme do městeček v blízkosti maďarských hranic. U nás se slibovalo, že v Maďarsku bude asi nejpravděpodobněji počasí pro sledování zatmění nejpříznivější. Zatím tomu však nenasvědčuje ani kousek modré oblohy.

Jedeme zvlněnou krajinou, silnice neustále stoupá a klesá. Dojedeme do městečka Lockenhaus u maďarských hranic a na náměstí zastavíme. Procházka po ránu je většinou příjemná. Dnes však tomu tak není. Je poměrně chladno a déšť neustále na spadnutí. Nahlédneme do barokního farního kostela, projdeme náměstí. Ještě jednou zastavíme na parkovišti za městem, z něhož se otevře asi nejhezčí pohled na hrad. Z prospektu se dozvíme, že od roku 1997 se zde pořádá "orlí podívaná." "Nezapomenutelný zážitek síly a smělosti" - tak či nějak podobně se prý dá popsat moment, kdy na svou cestu vylétá třiadvacetiletý orel Igor. Návštěvníci zde mohou sledovat i další dravce - sokoly, jestřáby, káňata, výra. Nejspolečenštější je prý slepý orel Bogomir, kterého se nemusí bát ani děti.

Chvíli se ještě projdeme kolem jezera pod hradem a pokračujeme silnicí do horského střediska Bernstein, odkud by se nám kromě jiného měla otevřít vyhlídka na Günser Gebirge. Nejedná se o žádné velehory, ale i pohled na vysočinu v rakouském vydání nemusí být k zahození. Nepatrný kousek modré oblohy v nás totiž opět vzbudil naději. Ta ale dlouho nevydrží. Jak se blížíme k horskému centru, houstne mlha a začíná pršet.

Provoz na silnicích houstne, což je důkazem toho, že více lidí doufá stejně jako my v zázračnou změnu současného "psího" počasí. Kolem desáté hodiny zastavujeme v Oberpullendorfu. Hlavní ulice je plná aut i lidí, není kde zaparkovat. A světe, div se. Obloha se začala protrhávat, černé mraky odpluly.

Vyjíždíme na vyvýšeninu na okraji města a rozhodujeme se, že zde zůstaneme. Poměrně široký rozhled po krajině nám umožní sledovat všechny úkazy zatmění Slunce. Připravujeme fotoaparáty a stále s nedůvěrou sledujeme oblohu. Sluneční kotouč na kratší či delší okamžiky zakrývají rychle letící mraky. Budeme muset mít hodně štěstí, abychom krátce trvající úplné zatmění uviděli.

Mraky se však na obloze shlukují. Co dál? Máme ještě čas k odjezdu na jiné, jak doufáme, lepší místo. Dlouho se nerozmýšlíme, vše sbalíme a vydáváme se do Maďarska. Tak na tuto možnost jsme doma zapomněli, nevzali jsme jinou než rakouskou mapu. No co? Víme, že Balaton bude v pásmu totality, tak pojedeme stále směr Balaton.

Rakousko-maďarské hranice překračujeme u Deutschkreutzu. Mladý usměvavý celník se nás ptá, zda míříme do Maďarska na zatmění. Přisvědčíme a on nám sdělí, že tam to bude super. Kéž by měl pravdu.

Projíždíme Nagycenk, pokračujeme skutečně jen podle ukazatelů na Balaton. Je už po jedenácté hodině, má tedy začít zatmění. Měsíc ale zatím není v dohledu, jen mraky se kupí nad Rakouskem a neustále ohrožují velkolepou podívanou. Pak najednou uvidíme malý černý srpek na slunečním kotouči. Za Lövö vjíždíme polní cestou na pokosené pole, abychom si zase připravili vše potřebné. Nejsme na této cestě jediní. Snad každá cesta do pole je obsypána nedočkavci s tím nejrůznějším vybavením.

Černý srpek se zvětšuje, sluneční kotouč za ním pomalu mizí. Těsně před dvanáctou zjišťujeme, že hradba mraků se nebezpečně přibližuje a chystá se opět zakrýt slunce. A tak nás napadne: "Co kdybychom mrakům ještě ujeli?" Situace se opakuje. Rychle sbalit a popojet. A doufat.

Za deset minut půl jedné už nechceme riskovat, že vše propásneme. Před Sárvárem po obslužné silnici vjíždíme mezi pole - a také připravené lidi - a i my sledujeme velkolepé divadlo. Zvedá se vítr, krajina dostává zvláštní barvu v odstínech oranžové, šedé až černé. A pak začíná zhruba dvouminutové přírodní představení.

Citelně se ochladí, na obzoru se objeví stín, který tmavne a neuvěřitelnou rychlostí se letí k nám. Padá na nás tíseň. Ze slunečního kotouče už téměř nic nezbývá. Rychle snímáme svařovací skla z objektivů a riskujeme finále tohoto úkazu nafilmovat a vyfotografovat přímo, bez všech ochran. Štěstí nám přeje. Majestátní korona i Bailyho perly. Než se vzpamatujeme, je podívaná u konce. Stín mizí na druhé straně obzoru, sluneční paprsky už opět začínají ohřívat zemi. Mnoha věštci předpovídaný konec světa se nekonal, vše se vrací do normálu.

zatmění slunce

Skládáme fotografické potřeby a vracíme se k rakouským hranicím. Jsme plni dojmů, vždyť něco takového vidět se nepoštěstí každému. V naší zeměpisné poloze si naši potomci užijí totéž až v roce 2135. Tedy pokud nějací potomci po nás zbudou.

Na stejném hraničním přechodu se tentokrát chvíli zdržíme. Už zde není ten usměvavý celník, tomu, který právě slouží, se nějak nelíbíme. Pak ale vše dobře dopadne a my jsme opět na rakouské straně. Je slunečné odpoledne a tak se ještě někde zastavíme. Rychlý pohled na mapu nám nabídne výjezd k hradu Forchtenstein.

Hrad se tyčí vysoko nad úzkým údolím, v němž se rozrostlo městečko. Počátky hradu sahají do 14. století, od 17. století

Sjednejte si cestovní pojištění online!
Sleva 50% při sjednání online
Cestovní pojištění od 11 Kč na den
Přehledné srovnání nabídek
VYPOČÍTEJ
5.6.2006
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 13.19
Co je to karma a jak funguje?


Názory k článku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.

Cestovatel
Sponzorované odkazy: · nejkrásnější fotky z Čech
Teambuilding · Bond, James Bond
TOPlist