Volně přístupné jeskyně Moravského krasu – jižní část

Jižní část Moravského krasu na první neoplývá žádnými velkými turistickými lákadly, jako jsou hrady s průvodci, velké hradní zříceniny, pečlivě nasvícené jeskyně s placeným vstupem a podobně. I přes to se tu ale dá najít mnoho zajímavého.

Vydáte-li se z Brna-Líšně pěšky nebo na kole proti proudu potoka Říčky, minete Líšeňské rybníky, několik bývalých a jeden stále funkční mlýn a po pár kilometrech se dostanete do míst, kde se v neprobádaném podzemí dodnes skrývá spousta tajemství. Nad Horním (Kaprálovým) mlýnem, který dnes slouží jako skautská základna, se klikatý tok Říčky střídavě ztrácí v podzemí a chvílemi zase vyvěrá na povrch. Ze své pravé strany přibírá vody Ochozského potoka, zleva pak někde v podzemí vody Hostěnického potoka. Právě v těchto mítsech, je těch zajímavostí možná nejvíc.

Na skalním ostrohu nad soutokem Říčky a Ochozského potoka se nachází známá archeologická lokalita, tunelovitá jeskyně Pekárna, proslulá nálezy pravěkých kamenných a kostěných nástrojů a hlavně rytin na kostech (souboj tří bizonů a stádo pasoucích se koní). K jejímu typickému širokému vchodu se dostanete od rozcestníku po stezce nedávno vylepšené schodištěm z dřevěných hranolů. Podle již zmíněných archeologických nálezů byla tato jeskyně v průběhu historie několikrát obývána různými kulturami lovci sobů počínaje a starými Slovany konče. Když si důkladně prohlédnete stěny jeskyně, můžete najít i skalní malby bizona a kozorožce. Nejedná se o zapomenuté památky na dávné obyvatele, ale o dílo amatérských nadšenců. kteří zde vytvořili kopie maleb z francouzské Altamiry. K malování použili přírodní materiál pocházející z nedalekého okolí a techniku velmi blízkou té, kterou možná používali pravěcí obyvatelé. Vydáte-li se do Pekárny ve správném období zimy, můžete obdivovat ledovou výzdobu sestávající nejen z klasických rampouchů, ale hlavně z ledových „trpaslíků“ dosahujících někdy i skoro metrové výšky.

Pozornějším návštěvníkům asi neunikne nedaleko Pekárny vchod do malé Hadí jeskyně. Na stráni na opačné straně Kamenného žlíbku zhruba ve stejné výšce, jako je Pekárna, jsou vchody do několika dalších jeskyní, z nichž nejnápadnější a největší je jeskyně Křížova, která byla v pravěku pravděpodobně taktéž osídlena.

Když se vydáte dál proti toku Říčky, dostanete se k Ochozské jeskyni. Ta byla objevena v roce 1831 a v letech 1966-1975 byla přístupná veřejnosti. Kvůli častým záplavám ale musel být provoz pro veřejnost ukončen. Dosud neznámým podzemním řečištěm zde protéká Hostěnický potok. Za vysokých stavů teče potok korytem na dně jeskyně, vytéká ven vchodem a vlévá se do Říčky. Na protějším (pravém) břehu říčky se dá nahlédnout do dalších jeskyní zahloubených ve skalním útvaru nazývaném Svaté schody. Prakticky hned naproti Ochozské jeskyně je to Netopýrka. Jedná se o poměrně rozsáhlou jeskyňku, vjejichž hlubinách se nachází občasný drobný vodní tok. Pozor! V plazivkách zadní části jeskyně hrozí závaly. Kousek výš proti proudu je zdaleka viditelný vchod do jeskyně Švédův stůl. Jedná se o významnou archeologickou lokalitu proslulou nálezem čelisti neandrtálského člověka.

Území v okolí Říčky se vyplatí navštívit v různých ročních obdobích. V suchých částech roku se Říčka v délce asi půl kilometru systémem takzvaných Hádeckých ponorů ztrácí v podzemí, zatímco při jarním tání nebo po větších deštích je možné ji vidět v některých místech i v jejím povrchovém korytě. První z Hádeckých ponorů je takzvaná estavela, tedy místo, které se podle výšky vodní hladiny chová někdy jako vývěr, někdy jako propadání. Velice zajímavé jsou i vodní poměry Hostěnického potoka. Ten se ve slepém údolíčku v horní části Kamenného žlíbku propadá v několika místech do podzemí. Podle stavu vody jsou aktivní ponory roztroušeny v úseku skoro půl kilometru. Území je velice cenné mimo jiné i tím, že se jedná o poslední žleb Moravského krasu, kterým nevede asfaltová silnice. Kdysi údolím Říčky procházela formanská cesta. Kvůli clům však formani tuto trasu opustili a začali jezdit oklikou kolem Hádů po trase, kterou dodnes vede silnice z Brna do Jedovnic.

Na své si zde přijdou nejen geologové a fandové podzemních záhad. Tato část Moravského krasu je velice atraktivní i svými krajinářskými hodnotami. Ti, kteří dávají přednost živé přírodě, najdou v horní části údolí mokré a podmáčené louky s vlhkomilnou vegetací a v ostatních částech lesní a lesostepní porosty s teplomilnou flórou a faunou.

Dostanete se sem buď z Brna z konečné autobusu č. 45 Mariánské údolí po modré značce vedoucí údolím Ochozského potoka až do Ochozu u Brna (přístupný linkou 201 a 202 jihomoravského IDS). Z opačné strany se sem dostanete z rozcestí Hádek nebo po žluté značce z Hostěnic (přístupné linkou 202 IDS JMK).

Na závěr ještě jedno důležité upozornění. Do jeskyní Moravského krasu je obecně zakázán přístup. Nakouknutí do jeskyní uvedených v tomto textu (kromě Pekárny) je víceméně tiše tolerováno. Při vstupu do podzemních prostor dbejte na vlastní bezpečnost (v některých místech hrozí například závaly). V případě, že přece jen dojde k nehodě, volejte linku 150 a oznamte nehodu v jeskyni. Výrazně tím zkrátíte dobu nutnou k tomu, aby mohla zasáhnout Speleologická záchranná služba.

Budete-li chtít navštívit některé běžně nepřístupné podzemní prostory, kontaktujte místní jeskyňáře. Bude-li to jen trochu možné, rádi vám vyhoví. Kontakty najdete na jejich webových stránkách. Odkazy doporučujeme hledat nejlépe na stránkách České speleologické společnosti www.speleo.cz