nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Město andělů,kde s miskami krathongy odchází zlo

bez-nazvu-1

Už je tomu několik století, kdy Thajským zálivem proplouvaly flotily piráta Čchen Cu – i, přepadající pomalé lodě, naplněné drahocenným zbožím. Každá z nich měla v podpalubí tuny nejemnějšího hedvábí z Číny, těžkou slonovinu z Mozambiku, démanty, safíry, smaragdy a vonná koření z Indie. Lodě pirátů byly za bezvětří poháněny vesly u kterých sedělo třicet silných mužů a jejich rychlost určovaly biče pirátských poddůstojníků. Jejich vůdce Čchen Ci-i, uprchlý trestanec byl krutý a vypaloval všechno co na Jihočínském moři potkal. V.siamském království Ayuthaj se vyhlásil jediným vládcem, kterého Thajci nenáviděli. Na rozkaz samotného čínského císaře bylo proti pirátům vysláno mnoho vyzbrojených lodí a ve velkém boji byl Čchen Ci-i zajat a popraven.

Nájezdy do plovoucího města

Oproti dřívějším pirátům přináší dnešní nájezdy turistů do thajské královské pokladny každoročně přes pět milionů dolarů. Jejich první kroky směřují do „Benátek Orientu“, jak se po mnoho let říká slavným vodním trhům v Bangkoku – „Městu andělů, vyzdobeném devíti drahocennými drahokamy.“V pře­plněné thajské metropoli je nedostatek ulic a tak se jednotlivé vodní kanály pomalu zasypávají. Ale nikdy nezaniknou. Vždyť roční sedmi milionový příliv návštěvníků tomu nedovolí. Ve čtvrti Thonsburi se stává, že turistické loďky převyšují svým počtem loďky domorodých trhovců, přeplněné ovocem, zeleninou a květinami. Zádě loděk mají rovnou plochu pro bezpečnější nástup a na zdvižené, tupé přídi v podobě pohodlného ušáku sedí veslaři. Jsou to v jedné osobě zároveň majitelé. Mají na hlavách široké, jednobarevné slamáky, které připomínají obrácené květináče a podobají se jeden druhému jako vejce vejci.Soukromí se v klangech, po thajsku vodních kanálech nepěstuje, ale žít na vodě je výhodné – nemusí se platit daně!

Mlčenlivý sex v plovoucích restauracích

Vyhledávanou atrakcí jsou plovoucí restaurace a zakryté hausbóty.Nahra­zující veřejné domy.Masírování ztuhlých mužských svalů je doménou drobných, černovlasých Thajek, kterým se snaží konkurovat Číňanky a Malajky. Většinou jde o sex, pro který jezdí do Thajska každý desátý postarší turista.Je mlčenlivý a na delší dobu.Každá z dívek se pečlivě věnuje svému Němci, Angličanu, Malajci nebo Čech,aby dostala za svou trpělivost zaslouženou odměnu. Tu pak rozdělí na několik části.Nejdříve ze všeho musí zaplatit za poskytnutí ochrany,za ubytování i stravu a zbytek vydělaných peněz pošle své početné rodině. Další část, skládající se většinou z dárečků, jako jsou šaty, korálky nebo náramky si nechá pro sebe a používá je jako osobní vylepšení pro nové zákazníky. Kdo si chce zažít v Bangkoku trochu dobrodružství a to dokonce za velmi nízkou cenu, oproti Evropě, může si večer zajít do ulic s názvem Patpong. Pod červenými lucerničkami zvou livrejovaní vrátný do striptýzových Go-Go barů na super šou, kde se neplatí žádné vstupné – jen co návštěvník vypije…Ale pozor – Thajsko je jednou ze zemí s téměř milionem pozitivních osob nakažených virem HIV.

S miskami,zvanými krathongy odchází všechno zlo

Všechno není tak špatné, jak to vypadá.Ve dvanáctém měsíci lunárního kalendáře jsou tady krásné svátky „Matky všech vod.“Večer se nejméně polovina z 66milionů Thajců sejde u řek a kanálů a pokládají na vodní hladinu misky vyrobené z kmenu stromů nebo z listů banánovníků.Dovnitř pokládají bílé lotosové květy do nichž zasunují zapálené svíčky a vonné tyčinky.Je to dar vodním duchům a jakmile misky,zvané“kran­hongy“pustí na vodu,tím okamžikem s nimi odchází všechno zlo.Thajsko, jinak „Svobodná země“ je zemí zlatých pagod a třiceti tisíc chrámů ve kterých jsou středem všeho dění stúpy. Štíhlé stavby, zvané „čedí“ mají posvátné spojení se smrtí Buddhy a jsou pomníkem jehkonečného odchodu ze světa. Podle mnoha legend byli všechny jeho ostatky rozděleny mezi deset různých míst, nad kterými byli právě tyto čedi vybudovány. Mají tvar lotosového poupěte, vylepšeného zlatou křížovou kytkou a jsou umístněny uvnitř rozsáhlých „watů“ – thajských chrámů.

Nefritový Buddha

Poblíž královského paláce se zdvihají tři věžové stavby – pozlacená Sri Ratana Chedi, jehlovitá Phra Mondhob a Prasar Phra Debidorn. V chrámovém komplexu stojí i nejslavnější thajský chrám smaragdového Buddhy – Wat Phra Keo. Vstupní předpisy do areálu jsou pro Thajce daleko mírnější jak pro všechny zahraniční návštěvníky, kteří musí být řádně oblečeni a obuti. Ale stojí za to – vždyť uvnitř královské kaple je ukryt symbol Thajska – nefritová soška Buddhy. Nádherné roucho šedesátimetrové sošky se mění třikrát do roka s přicházející dobou dešťů, léta nebo zimního období. Jen jedno zůstává – symbol thajské dynastie může převlékat jen samotný thajský král Rama IX.

Po tradičním odložení bot vstupujeme vysokými dveřmi dovnitř. Kolem je ticho a naše bosé nohy chladí chrámové dlaždice. Většiny přítomných se zmocňuje pocit čehosi tajemného. Světla vonných svíček, které každý přináší ozařují vstupní prostory. Ti nejhorlivější lepí na Buddhovy sochy tenké, zlaté plátky. Všechno je tady zaměřeno na to, aby si člověk uvědomil svojí malost před tváří vyšší moci. Na vyvýšených pódiích meditují mniši, kterým jako jediným bylo uděleno právo bohoslužeb a požadování jídla po celé zemi. Po ranní modlitbě vycházejí s miskami do městských ulic, kde vytrvale zvoní na své mnišské zvonečky. Jak je Thajci slyší, přinášejí jim z domácností jídlo o které se s nimi dobrovolně dělí. Být chrámovým mnichem a nosit tradiční oranžová roucha je velká čest, která přechází na celou jeho rodinu a ta je ve všeobecné vážnosti. Takový člověk nesmí lhát, krást, podvádět a jíst jen dvakrát denně – ráno a v poledne. Nezáleží na staří mnicha, ale na jeho vytrvalosti naučit se číst a psát, modlit se za duše bližních, odříkat se světským radostem a dodržovat přísné náboženské zákony.

Chrám úsvitu

Nedaleko Bangkoku na řece Cao Phraja se zvedá do výše 70 metrů Vat Arun – Chrám úsvitu, dokončený v polovině 19 století. V této nádherné zdobené stavbě, která se stala dalším symbolem Thajska se odráží dřívější architektonický vliv hinduistických Khmérů. Povrch Vat Arunu je ozdoben pestrobarevnými kousky rozbitých čínských dlaždic a podle staré khmérské víry se v nich odráží nekonečná krása nebe.

Čelo shromažďovací síně, zvané vihára,kde meditují mniši je obráceno k řece, tak, aby byla splněna podmínka thajské buddhistické architektury. Kolem síně je kolonáda s řadou vysokých, pozlacených Buddhů.Na každém úpatí schodiště je podloubí ve kterém jsou plastiky, zobrazující život proroka od samého narození až po jeho smrt. K vrcholu vede sedm postupně se zmenšujících úrovní. Stoupá se po strmém schodišti, navazující na tři terasy, které usnadňují obcházení na každé úrovni. Až úplně nahoře je prang – štíhlá, věžovitá kopule, kde stojí ve výklencích sošky svatých mužů a Buddhy. Uvnitř je znázorněno třicet tři období, kterými musí každý člověk projít, než dojde k dokonalosti.

Na závěr hostiny – osolený banán

Pobožnosti nikoho nenasytí a tak to jdeme napravit do nejbližší bangkokské restaurace. Uvnitř sedí skupiny Thajců a s úsměvy nás zvou ke stolu. Tady nevědí co je chléb, ten náš tmavý, dobrý chléb s kmínem, kterým se nikdy nepřejíme. Zato mají rýži, která svítí bělobou a v každé době všechny nasytí. Mimo tenké papričky – čili se nemusíme ničeho obávat.Naopak příjemná je propečená,voňavá rýže s kuřetem obaleném v koření kari. Příbory tady neznají,protože předložené jídlo je nakrájené na malé kousky a bere se lžící nebo přímo do ruky. Všechno přijímáme s úsměvem, včetně závěru hostiny, kdy nám vrchní přináší osolené banány. Jen jsme odložili jídelní misky zvou nás Thajci na Mekong. Ale s pověstnou řekou to nemá nic společného – je to zdejší nejznámější a nejoblíbenější rýžová pálenka.Najíst se a napít mimo domov je dnešní pořadí hospodářského růstu rozvojové země.Ale mít hodně dětí,znamená pro velkou část Thajců bídu.Staré zvyky se mění a manželství se uzavírá později,aby našetřili na vylepšení domácnosti..

ěkdy čeká před vchodem do restaurace nebezpečí v podobě překupníků drog.Ten, kdo si nechá vnutit malé balíčky s drogami a za velkou odměnu je slíbí přepravit, může být v Thajsku uvězněn na dlouhé desítky let – zahraniční návštěvníky nevyjímaje. Ve „Zlatém trojúhelníku“, ležícím mezi Thajskem, Barmou a Laosem se soustřeďuje největší produkční oblast drog na světě,která vše neoficielně zvýhodňuje.Je tady nízká nezaměstnanost i inflace a to je příčinou, že v téměř každé městské rodině mají televizi, rozhlasový přijímač, video nebo CD přehrávač…

Pang Paj ! – Je to drahé !

V dnešní době je bangkokská Banglamphu nejnavštěvovanější oblastí pro méně majetné turisty. Tady se platí jen tři až pět dolarů.Thajci se stále usmívají a jsou velmi přívětivý. Sami se snaží, aby se návštěvníci u nich cítili v pohodě a v bezpečí. Jeden druhého zdraví rukama sepnutýma k prsům nebo k hlavě, několikrát se uklání jako když prosí za odpuštění. Od večera až do pozdní noci září na vozíčkách pouličních prodavačů žhavé dřevěné uhlí, na kterém grilují drůbež, chobotnice a párky. K večeru je nejhezčí pohled na tisíce světýlek, které se pohupují po celou tropickou noc na bangkokských kanálech.

Nikde nejsou tak levné zlaté věci jako v čínské čtvrti,která má tolik obyvatel jako Praha. Obchody neznají otevírající a zavírající dobu a většina je otevřená non stop.Platí tady nepsaný zákon – neublížit cizinci,poškodilo by to obchod a obchod jsou peníze!Tolik ručně zhotovených slunečníků, co tady vystavují se hned tak nikde nenajde. Turisté si je odváží jako suvenýry, které se v celém Thajsku prodávají po statisících. Výroba je jednoduchá – držadlo z bambusu, kostra z bambusu, silný papír napuštěný lakem, vyzdobený barevnými obrázky, pár pevných drátků a jak se říká – nekup to za třicet bahtů – vždyť je to jen třicet českých korun. Když některému z turistů dojdou peníze, tak to není žádný problém – co člověk nutně nepotřebuje obchodníci s úsměvem koupí a žije v Thajsku o pár dní déle.Říká se – kdo šetří má za tři, ale pravdou je,že kdo se ve „Městě andělů s drahocennými drahokamy“ trochu umírní, může hospodařit jako v Čechách.

Loučíme se s Bangkokem.U přístavní brány sedí pod lucernami starci.Nehybní s tmavou rouškou přes hlavu a před nimi špinavé misky.Jejich pohledy prosící o almužnu jsou němé.Protivné mouchy,vydrážděné zpocenými těly krouží nad námi v černých,hustých hejnech.
„Honem na loď!“voláme na sebe.S radostí odplouváme motorovým člunem k našemu plovoucímu domovu.Všechno se zahaluje do červenavého oparu,jakoby všechno špatné se schovalo a bylo vidět jen zářivá světla bangokských chrámů vypínajících se k tmavému nebi.

14.3.2009 07:41
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 13.78
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

bez-nazvu
bez-nazvu
bez-nazvu-1
bez-nazvu-1


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist