nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Jak se v Hongkongu protáčely Číňanům panenky

Každý kdo přijede do Paříže, určitě navštíví Eifelovku. Kdo má zájem ochutnat nejroztodivnější jídla Dálného Východu si zajde do Hongkongského přístavu na pravou „Čínu.“ Cizinec se tady nemusí ničeho obávat. Platí tady nepsaný zákon – neublížit hostům – poškodilo by to obchod a obchod jsou peníze!


Hůlky mají někdy špatné znamení

V místní restauraci, kam se odráží hukot lodních sirén, sedí téměř nehybně Číňané a jejich protáhlé tváře a šikmé oči nás pozorují. Stoly jsou plné mističek, talířků, všude zelenina a kopečky rýže – vařená, dušená s různým kořením a luskami. Pod červenými lampiony a lopatkami ventilátorů se začínají podávat žraločí ploutve, správně změklé, po tři dny vařené, s několikrát vyměněnou vodou.

Snažím se pracovat s hůlkami, ale všechno padá zpátky do talířků. Nehybné tváře Číňanů se pomalu, ale jistě začínají usmívat. Musím si najít jiný způsob. Dávám misku ke rtům, jednou rukou přitlačuji hůlky k sobě a pozvolna posouvám jídlo do úst. Zdá se mi, že se šikmookým hostům začínají dokonce protáčet panenky. Lepší něco, nežli nic a jak se říká, účel světí prostředky. Při pohledu do otevřené kuchyně jsem několikrát zamrkal, abych se přesvědčil, že se tam smaží tučné krysí ocásky. Ještě čerstvé je mistr kuchař nožem očistí od chloupků, naseká na krátké válečky a hodí na rozpálenou pánev. Komu se to nelibí, může si nechat přinést voňavé, otevřené chobotnice, plátky kobry na divoko nebo různé kantonské speciality. K pití rýžovou pálenku, kde se v průhledné, vysoké láhvi pohupuje stočené hadí tělo. U vedlejšího stolu si poručili „ Jie mo ji si „ což jsou vykostěné kuřecí prsíčka bez kůže , polité rýžovým vínem, osolené a proložené výhonky fazolí nudličky s hořčicí. Pro větší barevnost se vše poleje sezamovým olejem a na tenko nakrájenou mrkví. Dokončuji večeři u talíře zeleniny, která dokonale ladí s mým obličejem. Všechno okamžitě změní šťavnaté lusky, působící na jazyku jako žiletky. Člověk má v cizině všechno poznat a ochutnat, ale čeho je moc, toho je příliš. Pokládám hůlky na šálek a rovnám jednu ke druhé. Kolem našeho stolu se hosté ztišují a ve tvářích se jim zračí údiv. Jak jsem se později dozvěděl – hůlky položené přes šálek těsně k sobě, znamenají smrt…

Hongkongský Babylon

Když připlujete nebo přiletíte do Hongkongu, určitě najdete v tomto Babylonu kousek svého města. Američan tady vidí část svého New Yorku nebo úzké uličky Wall Streetu, Angličan zase část Londýna a Francouz moderní pařížský Manhattan. Hongkong – „Ostrov vůní“, jak zní jeho překlad je jeden z největších přístavů a velkoměst na světě. Nikdo tady nedrží city na uzdě, vždyť obchod je obchod a každý přijíždí s nadějí, že vydělá velké peníze. Drak patří k symbolům dobra, ale všude kolem je boj, sice v žaketu,ale všechny prostředky jsou dovoleny. Noc je stejná jako den. Šestimilionové velkoměsto nikdy nespí.Tisíce nejkrásnějších žen dovezených z Evropy, Afriky a Asie zaplňují přepychové hotely Metropol, Moulin Rouge, Playboy, nonstop bary a předvádějí se obchodníkům,vysokým úředníkům a majetným turistům. Nejvíce se cení mladičké japonské Gejši a Evropanky,v běžné normě jsou Asijky a Číňanky.

Vysoké riziko – velký výdělek

Na skalnatém pobřeží se zdvihají k obloze železobetonové štíty mrakodrapů, jako nádherné architektonické katedrály. Pod nimi v rušné třídě Queen´s Road Central,centru světových financí, stojí mnoho nových bank, jimž vévodí Čínská banka a Hongongsko-šanghajská obchodní společnost, kterou u vchodu stále hlídají dva bronzoví, britští lvi. Na jedné z největších a nejmocnějších bank je velká reklama, která vystihuje budoucnost: „V Asii žijí tři miliardy lidí, z nichž je polovina mladší pětadvaceti let. Rostoucí význam blížícího se trhu byste neměli podceňovat!“

Společnost KFC má tady dvacet licenčních provozoven rychlého stravování a obyvatelé začínají na plno vychutnávat hospodářský růst. Bohatší mladé ženy vyžadují pouze módní zboží, za které utratí plno dolarů. Ostrov Hongkong má výhodný bankovní systém, bezcelní dovoz a levnou pracovní sílu.

Když, před půldruhým stoletím padlo v anglické sněmovně rozhodnutí, že Hongkong přechází pod správu Anglie,nikdo z přítomných nevěřil,že z pustého,skal­natého ostrůvku se stane jedno z nejmodernějších velkoměst světa. Po roce 1970 dosáhl obchod mezi Amerikou a Hongkongem přes sedm set milionů dolarů. Po odchodu Angličanů se vzájemný obchod sice snížil,ale neustal. Američané se ničeho neobávají a opět kupují ostrovní pozemky pro výstavbu dalších hotelů za stovky milionů dolarů. Všechno se tady může koupit, vyměnit nebo prodat. Neplatí zde žádné tituly, vzdělání a postavení, jen výše bankovního konta. Malý čínský obchodník, který se dívá na protější obchodní dům si říká – já nebudu v takovém domě majitelem, ale můj syn ano!

Filmové honičky

Kdo by neznal starší Belmondův film „Muž z Hongkongu“. Hodně dobrých i špatných filmů bylo natočeno mezi hongkongskými mrakodrapy. Po mnoho let vyráběly zdejší filmové ateliéry více celovečerních filmů jak Amerika. Rychle pulzující velkoměsto bylo a stále je centrem intrik Dálného Východu. Tajné společnosti neprovádějí jen špionáž, a její výcvik, ale obchodují s narkotiky. Jejich vliv nepociťuje pouze Jihovýchodní Asie, jež směřuje do okolních zemí.

Marná je snaha policie v boji proti narkomafii, která se šířila v dávné historii jako lék proti kašli, než se stala hrozbou všeho lidstva. Dodnes se převáží v rybářských džunkách, putuje po mořském dnu, nebo se snáší k zemi z palub soukromých , letadel. Policie vyhnala překupníky z ulic, ale další možnosti, jak vydělat peníze se vždy najdou.

Zlatá injekce

Svou denní dávku nejkvalitnějšího heroinu si pomocí jehly píchají jen bílý a bohatší. Většina, která nemá na růžích ustláno si položí na lžíci kousky heroinu a potom ho zapálí. Heroin ničí svoje oběti více než marihuana a jiné drogy. Slabý člověk a těch je tady nejvíc, se stává supermanem. Dětem se zdá, že rychleji vyrostou v siláky a ženy získávají moc a krásu Kleopatry. Když droga dojde a není kde brát, začnou posmrkávat, slzet, zvýší se jim prudce teplota, dáví se, svaly začnou škubat celým tělem a čekají až přijde smrt. Někdy mají majetnější narkomani heroinu dost – dají si „zlatou injekci“ a sami se silnou, špatně odhadnutou dávkou otráví.

Stará tradice

V přepychových obchodech uprostřed Hongkongu jsou stále zachovávány anglické tradice. Elegantní,úsluž­ní,jako důstojníci stojící prodavači, precizní angličtina, to vše tady zapustilo kořeny. Číňan jako obchodník je usměvavý, pilný, ochotný a zaměstnává celou svojí rodinu.Jeho heslem je – zákazník nesmí z obchodu odejít,dokud si něco nekoupí!

V případě,že odejde, běží za ním mladé prodavačky, nebo celá rodina a lákají ho zpět. Hilton je pořád jeden z největších a nejvýznamnějších hotelů a je téměř podobný jako bratr bratru v Londýně. Snad se tady propojili všechny možné druhy architektury. Skleněná, studená krása moderního amerického stylu mrakodrapů,různých výšek a šířek, zakrývá nízké, kouzelné čínské pagody a anglicky střižené parky a zahrady,s plochou dosahující téměř čtvrtiny ostrova. Chodí se tady vlastně z města do města. Doslova to platí o městě Hongkong a městě Kowloonu, která jsou rozdělena oceánem do dvou částí. Před několika lety dokončili Angličané velkolepý projekt k propojení obou částí města tunelem, prokopaným ve skalách. Všechno se stává rychlejší a snadnější. Přesto,že je přeprava bílou taxi-lodí pomalejší je příjemná a v tropickém dusnu chladí mořem. Plavba trvá deset minut a vyhlídka je podle hesla – kdo dřív přijde, ten má dobrý výhled.

Na lesklé, olejové hladině přístavu kotví záoceánské lodě a kolem nich jako tmavé, načechrané kachny se pohupují džunky a sampány. Plovoucí domovy mají střechu pokrytou rohoží a ložnici,kde jsou rozloženy rohože, podle momentálního stavu rodiny. Kuchyň je oddělená rohoží, kde se vaří na rozžhaveném dřevěném uhlí a záchod na zádi je zakrytý rohoží. Stejně nažloutlé rohože a nažloutlé děti v černých širokých kalhotách si hrají na dlouhých, černých džunkách. Tady se narodí, vdávají a žení, pracují i odpočívají a žijí, nebo umírají. Je to obrovské seskupení stejných lidí, hubených, téměř kostnatých postav, žijících na stejných plavidlech, se stejnou radostí nebo bolestí a Perlová řeka je jejich společný život. Odtud se stále dívají na nádherné panorama „svého“ Hongkongu.

Čínská zázračná medicína

Léčba „Dálným Východem“ je známa po celém světě.Zdejší specialisté s úspěchem prodávají „Tygří mast“ – vždyť nejzdravější a nejsilnější je král džungle a mast léčí všechny choroby i ulehčuje od bolesti. Uznávanější a výnosnější je akupunktura. Mnoho let provádějí Číňané tradiční medicínu – tingy. Jsou to pomyslné čáry, kde leží 365 bodů, tak, jako je dnů v roce, kam se pro dosažení léčebných efektů vpichují jehly. Starodávná léčba je doplňována kouřením z moxových kuliček nebo kuželů, aby se prohřála bolestivá místa na pacientově těle. Hodně obchodníků, které bolí z „jejich“ práce hlava i tělo je pečlivě vyšetřeno. Zkušení léčitelé snadno zjistí bolest podle reakce pacienta. Po dosažení bodu se dostaví lehké mravenčení, měnící se rychle v pocit příjemného tepla. Bolest se mírní až úplně zmizí. Známá věta „Neexistují nemoci, jen nemocní lidé“ je v Hongkongu převedena do hesla „Léčit dobře tělo a vydělat velké peníze!“

Kamenné pohádky

Kdo hledá skalní příšery vyjede na Peak Tram. Naše auto stoupá nahoru do skal. Za námi zůstávají bělostné hranoly mrakodrapů, smog z poschoďových autobusů a přeplněné ulice. Vysoké budovy jsou stále nižší a mění se ve vilky a bungalovy. Po krátké jízdě, v příjemném, prochlazeném vzduchu zastavujeme na zeleném vrcholku v říši čínských kamenných pohádek. Pěšina nás vede horským masivem podél pagody, altánků do skalnatého bludiště. Všechno kolem je v kamenném pohybu. Sochy zlých draků,ptáků,tygrů a prapodivných lidských postav jsou dopodrobna vytesané z vápence, žuly nebo ebenu. Opice na stromech jsou připraveny ke skoku a obrovitý indický slon nadzvedává kly střechu besídky. Jako duchové se objevují obři, trpaslíci a kostlivci ve vyhloubených jeskyních, odkud se plazí kobry a zmije. Na stěnách žijí příběhy lidí stovky let.

Dlátem a kladivem pracovali tvůrci v odrazech světel z ohňů a přece stvořili přirozené pohyby, výrazy a barvy, že se přibližují skutečnosti dodnes. Všechno je převzaté z čínské mytologie, z bájí a legend. Odtud z kamenné džungle Hongkongu na samém vrcholku „Tiger Balm Gardens“ je nádherný rozhled. Dole na tmavomodré hladině, směrem k Perlové řece čekají na vylodění velké obchodní i pasažérské lodě, kde na stožárech vyměňují námořníci pestrobarevné vlajky.

Nejkrásnější je Hongkong v noci

Nic se nevyrovná nočnímu Hongkongu.Rozzářené čtyřproudé silnice,kde jezdí nejvíce Royls Rolsů na světě. Stovky mrakodrapů odrážejí světla svých zrcadlových stěn do přeplněných chodníků. V části Kowloonu se otevírají hazardní herny, kde se roztáčí asijský Madžong a svítí lákavé nápisy. Pasáci lákají kolemjdoucí chodce „Pojďte se mnou, mám nejkrásnější děvčata… A už se blíží rikša, dnes už jen atrakce pro turisty. Chodci si povídají s mobilem a přitom stačí sledovat výlohy značkových firem. Všude vychází do ulic zdejší mládež. Začíná pravidelná noční špička a vlny různorodého davu nás posouvají dál a dál…

Hongkong je jako malá skvrna v oceánu, malý kousek čínské země, v minulých dobách zabraný v kolonii. Ulice jsou stejné jako v Pekingu nebo Kantonu, jen nemají rudé plakáty a portréty. Hongkong je středem byznysu. Je tady všechno. Zákonná i nezákonná dobrodružství, tajné dohody, vydírání, morální i nemorální nabídky,korupce, poptávky po živém zboží, po heroinu, po pašovaném zboží…vysoké riziko – velký příjem. Blíží se půlnoc. Všechno je zahaleno do červenozlatého dračího oparu a vítr přináší slanou vůni moře. Ano, ostrov Hongkong je opravdu nejkrásnější v noci. Jako by se všechno špatné schovalo do temných skal, a byla vidět jen světla novodobých obchodních chrámů, vzpínajících se k temnému nebi.

11.9.2008 14:32
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 14.85
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist