nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Řím

Témata: Historické památky a města, Itálie

Řím je cílem mnoha turistů i poutníků. Stejně jako mnoho jiných i já jsem se do něj doslova zamilovala. Stal se pro mě něco jako vášní a ačkoliv jsem měla možnost navštívit ho zatím pouze jednou, zanechal ve mně naprosto nepopsatelné dojmy. Uchvacuje mě jeho minulost, architektura i život v něm. Je toho zkrátka tolik, ale slovy naprosto nepopsatelné.

Do Říma jsme vyjeli, já a máma, autobusem společně se skupinkou dalších učitelů o podzimních prázdninách 2003. Cesta vedla tradičně přes rakouské Alpy. Minuli jsme Milán a krátce před půlnocí jsme dorazili do Florencie, kde jsme měli naplánovanou krátkou noční prohlídku. První, co jsem po vystoupení z autobusu spatřila, byla socha Michelangelova Davida. K mému překvapení jsme však toto mistrovské dílo viděli ten večer ještě mnohokrát. Stálo totiž snad na každém florentském náměstí.

Bohužel, protože byl noc, měla všechna muzea i památky zavřeno. Přesto prohlídka města stála za to. Zašli jsme na náměstí Piazza della Signoria, které je nejen nejkrásnější ve Florencii ale možná i v celé Itálii. Nachází se na něm nejen Neptunova kašna, ale i Palazzo Vecchio, který je se svou 95 metrovou věží dominantou města, nebo galerie Uffizie a nesmím zapomenout ani na další kopii všudypřítomného Davida. Samozřejmě jsme nemohli odjet, aniž bychom viděli dóm Santa Maria del Fiore a především Brunelleschiho kopuli. A pak už nás naše průvodkyně nahnala do autobusu, protože nás čekala ještě dlouhá cesta.

Řím
Forum Romanum

Ráno jsme se probudili již v Římě. Nikdo z nás nezáviděl řidičům, kteří měli doslova plné ruce práce, protože všude se motaly nejrůznější skútry domorodých Italů, kteří si s dopravními předpisy hlavu příliš nelámali. Na ubytovnu jsme měli dorazit až večer, takže jsme mohli vesele začít objevovat krásy Říma. Dnes byl v plánu „kostelní den“, jak jsem si ho záhy pracovně pojmenovala. Nabrali jsme odborníka na všechny římské svatostánky a rozjeli jsme se k prvnímu chrámu. Giovanni in Laterano, jak jsme se dozvěděli od velmi hovorného průvodce, je vůbec nejstarší křesťanská bazilika v Říme a bývá také nazývána „Matkou všech kostelů“. Co se mi moc líbilo, bylo, že pod oltářem jsou údajně uloženy lebky svatého Petra i Pavla. Takové pikantnosti mě zajímají vůbec nejvíc.

Naproti bazilice se nacházejí Svaté schody (Scala Santa), po kterých údajně stoupal Kristus v Pilátově domě. Ty však byly v době naší přítomnosti bohužel nepřístupné. Nicméně milý pan průvodce nám je velice ochotně detailně a barvitě popsal.

Řím
Chrám sv.Petra

Další kostel nás čekal nedaleko, a to velmi nenápadný chrám svatého Klimenta, v jehož podzemí se ovšem skrývá hrob svatého Cyrila! I tady jsme se od velmi vzdělaného průvodce dozvěděli kvanta informací, už mě to začínalo docela zmáhat. A to bylo stále dopoledne! Další na programu byla velmi slavnostní bazilika Santa Maria Maggiore. Tu jsme ale jen proletěli, protože nás čekal vrchol dne – přesun do Vatikánu a následná prohlídka baziliky svatého Petra. Tam mě hned po vstupu doslova uchvátila Michelangelova Pieta, která je skrytá za neprůstřelným sklem, protože se ji už někdo pokusil poškodit. Taky nás všechny zmátly spousty dveří, kterými se ale nesmělo procházet. Potom nás pan průvodce asi čtyři hodiny tahal chrámem a povídal nám o každém obrazu a o každé soše, proč jí máme šáhnout na ten který prst a kde je schovaná kostička toho a toho. Už mi z toho šla hlava kolem, takže se nikdo nemůže divit, že už jsem nemohla ani vystát frontu do kopule. Musím říct, že mě to mrzí dodnes. Nakonec jsme šli do krypty. Tam se mi ale vůbec nelíbilo, takže jsem byla ráda, když jsem se z chládku dostala zpátky do výhně italského slunce.

Potom jsme se radostně rozloučili s panem průvodcem a odjeli na ubytovnu. Všichni jsme toho měli „plné kecky“, nejen kvůli množství nově nabytých vědomostí, ale především proto, že jsme nebyli připravení na římské třicítky. Vezli jsme si z Čech kromě svetrů dokonce i zimní boty. Přece jen v listopadu u nás už žádné teplo. Takže třeba já jsem neměla ani jedno tričko s krátkým rukávem. To jsem ale vyřešila následující den koupí trička s Michelangelovým motivem ze Sixtinské kaple, kterak Bůh předává Adamovi jiskru života. Nu což, alespoň jsem stylová. Poslední den je totiž v plánu prohlídka Vatikánských muzeí. Zatím jsme ale teprve na začátku druhého dne, takže vzhůru po stopách antického Říma.

Řím
Koloseum

Každý, kdo přijede do Říma, musí vidět Koloseum. A ani my jsme nebyli výjimkami. Napřed jsme ale zamířili do nedalekého Fora Romana. Nejprve jsme si ho prohlédli z Kapitolu, odkud byl na něj nádherný výhled z nadhledu. Potom jsme sestoupili mezi majestátné pozůstatky starobylých budov. Mohli jsme obdivovat třeba Faustinin chrám, Emiliovu baziliku, vítězný oblouk Septima Severa, Juliovu baziliku nebo Saturnův chrám. Já však nemůžu nezmínit takzvaný Lapis Niger neboli Černý kámen, který má být prý náhrobkem Romula. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, mezi hromadami ostatního kamení jsem ho prostě nenašla. No nevadí, další výzva do budoucna…

Nakoukli jsme na vrcholek Palatin a potom už konečně kolem Konstantinova vítězného oblouku, který se naneštěstí zrovna nacházel ve fázi oprav a byl pokryt lešením, vzhůru do Kolosea. Nejprve jsme jej obdivovali zvenku, ale to nám nestačilo, a tak jsme si zaplatili a vstoupili do hlediště. Mohli jsme spatřit zbytky podzemních chodeb, ve kterých byli drženi gladiátoři a zvířata předtím než šli na smrt. Pravda, ze slavného kolosea už toho moc nezbylo, ale stejně tohle místo v sobě ještě má cosi tajemného, i přes neustávající nápor turistů.

Protože jsme měli rozchod, na doporučení jsme se s mamkou vydaly metrem k bazilice svatého Petra v řetězech (San Pietro in Vincoli). Zde mě kromě Mojžíše, což je originální socha mého zbožňovaného Michelangela, nejvíce zaujala „okýnka“ pod stropem, do kterých je vmalován každý papež, který zemře. Jen tak pro zajímavost, mají ještě spoustu okýnek volných!

Řím
Vitoriano Emanuelo

A pak nastal čas vrátit se na místo srazu – před památník Vittorio Emanuele II., který se nachází na Piazza Venezia. Odtud už je to jenom skok k známé Fontáně di Trevi. K mé lítosti se ale i ona opravuje, takže ji vidíme jen pod lešením a vypuštěnou. Ani minci, abych se do Říma znovu vrátila, jsem do ní nemohla hodit! Ještě nás dneska čeká Pantheon a také Piazza Navona, prý nejhezčí náměstí Říma.

Po vstupu do Pantheonu, „chrámu všech bohů“, mě převelice překvapila jeho konstrukce. Místo oken totiž byla uprostřed stropu velká díra. Měli jsme štěstí, že nepršelo, a tak jsme se mohli v klidu podívat na hrob slavného renesančního umělce Raffaela.

S přibývajícími hodinami na nás všechny padala čím dál větší únava. Naštěstí náměstí Piazza Navona už nebylo daleko. Nejvíce mě zde zaujala Berniniho fontána Čtyř řek, která symbolizuje řeku Nil, Dunaj, Rio de la Platu a Gangu, a kostel svaté Anežky. Tyto dvě památky jakoby spolu souvisely. Zdá se totiž, jakoby se jeden z bohů zdviženou paží bránil proti padající fasádě chrámu… Další zajímavostí tohoto náměstí jsou nejrůznější umělci, kteří hrají na všemožné nástroje, zpívají, nebo předvádějí scénky, ale, a to mě opravdu překvapilo, vůbec nežebrají! Škoda, že to tak není i u nás. Vůbec se mi odsud nechtělo odcházet, ale myšlenka na večeři mě přece jen udolala. Nakonec jsem byla ráda, že už sedím v autobuse a jedu na naši ubytovnu nedaleko Olympijského stadionu.

Ráno jsme už brzy vyjížděli do víru velkoměsta, protože nás čekal poslední den v Římě. Nejprve jsme se zastavili u Andělského hradu, který se nachází na břehu řeky Tibery. Pevnost byla používána jako vězení a mučírna. Trpěl zde například i Giordano Bruno. A potom už hurá do Vatikánu pokochat se troškou umění. Ten den se zrovna konalo nějaké setkání papeže Jana Pavla II. s věřícími, takže ulice byly přecpané nejen dospělými, ale i dětmi. Nejprve nám chvíli trvalo, než jsme přišli na to, že jde o příznivce papeže. Podle jejich vybavení, šál, balonků a všemožných transparentů, se na první pohled zdálo, že jde o fanoušky nějakého místního fotbalového klubu.

Na Svatopetrském náměstí byla hlava na hlavě, chrám byl uzavřený a tak padly moje poslední naděje na prohlídku Michelangelovy kopule. Prošli jsme si Vatikánská muzea, která jsou součástí paláců a která jsou velmi rozsáhlá. Hlavním lákadlem pro turisty je ale známá Sixtinská kaple vyzdobená úžasnými freskami již několikrát zmíněného Michelangela.

Po několika hodinové prohlídce muzeí, jsme se pomalu odebrali zpátky do Říma. Sraz byl kousek od Circa Maxima. Zbývajícího času jsme využili k návštěvě antické masky Tritóna, které se říká Bocca della Veritá neboli Ústa pravdy. Údajně každý kdo zalže a strčí do Úst pravdy ruku, ji už nevytáhne.

A pak nastala hodina našeho odjezdu. Prožili jsme v Římě tři krásné slunečné dny a kromě mnoha zážitků, jsme si odvezli i řadu nových poznatků o Římě a o životě v Itálii. Odjížděli jsme s jediným přáním, a to zase se sem někdy vrátit. Z našeho opojení nás vyvedl až návrat do Čech, kde už bylo zima a sychravo.

Sjednejte si cestovní pojištění online!
Sleva 50% při sjednání online
Cestovní pojištění od 11 Kč na den
Přehledné srovnání nabídek
VYPOČÍTEJ
Rubrika: Zážitky z cestování
Témata: Historické památky a města, Itálie
Galerie: 6 obrázků
Názory k článku: celkem 1 (poslední 16.3.2008 09:46)
25.2.2008
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 25.95
Co je to karma a jak funguje?


Galerie k článku

Řím
Řím
Řím
Řím
Řím
Řím
Řím
Řím
Řím
Řím
Řím
Řím

Názory k článku

 NadpisVloženoAutor
Díky za tvé zážitky 16.3.2008 09:46 sampa
Cestovatel
Sponzorované odkazy: · nejkrásnější fotky z Čech
Teambuilding · Bond, James Bond
TOPlist