nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Kaňony jižního Utahu

Témata: Sport a cestování, USA

V květnu 2004 jsem potkal v jedné škvíře v jižním Utahu český pár s fotoaparátem. Uvědomil jsem si, že jsem asi jeden z mála Čechů, který pravidelně křižují tuhle neobvyklou část světa, a to mě vedlo k napsání tohoto článku - kaňony jižního Utahu.

1. Jak se tam dostat

Doletíte do Las Vegas a najmete auto. Celou oblast potom dosáhnete po půldenní nebo celodenní jízdě. Mezi alternativy lze zařadit letiště v Salt Lake City nebo Phoenixu. U Phoenixu počítejte s delší jízdou.

Asfaltové silnice v oblasti jsou velmi dobré a rychlé. Výjimku tvoří horské úseky, jako státní silnice č. 12 mezi vesnicemi Boulder a Torrey nebo přejezd Cedar Breaks, kde nedosáhnete vysoké průměrné rychlosti a v zimě je policie uzavírá. K dosažení těch nejzajímavějších míst budete muset použít dlouhé prašné cesty (i 50 mil), kde můžete očekávat písečné pasti, přejezdy potoků a skalnatá nerovná místa, po dešti nebo sněžení často nesjízdné. Najměte si spolehlivý SUV s vysokou světlostí podvozku, náhonem na všechny čtyři a malým rozvorem, uklidní to mysl všech zúčastněných. Jako zajímavé alternativy uvedu starý VW Brouk nebo Subaru Outback, ale to jsou vozy, které nelze najmout.

2. Kdy jet

To záleží na tom, co chcete provádět, viz níže. Jižní Utah charakterizují divoké změny v nadmořské výšce, které ovlivňují výsledné místní klima. Obecně mezi prosincem a únorem můžete očekávat mrazy alespoň po ránu a sníh. Březen až květen jsou krásné suché měsíce, ale zcela ledová voda při brodění nebo plavání nepotěší. V červnu a červenci se oteplí až k naprostému nesnesení, v temných škvírách s dostatkem vody je příjemně, ale jakákoliv delší výprava po otevřených prostorách se promění v Belzebubovu odtučňovací kúru. Srpen a začátek září je ve znamení monzunů a prudkých odpoledních bouří. Všudypřítomné riziko bleskových povodni tyto měsíce vyřazuje z úvah. Nejkrásnější doba nastává na podzim, se suchým mírným počasím, relativně teplou vodou a malým počtem turistů. Ve vysokých polohách může sníh ležet od konce října do května.

3. Co tam dělat

Canyoneering is the name of the game. Vlastně se tam ani nic jiného dělat nedá. Tenhle sport je v jižním Utahu doma, kdekoliv jinde je to jen ubohá napodobenina, tečka. Najdete tu všechno, od příjemných procházek pod neuvěřitelnými skalami pres týdenní výpravy liduprázdnou krajinou jak z jiné planety, až po šílené průlezy škvírami s plaváním, nechráněným lezením a dlouhými úseky příliš úzkými pro prsa č. 3. Pouze neočekávejte rychle tekoucí vodu. Místní svérázná scenérie ohromí i tu nejotrlejší kancelářskou krysu. Geolog zaplesá nad vrstvami usazených hornin, zoolog se pomazlí s chřestýšem, ekolog začne bojovat za vypuštění přehradních jezer, vyhulená hlava stráví hodiny nad čajem z místních pouštních rostlin s efedrinem, historik proleze tajemné indiánské ruiny, pro každého něco.

Typické výlety se dělí v zásadě na jednodenní technicky náročné škvíry a mnohadenní túry. V úzkých škvírách nutné vybavení na přenocování obvykle strašně překáží a proto se jim vícedenní túry vyhýbají. Kaňonýři vymysleli rating obtížnosti kaňonu ve formátu 3B III, kde arabská číslovka označuje technickou náročnost lezení (1-procházka, 2-balvany apod., netechnické, 3-potřebujete provazy k jištění a slaňování, 4-náročné techniky), písmeno označuje typický stav vody (A-brodění nejvýše po pás, B-plavání, C-tekoucí voda) a římská číslovka označuje délku výletu (III-den, IV-hodně dlouhý den, V-mnohadenní).

Vyhněte se standardním turistickým atrakcím, jako je Bryce Canyon a Grand Canyon, kde potkáte pouze početné davy a možná vaše sousedy důchodce mezi nimi. Jsou to sice krásná místa, ale těžce hoblovaná mezinárodním turistickým ruchem, a nenabízí žádnou možnost sportovního vyžití. Miřte do oblasti s úzkými kaňony a malým počtem turistů. Přiložená mapka (řeky modře, silnice červeně, obce černě) vyobrazuje čtyři základní oblasti. Každá z nich se pyšní vlastním nezaměnitelným charakterem.

Zion je národní park. V létě ho zahltí turisté od drobných Japonců po rozplizlé americké kancelářníky. Nicméně nabízí úžasnou scenérii a ty nejhlubší, nejužší, a nejdramatičtější škvíry. Kromě toho v blízké vesnici Springdale naleznete veškerý komfort moderního života, a tak po dvoudenní bitvě v kaňonu si můžete dát horkou sprchu, večeři v nóbl restauraci, espresso, a zbytek večera strávíte v galerii (http://www.fatali.com/). Mezi místní klasické výlety se řadí the Narrows, den dlouhé brodění přehlubokým kaňonem Virgin River, možné pouze v létě a Pine Creek, několikahodinový výlet jeskyňovitou škvírou s plaváním a slaňováním, jehož jediná nevýhoda je, že jak ho jednou absolvujete, budete se muset do jižního Utahu vracet znova a znova.

Salámoví turisté se naproti tomu vyhýbají oblasti kolem řeky Escalante, kde naleznete hlavně škvíry krátké a velice úzké a masy hladkého pískovce. Méně technicky orientovaní jedinci ocení několikadenní výlet Coyote Gulch, kde uvidíte několik velikých skalních oken, ale také víc lidí než je v oblasti obvyklé. Mezi klasické kaňonýrské zážitky se řadí slanění oknem Golden Cathedral v Neon Canyon. Mezi specialitami oblasti nemůžu zapomenout na úplně temné škvíry Ringtail Canyon a Brimstone Canyon připomínající architekturu gotických chrámů.

Zcela mimo civilizaci se nachází oblast Cedar Mesa. Zde naleznete pískovec White Rim Sandstone, který tvoří kolmé stěny a převisy. Kdo chce královské kaňonýrské dobrodružství, nebude zklamán z několikadenní náročné výpravy do Gravel Canyon. V oblasti se nachází mnoho starých indiánských sídel. Většina z nich je dobrému lezci docela snadno přístupná, slušnost i federální zákon říkají, že není správné v nich tábořit, případně si odnést kousek na památku. Jedinou možnost ubytování kromě stanu reprezentuje drahá a dlouho dopředu zamluvená Fry Canyon Lodge (http://www.frycanyon.com/).

Plánek oblasti

Několik hodin jízdy na sever pak naleznete oblast San Rafael Swell, podobně naprosto odloučenou, protkanou sítí starých hornických prašných cest. Krásnou denní smyčku tvoří Baptist Draw a Upper Chute, s jedním 20m dlouhým slaněním. The Chute of Muddy Creek se podoba Narrows v Zionu. Jako základna poslouží blízký kemp (web) v Goblin Valley, často plný. V Goblin Valley najdete stovky několikametrových ohlazených skalních útvarů, které podle jména mají údajně připomínat skřítky (goblins), nicméně neznám nikoho, kdo by si místo skřítku nevybavil část mužské anatomie. Celá ta scéna je naprosto surrealistická. Můžete kolem nich chodit a o půlnoci provádět nějaké pohanské rituály ženské plodnosti.

Do mapky se nevešlo mnoho jiných zajímavých míst. Mezi nimi je třeba jmenovat kaňon řeky Paria River s přítokem Buckskin Gulch, přístupné z městysu Kanab. Buckskin Gulch je nejdelší škvíra v Utahu, zhruba půl dne cesty, při nízkém stavu vody docela nenáročný, ale chodí tudy hodně lidí. Nebudu psát ani o oblasti kolem města Moabu, kde se vyřádí zejména majitelé džípů a horských kol, ale pro kaňonýry tak zajímavá není. Kaňony jsou na mnoha jiných místech.

4. Vybavení

První a zcela nutnou součástí výbavy je spolehlivá průvodcovská kniha. Úzké kaňony jsou zcela závažné - prostě musíte vědět, kam jdete a přesně co vás tam čeká. Dobrá kniha obsahuje popis všech kritických míst, únikových cest, udává rating obtížnosti. Existují internetoví průvodci, někteří se zdají být spolehliví (web). Na vaší průvodcovské knize bude záviset váš život. Jako standard slouží knihy od Steve Allena a Michaela Kelseyho, které reprezentují dva naprosto odlišné přístupy. Steve Allen je městský muž, který se přistěhoval do Utahu pod vlivem jeho krás, které chce chránit. Jeho knihy (Canyoneering I, II, III) jsou podrobné, naprosto spolehlivé a obsahují množství ekologicky korektních kázání. Michael Kelsey je utažský samotář, jeho knihy (Guide to Technical Canyons of Colorado Plateau) jsou velmi podrobné, někdy výstřední, co se doporučených technik týče, nevyhýbá se střetům s doporučeními ochránců přírody, káže taky, ale jinak. Místní ranger stations bojkotují Kelseyho knihy jako nezodpovědné, ale co se týče detailů a množství pokrytých kaňonů Kelsey nemá konkurenci. V době psaní svých knih musel Kelsey být v neuvěřitelné fyzické kondici, uvedené časy a doporučené techniky tomu odpovídají.

Bez podrobné mapy, kompasu a GPS uhynete. Mapy se dají zakoupit na USGS (web) nebo v ranger station nebo v kancelářích BLM v místních vsích.

Další součástí výbavy záleží na vašich konkrétních plánech. Volte umělohmotné boty, které snadno, rychle a beze škod vysychají, dvoje boty pro brodění a pro suché úseky jsou praktické jenom pro ty nejsušší výlety, brodit se naboso nebo v sandálech se okamžitě vymstí. Pro rozsáhlejší brodění nebo plavání berte neopren. Na hypotermii uprostřed rozžhavené pouště zemřelo už nemálo lidí. Pro jednoduché mělké brodění postačí neoprenové ponožky, pro plavání v závislosti na sezóně až 5mm oblek s dlouhými nohavicemi. Suché potápěčské obleky se nehodí, protože se můžou prodřít nebo protrhnout a pak jsou na rozdíl od neoprenu k ničemu. Vodácké vodotěsné tašky. Pro zajišťování lezení 8.5mm slaňovací provaz, délku podle údajů v průvodci, ale delší než 50m je třeba jen zřídka. Pokud chcete umisťovat vlastní skoby, uvědomte si, že místní skála je drolivý pískovec a volte skoby podle toho. Tam kde jsou skoby třeba už je lidi umístili, nepřidávejte další. Hořák na vaření, ne že sesbíráte suché dřevo ze širokého okolí na táborovou vatru. Volte hořák na palivo, které je dostupné jak v USA, tak v Evropě, například benzin nebo CampinGaz, v USA ho prodává síť obchodu REI (web), jeden najdete v Las Vegas. Pumpu na pitnou vodu. Vody je uprostřed pouště dost, když víte, kde ji máte hledat, ale často je nevábná, s piskem nebo jinými minerály, nebo se proti proudu pase dobytek. Plastovou láhev na vodu omotejte izolačkou, aby se při prvním styku se skalou neprodřela. Krém na opalování, antibiotickou mast na odřeniny. Jsou místa, kde potřebujete speciální vybavení pro vylézání z vymletých děr s úplně svislými hladkými stěnami. Čím méně vybavení máte, tím rychleji daný kaňon projdete.

Obecně lze říct, ze REI v Las Vegas je dobře zásobovaný a drahý obchod. Malé obchody s vybavením ve vsích v Utahu jsou ještě dražší, malé a nepříliš dobře zásobené. Doporučuji internetový nákup vybavení na kartu na Sierre (web) nebo v podobných krámech, s následným doručením na adresu vašeho hotelu.

5. Místní civilizace

...by se dala šmahem shrnout do tvrzení, že v jižním Utahu žádná civilizace není. Tak se na věc dívá cynik. Citlivější pohled ukáže společnost nepočetnou, ale nikoliv nezajímavou. Jedna velká část se skládá z mormonů, spolehliví lidé nabízející čisté ubytování, kteří chodí v devět hodin spát, a ne že se v ložnici potom provádějí nesmysle. Spát. Pozoruhodnou historii mormonské kolonizace tohoto nehostinného kraje můžete shlédnout v Pipe Springs National Monument. Druhou část tvoří lůza, co se sem natáhla z celých USA za lacinými realitami, postaví si svůj přívěs a mají vystaráno. Konečně jsou tu zastoupeni lidé, kteří se přistěhovali za místními přírodními krásami a sportovními příležitostmi, se kterými si asi porozumíte nejlépe. Bystrý pozorovatel ihned uvidí, ze tyto tři části místního obyvatelstva se nemísí a každá má svoje restaurace i obchody.

Jako základny se hodí následující městysy. Springdale hned u Zionu, plné turistů, krásných lidí a kaňonýrů, s restauracemi a galeriemi. Escalante kus od Escalante River, kde není nic než pár motelů a benzinových pump, taky dva krámy s vybavením. Podobně je na tom Hanksville. Green River je trochu větší město na dálnici, ale ani tady neočekávejte nějaké zábavní podniky. Kanab je pohledne městečko, galerie, krám s vybavením. Automechanika a lékaře najdete v každém z těchto měst, stejně jako šerifa, ranger station nebo alespoň kancelář BLM.

Klíčová místa z pohledu kaňonýra jsou právě ranger stations nebo kanceláře BLM. (BLM=Bureau of Land Management, spravuji půdu, která je v držení federální vlády). Zde najdete průvodcovské knihy, mapy, zaměstnance, kteří vám rádi poradí, i jiné lidi, kteří třeba právě odešli ze škvíry, do které právě chcete vlézt a řeknou vám, jak to tam vypadá. Zde také dostanete povolení nezbytná k táboření, v několika velice frekventovaných místech jsou povolení nutná i pro pouhý denní výlet. Chovejte se mile a ukažte, že víte, co děláte. Každá z těch kanceláří zažila situace, kdy vydali povolení lidem, kteří v těch škvírách pak nalezli smrt. Z právního hlediska vám povoleni nemohou nedat, pokud kvóta není naplněna, ale mohou se všelijak zdráhat, když děláte nerozumný dojem. Tenhle dojem často zahraniční výpravy dělají. Když naleznete klič k srdci té nepříjemné baby v BLM, zjistíte, že je to hotová pokladnice užitečných informací. Podmínky ve škvírách se neustale mění, čerstvé informace zlatem nevyvážíte.

Internetové spojeni najdete ve Springdale a v Green River v knihovně. Mobilní telefony fungují, nicméně váš GSM miláček neposlouží. Musíte mít CDMA telefon s možností přepnout na starobylou analogovou síť. Až uvidíte ty ohromné liduprázdné prostory, přestanete se tomuhle divit. Samozřejmě na dně škvíry vám nepomůže ani satelitní telefon. Mobily se dají najmout na letišti.

6. Nebezpečí

Canyoneering je nebezpečný sport, zcela nevhodný pro malé děti nebo lidi z formy. Pokud jste tenhle článek se zájmem dočetli až sem, potřebujete několik drobných upozorněné o místních rizicích.

a.) Naprostá odlehlost terénu způsobuje, že vašeho případného hrozícího úhynu si někdo všimne až po geologicky dlouhé době. Slušný člověk má dohodu s někým třetím, když do tří dnů nezavolám, zburcuj šerifa. Tuhle zodpovědnost pracovnici ranger stations nepřebírají. Místní záchranné služby se skládají z dobrovolníků, to znamená, že se uvidí, jestli Johnny nebude mít zejtra ráno opici, tak tu helikoptéru nahodíme a podíváme se, kdo tam zase zůstal viset. Účet za záchranku hradíte vy, což v praxi vypadá tak, že vám založí účet a vy budete dlužit $15,000 místnímu šerifovi. Nemůžou vás zachráněné zavřít dokud dluh nezaplatíte, prostě vás budou jen pořád popotahovat. Možná znáte příběh mladého muže (Blue John Canyon, 2003), který nikomu neřekl kam jde, pak ve škvíře zůstal viset za ruku, kterou si po pěti dnech musel sám upižlat nožíkem.

b.) Bleskové povodně jsou nebezpečí zcela smrtelné, může se však zdát, že se jim dá snadno vyhnout. Další známý příběh je o zkušené partě, která si neověřila včerejší počasí daleko na horním toku daného kaňonu a povodňová vlna je překvapila uprostřed výletu. Jedna žena zemřela (Black Hole of White Canyon, 1996). V létě pečlivě sledujte zprávy o počasí a poraďte se s pracovníky BLM. Zjistěte si odtokovou oblast škvíry, do které chcete vlézt.

c.) Gravitace. Lezeni v kaňonech se většinou omezuje na slaňování a krátké komínové úseky, háček spočívá v tom, že se obvykle není možné jistit. Náchylnost k závratím na hladkých skalách nad kaňony taky k ničemu dobrému nevede.

d.) Hypotermie má na svědomí největší počet průšvihů, protože to často vypadá, že v tomhle příšerném vedru mně přeci malá studená koupel může jen osvěžit. Do mokrých škvír si berte neopren a do května bych měl mít dlouhé nohavice. Konzultujte svého průvodce. Ve Springdale můžete neopren najmout.

e.) Vymleté díry s hladkými stěnami (potholes, keeper potholes), ze kterých se nedá bez vybaveni vylézt. Často stojí v cestě vašeho dalšího postupu kaňonem. Vaše průvodcovská kniha musí takové díry identifikovat.

f.) Vyskytuje se jedovatá fauna a flora. Občasný chřestýš se vám rád sám vyhne, nebezpečí spočívá v šátrání rukou na místa, kam nevidíte, typicky při lezeni. Poison ivy je zákeřnější varianta české kopřivy, tmavě zelená velká rostlina ve stinných zákoutích s listy ve skupinách po třech, žahá až hanba.

Sjednejte si cestovní pojištění online!
Sleva 50% při sjednání online
Cestovní pojištění do 2 minut i z mobilu
Krytí koronaviru či pojištění storna zájezdu
Sjednat
15.5.2006
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 18.22
Co je to karma a jak funguje?


Galerie k článku




Plánek oblasti
Plánek oblasti

Názory k článku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.

Cestovatel
TOPlist