Vaclav Aruba je rozměry nepatrný ostrov patřící původně mezi Nizozemské Antily, dnes je relativně nezávislou zemí se samostatně voleným guvernérem, nicméně holanský vliv je dodnes patrný. Vedle španělštiny a domorodého jazyka se pohodlně domluvíme angličtinou, a pokud máme v kapse americké dolary, můžeme na místní měnu (arubský florin) zapomenout. Jelikož Aruba oficiálně patří k Holandsku a tedy do EU, nepotřebujeme nic jiného nežli platný pas.
Aruba leží mimo pás pravidelných hurikánů a teplota se během roku nijak výrazně nemění, takže je pro návštěvu ideální po celý rok. Ostrov je příjemnou oázou minimální kriminality v jinak ne zcela bezpečném Karibiku. Mezi nebezpečí patří vedle hadů ještě také provoz na místních silnicích. Domorodci jezdí od podlahy a zvláště pozdní večery jsou na silnicích nebezpečné, protože místní se nějakou tou sklenicí alkoholu nedají od řízení auta nijak odradit.
Lékařská péče je nečekaně kvalitní, základem je moderně vybavená 280 lůžková nemocnice Dr. Horacio Oduber Hospital v hlavním městě Oranjestad. Vedle ní existují ještě dvě ambulanční zařízení. Každý velký hotel má navíc k dispozici vlastního lékaře. Vliv „mateřské“ Evropy je tedy znát.
Hlavním zdrojem příjmů jsou turisté, proto je také pro jejich pohodlí učiněno prakticky vše a pro turisty je připraveno více než 7 000 pokojů. Samotný ostrov příliš pohostinný není, většina ostrova je pokryta nehostinnou polopouští s milióny kaktusů, většina turistů proto neopustí úzký pás na západním pobřeží, kde jsou všechny hotely i kempy a samozřejmě také ty nejkrásnější pláže. Prakticky neustálé severovýchodní větry jsou dostatečně silné nato, aby ohnuly místní stromy divi-divi do 45 procentního úhlu, turistům však přinášejí vítané ochlazení. Na Arubu si s sebou můžeme vzít i svého chlupatého kamaráda, potřebujeme pouze lékařské osvědčení a průkaz očkování proti vzteklině. Žádné zvíře však s sebou nemůžeme vzít pokud cestujeme z Jižní nebo Střední Ameriky.
I když se to zdá nepochopitelné, také Aruba si prožila své období zlaté horečky a zbytky zlatého dolu jsou patrné dodnes. V roce 1929 byla otevřena tehdy největší rafinerie na světě, kouřící komíny využívající směr větru nesoucí dým nad moře jsou na jihozápadním cípu ostrova viditelné dodnes.
Oficiálně je zakázáno odložení plavek na veřejnosti, nicméně na většině plážích je to tolerováno. O to větší pozornost je kladena na čistotu a znečištění pláží se trestá citelnou pokutou 280 amerických dolarů. Aruba si vůbec potrpí na solidnější oblečení nežli je obecně v Karibiku zvykem, do obchodů či hotelů se v plavkách nesmí a v kasínech se dívají nerudně i na šortky. V restauracích si musíme dát pozor na skutečnost, že ke každému účtu je automaticky připočítáno 15 procent ceny, takže účet nepříjemně naroste a další spropitné je zbytečností.
Západní část ostrova je turistickým rájem, počet luxusních hotelů každým rokem narůstá, pláž měří několik kilometrů a pokud nepřijede zrovna v nejvyšší sezóně kolem vánoc, není nijak přeplněná. Pláže i voda jsou neposkrvrněné a čisté, vedle samotného plavání a windsurfingu jsou zde i ideální podmínky pro šnorchlování a sportovní potápění. V každém případě si musíme dát pozor na slunce, blízkost břehů Jižní Ameriky se projevuje opravdu palčivými paprsky a silný vítr sice přináší příjemné ochlazení, může ale způsobit, že získáme pocit, že slunce zase tak moc nebezpečně nepálí.
