Taormina – perla Sicílie

Směr Taormina

Vstoupíte- li na sicilskou pevninu v Messině a zamíříte-li jihozápadním směrem na Catanii, určitě se Vám postaví do cesty jedna z dominant Sicílie – mysticky krásná Taormina. O jednom z nejmalebnějších a turisticky nejpřitažlivějších měst Itálie napsal již francouzský spisovatel Maupassant, že toto místo je obrazem, na kterém najdete vše, co bylo na Zemi stvořeno pro potěchu oka, ducha a fantazie. Určitě musí být na tomto citátu něco pravdy, protože jinak by sem asi jen těžko každoročně mířilo tolik návštěvníků. O jejich množství si můžeme udělat představu, pohlédneme-li na vybudovaná odstavná parkoviště. Je jen dobře, že doprava do historické jádra města je zajišťována kyvadlovou dopravou nebo lanovou dráhou a to je tak ušetřeno výfukových zplodin.

V srdci městečka

Když vstoupíte do Taorminy jednou ze dvou zdobených bran, opustíte rušné prostředí moderní Taorminy, abyste se ocitli v Taormině historické, paradoxně však ještě rušnější. Její název zní v mnoha řečech velmi podobně. Ať je to sicilská Taurmina, řecké Tauremonion nebo latinské Tauromenium. Když se člověk nechá unášet davy lidí, proudících starobylými uličkami, v duchu přemýšlí nad tím, co sem vlastně lidi přivedlo. Čím bylo toto místo zajímavé pro Řeky, Římany? Byla to snad poloha na úbočí hory Monte Tauro? Co přimělo Kartagince, aby zde v roce 396 př. n. l. vybudovali jedno z nejvýstavnějších měst své doby? Aby zde, 200 výškových metrů nad hladinou moře, v místě s dokonalým výhledem na mořské pobřeží, a takřka „ve stínu“ Etny, začali budovat výstavné město?

Na břehu Jónského moře

Jakkoliv Taormina svou popularitou předčila okolní města a vesničky, přesto je její historie spjata s nedalekým městečkem Giardini Naxos, které bylo již v roce 735 př. n. l. založeno Řeky, a právě zdejší osadníci měli výrazný podíl na vzniku prvního řeckého města na sicilské pevnině. Dalo by se mluvit takřka o pupeční šňůře, která spojuje obě městečka dodnes. Zatímco Taormina přitahuje nespočet návštěvníků svou historií, pohodovou atmosférou a starobylým duchem, nedaleké Giardini Naxos nabízí atmosféru klasického letního letoviska s nezbytnými hotelovými službami a restauracemi. Zatímco Taormina nabízí písčité pláže Isola Bella a Mazzáro, u Naxosu si na své přijdou milovníci snad všech druhů pobřeží. Setkáte se tu nejen s písčitými plážemi, ale svým půvabem Vás osloví i oblázkové pobřeží. Jsme v oblasti sopek, a tak překvapením nejsou ani lávové úseky, kde je přístup do moře možný pouze po vybudovaných schůdcích. Voda Jónského moře, která je v těchto místech průzračná a mimořádně teplá, láká. Zkrátka nepřijdou ani milovníci historie, kteří v místním archeologickém parku (přístupném od dubna do konce září) naleznou řadu informací z dávné minulosti. Snad ještě jedno plus má zdejší městečko. Ceny za ubytování i stravování jsou zde znatelně nižší než, v turisty přeplněné perle sicilského pobřeží, Taormině. Jako siamská dvojčata jsou obě místa propojena místní dopravou, s níž se v půlhodinových intervalech pohodlně přemístíte libovolným směrem. V letním období autobusy jezdí až do půlnoci, po zbytek roku jejich provoz končí po desáté hodině

Pohodová Taormina

To, že Taormina je živé město, poznáte velmi rychle. Tady život neutichá s posledním turistou, který navečer město opustí. Město tepe neustále svým pravidelným rytmem a spolu s ním i na deset tisíc stálých obyvatel. Tady neplatí to, co v některých jiných historických městech (Carcassone, atd.), které se na noc stávají opuštěným místem, městem duchů, které zase ožívá až s prvním turistou nového dne. Tady je člověk neustále obklopen nejen italským temperamentem, ale i jižanskou otevřeností a vřelostí. Nepřipadá si jako vetřelec ve sterilním prostředí výstavního areálu, ale jako součást zdejšího koloritu, jako blízký přítel.

Taormina podvečerní

Že hlavní tepnou Taorminy je ulice Corso Umberto I., snadno poznáte. Stejně tak snadno rozpoznáte náměstí Piazza IX. Aprile jako skutečné srdce města a neméně spolehlivě vás lidský proud donese k místní dominantě – Řeckému divadlu. Taorminské divadlo je po Syrakusách druhé největší antické divadlo na sicilské pevnině, ale tím výčet jeho zvláštností zdaleka nekončí. Jako u jediného exempláře na Sicílii se tu dochovala jevištní budova a zbytky ochozů i hlediště nám umožní, udělat si, byť částečnou, představu o monstróznosti celého objektu. Areál, který vznikl rukama řeckých stavitelů ve 3. stol. př. n. l. sice nese i prvky římského stavitelství, ale dodnes se zde klaníme umu především řeckých mistrů.

Toulky městem

S přibývajícími hodinami sílí sluneční žár, ale ve stinných uličkách Taorminy, jako kdyby to člověk nepociťoval. Vždyť je tu toho tolik k vidění! Je tu půvabný kostelík sv. Kateřiny, nádherný dóm ze století třináctého, palác Corvaja z 10. století nebo třeba dominikánský klášter, o několika dalších palácích ani nemluvě. Nádherný panoramatický výhled z náměstí Piazza IX Aprile na dlouhý úsek pobřeží, na Jónské moře o 200 metrů níže a dýmající Etnu nadchne snad každého. Teprve později si návštěvník uvědomí, že je tu i spousta kaváren, cukráren a pizzerií s pestrou nabídkou všeho, čím se může italská kuchyně pochlubit. Člověk by snad do nekonečna vydržel brouzdat zdejšími stinnými uličkami a vychutnávat si kouzlo těchto míst. Snad si toho nevšimnete hned na začátku Vaší návštěvy, ale až se budete toulat uličkami Taorminy delší dobu, uvědomíte si, že ač jsme na Sicílii, přesto většina staveb nemá italský ráz. Je pravda, že hodně těch velkých se určité přestavby po roce 212 př. n. l. dočkala, přesto antický ráz zůstal na řadě míst zachován.

Taormina s úsměvem

Projít se zdejšími uličkami, je jako ztratit se v čase, zapomenout na spěch a stres, oprostit se od všedních starostí. V kulisách architektonických skvostů vybudovaných v uplynulých staletích, jako by se člověk ponořil do ducha tohoto města. Zde se velmi snadno zapomene na čas! Člověku by se chtělo neustále brouzdat stinnými uličkami, nahlížet do stylových kavárniček, nasávat vůni linoucí se z tratorií, nahlížet do obchodů a obchůdků, do luxusních butiků. Nechat si dráždit svůj nos vůní pravé italské kávy, a svým okem se kochat pestrobarevnou nabídkou zdejších lahodných zmrzlin. Město žije a dýchá celých čtyřiadvacet hodin, snad jen v ranních hodinách na chvíli zvolní, aby nabralo sil do nového dne. Desítky, možná stovky obchůdků oživují i ty nejmenší uličky.

A když se slunce nachýlí k obzoru, a turisté se přesunou z uliček do útulných hospůdek, pak člověk může naplno vstřebávat klid a pohodu, která se tu rozhostí. Když se podíváme na spokojené tváře místních, opravdu to vypadá, jako by lidé u moře žili šťastnějším životem, než je tomu ve vnitrozemí nebo ve velkých městech. Usmívá se tu majitel malého obchůdku, velké restaurace či úplně malého rodinného pensionu. A činí tak po celá dlouhá léta, po celé generace. Jejich dědové a pradědové se tu stejně usmívali třeba na Gretu Garbo, Alexandera Dumase nebo J. W. Goetheho, stejně tak jako se teď usmívají na nás. Svým úsměvem a vlídností okouzlili třeba i fotografa Wilhelma von Gloedena nebo německého malíře Ottu Gelengema, kteří část svých životů také zasvětili Taormině. A výjimkou nebyl ani D. H. Lawrence, který se tu inspiroval při tvorbě jeho esejů a novel. A tak snad jedinou záhadou pro mě je to, proč právě v sicilské Taormině stvořil islandský autor Halldór Laxness první moderní islandskou novelu!?

Ze všeho nejdůležitější je však to, že se lidé v Taormině a na Sicílii vůbec nejen smějí, ale hlavně chtějí a umí smát, že chtějí být šťastní! A tak až zde zasednete ke sklence nasládlého sicilského vína s příchutí mandlí, 200 metrů pod vámi bude šplouchat Jónské moře a na obzoru bude dýmat Etna, také se usmívejte a buďte šťastni! Vy, Vaši přátelé i celá Sicílie si to zaslouží!

Směr Taormina

Vstoupíte- li na sicilskou pevninu v Messině a zamíříte-li jihozápadním směrem na Catanii, určitě se Vám postaví do cesty jedna z dominant Sicílie – mysticky krásná Taormina. O jednom z nejmalebnějších a turisticky nejpřitažlivějších měst Itálie napsal již francouzský spisovatel Maupassant, že toto místo je obrazem, na kterém najdete vše, co bylo na Zemi stvořeno pro potěchu oka, ducha a fantazie. Určitě musí být na tomto citátu něco pravdy, protože jinak by sem asi jen těžko každoročně mířilo tolik návštěvníků. O jejich množství si můžeme udělat představu, pohlédneme-li na vybudovaná odstavná parkoviště. Je jen dobře, že doprava do historické jádra města je zajišťována kyvadlovou dopravou nebo lanovou dráhou a to je tak ušetřeno výfukových zplodin.

V srdci městečka

Když vstoupíte do Taorminy jednou ze dvou zdobených bran, opustíte rušné prostředí moderní Taorminy, abyste se ocitli v Taormině historické, paradoxně však ještě rušnější. Její název zní v mnoha řečech velmi podobně. Ať je to sicilská Taurmina, řecké Tauremonion nebo latinské Tauromenium. Když se člověk nechá unášet davy lidí, proudících starobylými uličkami, v duchu přemýšlí nad tím, co sem vlastně lidi přivedlo. Čím bylo toto místo zajímavé pro Řeky, Římany? Byla to snad poloha na úbočí hory Monte Tauro? Co přimělo Kartagince, aby zde v roce 396 př. n. l. vybudovali jedno z nejvýstavnějších měst své doby? Aby zde, 200 výškových metrů nad hladinou moře, v místě s dokonalým výhledem na mořské pobřeží, a takřka „ve stínu“ Etny, začali budovat výstavné město?

Na břehu Jónského moře

Jakkoliv Taormina svou popularitou předčila okolní města a vesničky, přesto je její historie spjata s nedalekým městečkem Giardini Naxos, které bylo již v roce 735 př. n. l. založeno Řeky, a právě zdejší osadníci měli výrazný podíl na vzniku prvního řeckého města na sicilské pevnině. Dalo by se mluvit takřka o pupeční šňůře, která spojuje obě městečka dodnes. Zatímco Taormina přitahuje nespočet návštěvníků svou historií, pohodovou atmosférou a starobylým duchem, nedaleké Giardini Naxos nabízí atmosféru klasického letního letoviska s nezbytnými hotelovými službami a restauracemi. Zatímco Taormina nabízí písčité pláže Isola Bella a Mazzáro, u Naxosu si na své přijdou milovníci snad všech druhů pobřeží. Setkáte se tu nejen s písčitými plážemi, ale svým půvabem Vás osloví i oblázkové pobřeží. Jsme v oblasti sopek, a tak překvapením nejsou ani lávové úseky, kde je přístup do moře možný pouze po vybudovaných schůdcích. Voda Jónského moře, která je v těchto místech průzračná a mimořádně teplá, láká. Zkrátka nepřijdou ani milovníci historie, kteří v místním archeologickém parku (přístupném od dubna do konce září) naleznou řadu informací z dávné minulosti. Snad ještě jedno plus má zdejší městečko. Ceny za ubytování i stravování jsou zde znatelně nižší než, v turisty přeplněné perle sicilského pobřeží, Taormině. Jako siamská dvojčata jsou obě místa propojena místní dopravou, s níž se v půlhodinových intervalech pohodlně přemístíte libovolným směrem. V letním období autobusy jezdí až do půlnoci, po zbytek roku jejich provoz končí po desáté hodině

Pohodová Taormina

To, že Taormina je živé město, poznáte velmi rychle. Tady život neutichá s posledním turistou, který navečer město opustí. Město tepe neustále svým pravidelným rytmem a spolu s ním i na deset tisíc stálých obyvatel. Tady neplatí to, co v některých jiných historických městech (Carcassone, atd.), které se na noc stávají opuštěným místem, městem duchů, které zase ožívá až s prvním turistou nového dne. Tady je člověk neustále obklopen nejen italským temperamentem, ale i jižanskou otevřeností a vřelostí. Nepřipadá si jako vetřelec ve sterilním prostředí výstavního areálu, ale jako součást zdejšího koloritu, jako blízký přítel.

Taormina podvečerní

Že hlavní tepnou Taorminy je ulice Corso Umberto I., snadno poznáte. Stejně tak snadno rozpoznáte náměstí Piazza IX. Aprile jako skutečné srdce města a neméně spolehlivě vás lidský proud donese k místní dominantě – Řeckému divadlu. Taorminské divadlo je po Syrakusách druhé největší antické divadlo na sicilské pevnině, ale tím výčet jeho zvláštností zdaleka nekončí. Jako u jediného exempláře na Sicílii se tu dochovala jevištní budova a zbytky ochozů i hlediště nám umožní, udělat si, byť částečnou, představu o monstróznosti celého objektu. Areál, který vznikl rukama řeckých stavitelů ve 3. stol. př. n. l. sice nese i prvky římského stavitelství, ale dodnes se zde klaníme umu především řeckých mistrů.

Toulky městem

S přibývajícími hodinami sílí sluneční žár, ale ve stinných uličkách Taorminy, jako kdyby to člověk nepociťoval. Vždyť je tu toho tolik k vidění! Je tu půvabný kostelík sv. Kateřiny, nádherný dóm ze století třináctého, palác Corvaja z 10. století nebo třeba dominikánský klášter, o několika dalších palácích ani nemluvě. Nádherný panoramatický výhled z náměstí Piazza IX Aprile na dlouhý úsek pobřeží, na Jónské moře o 200 metrů níže a dýmající Etnu nadchne snad každého. Teprve později si návštěvník uvědomí, že je tu i spousta kaváren, cukráren a pizzerií s pestrou nabídkou všeho, čím se může italská kuchyně pochlubit. Člověk by snad do nekonečna vydržel brouzdat zdejšími stinnými uličkami a vychutnávat si kouzlo těchto míst. Snad si toho nevšimnete hned na začátku Vaší návštěvy, ale až se budete toulat uličkami Taorminy delší dobu, uvědomíte si, že ač jsme na Sicílii, přesto většina staveb nemá italský ráz. Je pravda, že hodně těch velkých se určité přestavby po roce 212 př. n. l. dočkala, přesto antický ráz zůstal na řadě míst zachován.

Taormina s úsměvem

Projít se zdejšími uličkami, je jako ztratit se v čase, zapomenout na spěch a stres, oprostit se od všedních starostí. V kulisách architektonických skvostů vybudovaných v uplynulých staletích, jako by se člověk ponořil do ducha tohoto města. Zde se velmi snadno zapomene na čas! Člověku by se chtělo neustále brouzdat stinnými uličkami, nahlížet do stylových kavárniček, nasávat vůni linoucí se z tratorií, nahlížet do obchodů a obchůdků, do luxusních butiků. Nechat si dráždit svůj nos vůní pravé italské kávy, a svým okem se kochat pestrobarevnou nabídkou zdejších lahodných zmrzlin. Město žije a dýchá celých čtyřiadvacet hodin, snad jen v ranních hodinách na chvíli zvolní, aby nabralo sil do nového dne. Desítky, možná stovky obchůdků oživují i ty nejmenší uličky.

A když se slunce nachýlí k obzoru, a turisté se přesunou z uliček do útulných hospůdek, pak člověk může naplno vstřebávat klid a pohodu, která se tu rozhostí. Když se podíváme na spokojené tváře místních, opravdu to vypadá, jako by lidé u moře žili šťastnějším životem, než je tomu ve vnitrozemí nebo ve velkých městech. Usmívá se tu majitel malého obchůdku, velké restaurace či úplně malého rodinného pensionu. A činí tak po celá dlouhá léta, po celé generace. Jejich dědové a pradědové se tu stejně usmívali třeba na Gretu Garbo, Alexandera Dumase nebo J. W. Goetheho, stejně tak jako se teď usmívají na nás. Svým úsměvem a vlídností okouzlili třeba i fotografa Wilhelma von Gloedena nebo německého malíře Ottu Gelengema, kteří část svých životů také zasvětili Taormině. A výjimkou nebyl ani D. H. Lawrence, který se tu inspiroval při tvorbě jeho esejů a novel. A tak snad jedinou záhadou pro mě je to, proč právě v sicilské Taormině stvořil islandský autor Halldór Laxness první moderní islandskou novelu!?

Ze všeho nejdůležitější je však to, že se lidé v Taormině a na Sicílii vůbec nejen smějí, ale hlavně chtějí a umí smát, že chtějí být šťastní! A tak až zde zasednete ke sklence nasládlého sicilského vína s příchutí mandlí, 200 metrů pod vámi bude šplouchat Jónské moře a na obzoru bude dýmat Etna, také se usmívejte a buďte šťastni! Vy, Vaši přátelé i celá Sicílie si to zaslouží!