Petra Hostýnková Zdá se, že návštěva Lehu je pro nás Čechy jakousi povinností, tolik česky mluvících turistů jsme na jiném místě v Indii nepotkali. A chcete-li se vydat z Lehu na nějaký jednodenní pohodový výlet, který nevyžaduje podstoupení dlouhé byrokratické procedury při vyřizování permitů, dobrým tipem je výlet do Hemisu. My se o tomto tibetském klášteře dozvídáme díky průvodci, ale také díky doporučení našich kamarádů, kteří již nějaký ten čas v Ladakhu pobyli.
Do Hemisu se dá jet soukromým taxíkem, který se však vyplatí spíše v tom případě, jste-li skupina o více lidech a pokud chcete navštívit více památek za jeden den. My tuto variantu zavrhujeme, pro dva se nevyplatí a navíc si chceme užít trochu té indické atmosféry v hromadné dopravě. Na sedmou hodinu ranní tedy vyrážíme na autobusák v Lehu. Všechny kanceláře jsou ještě zavřené, tážeme se tedy na cestu do Hemisu místních cestujících. Pokud rozumějí (a tak 95 % z nich nerozumí ani slovo), odkazují nás směrem k bráně nádraží, kde stojí ony zmíněné taxíky pro turisty. Nic pro nás, připojujeme se proto k největší skupině čekajících Indů a doufáme, že se něco stane. Po chvíli přijíždí první minibus. Než se stačíme vzpamatovat, je plný až po střechu. Naštěstí nejede naším směrem. Příště musíme být připravenější.
Ve chvíli, kdy odjíždí tento první minibus, se k nám přiklání sympatický mnich ve středních letech. Dohromady umí anglicky zhruba sedm slov, ale i tak nám jako jediný na celém autobusáku dokáže poradit. Posílá nás do autobusu stojícího na nádraží, jedoucího do Karu, což je prý od Hemisu v docházkové vzdálenosti cca 7 km. Tak tedy vyrážíme. Minibus je plný, ale na místní poměry rozhodně ne přeplněný. Tedy do chvíle, než na první zastávce přibíráme tři chudé rodinky s několika dětmi. I tak cesta ubíhá rychle a za chvíli jsme za 80Rs v Karu.
Karu je klasické indické městečko soustředící se podél hlavní silnice vedoucí z Lehu do Manalí, zhruba 40km jižně od Lehu. Jeho hlavním zdrojem obživy je zjevně vojenská základna. Zde je mimochodem možno navštívit vojenské muzeum. V Karu se dlouho nezdržujeme, za návštěvu rozhodně nestojí, pouze doplňujeme tekutiny a pak už přes most překračujeme řeku a necelou hodinu stoupáme nejkratší cestou do hor.
Buddhistický klášter Hemis se tyčí nad stejnojmennou vesničkou a je vůbec největší klášterní institucí v celém Ladakhu. V současné době je domovem pro desítky mnichů různého věku, pod jeho péči však formálně spadá celkem asi 1000 mnichů. Před vchodem do kláštera si od jednoho mnicha kupujeme za 100Rs. lístky, díky nimž se můžeme podívat nejen do klášterního komplexu, ale také do hlavního sálu a moderního a udržovaného muzea. Vnitřní sály kláštera jsou fascinující. Po chvíli procházení okolím kláštera se nás ujímá mladý mnich, evidentně mentálně postižený, zve nás k sobě na čaj.
Tak se při návštěvě Hemisu setkáváme tváří v tvář s jednou ze strategií majetných indických rodin, jak se nenásilně „zbavit“ mentálně retardovaného dítěte. Stačí ho jednoduše poslat do kláštera. Následujeme ho tedy do jeho mini baráčku, ve kterém jsou celkem tři místnosti – malá kuchyň a dvě ještě menší ložničky, každá pro dva mnichy. Náš nový kamarád však obývá místnost sám. Ještě než dovaří čaj, vytahuje svůj digitální fotoaparát a několikrát se s námi vyfotí. Ukazuje nám všechny jeho pořízené snímky a k našemu překvapení na všech figuruje on s nějakou bílou turistkou. Při pití vynikajícího čaje se pak snažíme konverzovat. Ptáme se ho na různé věci a on nám spontánně ukazuje jiné věci. Všem nám je fajn.
S mnichem se musíme zanedlouho rozloučit a z kláštera šplháme ještě na gompu, která skýtá nádherný pohled na celé údolí. Výhled je to vskutku nezapomenutelný. A pak už zkoušíme štěstí na silnici vedoucí zpátky do Karu a Lehu. Hned druhé auto nám zastavuje, dveře nám s úsměvem otvírají dva holandští turisté v důchodu, se kterými se svezeme s krátkou zastávkou v chuchotské ekofarmě zpátky do Lehu.
Máte-li v Lehu pár volných dní na aklimatizaci, rozhodně se do Hemisu zajeďte podívat. A pokud vás nějaký mnich pozve na čaj, udělejte mu radost a obohaťte jeho sbírku fotek novým úlovkem.
