nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Soutěž Endurance: Sedmdesátidevítistupňové kafe

Témata: Lyžování a lyžařská střediska, Oslavy, svátky, festivaly, výročí, Špicberky

„Víte, my tady vlastně turisty nemáme moc rádi,“ vysvětluje dohněda opálená černovlasá paní (nebo slečna, tady se to těžko poznává) a my stydlivě klopíme pohledy ke svým smradlavým ponožkám. Byli jsme pozvaní na kafe a v těchto zeměpisných šířkách je zvykem se při vstupu do domu zouvat. „Ne, vy ne, vy jste něco… jiného,“ usměje se.

Pohled na Ny Ålesund trošku shora

Má pravdu. My jsme nepřijeli tak jako většina turistů výletní lodí, ale na lyžích, nestrávili jsme tu dvě hodiny, ale v této chvíli už skoro celý den a v nejbližších hodinách se nechystáme městečko opustit. V obchodě jsme nenechali hromadu peněz za suvenýry ale za čokoládu. Vlastně se za turisty ani nepovažujeme. Otázkou je, co tedy jsme?
Naše cesta z Longyearbyenu netrvala jednu noc jako výletní lodi, ale dvacet dní. Dvacet dní cesty na sever na Newtontoppen – nejvyšší horu vysokou úctyhodných 1717 metrů a od ní na západ přes zamrzlý fjord a několik ledovců. Dvacet dní na sněhu, na lyžích, zapřažení do sání. Dvacet dní bez jakékoli podpory zvenčí či možnosti dokoupit zásoby, dvacet dní s veškerým vybavením pouze a jenom na saních za sebou. Dvacet dní bez sprchy, porcelánového záchodu a vody, bez postele a ústředního topení, dvacet dní v teplotě méně nebo více, ale spíš více pod nulou. To vše ve společnosti dalších pěti lidí, kteří si vybrali ten samý způsob trávení dvou nejkrásnějších měsíců v roce – polární expedici.

Obálka knihy Endurance

Tento článek je ze soutěže o knihu:

Alfred Lansing: Endurance – neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice

Loď Endurance zamrzla v lednu 1915 v ledových polích antarktického Weddellova moře, po deseti měsících ji ledové kry rozdrtily. Ernest Shackleton a jeho posádka 27 mužů zůstali 850 mil od nejbližší základny. Nastal čas tvrdých zkoušek a utrpení…

„Shackleton se stal mým hrdinou.“ (Reinhold Messner)


Více informací o této soutěži .

Průvod obešel celé město a míří do přístavu. Tohle je kompletní obyvatelstvo osady.

Cíl? Svalbard, česky Špicberky. Souostroví v Severním ledovém oceánu, asi tak tisíc kilometrů od severního pólu. Podle představ průměrného turisty, pokud vůbec tuší, kde jsou – nesmějte se, to si nevymýšlím – trvale pod sněhem, neobydlené a neobyvatelné.
Opak je však pravdou. Jednak, na Špicberkách během léta sníh roztaje a veškerá vegetace se snaží za dva měsíce stihnout to, na co kytky v Evropě mají půl roku. Jen dvě třetiny území jsou trvale zaledněné, takže tam je sníh i v létě. Druhak, na Špicberkách se bydlí docela příjemně. Dokladem je osada Ny Ålesund na severozápadním pobřeží Západních Špicberků, největšího a jediného obydleného ostrova.
Pro milovníky historie: Ano, to je přesně to místo, odkud startoval Amundsen, Ellsworth a Nobile se vzducholodí Norge a přeletěli severní pól, a odkud o nějakou dobu později startoval i František Běhounek na Nobileho další vzducholodi Italia, taky doletěli na severní pól, bohužel už ale nedoletěli zpátky a on o tom pak napsal tlustou knihu s výmluvným názvem Trosečníci na kře ledové.

Na tohle místo, hrdě si ke svému názvu připisující kód 79°N (skutečná zeměpisná šířka je 78 stupňů 55 minut), jsme po dvaceti dnech dorazili. Trochu unavení, hodně hladoví, strašně zvědaví.
A tady jsme se od milé prodavačky v obchodě, kde se prodávají pohlednice, alkohol a čokoláda, dozvěděli, že pozítří je 17. května, státní svátek, den nezávislosti. A jestli prý tady ještě budeme?
„Nejspíš ne, to už budeme zase někde na ledovci,“ odpověděla jsem automaticky.
„No jasně, že tady budeme,“ odpověděl v tu samou chvíli náčelník a ostatním členům komanda se rozzářily oči. Však taky měly proč.

Co jste hasiči…

Z pozvání k vytahování norské vlajky se vyklubalo pozvání do průvodu, z pozvání do průvodu se vyklubalo pozvání k účasti v odpolední soutěži a na večerní oslavu.

Jak Norové berou oslavy sedmnáctého května strašně vážně, tak je obyvatelé Ny Ålesundu berou sportovně. Ny Ålesund je spíš mezinárodní než norský a místní Norové si to velice dobře uvědomují. Tradiční průvod se tak omezil na pouhé obejití města, což v místních podmínkách vydalo asi tak na čtvrt hodiny chůze v nezávazném hovoru s kýmkoli za doprovodu usilovně hudlajícího a troubícího NY ÅLESUND SLAG & BLǼSE ENSEMBLE. Nezáleží na tom, jestli hráči na hudební nástroje umí nebo neumí, ale jestli mají odvahu je vzít do ruky. „Just to make noise,“ bylo mi řečeno.

Před průvodem

Pro odpolední soutěž, National Day Quiz či 17. mai-quiz bylo potřeba se tak trochu vyznat ve městě. My jsme sice byli ve městě už skoro třetí den a měli jsme ho pětkrát projité a obejité, ale že bychom se vyznali, to se říct nedalo. Organizátoři tedy hbitě přidali jedno pravidlo: do každého týmu jeden Čech. Pokud by si někdo myslel, že jsme byli pro týmy přítěží, hluboce se mýlí. Jak se jmenuje který dům, odkud se vypouští balony, kde bydlel Amundsen a který dům je pojmenován po chlapovi, který vymyslel kontinentální drift, to jsme opravdu netušili. Ovšem jak se jmenoval Nobileho pes a kdy přesně startovala vzducholoď Norge zase nevěděli místní a zatloukání hřebíků jim taky moc nešlo. Ukázalo se, že mezinárodní zapojení bylo oboustranně výhodné a my jsme se navíc dostali tam, kam bychom se v jiné dny těžko dostávali, s velkou pravděpodobností bychom se tam nedostali vůbec.
Cíl závodu byl umístěn stylově, v kavárně. Ano, v nejsevernější trvale obydlené osadě je i nejsevernější kavárna – Mellagret kafé. Je to pravděpodobně i největší kavárna, protože se do ní bez větších problému vejde celé město. To, že populace touto dobou činila asi tak šedesát kusů včetně jednoho mimina (nejsevernější mimino), už statistika může opomenout. Poté, co jsme dorazili do cíle, každý s jiným týmem, každý z nás bez jakéhokoli ptaní či nabízení vyfasoval hrnek horkého Ny Ålesundského kafe. Ani jsem nestihla protestovat, že kafe nepiju, a už jsem ho měla v ruce. Teď už by bylo neslušné ho nevypít, tak jsem si čichla… hm, kafe. Čichla jsem si podruhé… hm, kafe s nějakým alkoholem. Pak jsem s největším sebezapřením ochutnala. Hmmm…. kafe! Ny Ålesundské kafe! A to je, přátelé, hodně huňatá paráda (přeloženo do spisovné češtiny: bylo výborné… Ale to tak hezky nezní).

Takže jak na Ny Ålesundské kafe:

Černá káva, koňak a Baileys. To celé ve velkém, alespoň dvouapůldecovém hrnku, servírováno venku v teplotách kolem nuly za mírného sněžení a pošmourného polárního dne. Bez rukavic, aby ten hrnek krásně hřál. A pozor! Baileys tam musí přijít rozhodně před koňakem, jinak se srazí!

Teď ještě ten tip pro čtenáře:

Pokud byste se chtěli 17. května nechat pozvat na kafe v Ny Ålesundu a nebýt přitom zařazeni do kategorie turista, doporučuju jít na to takhle: Přijďte nečekáni nezváni. Tvařte se hladově (doporučeno). Vezměte to přes nejvyšší horu Svalbardu (povinné). Buďte na cestě dvacet dní, mějte v nohách alespoň 318 kilometrů (čím víc, tím líp). Po cestě potkejte medvěda (fakultativní, ale radost se tím násobí). Jeden den cesty od Ny Ålesundu se potkejte s několika domorodci na skútrovém výletě za ledními medvědy, nechte si poradit cestu a pak se jí nedržte, naopak zamiřte na ledovec, který je posetý trhlinami, zanechejte za sebou neklamnou stopu, kam jdete, a přijďte až za tři dny (výrazně to zvýší váš kredit). A nejdůležitější rada, umyjte si nohy (naprosto nutné)!!!
Sjednejte si cestovní pojištění online!
Sleva 50% při sjednání online
Cestovní pojištění od 11 Kč na den
Přehledné srovnání nabídek
VYPOČÍTEJ
20.8.2007
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 20.69
Co je to karma a jak funguje?


Názory k článku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.

Cestovatel
Sponzorované odkazy: · nejkrásnější fotky z Čech
Teambuilding · Bond, James Bond
TOPlist