nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Milování ve stáří je v Číně „mrak a déšť

Jistě víte, že pro Číňany je znamení draka něco jako pro Čechy symbol lva. Ale strohé názvy českých okresů se v Číně mění v nádhernou poesii – Okres hustých oblak, Okres rovin a údolí, Okres velké radosti nebo Okres prodloužených slavností. I drsné hory v okolí Pekingu mají pohádkové názvy – Hora půvabného vrcholku, Hory nebeské dlouhověkosti nebo Voňavé růžové hory – do takových hor se každý těší.

Říkají nám „Velké nosy

Jako Arab vykoná alespoň jednou za život pouť do svaté Mekky, tak i ten nejchudší Číňan jede k „Dlouhé zdi“ Po sedmdesáti kilometrové cestě, severozápadně od Pekingu zastavujeme u „Osmi velkých pahorků,“ jednoho z nejznámějších úseku zdi. Kolem nás se houfují šikmoocí návštěvníci a s úsměvem ukazují na naše nosy. Zdravíme je společně se strojníkem Jožkou Hurajem „Ni Hao !“ -„Dobrý den !“ a na oplátku jim rukama naznačujeme velká břicha. Dřívější štíhlí, někdy až kostnatí Číňané se pomalu, ale jistě zaoblují Možná, je to dávným předsudkem, že tlustí jsou sexuálně výkonnější, než hubení, nebo.spíše začínají pracovat geny a mění se doba. Teprve ke konci prohlídky jsme se dozvěděli, že všem „bílým“ říkají „Velké nosy.“

cina01

Zeď dlouhá deset tisíc li

Tak zní doslovný překlad i s čínskou mílí. Říká se, že je jediným dílem lidských rukou, viditelným z měsíce. Po sedmdesáti kilometrech severozápadně od Pekingu zastavujeme u Osmi velkých pahorků, jednoho z nejznámějších úseku zdi. Statisíce dělníků jí stavělo před tisíci lety jako nekonečný ochranný val před nepřátelskými knížaty a severními kočovnými nomády. Dnes by jí obyvatelé měli chránit před turisty, aby vydržela jejich soustavný nápor, když lezou na její hřeben. Mezi vyhledávané suvenýry patří i diplom, stvrzující, že jmenovaný byl u Velké čínské zdi. Vysoká, asi šesti metrová zeď začíná na východním pobřeží u Pochajského zálivu a po šesti tisících kilometrech končí na západě v poušti Gobi. Kolik dělníků při její stavbě padlo to nikdo nespočítal. Přesto zůstává tento „Čínský drak spící na hřebenech hor“ památkou zařazenou mezi unikáty UNESCO.

Milování ve stáří je „ mrak a déšť

Druhý den vcházíme Branou nebeského klidu do Zakázaného města. Sídlo dřívějších vládců je rozděleného do dvou částí. V předním paláci – v Síni nejvyšší harmonie přijímal císař manželky a cizince. V Síni zachování harmonie jsou uloženy pět tisíc let staré pohřební předměty a v zadní části paláce se zahradou, probíhal soukromý život císařského dvora. Tady mohl mít císař mimo první manželku, několik druhých, nebo ještě více třetích manželek a když to všechno vydržel, měl možnost spát s téměř stovkou žen. Po dobu císařových potřeb se první žena uchýlila do Paláce ženského ticha, s porozuměním přezdívaného Palácem pozemského klidu.

Milování nazvané jako „mrak a déšť“ vzniklo podle jedné z mnoha čínských bájí. Vypráví o milostném aktu 80letého vznešeného bojovníka dynastie Sui s bájnou vílou, která mu prozradila, že přichází s prvním bouřkovým mrakem a večer odchází se začínajícím deštěm. Milování bylo radostí bohatých a jediným potěšením chudých, kteří nejvíce přispěli k obrovskému počtu 600 milionů obyvatel, zjištěném při prvním oficielním sčítáním lidu v roce 1953. Nikdo nespočítal děvčátka která prošla po porodu „ledovou koupelí“ a byla pro velký počet utopena ve vodě.

cina02

Pět vzácných darů

„Půjdeme na pravou „Čínu“ láká nás světa znalý Jóža a jako první vchází do zdejšího hotelu Dynasty.Sedíme v hořejších místnostech s červeným,vy­řezávaným nábytkem a do přivřených oken se odráží hukot lodních sirén.Čínská kuchyně má pět vzácných darů – fantazii,cit,fi­lozofii,umění a báseˇ.Vznikaly po staletí v dlouhé historii Dálného východu .U nás bychom řekli,,že jsou to recepty našich babiček,ale u Číňanů je to opačně a kuchařskými mistry jsou většinou muži.Známé jsou také,ale ve zdejším hotelu Dynasty,postaveném ve tvaru obrovské pagody se chutí nevyrovná žádná. „Nic se nesmí uspěchat,“proz­razuje nám usměvavý šéfkuchař a vysvětluje“Vše záleží na přípravě.Kachny nám dodávají naši pěstitelé,kteří vybrané kusy krmí v určených dávkách šiškami.Potom je pečlivě očistíme,oddělíme foukáním vzduchu kůži od masa a před pečením připravíme olej,medový sirup a hodně vody,kterou před dopečením,vypus­tíme.aby získala sytě červenou barvu.Ostatní dodělá čas,oheň s dřeva broskvoní a koření“končí kulinářský výklad a začíná před námi kachnu vykosťovat.Na­krájené maso voní a my si připravujeme tyčinky.Nestačím sledovat hbitost ostatních čínských hostů a tak jídlo mi padá zpátky do talíře.Nehybné tváře Číňanů se pomalu,ale jistě začínají usmívat.Musím si najít jiný způsob.Dávám misku ke rtům,jednou rukou přitlačuji hůlky k sobě a pozvolna posouvám jídlo do úst.Zdá se mi,že se šikmookým hostům začínají protáčet panenky.Lepší něco,nežli nic a jak se říká – účel světí prostředky a chutná to báječně..

Hůlky položené přes šálek,těsně k sobě – znamenají smrt!

„To snad není možné!?“divím se a ukazuji našemu lodnímu šéfkuchaři Joachymovi na klícky,kde pobíhají zvířata podobající se krysám. „Je to tak„dostávám odpověď z odborníka.“U­seknou jim ocásky a po propečení chutnají jako škvarky.Ještě čerstvé je mistr kuchař nožem očistí od chloupků,naseká na krátké válečky,hodí na rozpálenou pánev a přidá koření.Když se ti to nelíbí,můžeš si ještě nechat přinést vařené chobotnice,plátky kobry na divoko,nebo různé pochutiny a všechno zapít rýžovou pálenkou,“ ukazuje na stolek,kde v průhledné vysoké láhvi se pohupuje stočené hadí tělo.

Dokončuji večeři u talíře zeleniny,která dokonale ladí s mým obličejem.Všechno okamžitě změní šťavnaté lusky působící na jazyku jako žiletky.Člověk má v cizině všechno poznat a ochutnat,ale čeho je moc toho je příliš.Pokládám hůlky na šálek a rovnám jednu k druhé.Hosté kolem našeho stolu zvážněli a ve tvářích se jim zračí velký údiv.Jak jsem se později dozvěděl – hůlky položené přes šálek těsně k sobě,znamenají smrt!

Měkkou třídou“ do Jihočínského Kantonu.

Večer směřujeme rušnou a luxusní třídou Wangfujing, přeplněnou obchody na pekingské nádraží. Kolem nás projíždí obrovský, pokřikující peloton – tisíce kol, nová, stará, bez světel, bez převodovek, ale s úžasnou vervou. Jejich obličeje se podobají jeden druhému, jako vejce vejci. Jen oblečení,.které bývalo mnoho let černé nebo tmavomodré je jásavě barevné a džínové. Šikmoocí cyklisté směřují k největšímu náměstí na světě, Tchien-an-menu – čtyřiceti hektarové ploše pro milion lidí. Nade vším se zdvíhá třiceti metrový Obelisk hrdinů a Mao-ce- tugovo mauzoleum, kam návštěvníci chodí jen ve svátečním oblečení a bez zavazadel.

Ještě při nástupu do vlaku směr Jihočínský Kanton nám zaléhá v uších. Po kontrole nádražáků nás čeká „měkká lůžková třída“ – „raun“ s číslem devatenáct. Prostě čím vyšší číslo, tím horší místo. Načechrané záclonky, jemné hedvábí ale lůžka jako pro děti. Nedá se nic dělat a tak chvilkami stojíme nebo sedíme na bobku a pozorujeme nekonečná rýžová pole. Čeká nás 2313 km, špatný spánek se skrčenýma tělem, WC, kde se těžko udržují nohy v malých šlapkách a vyrovnává rozkročené tělo.

Ale to nejhorší přichází každou hodinu, ve dne i v noci. Jako neodbytný upír, tak . nám připadá vlakový průvodčí Yang, nabízející vždy po hodině zelený čaj. Přichází i v době, kdy naše přihrblá těla přemáhá spánek. Po mnoha výkřicích a po dvaceti hodinách jízdy konečně vystupujeme na huo che zhan – Kantonském nádraží.

Město pěti kozlů, kde neznají centrální plánování

Kanton je nejryzejší ze všech čínských měst. Symbolem města je sousoší pěti kozlů, přinášejícího lidem rýži, hojnost jídla a pití. V třiceti stupňovém horku nám bajka připomíná popovického kozla, toho našeho, dvanácti stupňového a správně vychlazeného. Přesto, že všude vyrůstají nové mrakodrapy, hotely a široké asfaltové silnice, zůstává tradice staré čínské víry – feng šuej. Ta určuje harmonické umístnění budov, kdy ostré rohy domů bývají příčinou trvalých nemocí a naopak čtvercové stavby zajišťují stabilitu a pevné zdraví.

Kolem nás projela motorizovaná parta mladých čínských děvčat v krátkých džinových sukních, pokřikujících – čau-čau. Jen pár desítek let uteklo a dívky i ženy, dříve oblečené do tmavých obleků se mění ke svému prospěchu. Jako by tím odhodily dlouhotrvající smutek.

Blízkost ostrova Hongkongu a Macaa, s podnikavým duchem obyvatel, to všechno přispívá k prudkému rozvoji města a největšího přístavu v celé Jižní Číně. Nikdo neplánuje a každý se snaží vydělat. Končí tím ideál čínské rodiny – žít v klidu, v pokoji a nebýt ruše Stát i úřady zvýhodňují rodiny s jedním dítětem a naopak znepříjemňují staré zlozvyky chodců – kašlaní a plivání na ulici, nebo do rukávů. Opakem je přehnaná čistota, která v podobě spousty vypraného prádla vlaje v oknech. Začíná se žít lépe a staré známé pořekadlo, že Číňané pracují za hrst rýže – už neplatí. Pryč je doba, kdy tisíce proutěných košíků se pohupovalo na zádech stavebních dělníků a ženy počítaly korálky – sto košíků…tisíc košíků…

31.1.2009 15:30
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 14.74
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

cina01
cina01
cina02
cina02


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist