Milan Kylar V lesích za obcí Lešetice, 5 km od Příbrami se nachází zrekonstruované zbytky bývalého zajateckého tábora pro německé válečné zajatce, přeměněného na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Již při příjezdu k bráně tábora každého upoutá cedule s nápisem „Prací ke svobodě“, což je překlad německého „Arbeit macht Frei“, která jen dokazuje že praktiky komunistického a nacistického režimu se v poválečných letech nelišily.
Za tuto branou se rozkládá vlastní tábor, ze kterého se zachovaly pouze kamenné budovy. Dřevěné stavby vězeňského baráku a kulturního domu byly obnoveny před otevřením tohoto památníku. Část stěny jednoho z původních dřevěných baráků je umístěna v expozici. Z původních budov je zde k prohlédnutí budova velitelství, korekce, bunkr a ošetřovna. Tábor je rozdělen na dvě části, které jsou obehnány dvojitým plotem. Součástí oplocení jsou strážní věže. Tábor byl v letech 1947-49 vybudován německými válečnými zajatci a dostal jméno podle nedalekého kopce Vojna (666 m).
Koncentrační tábor (koncentrák) je zařízení k hromadnému věznění, případně likvidaci politických vězňů, členů etnických nebo menšinových skupin, kteří jsou zadrženi z důvodů státní bezpečnosti, jako pracovní síla nebo z trestu bez obžaloby či řádného právního procesu. Zadržené osoby nejsou odsouzení zločinci ani váleční zajatci drženi pod válečným právem.
Zdroj: Wikipedie
Zajatci zde pracovali na těžbě uranu za pomoci primitivních nástrojů. Po komunistickém převratu v roce 1948 sem byli často bez řádného soudu umísťováni „…nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci…“, tedy lidé komunistickému režimu nepohodlní.
Uvězněným lidem a obětem komunistického režimu je věnována expozice v budově velitelství, která přibližuje tehdejší režim a mapuje jeho zločiny. Z vystavených dokumentů je vidět utrpení lidí, kteří se „provinili“ často tím, že vlastnili, nebo pracovali na rodinném majetku. Továrny a statky jim byli komunisty zabaveny a během dalších let se v nich často „hospodařilo“ tak, že z prosperujících firem a zachovalých hospodářských budov zbyly trosky. Nejhorší ale bylo utrpení celých rodin, které se musely vystěhovat z domovů, často jenom proto, že jejich domy se zalíbily komunistickým funkcionářům. Objevili se tu i lidé, kteří měli velkou zásluhu na osvobození od fašismu a zároveň s nimi i kolaboranti s nacisty, které vedení tábora záměrně dosazovalo na místa dozorce – kápa.
Expozice se nevěnuje pouze táboru Vojna, ale jsou zde i makety dalších podobných zařízení, které byli na Příbramsku a Jáchymovsku. Mnoho lidí pobyt v těchto táborech nepřežilo a proto je zde i pietní místnost věnovaná těmto obětem.
Mukl (MUKL, muž určený k likvidaci, zřídkakdy i muž určený k lopatě) je české označení pro komunisty a nacisty uvězněné politické vězně, u nichž se předpokládalo, že nikdy nebudou propuštěni a že mají ve vězení nebo koncentračním táboře zemřít. Později se toto označení rozšířilo na všechny politické vězně.
Zdroj: Wikipedie
Návštěva tohoto komunistického koncentráku není zábavný výlet, ale je velmi poučná. Tato temná část naší nedávné historie je tématem o kterém by se mělo daleko více hovořit a připomínat je mladým lidem. A to zejména proto, že se ji mnoho komunistů snaží zamlčet, nebo alespoň banalizovat. Výklad průvodkyně je velmi dobře vyvážený a podložený historickými fakty.
