administrator
Tak tady jsem jako ryba ve vodě, je to místo mého dětství a her. V Rooseveltově ulici, kde je parčík s krásným kovovým altánem, jsem bydlela celých 25 let. Pásy domů jsou zde protkány zahradami a každá ze zahrad a parků je věšena jako malý korálek na náhrdelník, který spojuje největší zelenou plochu Stromovku s masivem zeleně v okolí Pražského hradu. Procházíte se mezi zástavbou 20. a 30. let minulého století a mezi každým blokem domů najdete skvost. Uzavřenou, chráněnou zahradu patřící těm, kdož v domech okolo bydlí.
Sami lidé, kteří zde žijí se také svépomocí o tyto zahrady starají a tak je některá krásná a romantická, upravená a naleštěná jako pravý diamant a jiná ztrácí svůj lesk pod nánosem prachu a stáří. V Dejvicích dnes žijí hodně staří lidé. Mladé rodiny jsou zde pomálu, většinou jen tam, kde zdědily byty po předcích. Přece jen se ale v posledních letech hřiště zvolna zaplňují dětmi. Bylo období, kdy tady žila spousta stařečků nad 80 a 90 let a všichni posedávali přes léto v parcích a zahradách v tichu a dětská hřiště tu zela prázdnotou. Taky jich tady nikdy nebylo mnoho.
Parky měly rozsáhlé zelené plochy a lavičky a upravené cesty, ale jen výjimečně prolézačky a houpačky. Dětí a mladých rodin zvolna přibývá a tak přibývá i rekonstrukcí větších parků a dětských hřišt. Pro zajímavost ve věku 0–14 let žije na Praze 6 pouhých 11,4% obyvatel.
Zelené bohatství Prahy 6 tvoří více než 250 ha zelených ploch spravovaných radnicí, která investuje ročně přes 100 milionů korun na jejich uchování a zvelebení. V části Dejvice je rozvoj parků a parkových ploch také pečlivě plánován.Cílem územního rozvoje v oblasti životního prostředí je rozvoj parků a parkových ploch v centrálních oblastech čtvrti. Hlavní zásadou a cílem je myšlenkový záměr, aby každý sídelní celek měl svůj centrální park. V důsledku této nosné myšlenky je a nadále bude posilován význam jednotlivých systémů zelených ploch v územích, která jsou souvisle zastavěna zelenými pásy historické zeleně a těch je v Dejvicích doslova nepočítaně. Proto také dostala tato čtvrť přízvisko „zelená“. U těch nejvýznamnějších je a bude posilována odlišná identita a samozřejmě význam jednotlivých parkových ploch. Bude zaveden odpovídající provozní režim co se týče míst pro hru dětí nebo venčení pejsků či relaxačních ploch.
Příkladem je mnoholetý park Ve struhách , kde je nyní připravována rekonstrukce, která povede k zavedení zvláštního návštěvního řádu, protože zde bude založena Japonská zahrada. Ta by měla být dokončena v roce 2010. Právě tento neprostupný park, údolí plné romantické zeleně v okolí tenké strouhy vody, která vede z kopce dolů byl parkem her malých dětí a zůstal jím dodnes. Co jsem se tu jako malá nabobovala do dna ke strouze a v létě namáchala nožiček v jejím toku.
Na fotce jsem tam při včerejší procházce zachytila tři malé holčičky jak se brouzdají a hrají si na kraji strouhy a všude kolem zeleň kam až oko dohlédne. Nic se tu za těch třicet let nezměnilo. Část rokle je téměř neprostupná. Co náletových dřevin a křovin si tady bujně vegetí. Vysoké vzrostlé stromy dělají všude chlad a stín a daří se tu mnoha vodním rostlinám. Na horní části parku je velké betonové posprejované hřiště pro náctileté a rovná kulatá plocha pro hry.
Celá plocha se v úzkém pásu svažuje dolu k budově Léčebny pro dlouhodobě nemocné a Chitussiho nemocnici. Léčebna sama je obklopena dalším velkým parkem, který není udržovaný. Tráva tam sahá až nad kolena a plevel si vesele roste skoro do nebe. Místo ponechané ladem, ale má svoje kouzlo, svoji vlastní sílu ve svobodě, kterou zde rostliny mají. Velmi vysoké vzrostlé a staré stromy tu vytvářejí mnoho zákoutí a samý stín. Park by měl sloužit dlouhodobě nemocným k procházce a posezení. Leží zde však obvykle lidé už velmi těžce nemocní na dožití a nebývají ve stavu, aby se ještě mohli procházet. Z jedné strany je zahrada viditelná a nikoho jsem v ní nezahlédla. Ze strany od parku ve struhách je obklopena vysokou zdí. Možná sem někdy zavítají návštěvy s nemocnými z nemocniční části.
Park Ve struhách leží mezi ulicemi Rooseveltovou a Na Marně. Dnešní park je zbytek původního velkého Bučkova parku. Právník a univerzitní profesor Josef Ignác Buček z Heraldic jako majitel statku v Ovenci založil roku 1786 původní sady u Podbabské silnice. Ještě pro zajímavost štěrkopísková terasa na jižní hraně parku byla zdrojem pro první vodovod Bubenče. Vodárna byla v místech dnešní mateřské školky v Terronské ulici. Uprostřed dnešního parku pramení bezejmenný potok, spíše strouha, přítok Dejvického potoka.
Od roku 2007 je pečlivě připravována rehabilitace historického zeleného pásu Dejvic spojujícího Stromovku s masivem zeleně Pražského hradu. Tento historický zelený pás je tvořen soustavou parkových ploch, které byly dosud upravovány bez podpory vzájemné vazby celistvosti. Některé z nich, jako park na Lotyšském náměstí, zvaný Lotyšák, doznal mnoha změn. Při několika rekonstrukcích v minulosti mnohokrát změnil podobu. Přesunula se dětská hřiště, pískoviště, sportovní část areálu byla značně zušlechtěna a zlepšena. Místo původního jednoduchého hřiště tady vznikly úplně nové moderní plochy pro hry. Levá část parku byla obkroužena cestou, osazena lavičkami, zatravněna. Do nenávratna zmizely cesty původní, kde na konci jedné slepé cesty stály do písmene U tři lavičky, místo mých pubertálních let, kde jsme se do noci všichni spolužáci a kámoši setkávali a dlouze diskutovali o životě, o světě, když nám bylo …náct.
Dětské hřiště, které i s pískovištěm a prolézačkami bylo kousek za třemi lavičkami, bylo celé přesunuto do druhé části parku a zde byly všechny plochy pod stromy zatravněny. Zůstala tu jen stará lípa a mohutná sakura, dalších pár stromů a zahrádky k domům po obvodu. Jinak se za ty roky parčík změnil k nepoznání.
Původně tento park vznikl při regulaci Nových Dejvic roku 1928 podle plánů profesora ing. Arch. Antonína Engla. Na místě dnešního hřiště stávaly ve 30. letech minulého století provizorní školní budovy a můj táta tam chodíval do základní školy. Když jsem já bývala malá holka, na Lotyšáku bylo krásné loutkové divadlo Brouček v původní zástavbě a viděla jsem celý jeho repertoár. Prodávali tam o přestávce zmrzlinu Jahůdka a Pierot a já byla vždycky zvědavá, jestli z maminky vyloudím 70 haléřů nebo celé 3 koruny na oblíbenou kornoutovou. To všechno je už dávno pryč. V letech 1999 až 2000 došlo k poslední obnově parku, přičemž východní polovina je upravena jako dětské hřiště a polyfunkční rekreační plocha, zatímco západní část má charakter typického městského parku – zeleň, vzrostlé stromy, lavičky a okružní cesta. Změn za ty roky opravdu neúrekom.
Jiné parky jsou ale stále stejné jako bývaly a je na nich znát spíše zub času než lidská ruka. Například park Lázaro Gárdenase, který je také součástí pásu parků spojující zelený masiv Pražského hradu s Královskou oborou Stromovka. I tento park vznikl na základě regulačního plánu profesora ing. Arch. Antonína Engla ve 20. letech 20. století. Původní charakter této městské zeleně je ještě zachován v množství starých vzrostlých stromů. Park najdeme mezi ulicemi Antonína Čermáka a Maďarskou. Nedaleko severního okraje parku jsou dva pomníky jihoamerických revolucionářů. Pomník Benita Juáreze, mexického vojevůdce a politika indiánského původu, který byl v letech 1861 až 1870 mexickým prezidentem. Jde o bronzovou bustu od neznámého mexického sochaře a je zde od roku 1972. Druhý pomník je od sochaře Jana Hanya a architekta Stanislava Hubičky je z roku 1983 a zobrazuje venezuelského politika Simona Bolívara. Současný název parku je z roku 2000 a nese jméno bývalého mexického prezidenta, generála a státníka Lázaro Gárdenase. I tento park čeká v blízké budoucnosti náročná a nákladná rekonstrukce.
Tento zelený pás parků je do budoucna co se oprav týče rozdělen na několik realizačních etap. Počítá se s rehabilitací aleje u Thákurovy ulice před budovou bývalého církevního semináře. Dojde k transformaci před prostoru na zpevněnou nástupní plochu s vodní fontánou. Bude upraven parčík a komunikace převedena novou spojkou. Roku 2007 až 8 bude probíhat výtvarná soutěž a k realizaci by mělo dojít v roce 2009.
Rovněž je plánována rekonstrukce nedaleko, dá se říci kousíček vedle, ležícího parku na Flemingově náměstí, kde má dojít k výměně vysoké zeleně, opravě povrchu v místech, kde řada vysokých topolů a jejich mohutné kořeny navlnily asfalt jak vlny na moři. Měl by zde být doplněn vodní prvek v ose do nástupu do Akademie věd ČR, jejíž mohutnou budovu najdeme za alejí mohutných a vzrostlých stromů, jejichž středem po asfaltové cestě k AV rovněž středem parku přicházíme. Protože je plánována rekonstrukce areálu AV ČR, termín realizace rekonstrukce parku musí navazovat na ni, není zatím přesně určen.
Navazující rozsáhlá parková plocha při ulici Nikoly Tesly, kde je dnes jen trávník a jedna aplikace květinového záhonku při hlavní silnici chaoticky ze všech stran roubené barevnými plochami parkujících aut, bude do budoucna rovněž reorganizována a to hlavně tím, že budou odstraněny divoké plochy pro parkování a na upraveném pásu zeleně bude instalován pomník Nikoly Tesly. Toho se dočkáme ještě letos, v roce 2008, kdy by měla být ukončena výtvarná soutěž a do konce roku proběhnout i realizace. Počítá se zde i s úpravou vysoké zeleně.
Prahu 6 čeká ještě rekonstrukce parkové plochy mezi Jugoslávských partyzánů a Stromovkou a zřízení lapidária osobností pod širým nebem. V celém pásu bude rehabilitována nízká i vysoká zeleň, bude protažena pěší cesta se zastaveními u míst soch světových osobností. I tady budou odstraněny divoké parkovací plochy, prověřeno zřízení podzemního parkování s přímou vazbou na třídu Jugoslávských partyzánů. Prozatím je to ale hudba budoucnosti. Termín realizace I.etapy spadá až do roku 2010 a pak se bude pokračovat dál.
Nyní v těchto místech najdeme park na Náměstí interbrigády. Vznikl také podle Engla ve 20. letech 20. století. Do dnešní podoby byl upraven v 90. letech, to tady také přibylo nové dětské hřiště.
9.5.1980 zde byl na západní hraně parku odhalen pomník velitele vojsk I. ukrajinského frontu Ivana Štěpanoviče Koněva od sochaře Zdeňka Krybuse a architekta V. Růžičky a J. Saala. Dnes pomník slouží hlavně mladým prkýnkářům, kteří se na jeho ploše na zemi a hranách učí salta. Je jich tu požehnaně a pěkně jim to sviští.
