nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Rusko-Estonsko-Finsko - Den třetí

Den třetí, úterý, 22. 7. 2008

Stále Petrohrad

Ráno vstáváme asi v 9:30 jelikož se nám spalo velmi dobře po včerejším prochozeném dni a než se vykopeme je 10:30. Do 11 hodin musíme zaplatit další noclehy. Potřebujeme ale vyměnit další rubly. Naštěstí je banka naproti hostelu, takže to v klidu stíháme. Celkově je umístění hostelu velmi dobré. Na vlak i metro je to 15 minutek, do banky skoro v papučích a prodejna potravin hned za rohem. Domlouváme se, že zaplatíme další dvě noci a ze čtvrtka na pátek přejedeme nočním autobusem (8 hodin) do Tallinnu.

Jordánské schodiště

Jdeme do města. Opět jedeme metrem, protože vzdálenosti mezi památkami jsou vcelku velké a jdeme se podívat na mešitu. Zázrak, potkáváme tramvaj. A ještě větší zázrak, že dokáže jet po takovýhle kolejích, které jsou jako paragraf a část z nich je rozježděná do neurčitého tvaru. (Později k večeru potkáváme další tramvaje úplně jinde a na dvakrát horších kolejích. Ale to už vyfocené nemám, protože člověk nikdy neví, zda je daná trať v provozu či ne a zda a co po těch kolejích jezdí) Kousek od mešity je pevnost, ale my raději jdeme do Ermitáže. Existují skanzeny, výstavy, muzea, národní galerie, pak dlouho dlouho nic a pak Petrohradská ermitáž. Vynechat ji by byl hřích. Dneska je úterý, tak už je otevřená. V pondělí mají zavřeno. Fronta je dlouhá asi kilometr a tak úspěšně předbíháme a na začátku fronty před vchodem do muzea potkáváme dva Čechy, kteří s námi letěli letadlem a potkali jsme se i v hostelu. Tak se k nim připojujeme. Ušetřili jsme prý asi hodinu a půl. Oni celou tu frontu stáli. Vstup je za 350 + 100 rublů za foťák pro všechny, což v Rusku stále není vždy stoprocentní.

Jaspisová Kolyvanská váza (18. stol. Sibiř)

Trávíme tam asi tři hodiny a procházíme pouze ty nejzajímavější části, které doporučují v průvodci (LP). Jelikož je Ermitáž velmi rozlehlá je snadné v ní zabloudit. A ne všechny cesty, které jsou na plánku, který dostanete při vstupu, jsou průchodné. Mnohé dveře mezi místnostmi jsou zavřené a nedozvíte se to dřív, než k nim dojdete davem s tím, že si tím zkrátíte cestu do vámi vybraných sálů. S tím je potřeba trochu počítat. My jsme takto hledali a putovali do numismatických sálů asi 20 minut a když jsme tam došli, přes několik slepých schodišť nahoru a dolu, skrze sály se zavřenými dveřmi a následném obcházení, zjistily jsme, že je oddělení zavřené a máme smůlu. V Ermitáži je několik set místností a všechny se nedají projít za tři dny. Ideální je prý jeden den projít všechno zběžně rychle a další dny se zaměřit na to co nás zaujalo. My jsme tomu věnovali 3 hodiny a koupil jsem si DVD. Což doporučuji, protože je velmi kvalitně natočené s detailními záběry a jsou na něm vidět i unikátní hodiny, které jsou v chodu pouze v pět hodin odpoledne ve středu. A pokud tam stejně v tuto dobu budete, nic neuvidíte, protože tím sálem prochází tisíce turistů, návštěvníků a organizovaných prohlídek, takže se k nim dostat a prohlédnout si je, je takřka nemožné. Já jelikož jsem postavy drobné, jsem se tam dostal. Ale vyfotit přes sklo se to nedá ani s polarizačním filtrem. Takže to DVD doporučuji.

Křižník Aurora

Po prohlídce se rozdělujeme a my se vydáváme opět na severní Vyborgskou stranu a míříme do pevnosti. Petropavlovská pevnost ale nic moc. Mě tedy nezaujala platí se tam snad i za to že dýcháte vzduch, proto se k ní moc vyjadřovat nebudu. Navíc nás tam přepadl krátký, avšak vydatný déšť. Zato mě zaujala pak Aurora po ní. Bohužel se nedostaneme přímo na ni, jelikož je obsazena vojáky na nějakém cvičení, údržbě či co. A pro návštěvníky bude otevřená až 27. 7. a to už tu nebudeme. Kupuju si magnet na lednici s motivem Petrohradu. Míříme zjistit jak se dostaneme do Vyborgu. Dle průvodce by měl odjíždět od Finského nádraží. Ale žádný autobus nepotkáváme a místní mašrutkáři o žádném, co by od tohoto nádraží jezdil, nevědí. Tak koukáme na vlak. Cesta je sice o půl hodiny delší, ale víme, že vlak jede a to docela často.

Petrohradské sídliště

Jdeme do metra a jedeme se podívat do Finského zálivu na moře. Opět velmi dlouhá jízda metrem. K moři je to od posledního metra asi kilometr, ale cesta je v pohodě. Klasické sídliště, jen paneláky se nám zdají slohově pestřejší. Kvalita hrůza, oprýskanost, špinavost, ale nejsou to klasické krabice s okny, jaké jsou u nás v Čechách. Ještě se procházíme po ostrově. Západ slunce je neskutečně dlouhý. Trvá to asi tři hodiny, než slunce z „nad obzorem“ (klasické červánky, slunce nízko, světlo nejlepší) zapadne. Cestou potkáváme několik fotografů amatérů s modelkami. Docela jim to závidím, že mohou v tom nejlepším světle fotit daleko déle, než v našich zeměpisných šířkách. Nebo délkách? No prostě u nás. Mezitím ještě v klidu stíháme jít do minipřístavu a juknout na ponorku na suchu. Udělali si z ní muzeum ponorky lidu. A pořád je světlo a to je už čtvrt na jedenáct. Odhadujeme, že slunce je možná ještě nad obzorem, nebo těsně pod. Vracíme se na hostel. Prakticky skoro tma je asi až o půlnoci. Ale tma to není. Obloha je a bude pořád taková šedavá. Ráno si dáváme sraz na 9tou v recepci. Zítra jedeme do Carského sela společně s našimi novými přáteli.

26.8.2008 10:28
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 9.14
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Jordánské schodiště
Jordánské schodiště
Jaspisová Kolyvanská váza (18. stol. Sibiř)
Jaspisová Kolyvanská váza (18. stol. Sibiř)
Křižník Aurora
Křižník Aurora
Petrohradské sídliště
Petrohradské sídliště


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist