Jan Staněk

Kdo jsem a čím se přibližně živím

Jsem člověk, který má rád nezávislé cestování bez cestovek do méně obvyklých lokalit, případně do klasických turistických oblastí ve zcela netypickou roční dobu (např. v Chorvatsku v létě jsem nebyl asi 14 let, ale v měsících jako únor, listopad atd. jsem tam často…). Mojí hlavní oblastí, kam mířím pravidelně a opakovaně, je Skandinávie – především Laponsko a ponejvíce jeho finská část. Mam rád přírodu a turistiku v ní a aktivně i pasivně všechny možné druhy sportů. Nejlépe strávený víkend je pro mne chození po horách, ježdění na kole, běžkách atd.

Živil jsem se nejprv tři roky jako učitel zeměpisu a tělocviku, v letech 2006 – 2008 pak žil a pracoval se psy husky v divočině na dalekém finském severu za polárním kruhem, od roku 2009 opět pracuji jako pedagog v českém školství. Mezitím jsem se stihl v poslední době rozmnožit a být otcem dvou dětí…

Jak jsem se k cestování dostal

Myslim, ze to ve mne vyvolaly v mladistvem veku jednak televizni dokumenty o ruznych dobrodruznych vypravach odvaznych cestovatelu a take jiste cetba, napr. Verneovek. A urcite mapy, ktere mam doma stale nekde na ocich, protože tvoří výzdobu pokoje a znam je skoro zpameti a zajima me, jak je to v tech zemich ve skutecnosti.

Moje zatím největší cesta

Co se délky kilometrů týká, určitě největší byla cesta v roce 2002 – stopem kolem dokola Skandinávie a pak pokračování z Finska do Ruska a vlaky k Bajkalu a pak dál do Mongolska a Číny.

Co se délky pobytu týká, pak to byly opakované půlroční pobyty v období 2006 – 2008 v laponské tajze.

Moje další cesty

Nejcasteji jezdim za polarni kruh – do Laponska, kde jsem prosel jiz radu narodnich parku, jednak v jeho svedske a jeste vice finske casti. V letech 2006 – 2008 jsem v Laponsku dlouhodobe bydlel a pracoval.

Dlouha byla napriklad cesta vlaky pres Rusko do jizniho Kazachstanu, libila se mi i listopadova cesta po Balkane, kdy jsem projel ze severu na jih Albanii, dobre se citim i s batohem na zadech ve Vysokych Tatrach… Jedna z prvnich vetsich cest byla vlaky a autobusy do Syrie, zapomenout nemohu ani na cestu autostopem do Maroka. K tomu spousty ruznych mensich cest po Evrope a stovky vyletu v prirode doma v Cechach.

Můj nejintenzivnější zážitek z cest

Tezko vybrat jediny, urcite intenzivni zazitek byl vystup na nejvyssi svedskou horu Kebnekaise ztracenou v odlehle casti Laponska, kde jsem byl sam a kolem vrcholu me potkala totalni mlha a bloudeni, nejblizsi clovek nekolik hodin chuze daleko ode mne…

Urcite zajimave je i to, kdyz clovek doma cele roky kouka na mapu na jezero Bajkal a najednou tam vlaky po mnoha dnech cesty dojede a sahne do jeho vod a je to realita…

Intenzivní zážitek byla i nonstop 100 kilometrová chůze v roce 2003 Hradec Králové – Sněžka – Vrchlabí a nebo stejně dlouhý nonstop pochod Ústí nad Labem – Liberec v roce 2011, což jsem si jen tak vyrazil sám zkusit, kolik ujdu. V podobném duchu pak byla 315 km dlouhá cesta v jednom dni na kole. To si člověk potvrdí, že jeho hranice jsou mnohem dál, než si doposud myslel a že je to hlavně věc psychiky, nikoliv sil.

Proč vlastně cestuji

Protoze mam opravdovy zajem poznat, jak to v danych oblastech vypada, nestaci mi to jenom z televize ci cetby. A navic mam pri cestovani za jediny den tolik zazitku, co v beznem zivote za jeden mesic… A baví mě i samotná cesta na nějaké místo, rozhodně to není pro mne nutné zlo, ale jsem schopný si užít i tisíce kilometrů jízdy v autobuse, vlaku či autě a sledovat vše kolem.

Moje další záliby

Priroda, hory, turistika, pestovani citrusu, sport, mezinarodni politika, country hudba, finstina

Jan Staněk na Cestovateli

 
TOPlist