nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Na ostrově Singapur platí nepsaný zákon

Tak jako anglická královna Viktorie koupila za „pár babek“ pustý ostrov Hongkong, tak v roce 1819 sir Thomas Stanford Roffles přesvědčil malajského sultána k podpisu smlouvy na odkoupení mokrého a bahnitého ostrova Singapura. Oba netušili, že malé bezvýznamné ostrůvky v Indickém oceánu neuvěřitelně rychle zbohatnou a Singapur bude třímilionovým supermoderním velkoměstem.

singap01

Výprask holí a vězení za znečištění ulice

Singapur je jedničkou v čistotě, kázni a organizaci. Pohodit papírek – pokuta, pohodit láhev nebo pytlík se smetím – ještě větší pokuta a navíc týden s koštětem na ulici. Anglicky střižené trávníky, parky, čisté ulice, kde nepobíhají psy a zatoulané kočky. Široké třídy a náměstí, zářící obchody,kde ovlůádají několik řečí,tvrdý režim, pracovitost a vzdělání, to vše změnilo způsob života obyvatel. Předměstská tržiště trochu připomínají stánkový prodej v pražských ulicích, kde obchodníci z Dálného Východu přitáhnou zboží ze svých bytů a skladišť a otevřou svoje krámky. K večeru to zase zabalí a odvezou zpět. Je to podobné jako u nás, s tím rozdílem, že v našem stánku říká šikmooký prodavač při běžné kontrole – nerozumím, neumím česky, tady dostane velkou pokutu a zakáží mu další prodej.

Je paradoxem, že domorodci pohrdají starodávnou kulturou, která se uchovává daleko za předměstím, tam kde žijí ti nejchudší. Běloch v Singapuru není žádným přítelem, ale důkazem vyšší úrovně ostrova, přepychu a bohatství, které s ním přichází do jejich země.Vždyť singapurské letiště je jedním z nejmodernějších na světě.Stává se, že Číňané nabízejí cizincům v dopravních prostředcích místa k sezení jako výraz zdvořilosti.Pro nás „bílé“ je to zpříjemnění cesty v neustálém horku,protože Singapur je vzdálen pouhých sto kilometrů od rovníku

singap02

Platí tady nepsaný zákon

Dnes je Singapur jedním z „malých tygrů“, ostrovů hospodářských zázraků,společně s Hongkongem, Tchaj-wanem a Jižní Koreou. Než se stal ostrov známým světovým přístavem, prošla Singapurem druhá světová válka, Angličané utrpěli velkou porážku a útočící Japonce vítali domorodci jako osvoboditele od bílých pánů. Všechno zas zvrátila atomová bomba, která rychle ukončila japonskou rozpínavost. Přesto se britský lev s potrhanou hřívou musel se svojí kolonií rozloučit. A tak koncem roku 1949 oslavil ostrov svojí nezávislost, na který si kupodivu Velká Čína nedělá teritoriální nárok. Za své privilegované postavení vděčí Singapur své výhodné poloze v Malajském poloostrovu Nemá ovšem žádné surovinové zdroje, ani pitnou vodu a všechno musí pro obyvatele dovážet.Do Singapuru jezdí cizinci ze všech koutů světa,protože tady platí nepsaný zákon – neublížit cizinci,poškodilo by to obchod a obchod jsou peníze!

Čtvrtý největší „free port“ na světě

Singapuru – je v překladu město lvů. Jako viditelný důkaz, stojí na pobřeží obrovský, kamenný lev a z jeho tlamy neustále tryská voda na hladinu zálivu. Bývalé čtvrtě čínských,indických a malajských domorodců, pomalu, ale jistě mizí. Odstraňují je mohutná bourací kladiva a stavební jeřáby. Nákladní auta,která se točí v pravidelném okruhu, převážejí sutiny i zem do zálivu – a Singapur, čtvrtý, největší bezcelný přístav je zase o kousek větší. Velkoměsto je plné mrakodrapů a šedesát hotelů mezi sebou soutěží, který bude vyšší. Stavět se musí pořád dál, byznys je byznys, ale kde vzít další materiál? Na téměř rovném ostrovu hory nejsou, tak se kope, hloubí v džungli, nebo uprostřed ostrova a hlína se vozí ke břehu,kde jí sklápěcí vozy shazují do moře. Práce je tu pořád dost a dobrý plat láká do země celé rodiny Číňanů, Indů, Malajců a Filipínců. Tak jako u nás se bráníme ilegálnímu přílivu cizinců, tak i Singapur má obavy z neustálého náporu z okolních chudších zemí. Několik let před námi, schválili představitelé ostrova nový zákon o přísných trestech, pro osoby, které pašují cizince nebo je ilegálně zaměstnávají.Z více jak tří milionů obyvatel malého ostrova o rozloze 600 kilometrů je absolutní většina Číňanů a zbytek jsou Malajci,Indové a Evropané,většinou turisti a námořníci.

Pět vzácných darů

Už mnoho známých lidí prohlásilo, že čínská kuchyně má pět vzácných darů – fantazii, cit, filozofii, umění a báseň. Vznikaly po stalí v dlouhé historii Dálného Východu. U nás bychom řekli, že jsou to recepty našich babiček, ale u Číňanů je to opačně a kuchařskými mistry jsou většinou muži. Známe jsou také Pekingské kachny, ale ve zdejším hotelu Dynasty, postaveném ve tvaru obrovské pagody se chutí nevyrovná žádná.

„Nic se nesmí uspěchat“,proz­razuje nám usměvavý šéfkuchař a vysvětluje.“Všechno záleží na přípravě. Kachny nám připraví naši pěstitelé, kteří vybrané kusy krmí v určených dávkách šiškami. Potom je pečlivě očistíme, oddělíme foukáním vzduchu kůži od masa a před pečením přiléváme olej, medový sirup a hodně vody, kterou před dopečením vypustíme, aby získala sytě červenou barvu. Ostatní dodělá čas, oheň s dřeva broskvoní a koření,“ končí kulinářský výklad a začíná před námi kachnu vykosťovat. Nakrájené maso voní a my si připravujeme tyčinky. Nestačíme sledovat hbitost ostatních čínských hostů a tak místo nezvladatelných klacíčků si bereme jakési placky, které naplňujeme zeleninou, kousky masa a poléváme tmavou omáčkou.Podobá se to velkému, nafouklému hamburgeru ale chutná báječně. Po dobrém jídle – dobré pití, a tak šikmooký vrchní přináší maotai – alkohol připravený z obilí, starodávnou fermentací a dlouhým zráním. Už i mezi Číňany se vytratila tradiční obřadnost a při odchodu nás zdraví – ni hao – ahoj !

V přístavu se žije jinak

Přechod z klimatizovaných prostor hotelu do vedrem rozpálených ulic města je jako rána palicí. Vysoké stěny mrakodrapů dávají sice stín, ale brání sebemenšímu průniku větru od moře. Střed města a hlavně singapurský Václavák – třída Orchard Road je přepychovou výkladní skříní malého ostrova, kterou mají návštěvníci obdivovat. Taxíky jsou ještě dražší jak u nás, a tak nastupujeme do patrového autobusu. Uvnitř se neprodávají žádné lístky a nikdo je tady nepožaduje. Stačí hodit pár mincí do kasičky a jedeme dál. Seshora je pěkný výhled do ulic. Všechna auta jezdí podle předpisů,nikdo nejede na červenou a žádný chodec nepřebíhá přes silnici. Všude je čisto, upravené parky a pořádek. Vedro se pozvolna mírní, blíží se moře a hlučný přístav. V Singapurském přístavu je všechno jinak. Na lesklé, olejové hladině kotví záoce- ánské lodě a kolem nich, jako tmavé, načechrané kachny se pohupují džunky a „tři prkna“, což jsou v překladu sampány.Zní tady hukot lodních sirén a vysoko nad nákladními prostory se pohupují bedny, které přenáší jeřáb a kolem pobíhají tmavé postavy přístavních dělníků. V jejich sehrané práci je jakási symfonie pohybu, když přehazují těžká lana přes nákladní bedny s lehkostí, která je v rozporu s jejich hubenými těly. Jen kousek od nich lákají pasáci kolemjdoucí chodce „Pojďte se mnou, mám ty nekrásnější děvčata…!“ A už se blíží rikša, dnes jen atrakce pro turisty. Je tady všechno. Zákon i nezákonný obchod, tajné dohody, vydírání,morální i nemorální nabídky, korupce, poptávky po „živém zboží“, po heroinu, po pašovaném zboží.To všechno znamená, vysoké riziko…velké příjmy!

Únos anglického krále Richarda I. Lví srdce

Ve dne i v noci se plní bary a salony, kde si námořníci pronajímají po dobu vykládky lodí partnerky, jak k tanci, tak i k praní, žehlení, zašívání, nebo k přátelskému popovídání přes noc.Přes všechny kontroly policie připlouvají do přístavu děvčata unesená z okolních zemí,Japonska i vzdálené Evropy. Únosce neodradí ani trest smrti, jeho touha po zisku je tak velká, že se nezastaví před ničím. Nejhorší je, že oběti únosů, jsou uvězněny a nikdo se po dlouhou dobu nestará o jejich hygienu a tělesné potřeby. Únos je mezi zločinci velmi populární a snadná činnost, sahající až do prvního století před n.l.,kdy byl k vůli výkupnému unesen Julius Cézar a o dvanáct století později se stal obětí únosu i dokonce anglický král Richard I. Lví srdce

Blíží se půlnoc. Ulice a uličky jsou plné hieroglyfových nápisů a všude něco visí. Slepice a kohouti z kterých ještě kape krev, čerstvá zelenina, sušení hadi. Procházíme mezi Číňany a jejich protáhlé tváře se šikmýma očima nás pozorují. Nemusíme se ničeho
obávat.V čajovnách se nepodává čaj pro žízeň, ale pro jeho zvláštní chuť. Je to stále obřadný rituál, přetrvávající tisíciletí. Nesmí jej narušit spěch, který je společenskou nezdvořilostí. Staré časy se přesto mění. Indové, kteří si na mnoho řečí nepotrpěli a dodržovali pravidlo – kdo ví, nemluví, tady vyprávějí o sto šest a překřikují jeden druhého. Dokonce toaletní papír přinesený číšníkem v ruličce ke stolu neznamená nic jiného než, že je určen pouze k utření mastných rukou a obličeje.Přístav má pro nás suchozemce stále neopakovatelné kouzlo. Pohled z romantického přístavního orientu na panorama mrakodrapů, bank a supermoderních obchodních domů je dokonalou kulisou dvou rozdílných světů.

Blog: Příběhy z přístavů, moří a oceánů
Názory k zápisku: celkem 1 (poslední 21.9.2014 13:45)
31.1.2009 15:42
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 21.20
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

singap01
singap01
singap02
singap02
singap03
singap03
 


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
Kanibalismus Č.R. 26 let!!!!§ 21.9.2014 13:45 Margael
TOPlist