Témata: Parky a zahrady, Praha
Před budovou Hlavního, dříve Wilsonova nádraží, v prostoru mezi ulicemi Opletalova, Wilsonova, Bolzanova a Washingtonova leží park Vrchlického sady, dříve zvaný Velký park. Dnes už tak velký opravdu není, má výměru 6,1 hektaru v nadmořské výšce 198 až 208 metrů a je fragmentem parku původního.
Ve 30. letech 19. století byla na barokních hradbách zřízena sadová
promenáda z podnětu hraběte Chotka nazvaná Na Hradbách. Promenáda
vedla od ulice Žitné až k Poříčí a kolem ní byly vysazeny topoly a
spousta keřů a květin. Mezi nimi bývaly kavárny.
Když bylo postaveno nádraží Františka Josefa I. podle architekta
Josefa Fanty, někdy se mu také říká Fantova budova, byl kolem něj roku
1876 založen Velký park, později pojmenován Městský velký park. Byl
romantika sama, rybník s ostrůvkem, květinové partery, skály
s umělým vodopádem… Roku 1884 byl park rozšířen o další
plochu, která byla dle návrhu zahradního architekta, jednoho
z nejlepších, Františka Thomayera, upravena a vyzdobena
květinami.Nacházel se zde velký květinový útvar v podobě městského
znaku. V čele tohoto květinového vzoru byl roku 1916 umístěn
právě pomník botanika Presla. Začátkem 20. století byl park
revitalizován, ale jen částečně podle Karla Skaláka. Roku 1913 byl
park přejmenován na Vrchlického sady. Bylo to rok po úmrtí tohoto
významného básníka a profesora všeobecné literatury na Karlově
univerzitě. Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, vydal za
35 let své básnické tvorby celkem 270 svazků knih.
V letech 1972 až 77 byla na velké ploše parku postavena hala Hlavního nádraží, metro, jeho výstupy i výdechy. Tento zásah dovršuje vedení severojižní magistrály. Odbavovací hala je na místě dřívějšího překrásného místa s rybníkem, na rozsáhlých loukách směrem k Václavskému náměstí je dnes parkoviště pro auta. Z bývalé koncepce parku mnoho nezbylo, síť cest je podřízena vstupům do metra a nádraží. Přesto je dobře, že na takto dopravně frekventovaném a domy zhusta osazeném místě je alespoň kus zeleně, kde je dnes ještě zastoupeno kolem 50 druhů dřevin a umístěny lavičky pro odpočinek. Mnoho lidí se tady sice nezdržuje, dýchat výpary z nedaleké magistrály není to nejlepší. Ke „koloritu“ parku patří různá individua, která se obvykle drží okolo každého nádraží, především bezdomovci a běženci. Lidé, kteří použijí park jako průchozí se občas posadí na lavičky s občerstvením z několika zde rozmístěných stánků. Park je ale užíván především jako přístupová komunikace k nádraží.
Počátkem devadesátých let byly tyto sady nebezpečnou lokalitou pro
každého, kdo se z nerozumu či neznalosti do těchto míst dobrovolně
vydal. Mezi nejčastější oběti však patřila zejména nic netušící
cestující veřejnost, která po opuštění cílové železniční stanice
Hlavní nádraží musela projít kolem „Sherwoodu“, jak se tomuto
prostranství začalo brzy přezdívat. Případů krádeží či brutálních
loupeží tehdy valem přibývalo. Až rázná policejní opatření včetně
neustálých preventivních kontrol nezvané hosty odehnala. Podsvětí
„změnilo parket“, policejní dozor tím pádem postupně ustával.
Narkomané a dealeři drog se roku 2007 znovu vraceli do obávaných
Vrchlického sadů. Toto nepříliš vábné prostranství v těsné
blízkosti Hlavního nádraží se tak po letech vrátilo ke staronovému
životu pod taktovkou kriminálních živlů. Důvod je přitom víc než
prostý – pražská čtvrť Nusle se totiž pro dealery a narkomany stala
nepříjemně horkou půdou díky častým policejním čistkám.
„Vrchlického sady jsme ze zřetele vlastně nikdy nepustili. Není
vůbec vyloučeno, že náš zájem o veřejný pořádek v těchto
místech bude opět ještě intenzivnější,“ sdělil loni novinářům
policejní důstojník z prvního pražského obvodu. Uvidíme. V zimě je
tu více méně prázdno, jen korzující lidé.
Přímo před odbavovací halou se nachází vyhlášený památný strom s velkým obvodem kmene. Je to pavlovnie plstnatá. Na jihu u parkoviště je vysoký a široký platan javorolistý s obvodem kmene kolem 350 cm. Hezčí část parku najdete kolem pomníku botanika Jana Svatopluka Presla, který se dodnes nachází na svém prapůvodním místě. Tento obdélníkový reliéf s ženskou alegorickou postavou je od sochaře Bohumila Kafky a architekta Josefa Gočára z roku 1909.
Při vstupu do sadů z Opletalovy ulice najdeme dětské hřiště vybavené prolézačkou se skluzavkou, pružinovými houpačkami, pískovištěm, lanovkou, lanovou prolézačkou, můstky, lanovým mostem, závěsnými houpačkami a ještě domečkem a lodí. Je to asi nejhezčí místo tady.
7. listopadu 2007 byl zahájen 11. ročník výstavy „Budoucnost a přítomnost Prahy 1“. Téměř 70 výstavních panelů shrnulo realizované, probíhající či připravované projekty v již tradičních sekcích: Veřejná prostranství, Novostavby, Rekonstrukce a Interiéry. Ve stadiu projektu byla představena rehabilitace Vrchlického sadů. Takže kdo ví, třeba za pár let budou stejně krásné a romantické jako kdysi…