Radka Zounková
Kdo jsem a čím se přibližně živím
Jsem dcera, sestra, kamarádka, parťačka, instruktorka, studentka (už zase), zaměstnankyně (občas)… člověk
Živím se všelijak. V létě převážně zeleninou, na cestách ovesnými vločkami, tatrankami a brkaší. Vydělávám na to jako instruktorka různých outdoorových a zážitkových programů, odborně se tomu říká teambuilding či teamspirit. Taky na to vydělávám v laboratořích přírodovědecké fakulty v Brně (teď zrovna ne, ale uvidíme, jak se to vyvrbí dál) nebo univerzity RWTH v Aachenu.
Jak jsem se k cestování dostala
Ne ne ne, pozor, to je naopak. Cestování se dostalo ke mně. Samo. S výraznou dopomocí mých rodičů. Já jsem si zas až tak moc nevybírala.
Vlastně se za nějakého velkého cetovatele ani nepovažuju. Prostě čas od času někam jedu.
Teď nedávno jsem se zadívala do Nejkrásnější sbírky od Miloslava Nevrlého a strašně se mi začalo stýskat po slovenských horách. No jo, uvědomila jsem si, já jsem tam už taky skoro dva roky nebyla…
Moje zatím největší cesta
Jde o to, co znamená největší.
Nejdál? Špicberky
Nejvýš? Pravděpodobně Pico de Aneto, nejvyšší kopec v Pyrenejích.
Nejhloub? Asi tak dva metry pod hladinou moře
Nejdéle? Zatím plánovaný, ale už skoro jistý půlroční pracovně studijní pobyt v Německu. Jinak dva měsíce jako ópér v Anglii, v krásném městečku Chester, ovšem v pákistánské rodině. Šestitýdenní expedice na Špicberky.
Moje další parádní cesty
Rumunsko stopem. Rumunsko vlakem. Rumunsko barkasem. (Jo, Rumunsko mě vychovalo). Skotsko stopem. Pyreneje, Korsika autobusem. Slovensko stopem, vlakem, autobusem, kolmo, pěšky. Albánie škodovkmo. Špicberky lyžmo. Norsko autmo a pěšmo, lyžmo a saňmo. Holandsko experimentálně, Dánsko studijně. Adršpach kolmo, ovšem tou dobou by to bylo lepší spíš s lodí. Bledné skály pak s kolem na hřbetě.
Můj nejintenzivnější zážitek z cest
Jak se říká, nejintenzívnější zážitek nemusí být zrovna ten nejpříjemnější…
… když jsme v Rumunsku stopli opilého řidiče náklaďáku a ten nás málem vyklopil z asi tak patnáctimetrového mostu do řeky
… když jsme v Německu na dálničním přivaděči konečně stopli auto
… když jsme jen tak z legrace zkoušeli na raftu přepádlovat z Albánie na Korfu a ono se to povedlo!!! A když jsme pak plachtili zpátky na plachtu vyrobenou z ponča a ono to fungovalo!!!
… když jsem na Špicberkách v mínus dvaatřiceti musela na záchod. Taky když po zamlženém dni, což na ledovci znamená, že není vidět OPRAVDU VŮBEC NIC, opět vyšlo slunce
… když jsme si mysleli, že lezeme do sedla pod vrcholem Newtontoppenu, vylezli jsme tam a všechny okolní kopce byly pod námi
Jídlo, které doma nejím a pití, které nepiju
Kafe a koprovku. To ale ani na cestách.
Pytlíkovou polívku, špek, sladký čaj, v současné době hrozinky, ale to se časem zase spraví.
Způsob dopravy, který doma nepoužívám
Nejezdím výtahem. Jednak žádný nemáme a jednak by mě to do prvního patra přišlo trošku zbytečné. Na tříkolce po dvorku už taky nejezdím a kolečkové brusle jsem si ještě nepořídíla.
Naopak, hodně ráda jezdím prstem po mapě.
Proč vlastně cestuji
Eeee…. Protože mě to baví. Protože čím dál jsem a čím déle tam jsem, tím víc se těším domů a tím víc se mě tam pak líbí. Asi se na ten domov potřebuju podívat odněkud z dálky, abych si uvědomila, že ho mám. Ale jakmile tam jsem, tak jakákoli hezčí fotka odněkud způsobí, že mě začnou svrbět nohy.
Protože mi to přináší klid. Když jdu a jdu dostatečně dlouho, případně dostatečně dokopce, nemusím myslet na nic jiného, než co budu jíst, kde budu spát a jestli mi není nebo nebude zima a mokro. Všechny ostatní věci jsou najednou tak vzdálené a nedůležité…
Moje další záliby
To je dost sadistická otázka. Až někdy nebudu moct spát, pokusím se na ni odpovědět.
Projekty, na kterých pracuji
Momentálně pracuju na projektu Dokončit studium.