nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Srí Lanka, ostrov, kde vládnou kobry královské

Blíží se malý ostrov, nádherný korálek v Indickém oceáně, se zelenavým pobřežím a průzračnou hladinou. Tam někde uprostřed džungle stojí Kataragama, největší svatyně tělesného utrpení na světě. Je to ostrov nekonečných houštin stromů, kde od dávných dob pracují sloni a vládnou kobry královské. Po zakotvení v přístavu Kolombo jedeme džunglí do bývalého hlavního města Kandy. Čím více se vzdalujeme od moře, tím je větší dusno a kořeny stromů nadzvedávají asfaltový povrch silnice. Na mnoha místech odtahují sloni poražené kmeny stromů a jejich mahauti – vůdci, pobízejí své mohutné dělníky násadou s kovovým háčkem. Práce se slony patří na Srí Lance k váženému povolání. Slon pozná každý tvar, má výborný čich a pamatuje si až třicet hlasových povelů. Nejvíce je citlivý na místa, kam jeho vůdce zapichuje kovový háček, a vydrží mnoho úderů násadou. Ale silnější rána vedená pod ucho nebo do břicha je většinou smrtelná. Domorodci raději chovají samice, protože jsou mírnější a ovladatelnější. Samec je sice nebezpečný, ale silnější. Ustrojen do obrovských popruhů tahá s lehkostí i ty nejtěžší stromy. Na zastávce před zelenavým jezerem na nás čeká místní atrakce. Sloni jsou tady nejen na práci, ale také pro zábavu turistů. Za pár rupií se můžeme projet na jejich ohromném těle.

Svezení na sloním hřbetě

Kolem tří obrovských zvířat se tvoří velký kruh. Žádný z nich nemá sedací korbu, jen kousek plátna pro „pohodlí“ jezdce. Nasednout na slona není žádné umění. Slon si poslušně sedne, nastaví přední nohu a zdvihne nás do přijatelné výše, kdy se lehce vyšplháme na jeho hřbet. Horší je to nahoře. Slabý řemínek je jediná záchrana před pádem z vysoké „náhorní planiny.“ Jakmile ošetřovatel slona dá dlouhou násadou rozkaz, připadám si opět jako na lodi. Slon obchází pomalu, téměř důstojně kolem jezírka a moje nohy, vykukující z krátkých kalhot se dřou o jeho tvrdou kůži. Ke všemu začíná prudce plácat obrovskýma ušima a oba nás ochlazuje. Vyrovnávám tělo s každým jeho krokem. Náhle se situace mění. Tmavý Sinhálec dává zvířeti další pokyn, to poslechne a kráčí přímo do jezera. V hlavě se mi rojí myšlenky…seskočit ze hřbetu slona není legrace…v jezeru může čekat krokodýl… Obrovský těžkotonážník se noří stále hlouběji do jezera. Voda mně sahá po kotníky – ještě několik kroků a moje nohy budou pod hladinou. Pevně se držím řemínku a čekám, kdy se oba potopíme. „Zpátky,zpátky !“ křičím nahlas. Už se připravuji ke skoku do vody. Pojednou slon zvedá hlavu, vypouští z chobotu gejzír vody a šplhá se mnou na břeh. Říká se, že slon je chytřejší než opice, a co se naučí nikdy nezapomene. Atrakci má na Centimetr nacvičenou, tak, aby se jeho jezdec trochu namočil, při povelu svého pána se otočil a vylezl na břeh. Po sestoupení ze hřbetu slona, odevzdávám Sinhálci sjednaný bakšiš a mám radost, že končí nepříjemná masáž nohou i nezapomenutelná jízda. Na důkaz přátelství nám domorodci podávají kokosy z královské palmy s nedozrálým jádrem a nasládlou, osvěžující tekutinou. Neděkujeme – tady se to neříká, jen se několikrát navzájem ukloníme a díváme se do očí.

Kataragama – sídlo bohů

Pokračujeme v cestě. Nad námi v horách Kataragami stojí ve středu nepřístupné džungli proslulý chrám – sídlo bohů. V srpnové poutní době tady postupují hinduisté a muslimové bičování jako schopnost čelit bolesti ve znamení jejich víry. V chrámu,který má podobu magické geometrické kresby – Jantry – se stovky lidských těl dobrovolně mrzačí,drásá a trhá pro lásku k Bohu. Od pomocníků si nechají zastrčit do kůže zad desítky kovových háčků, které jsou připevněny na dlouhých šňůrách. Při vyvrcholení rituálu jsou zapřáhnuti dobytčata do káry, naplněné dary a musí je táhnout kolem chrámu. Další poutníci do sebe vpichují dlouhé,kovové jehlice a nože, aniž by cítili bolest. V noci vycházejí z jeskyní v džungli mnišky a poskytují duchovní rady k nejtajemnějšímu rituálu – chůzi po ohni. Vyvolení se musí umýt v posvátném potoku Menik Ganga a při modlitbách dojít k deseti metrové jámě, naplněné do běla rozpálenými kameny.Před vlastním zahájení obřadu, zjistí pomocníci teplotu kamenů, která dosahuje téměř tisíc stupňů Celsia,dále odstraní popel, aby netvořil izolaci od ohně, a nakonec prohlédnou poutníky, aby neměli na nohou žádné zvláštní masti nebo náplasti. Jeden vyvolený za druhým bez strachu zvolna procházejí rozžhavenou jámou,na jejím konci se otočí a vrátí zpátky.Nikde není vidět žádná krev,popáleniny a otevřené rány.Vyvrcholením poutě je obřad obcházení – cesta bohů,kde velké procesí poutníků obchází památník a omotává až sto metrů dlouhou tkaninu kolem jejího základu,kterou tím posvěcuje. Kataragama je jednou z největších svatyní tělesného utrpení na světě.Nejznámější vědci po mnoho let bádali,jak je možné,aby poutníci necítili bolest, s jediným výsledkem – věřit a podrobit se !

Velké oči kobry královské

V další vesnici nám místní krotitelé hadů předvádějí kobry královské. Zkušení Singhalci odhadují dobrý výdělek a vytahují hady z košíků. Jeden z nich chce ukázat kobru, které se nechce z koše ven. Hadi mají rádi klid a pohodu. Jak je někdo začne rušit jsou nebezpeční. „Pozor, bude plivat jed !“, upozorňuje jeden ze zkušených turistů.. Jako na povel všichni rychle ustupují. Rozčilená kobra vyjela na zem a místo, aby se vlnovitě plazila, provedla smyčku s vysoko nataženou hlavou. Než začala plivající kobra řádit, přiskočil k ní její majitel, aby upoutal pozornost hada na svojí nohu. Pomalu jí zvedá nahoru i dolů, a zvolna se přibližuje ke kobře. Náhle spouští ruku a chytá hada pod hlavou. Kobra černokrká dokáže vystříknout svůj smrtící jed na vzdálenost dvou metrů a míří přímo do očí protivníka. Když se jed dostane na oční sliznici, menší oběť usmrtí a větší oslepí. Končí potlesk na otevřené scéně a z dalšího koše vylézá dlouhá, téměř čtyřmetrová kobra královská, jeden z nejjedovatějších hadů na světě. Pohled na její dlouhé, lesknoucí se tělo je fascinující. Pro zvýšení efektu vytáhli Sinhálci z menšího koše živou krysu a hází jí poblíž hada. Jen dopadlo krysí tělo na zem, zdvihá se had do metrové výše, roztahuje dlouhá žebra a na jeho hřbetě se objevuje známá, výstražná kresba brýlí. Krysa se vůbec nehýbá, jako by ztuhla. Kobra královská má slabý zrak a jako všichni hadi spoléhá se na svůj rozeklaný jazyk, kterým zachycuje pach krysy. Náhle sebou kobra mrskla a její jedové zuby a žlázy vstřikují do krysy toxin. Další zuby jako háčky pozvolna posunují kořist do rozšířené tlamy. Krysu polyká v celku a po deseti minutách představení končí. Kobry chránila v dřívějších dobách náboženská víra. Ještě dnes jsou buddhisté tolerantní ke kobrám. Pomáhají vesničanům ochránit majetek před obrovským množstvím krys které ničí čtvrtinu úrody na celém ostrově. Kobry ročně zabijí desetitisíce krys, ale neúmyslně přitom uštknou mnoho lidí. Někteří domorodci se lovem hadů živí, děti se učí od otců, a tak se „řemeslo“ předává z otce na syna. V pytlích je odvezou do laboratoří a farem, kde jim dobře zaplatí. Dalším výnosným obchodem domorodců je prodej hadích kůží. Boty, tašky,taštičky, kalhoty, kabelky, peněženky a klobouky, všechno tady je možné koupit. Pro kůži se kobry zabíjejí po stovkách. Kobry královské začínají být vzácné. Do podzemí, kde se líhne hadí snůška, pronikají dravci, kterým nevadí hadí jed, protože se jim nedostane přímo do krve. Ale jen se kobry vylíhnou, už se brání – jsou po několika hodinách smrtelně jedovaté. Kobry královské mají pro domorodce také královskou cenu – sto dolarů za hada.

Mrtví se oplakávají a živí znovu staví co jim příroda vzala

Odjíždíme z nádherného ostrova o rozloze téměř 66 tisíc kilometrů čtverečních, kde žij malý počet křesťanů, 75% Sinhálců a 20% tamilských domorodců. V nekonečném boji, občanské válce trvající desítku let bylo zabito téměř 200 tisíc lidí a tisíce obyvatel utekly z domovů. Jakoby tolik neštěstí nestačilo napadla Sri Lanku ohromná vlna tsunami. Rozbouřené vody ženoucí se z Tichého oceánu 800set kilometrovou rychlostí v hodině zasáhly břehy Sumatry, pokračovaly k pobřeží Thajska a v dopoledních hodinách dva dny po Štědrém večeru dorazila na Srí Lanku. Na chvíli jakoby moře ustoupilo od břehů, což využili turisté a děti k hledání škeblí a pak s velkým hukotem a obrovskou silou zasáhlo celé pobřeží. Nikdo s více jak 30.000 lidí nemělo šanci k přežití. Když se obrovská vlna vracela zpět do moře vzala sebou všechno co nebylo připevněno, včetně dětí a starých lidí.A tak přes všechny válečné události, časté katastrofy způsobené sopečnou činností, život jde dál…Mrtví se oplakávají a živí znovu staví, co jim příroda vzala. Žvýkají betel a zdá se jim, že jsou bohátí

Zpáteční cesta je pro řidiče zatěžkávací zkouška.Několik menších hadů se pomalu plazí přes rozehřátý povrch silnice, jako by se s námi loučily.Po chvíli mizí mezi liánami, které se táhnou od stromu ke stromu jako silná lana.Všude je plno kokosových palem a banány rostou jako plevel.Tmavá cesta se zvolna prosvětluje, palem ubývá a vjíždíme do předměstských ulic, kde ve stínu domků sedí skupiny starců. Tváří se dobrácky, žvýkají a plivají červené chuchvalce slin na asfaltovou silnici. Muži tady nepijí alkohol, ale neopustí si betelový zelený list. Potřou je hašeným vápnem, posypou kořením a žvýkají. I ten nejchudší šetří, aby si mohl koupit betel a tak se na chvíli odpoutal od chmurné skutečnosti. Betel zbarvuje sliny do červena a na pohled to vypadá jako když plivají krev. Žvýkají a v duchu se jim zdá, že jsou bohatí jako maháradžové. Střed města nás vítá pestrou směsí barev,křikem obchodníků a množstvím nevšímavých chodců. Honosné, bílé domky bohatých podnikatelů se střídají s bloky vysokých domů. Zatím co města žijí v klidu a blahobytu venkov ostrova je chudý,ale přes všechny náboženské rozdíly je společenský. Důkazem jsou jejich obřadné koupele, kde jsou si všichni rovni. Většina srílančanů je zahalena do bílých, volných oděvů a starší ženy celé v černém. Zámožnější nosí turban jako znak bohatství a neodkládají jej ani v místnosti. Další mají kolem sebe podivně omotané nohavice. Látka, většinou bílá je zatočena okolo pravé nohy až ke kotníku,zatímco na levé noze sahá jen nad koleno. Některé dívky nosí již šaty evropské, jiné jsou zahaleny průsvitným závojem, který jim zakrývá vlasy a spadá až ke kotníkům. Málokterá má stejnou barvu šatů a látky se na světle mění a zář, tak jako hinduistické dívky s červenými tečky nad nosem. Je to znamení, zvané „bindí“ oznamující každému, že žijí ve šťastném manželství…

„Honda – ji“ – je to dobré!

Po prohlídce bývalého královského přístaviště a kláštera Gadaladenija se vracíme zpátky k lodi. Džungle opět předvádí své divy. Propletené rostliny na obrovských stromech stromech působí dojmem říše duchů. Domorodci, bez rozdílu rodu a kasty věří v démony a hrůzná strašidla. V noci nevycházejí ze svých domovů a vysokými, ječivými hlasy zpívají zaklínací písně. Blíží se večer. Náš řidič dokazuje svoje jezdecké umění a předjíždí zprava i zleva ostatní vozy. Při malé kolizi s prodavačem slaměných košíků stačí vystrčit hlavu z okna, vyjmenovat všechny domácí zvířata a udělat posuněk o duševních nedostatcích protivníka. Po vzrušující jízdě vystupujeme v přístavu poblíž naší lodi a dohadujeme se o ceně jízdného. Řidič obíhá svojí herku, ukazuje na ojeté pneumatiky, sahá rukou na plechový kryt motoru a s vážnou tváří nám dokazuje, že si ani neuvědomujeme jak rychle a bezpečně nás dovezl k cíli. Nakonec dostává přiměřenou, poloviční částku i s bakšišem a loučí se několikrát opakovaným slovem „Honda – ji „ – je to dobré!

Námořní vlajka zvaná „Modrý Petr“

Přístav má pro nás suchozemce neopakovatelné kouzlo. Pohled z přístavního mola je jakousi vstupenkou do cizích, neznámých zemí. Námořníci mají divný zvyk – když jsou v některém přístavu jen o nějaký den déle, nemohou se dočkat, kdy už konečně znovu vyplují k jiným přístavům. Pár dní na pevné zemi a opět netrpělivě čekají až na stožáru zavlaje „Modrý Petr“ oznamující „všichni na palubu,loď je připravena k odplutí“a stroj v podpalubí zanotuje svou monotónní píseň a dál…dál… Na rovníku nás čeká setkání s vládcem všech moří a oceánů Neptunem a Sumatra.

26.6.2008 17:26
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 22.29
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist