kocajz Po několikahodinovém pochodu v úmorném vedru se konečně blížíme k našemu dnešnímu cíli. Před námi jako by byla hora puklá. Odkládám batoh a vyrážím k okraji této pukliny. Z pohledu dolů se mi motá hlava. Hladké vápencové stěny ubíhají kamsi dolů do hlubin. Již dorazili i ostatní a stojí nehnutě nad hranou téměř bezedné propasti. Hledíme přes okraj skály do Trigradské soutěsky.
Dole pod námi se vine v zajetí skal říčka lemovaná silničkou. Říčka však mizí kdesi pod námi v ohromné skalní stěně. Tam někde je to bájné místo kde Orfeus podle pověsti vstoupil do podsvětí, aby zachránil svoji milovanou. Tam je jeskyně s příznačným názvem Ďáblovo hrdlo. Ještě chvíli koukáme do té hlubiny. U silnice je vidět domeček, snad tam půjde i přespat. Plni naděje vyrážíme dál. Následuje prudký sestup. A už jsme na silničce, která mizí v zajetí vysokých skal.
Vyrážíme po silničce do přítmí a příjemného chladu soutěsky. Silnička se tu pouští do prudkého sestupu, mostem překlenuje říčku a v serpentinách padá soutěskou hlouběji a hlouběji. Místy se zařezává pod převisy do skály. Vybíháme k domečku, který jsme viděli i z vrchu. Je to vskutku odpočívadlo pro turisty. Už je jisté, kde dnes budem spát. Po zběžné prohlídce odpočívadla pokračujme soutěskou. Zastavuje nás bača a snaží se nám prodat zázračné rostliny. Prej léčí všechny nemoci, ale nejlepší jsou na potenci. A že jsme mu sympatičtí, nabízí nám svazeček za 3 Leva. S díky odmítáme. Po chvíli docházíme k místu, kde říčka mizí mezi balvany do podzemí. To je obávané Ďáblovo hrdlo. Odtud je to k samotnému vstupu do jeskyně již jen kousek.
Je sice trochu po šesté, tedy zavírací hodině, ale ochotná průvodkyně nám ještě otvírá. Batohy si můžeme nechat u vchodu a tak nic nebrání vstupu do podzemních prostor. Začátek prohlídky není příliš zajímavý. Vede tunelem vysekaným ve skále. Tunel ústí do obrovského dómu. Je tu tma, ale již je slyšet hučení vodopádu. Procházíme dómem, je vskutku ohromující. Cesta stoupá po schodech okolo vodopádu vzhůru. Vodopád je ale zařízlý hluboko v puklině, proto je z něj vidět jen kousek nahoře. Tady bych chtěl upozornit všechny vášnivé fotografy, že zde nejde nic pořádně vyfotit. Proto, budete-li hledat nějakou dobrou fotku na internetu, tak pravděpodobně neuspějete. Prohlídka končí ve skalním bludišti vymletém řekou. Z mostků zde můžete pozorovat, jak se voda propadá do tůněk a zase spěchá dál do podzemí.
Když vyrážíme k výše zmiňované chatce spát, již se stmívá. Ještě využíváme možnosti nabrat pitnou vodu z pramene u silnice. Je skoro tma a tak rychle připravujme večeři a hurá do spacáku. Druhý den jsme ještě objevili nad tábořištěm jednu ferratu končící jeskyní s výhledy do soutěsky, ale o tom někdy příště…
