nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Milování ve stáří je v Číně "mrak a déšť"

Jedna z mnoha čínských bájí vypráví o milostném aktu 80letého bojovníka dynastie Sui s bájnou vílou, která přicházela s prvním bouřkovým mrakem a odcházela večer se začínajícím deštěm. Jejich milování bylo sexem se značnou stydlivostí, plným citu a vzrušení. Po čase se starci zlepšil zrak. Po dalších letech,kdy bájná víla svým laskáním, hlazením a objímání zvýšila sex důstojného bojovníka,který pozvolna omládl a získal novou sílu.Rok od roku stupňovali své něžné milování až do smrti stoletého starce.

Do dnešních dnů jsou sexuální vztahy dvou partnerů nazývány „skokem bílého tygra „ nebo „spojení dvou ledňáčků“. Již od dávných dob byly zpříjemněním života bohatých a jedinou radostí chudých. Ti také nejvíce přispěli k obrovskému počtu 600 milionů obyvatel, zjištěném při prvním oficiálním sčítání lidu roku 1953. Nikdo však už nespočítal děvčátka, která prošla po porodu „ledovou koupelí „ a byla pro velký počet utopena ve vodě.

Říkají nám „Velké nosy

Po sedmdesáti kilometrové cestě, severozápadně od Pekingu zastavujeme u „Osmi velkých pahorků,“jednoho z nejznámějších úseku Velké čínské zdi. Kolem nás se houfují šikmoocí návštěvníci a s úsměvem ukazují na naše nosy.

Zdravíme je „Ni Hao ! -„Dobrý den !“ a na oplátku jim rukama naznačujeme velká břicha. Dřívější štíhlí, někdy až kostnatí Číňané se pomalu, ale jistě zaoblují Možná, je to dávný předsudkem, že tlustí jsou sexuálně výkonnější, než hubení, nebo.spíše začínají pracovat geny a mění se doba. Číňané však zůstávají klidní, ale jejich úsměvy nám připadají líčené, zejména, když se šklebí na nás na „ bílé „ ,kterým s oblibou říkají „Velké nosy.“

Životní úroveň Číňanů směřuje ke stále rostoucí spotřebě. Země kdysi závislá na příjmech z vývozu si začíná zajišťovat mnohamilionové dodávky nejmodernějšího zboží ze zahraničí. Amerika pochopila obrovské možnosti na Asijském trhu a tím také velké zisky. „Dobře jíst, pít a stravovat se mimo domov“ – slogan střední čínské vrstvy pochopila jako první společnost KFC. Přes veškeré obavy o demokracii otevřela v Číně již stovky restaurací a staví další.

Zeď dlouhá deset tisíc li

Tak zní doslovný překlad i s čínskou mílí. Říká se, že je jediným dílem lidských rukou,
viditelným z měsíce. Tři sta tisíc dělníků jí stavělo před tisíci lety jako nekonečný ochranný val před nepřátelskými knížaty a severními kočovnými nomády. Impozantní zeď nevydržela všechny útoky nájezdníků mezi které patřil i „Činghis chán a zmocnil se Číny. V dnešní době by jí Číňané měli chránit před turisty, aby vydržela jejich nápor při šplhání na její hřeben, kde se fotografují. Mezi vyhledávané suvenýry patří i diplom, stvrzující, že jmenovaný byl u Velké čínské zdi. Vysoká, asi šesti metrová zeď začíná na východním pobřeží u Pochajského zálivu končí na západě v poušti Gobi. Při její stavbě padlo tisíce dělníků, kteří leží jako stavební materiál v základech zdi. Svými životy se přičinili, aby 6.350 kilometrů dlouhý „Čínský drak spící na hřebenech hor“ zůstal památkou zařazenou mezi světové unikáty UNESCO.

Poslední císař.

Velká čínská zeď měla sice za úkol chránit zemi před dobyvateli, ale císaře Čung-Čenga neochránila – roku 1644 se na „Uhelném pahorku“ oběsil. Byla to doba, kdy se Čínou, rozvrácenou korupcí, šířily vzpoury a kdo mohl, utekl.

Císař stál na „Uhelném pahorku“, jakési umělé vyvýšenině nad městem. Pozoroval, jak se šíří požár a obloha rudne. Potom se vrátil do paláce a vlastní rukou pobil všechny své ženy v harému. Císařovnu donutil, aby se sama oběsila a dokonce ani dceru neušetřil. Když jí nemohl zabít, usekl jí „alespoň“ ruku. Poté opět vstoupil na pahorek, rozhlédl se po hořícím městě a …oběsil se na svém pásu.

„Čínská hadí kuchyně má pět vzácných darů – fantazii, cit, filozofii, umění a báseň.

Na zpáteční cestě jsme zastavili ve vyhlášené hadí restauraci. Nad dveřmi visí dvě tabulky – první s čínskými hieroglyfy a druhá s anglickým textem „ Jestli že máte zájem nás zachovat, zanechejte u nás všechny své peníze !“

Vítají nás s úklonami a vedou dovnitř. Sedíme v místnostech s křiklavou pestrostí červeného nábytku a akváriem s „tygřími“ rybkami. Jsou to stříbrně šedivé rybky a jejich podivný název pochází od šesti tmavých, příčných pruhů na jejich těle a divokého chování. Když tygří rybka zahlédne nad hladinou akvária letící mušku, změní vodorovnou polohu na kolmou a prudce po ní vystřelí pramínek vody. Ten je sice slabý, ale přesně zasáhne malou kořist. Jak dopadne muška na hladinu končí v rozšířené tlamě.

Šikmooký vrchní nás nechává rozkoukat a tichými, krátkými krůčky přináší čínské tyčinky a příbory. Mají tady všechny druhy živých hadů a jednoho po druhém předvádějí. Stačí na některého ukázat a už nesou živou žábu, abychom se přesvědčili, že had je zdravý a čilý. Jen had chytí žábu, pomocník kuchaře vytáhne jeho kluzké tělo háčkem z klece – a máme vybráno! Čínská kuchyně vznikala v dlouhé, tisícileté historii Dálného Východu U nás bychom řekli, že jsou to recepty našich prababiček. V Číně je to opačně – mistři kuchařského umění jsou většinou muži. Čínská kuchyně je jedna z nejchutnějších na světě a ta „shnilá vejce“ – čínská lahůdka – jsou právě tak shnilá jako různé sýry, které dozrávají působením bakterií. Vždyť i brambory měly s počátku mnoho nepřátel a budily nedůvěru jen proto, že byly z neznámých krajů.

Po chutném jídle a závěrečné polévce přichází na řadu pití. Můžeme si vybrat, buď teplé, nechutné pivo „ pchi-ťiou, nebo „hadovku“ výtažek z jater hadů, známou čínskou kořalku. Po půlhodince si s námi ostatní šikmoocí hosté připijí a hadí nápoj rozvazuje jazyky. Všichni se smějeme a všechno chápeme – vždyť od čeho máme ruce ! . 24 synů nebes dodržovalo vlastní zákony – žádná stavba nesmí převyšovat císařské paláce

Druhý den máváme na pekingskou specialitu – minibus, který zastaví kdekoliv a vždy, jak si zákazník přeje. Jedním z nich směřujeme k největšímu náměstí světa. Tchien-an-menu – 44 hektarové Bráně nebeského klidu.Uprostřed plochy, kde může stát téměř milion lidí je přes třicet metrů vysoký Obelisk hrdinů a za ním pověstné Mao-ce-tungovo mauzoleum. K těmto místům vzhlíží miliony Číňanů s nadějí a pochybami – vždyť Čína se začíná více otevírat světu. Na západ od náměstí je vidět čínský parlament se zasedacím sálem pro deset tisíc osob. Je otevřeno jen ve sváteční dny a každý návštěvním musí mít sváteční oblečení, bez zavazadel a větších tašek.

Tak jako Arab vykoná alespoň jednou za život do svaté Mekky, tak i ten nejchudší Číňan jede navštívit „svůj „ Peking a „Zakázané město“. Společně se zájezdovými skupinami jdeme krytou chodbou vedoucí nad vodní hladinou, kde plují velké listy lotosů se vztyčenými kalichy květů. Cesta se pozvolna mění v úzkou, kamenitou stezku. Na jejím vrcholku jsme odměněny nádherným pohledem na jezero a most „Sedmnácti oblouků“ – stavbě, spojující pevninu s ostrovem, které vévodí chrám zasvěcený Dračímu králi.

Symbol Draka a Tygra.

Pro Číňany je symbol draka, něco jako pro nás symbol lva. Jeho význam sahá až do dávných dob jako symbol císaře a vládce Číny. O vzdálených kopcích a horách mluví obyvatelé jako o „Dracích“ a „Tygrech“.Jejich stará víra – feng – šuej, určuje harmonické umístnění budovy k jejímu okolí a je založena na významu tvaru a jednotlivých symbolů. Domy musí být postaveny s větším Drakem k východu a menším Tygrem k západu. Ostré rohy domů jsou příčinou trvalých nemocí a naopak čtvercová stavba zajišťuje pevné zdraví a stabilitu. Dvacet čtyři synů nebes po tisíce let přísně dodržovalo vlastní, císařské zákony – aby žádná stavba ve městě nepřevyšovala císařské paláce.

Bývalé sídlo dřívějších panovníků, jejich žen, konkubín, ministrů a služebnictva stojí přímo uprostřed Zakázaného města. Kolem hradeb je vodní příkop a přes deset metrů vysoké zdi, dlouhé přes tři kilometry. Na každé světové straně stojí vstupní brána a uvnitř šest hlavních paláců. Sídlo vládců je rozděleného do dvou částí. V předním paláci – v „Síni nejvyšší harmonie“ přijímal císař manželky a cizince. V Síni „zachování harmonie“ jsou uloženy pět tisíc let staré pohřební předměty a v zadní části paláce se zahradou, probíhal soukromý život císařského dvora. Tady mohl mít císař mimo první manželku, několik druhých, nebo ještě více třetích manželek a když to všechno vydržel, měl možnost spát s téměř stovkou žen. Po dobu císařových potřeb se první žena uchýlila do „Paláce ženského ticha“, s porozuměním přezdívaného „Palácem pozemského klidu.“

Žádná země nemá na cizince takový vliv jako Čína. Pohybujeme se v nejproměnlivější atmosféře, která právě tady rozněcuje fantazii. Všechno je jako v pohádce. Tak třeba názvy hor v okolí Pekingu – Hory nebeské dlouhověkosti, Hora půvabného vrcholku nebo Voňavé hory – tam se každý přímo těší. Nebo přírodní zajímavostí – Tůň Bílého draka, Dračí soutěska. Dokonce strohé názvy našich okresů se v Číně mění v poezii – Okres hustých oblak, Okres rovin a údolí, Okres velké radosti nebo Okres usmíření.

Měkkou třídou“ do Jihočínského Kantonu

Další den směřujeme rušnou a luxusní třídou Wangfujing, přeplněnou obchody na pekingské nádraží. Kolem nás projíždí obrovský, pokřikující peloton – tisíce kol, nová, stará, bez světel, bez převodovek, ale s úžasnou vervou. Jejich obličeje se podobají jeden druhému, jako vejce vejci. Jen oblečení,.které bývalo mnoho let černé nebo tmavomodré je jásavě barevné. Kola se tady nekradou, cyklisté mají vždy přednost a jejich zvonky nepřetržitě řinčí! Přesto jsou Číňané ve svém nitru nejklidnější lidé, oproti tomu jaký rámus dělají.

Ještě při nástupu do vlaku směr Jihočínský Kanton nám zaléhá v uších. Po nádražácké kontrole nás čeká „měkká lůžková třída“ – „raun“ s číslem devatenáct. Prostě čím vyšší číslo, tím horší místo. Načechrané záclonky, jemné hedvábí ale lůžka jako pro děti. Nedá se nic dělat a tak chvilkami stojíme nebo sedíme na bobku a pozorujeme nekonečná rýžová pole. Čeká nás 2313 km, špatný spánek se skrčenýma tělem, WC, kde se těžko udržují nohy v malých šlapkách a vyrovnává rozkročené tělo.

Ale to nejhorší přichází každou hodinu, ve dne i v noci. Jako neodbytný upír, tak . nám připadá vlakový průvodčí Yang, nabízející vždy po hodině zelený čaj. Přichází i v době, kdy naše přihrblá těla přemáhá spánek. Po mnoha výkřicích a po dvaceti hodinách jízdy konečně vystupujeme na Huo che zhan – Kantonském nádraží.

Zápasy cvrčků ve městě Pěti kozlů

Kanton – Guangzhou je nejryzejší ze všech čínských měst. Symbolem města je sousoší pěti kozlů, přinášejícího lidem rýži, hojnost jídla a pití. V třiceti stupňovém horku nám bajka připomíná popovického kozla, toho našeho, dvanácti stupňového a správně vychlazeného. V dávné čínské astrologii měli zvířata a jejich propojení velký vliv na vzájemný dobrý nebo špatný lidský vztah. Čínský rok má dvanáct zvířecích znamení – Rok draka, znamenající životní sílu, přinášející lidem, narozeným v tomto období více zdraví s radou, nepřipouštět si drobné neúspěchy. Následuje Rok hada, který je spojován s moudrostí a okouzlením krásných žen. V každém následujícím Roce koně, ovce, opice, kohouta, psa, kance, krysy, buvola, tygra a zajíce je plno moudrých rad z čínské astrologie a filozofie.

Blíží se čínské sváteční dny, plné lidových zábav. Obyvatelé vyvěšují ručně psané plakáty a na dveře nalepují obrázky duchů, hlídající vstup do jejich domů. Spousta čínských hieroglyfů je pro nás naprosto nesrozumitelná – jen pár krátkých slůvek je snadných. Zato s číslovkami je problém – znázorňujeme je prstem, ale žádná odezva – jen úsměv a kroucení hlavou. Je to k nevíře, ale tolik opovrhované smlouvání je tady povolené a dokonce schválené úřadem. Hlavně nesmíme zapomenout na dvě důležitá slůvka – „buo-yao“ – nechci !“ a „ yao-wo yao !“ – chci ! Při obchodu platí jedno z čínských moudrostí – „Nezískáš nic, chceš li to příliš rychle!“

Při oslavách tady pořádají zápasy cvrčků. Je to velké, ale krátké trápení malých zvířátek. Pravidla jsou prostá a krutá! Šikmooký majitelé položí do velké nádoby dva samečky a malým štětečkem jim třou co nejrychleji záda. Oba cvrčky to rozčílí a po chvilce napjetí po sobě skočí. Chytí se pevně za nožičky a nepovolí dokud jeden z nich nezůstane ležet na dně nádoby s ukousnutou hlavou. Jiná země – jiné zvyky. Poražený majitel se jako obvykle usmívá a svého potrhaného cvrčka s chutí sní.

Holení u čínského lazebníka je holičská báseň !

Všechny přípravy se dějí na ulici, kde spolu s hlukem působí i orgie pachů. Nejdříve několik vzájemných, usměvavých poklon a uložení na dlouhá, rovná lůžka. Následuje napaření obličeje, krku, uší a přiložení tlustých ručníků, které nám mistr po chvilce obrací. Pak přichází na řadu několikanásobné roztírání pěny a pečlivé obtahování lesklé břitvy. Chvíle napětí, kdy nám tuhnou úsměvy na rtech a šikmooký holič nasazuje ostrý nástroj k uchu – to je okamžik, kdy začíná holičská báseň.

Každý sebemenší chloupek na čele, na uchu i na nose je mnohokrát vyholen. Jemnost pohybů a pečlivost způsobují, že málem usínáme. Ani nevíme kolikrát nám holič přejel tváře – ale máme je jako miminka. Ještě následuje poslední, nejjemnější přeholení, omývání ve třech čajových vodách a navonění jemným kantonským parfémem. Teprve potom přichází na řadu placení, mnoho úsměvů, klanění a – „Zei tie!“ – Na shledanou!

Končí ideál čínské rodiny

Kolem nás projela motorizovaná parta mladých čínských děvčat v krátkých džinových sukních, pokřikujících místo Ni-Hao!“ – „Čau-Čau!“ Jen pár desítek let uteklo a dívky i ženy, dříve oblečené do tmavých obleků se mění ke svému prospěchu. Jako by tím odhodily dlouhotrvající smutek. Jen staří Číňané se nedívají dopředu, ale mnoho let dozadu. Je to známý čínský nacionalismus a lítost nad dávnou velikostí, kdy Velká Čína dala vznik původní kultuře. Vždyť čínští zemané přednášeli lyrické básně již tisíc let před kulturním věkem Řecka. Kanton i celá obrovská Čína je zemí dávných i nynějších protikladů. Jsou zde problémy staré i nové, vždy vyhrocené, které vyřeší až čas.

Blízkost ostrova Hongkongu a Macaa, s podnikavým duchem obyvatel, to všechno přispívá k prudkému rozvoji města a největšího přístavu v celé Jižní Číně. Nikdo neplánuje a každý se snaží vydělat. Končí tím ideál čínské rodiny – žít v klidu, v pokoji a nebýt rušen. Stát i úřady zvýhodňují rodiny s jedním dítětem a naopak znepříjemňují staré zlozvyky chodců – kašlaní a plivání na ulici, nebo do rukávů. Opakem je přehnaná čistota, která v podobě spousty vypraného prádla vlaje v oknech. Začíná se žít lépe a staré známé pořekadlo, že Číňané pracují za hrst rýže – už neplatí. Pryč je doba, kdy tisíce proutěných košíků se pohupovalo na zádech stavebních dělníků a ženy počítaly korálky – sto košíků…tisíc košíků…

14.3.2009 07:32
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 17.50
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist