nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Etiopské údolí Omo - černý poklad afrických pralesů

Témata: Mystická, kultovní a poutní místa, Afrika

Zdejší šaman nás na okamžik zahlédl a nám bylo ihned jasné, že tím naše návštěva končí.
Nenávistně zlostný pohled a neuvěřitelná, nepopsatelná vnitřní síla nás sežehla od základů a hnala daleko pryč.
Kdo by snad nevěřil africkému voodoo, měl by se přijít podívat na tohoto muže a udělat si tak objektivní názor. To už není člověk ale samotný ďábel. Jestli tento člověk nežije z větší poloviny v pekle, tak jen proto, že by se ho tam báli.
Samo peklo na nás plivlo ohnivou slinu a ohořelé surovou zkušeností nás zahnalo dál.

Nahá Afrika
Dívka kmene Mursi odpočívá během dlouhé cesty na trh. Velikost terakotového talířku ve spodním rtu určuje její velkou krásu.

Etiopie vítá cestovatele neskutečnými zajímavostmi. Časový posun je oproti všem okolním zemím šest hodin, protože lidé začínají den za úsvitu (pro nás zhruba v šest hodin ráno) kdy jim odbíjí první hodina denní. V tuto dobu vstávají, vyrážejí na svá políčka, na pastvu nebo jen polehávat a lenošit.
Jejich kalendář má třináct měsíců a píše se rok 1996. Přesto, že je léto, blíží se vánoce a je období ortodoxního půstu. Cestování Afrikou je zkrátka cestováním v čase. Z 3.8.2004 v Keni jsme se ocitli ve 28.11.1996 v E­tiopii a ještě o šest hodin jinde, zatímco v Súdánu se právě píše rok 1425 a to ani nemluvím o Izraeli, kde mají židé zhruba o tři tisíce let více než my.

A tak jsme nasedli na další časovou smyčkou a dostali se tak o osm let zpět do opravdu pohádkové etiopské krajiny, kterou nelze snad ani ve snu lépe vymyslet. Uchvátila nás tu nejen fascinující příroda plná vodopádů, hor, překrásných údolíček, ale také neuvěřitelně nízké ceny a vynikající národní jídlo inžara, velká chlebová placka se zeleninou. Ta se zdá být zpočátku nepoživatelná, brzy se však do ní zamiluje každý a při nádechu nakyslé syrové vůně se začnou sbíhat sliny na jazyku tak silně, že neodoláte zajít si na oblíbenou inžaru, kde jen můžete.
A protože vše má dvě stránky tak i zde jsou ulice i restaurace přeplněny pohlednými a příjemnými prostitutkami, které po většinu času popíjí jedno ze šesti etiopských piv, nebo se stále převlékají do různě vyšmelených hadříků. Mezi nimi běhají všudy přítomné kozy, které ožírají vše na co přijdou a vyhublé děti s kulatými bříšky zase bez přestání žebrají společně s beznohými chudáky, plazícími se po udupané zemi, kterých si vůbec nikdo nevšímá, neboť každý zde bojuje o přežití a to i v tak krásné a plodné zemi jako je Etiopie.

Nahá Afrika
Přísný výraz člověka připraveného k boji. To je nejčastější mimika etiopských Surmů.

Etiopie

Většinu území Etiopie vyplňuje Etiopská vysočina, rozdělená od severovýchodu k jihu Východoafrickou příkopovou propadlinou. Rozsáhlejší západní část tvoří náhorní plošina s masivy hor vyššími než 4000 m. V jejím centru ve výšce 2360 m leží i hlavní město Addis Abeba. Modrý Nil, který vytéká z jezera Tana na severozápadě, protíná plošinu kaňonovitým údolím. Na severu v pohoří Simen se tyčí nejvyšší etiopská hora Ras Dašan – 4620 m.

Zlomové údolí, široké v jižní části asi 50 km, charakterizují četná jezera, výlevy lávy a sopečné kužele. K severovýchodu se údolí rozšiřuje do širokých rovin řeky Havaš a klesá k jezerům na hranici s Džibutskem. Do 1500 – 2000 m je klima horké, tropické. Náhorní plošiny mají podnebí mírné.

Vegetace je nesmírně pestrá, od tropického deštného pralesa a savanových lesů v nízko ležících oblastech na jihozápadě, po vysokohorské lesy a louky na severu.

Zvěř je zastoupena kozorožci v horách, buvoli , zebrami, antilopami ve stepích, opicemi v pralesích, krokodýly v jezerech a řekách. Na území Etiopie žije obrovské množství domorodých kmenů, z nichž některé jsou stále neprozkoumané. Zatímco většina země je věčně zelená, na východě se nachází vyprahlá písečná poušť.

Úředním jazykem je amharština.

Polovina obyvatel vyznává Etiopské ortodoxní křesťanství, třetina Islám a zbytek tradiční animistické víry.
Nahá Afrika
Masivní jizvové tetování a terakotové talířky ve rtu a v uších jsou nejdůležitějšími ozdobami žen kmene Surma.

To hlavní a nejzajímavější je však pro nás údolí Omo. Domov mnoha zajímavých a velice nebezpečných domorodých kmenů, žijících ve zbytcích deštných pralesů a jejich okolí.
Stopujeme, jdeme, zkrátka pomalu se přibližujeme našemu údolí jak jen to jde. Cesta je dost náročná, ale zajímavá, protože potkáváme množství kmenů, o kterých jsme ani nevěděli.
Bohatě zdobení domorodci z horských vesnic nás hostí plody kaktusu, který pokrývá zdejší hory jako bodlinatý ježek neskutečných rozměrů. Všichni nás zrazují od cesty do údolí a tím nás o to více lákají. Nemůžeme se dočkat.

Varování se naplňuje už na stopnutém traku, kde se tísníme s asi padesáti agresivními černochy, kteří se nám pokouší vybrat v tlačenici batohy. Chytáme se s jedním uličníkem a chvilku se v mumraji za jízdy škrtíme, což jej přesvědčuje o tom, že by toho měl nechat.
Dorážíme do městečka Konso obehnaného domorodými vesnicemi tak krásnými, že jsou pod ochranou Unesco. Obývá je zajímavý stejnojmenný kmen, který si splétá vlasy do zvláštních copánků a nosí hábity v jednotných barvách se třemi stejně barevnými proužky.
Zastavujeme se na kávu. Její pravý znalec a milovník si zde přijde na své. Káva totiž pochází právě z Etiopie a servíruje se tu ta nejlepší a nejkvalitnější. Při pití kávy probíhá celý rituál. Příprava tohoto blahodárného nápoje se uskutečňuje na zemi. Na hliněnou podlahu chýše se rozhodí čerstvá tráva na kterou se položí nádoba se žhavými uhlíky. Na ně se potom položí zvláštní keramická konvička specifického tvaru, ve které se vaří nejlepší kávička. Hrdlo je poucpané trávou, která při nalévání působí jako sítko. Tradiční keramické šálky jsou rozdány kolem konývky načež jsou podle počtu hostů plněny a dle přání se ještě mohou doplnit větvičkou máty. Silná, aromatická, sladká a vynikající káva potom zaplavuje tělo a mysl pocitem dokonalého nápoje, který nemá obdoby. Kávy je všude kolem tolik, že ji každé ráno v čajovnách posypávají na podlahu svých hliněných zařízení. Výsledkem je specifická vůně, která vždy potěší.

Hory kolem nás skrývají neskutečné bohatství různorodosti a tradiční nezkaženosti domorodých kmenů. Snad je tomu proto, že Etiopie nebyla nikdy kompletně kolonizována s výjimkou několika let kdy se o to pokoušela Itálie, která stihla ukrást vzácný obelisk z Aksumu. (nedávno vrácený do Etiopie) Z Konsa vyrážíme pěšky a za nedlouho se nám otevírá dech beroucí výhled na údolí Omo, kterým protéká stejnojmenná řeka tvořící životní žílu mnoha kmenů jejichž je údolí původním domovem.
Slézáme hory a dostáváme se do prvních vesniček nádherných Hamarů. Ženy tohoto národa hned na první pohled zaujmou svými nádhernými kůžemi pošitými mušlemi kauri, kterými se zde donedávna platilo. Jejich náhrdelníky z kůže ladně překrývají nahá ňadra, ruce jsou zase zdobeny různými kovovými pásky. Vlasy mají spletené do zvláštních copánků, které barví směsí černěné hlinky, másla a popela. Hamarové působí hrdě a nepřístupně. Dlouze si nás prohlíží přičemž jsou jen málo komunikativní. Na fotoaparát reagují povětšinou negativně. Dokonce ani buben zvláště nevítají, načež nabýváme dojmu, že tady u hlavní cesty jsou již zkažení a čekají jen na obnosy rozdavačných „dobrodruhů“ s propiskami, zrcátky a plnými kapsami připravených peněz.

V první lokalitě jsme se trošičku pozdrželi a v podvečer se začali stahovat nebezpečně vyhlížející týpci z buše. Poučeni z předchozích zkušeností raději odcházíme několik kilometrů zpět a nocujeme na samotě. Ráno přicházíme mezi vesnice Arborů. Údolí Omo je skutečný klenot, ujdete několik desítek kilometrů a stojíte mezi domorodci dalšího , totálně odlišného kmene. Ženy Arborů se zdobí modro, bílo, červenými korálky a chodí nahé s výjimkou bederní kůže. Kolem nás se tradičně shromažďuje množství dětí, které pokřikují, smějí se a tahají nás za batohy. Největší atrakcí jsou Míšiny blonďaté, dlouhé vlasy. Zejména dívky a ženy si je nevěřícně hladí a leckdy se po Míše okamžitě vrhají, aby z vlasů spletli něco zajímavého. Na Míšině hlavě se tak vystřídalo mnoho dívek z mnoha kmenů, které vytvářely svá umělecká díla z vlasů dosud nevídané barvy.

Nahá Afrika
Žena kmene Mursi.

Domorodé kmeny Surma a Mursi

Kmeny Surmů a Mursiů patří do skupiny Nilosaharských, východosúdánských, tzv. Surmických etnických skupin,kam patří také jihosúdánští Suri a Tirma.

Jsou to bezesporu jedny z nejzajímavějších kmenů světa. Největší zvláštností jsou hliněné talířky, které si ženy vkládají do proříznutého spodního rtu, když jsou připraveny ke svatbě. Při tomto rituálu jsou také odstraněny přední zuby, které by bránily správnému usazení kulatého talířku.

Talířky nenosí ženy ve rtech stále, nýbrž si je vytahují a většinu času tráví bez nich. Spodní ret jim potom visí až pod bradu. Tyto ženy nemohou mluvit, pouze huhlají a samozřejmě silně slintají.

Ženy si prořezávají a vytahují i ušní lalůčky, do kterých si talířky někdy také vkládají.

Další zvláštností těchto kmenů je úplná mužská nahota. Ženy chodí polonahé, omotané kolem pasu silnou látkou, avšak hluboko v pralese chodí také zcela nahé. Další ozdobou na tělech Surmů a Mursiů je tzv. jizvové tetování. Jsou to vlastně zářezy do kůže, do kterých sypou domorodci popel, aby vznikla estetická boulička. Ty potom tvoří celé obrazce na těle. Jizvové tetování bývá hlavně na zádech a břiše, ale také na končetinách nebo i v obličeji.

Surmické kmeny jsou velice nebezpečné. Obývají drsné končiny, kde přežije jen nejsilnější. Odvěká kmenová rivalita je v poslední době ještě podnícená snahou o islamizaci jihosúdánských kmenů. Přetrvávající válka v jižním Súdánu umožňuje i Surmům a Mursiům přístup k samopalům, které často zdobí jejich nahá těla. Přestože kmeny Suri a Tirma se Arabové snaží obrátit k Islámu a kmeny Surma a Mursi zase misionáři ke Křesťanství, vyznávají Surmické kmeny animismus. Kouzelníci těchto kmenů mají obrovskou vnitřní sílu,kterou velmi zřídka využívají k pozitivním účelům.

Tyto kmeny stále žijí velmi primitivním způsobem života a patří mezi nejméně zasažené civilizací.

Další den se nám daří pokračovat a dokonce i stopnout džíp s etiopskými geology, kteří nás s malými zastávkami berou až do Jinky, cílového městečka před těžko prostupnou, nebezpečnou džunglí.

Nahá Afrika
Také Karové jsou krásným kmenem obývajícím údolí Omo.

V okolí této větší vesnice se dvakrát týdně koná velký trh na němž je údajně k vidění celá plejáda kmenů v jejich nepřirozeném prostředí, což může být velice zajímavé. Právě proto čekáme týden a navštěvujeme oba trhy. Ve středu je malé hliněné náměstíčko skutečně přeplněné domorodci ze všech koutů okolí, kteří překřikujíc jeden druhého, prodávají svou sklizeň nebo směňují s ostatními za to, co k životu potřebují. Jsou tady krom normálních Etiopanů také Tsamajové, se kterými jsme se na korbě džípu vezli právě sem. Tento kmen je úplně odlišný od ostatních. Muži mají zvláštní zženštilý image. Krátké barevné minisukně obepínají hubené oholené nohy zdobené barevnými korálky. Tytéž ozdoby mají na hrudi a rukou, zatímco na hlavě si vytvářejí zvláštní obrazce z vlasů a barviv. Pro úplnost zdobení dominují velké kruhové náušnice z těžkých barevných kovů. Muži jsou většinou hubení a pohlední, naproti ženám, které jsou většinou plnoštíhlé, ale velice sympatické. Na obtloustlých rukou si vytvářejí zajímavé kynoucí tukové „bobule“ stahované užšími kroužky. Tento kmen není zdaleka komunikativní a zachovává si svou hrdost a nezaměnitelné charisma. Muži jsou ve skutečnosti dobří a tvrdí bojovníci a lovci.
Jsou tady také polonazí Dasenečové. Jejich roztomilé ženy oděné pouze do bederních kožešin posedávají po trhu a směňují kůže.

Mile nás překvapilo, že na trh dorazilo také několik domorodců z obávaného kmene Mursi, který obývá drsnou džungli odsud směrem k nedalekému Súdánu. Dále za nimi žijí Surmové a Bumové. Na druhé straně hranice se potom ukrývá mnoho dosud nepoznaných kmenů jako jsou lidé Tirma nebo Suri. Z Etiopské strany je cesta téměř nemožná kvůli neprostupnému deštnému pralesu a do jižní části Súdánu se kvůli krvavé válce nadává povolení. A právě do těchto míst máme namířeno. Krátce po trhu vyrážíme z Jinky vybaveni zásobami pěšky do džungle vstříc novým setkáním s těmi snad nejzajímavějšími lidmi Afriky.
Nejatraktivnější zvláštnost na kmeni Mursiů jsou hlinkové talíře, které se vkládají ženám po svatbě do proříznutého spodního rtu. Čtyři přední zuby jsou přitom vyraženy. Ty samé talíře si vkládají do proříznutých ušních lalůčků. Mursiové to považují za ozdobu, ale vyskytl se názor, že netradiční „zdobení“ vzniklo v době kdy Arabové ze severu unášeli tyto ženy do svých rozsáhlých a početných harémů, plných černošek snad všech kmenů. Dnes tak činí dívky opravdu kvůli kráse, čím mají talíř větší, tím je dívka krásnější a více se svému manželovi líbí. Bohužel když manžel umře, musí si dívka ret uříznout, neboť už se nesmí nikomu líbit. Muži chodí zcela nazí, přesto ne málo zdobení. Většinou nosí jizvové tetování na obličeji a hrudi, celé tělo si holí ostrými kamennými břity a nakonec nádherně pomalují bílou či žlutou hlinkou. Když jdou do města na trh, pomažou si celé tělo i penis bílou hlinkou a z dálky tak vypadají jako oblečení. Ženy chodí pouze v bederní kůži, kterou při cestě do jiné vesnice přehodí přes jedno rameno. Hlouběji v pralese dál od všech lidí chodí zcela nahé, což se mi ovšem nepodaří nikdy vyfotografovat, protože už samotná přítomnost v těchto místech je vskutku smrtelně nebezpečná a musíme pouze pomalu procházet kolem a nedělat nic co by připravené bojovníky mohlo přimět k útoku.
Na druhou stranu chceme poznat ty nespoutané lidi, kteří nepřemýšlí ale cítí, jednají instinktivně a žijí nyní. Neznají budoucí čas ani se neohlíží do minulosti. Žijí vlastně v trvalém osvícení, až do chvíle, kdy přijde vševědoucí misionář a ve jménu boha, kterého zná možná pouze z knihy, jim káže změnit život od základu a pracovat pro blaho jiných. Naštěstí tato tvrdá končina nenahrává falešným a dá se s jistotou nazvat pravou divočinou.
Celou cestu počítáme s tím, že návrat je nejasný a nijak jej neplánujeme. Žijeme ze dne na den a nikdy nemáme přesný plán nebo předem naplánovanou cestu. Ale tady si naplno uvědomujeme, že konec respektive začátek může přijít každou minutou. Hrubá a bolestivá svoboda rozdírá srdce pocitem štěstí v němž je obsaženo trochu odcházejícího strachu, který mizí do nenávratna.

Kniha nahá Afrika popisuje naši jedinečnou dvouletou cestu po celé Africe, která byla ve svém rozsahu a stylu naprosto výjimečná. Popisuje cestu stopem a pěšky přes 27 africký států a dalších několik zemí Asie a Evropy, které jsme během této cesty navštívili.

Kniha se zaměřuje zejména na divoké domorodé kmeny celého černého kontinentu. A to nejen na jejich exotický vzhled, ale také na jejich náboženství , problémy, nálady a myšlenky. 98 stran textu popisuje ty nejzajímavější události, které jsme právě mezi divokými kmeny zažili. Leckdy šlo o život, jindy byla setkání veskrze příjemná.

Páteř knihy tvoří 128 stran fotografií převážně nahých domorodců celého kontinentu.
Kniha se také dotýká našeho potápění na těch nejlepších afrických lokalitách mezi žraloky.

Nechte se unést unikátními fotografiemi nahých domorodců a skutečnými událostmi, které jsme mezi nimi prožili.

Nahá Afrika vyšla na konci roku 2006 u vydava­telství Mladá Fronta.
Zahraničního vydavatele v současné době hledáme.
S knihou úzce souvisí také výstava Nahá Afrika, která právě putuje českou zemí.

více na www.nahaafrika.cz

dokončení příště

Rubrika: Zážitky z cestování
Seriál: Nahá Afrika
Témata: Mystická, kultovní a poutní místa, Afrika
Galerie: 18 obrázků
Názory k článku: celkem 6 (poslední 7.3.2008 23:39)
11.6.2007
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 28.67
Co je to karma a jak funguje?


Galerie k článku

Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika
Nahá Afrika-
Nahá Afrika-
Fotogalerie k seriálu Nahá Afrika
Zobrazit všechny obrázky — celkem 18 obrázků

Názory k článku

 NadpisVloženoAutor
Děkuji za inspiraci 12.6.2007 19:27 Ivana Filipová
.. 18.6.2007 14:30 Vojta
Přišel nám do redakce odkaz 22.6.2007 15:18 Piff
neobjevené kmeny v africe? fakt dobrej vtip:-) 27.11.2007 15:12 Mariqua S.
Je to mnohem prostší 14.1.2008 09:36 Vláďa Trailin
Re: Je to mnohem prostší 7.3.2008 23:39 Novák
Sponzorované odkazy: · nejkrásnější fotky z Čech
Teambuilding · Bond, James Bond
TOPlist