nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Chvilka pýchy malého českého člověka v Bílém domě

Každé předčasné vstávání má své brouky. Přes všechno stačíme o půl páté zabalit pár předem zakoupených sendvičů, a vyjíždíme směr Washington. Ani v této době New York nespí. Někdo končí a spěchá domů, zatím co jiný právě začíná. Dlouho za námi zůstává smog a potemnělá řeka Hudson. Pomalu, ale jistě upadáme do spánku.Expert Jirka od nás nevyžaduje žádnou pozornost a tak se probouzím až do rudnoucí oblohy, kterou proráží první paprsky slunce,které osvětlují silniční tabuli s nápisem – Delaware…

wh01

Území náčelníka Velkého hada

„Jardo, prober se, jsme u indiánů, „ strkám do přítele, který mžourá přes okno do zarudlého nebe. Najednou jsou tady vzpomínky a čas mládí. Tady bojoval náčelník Velký Delaware,zvaný Velký Had jako spojenec Angličanů proti lstivým Hurónům. V polovině osmnáctého století byl kolem jen hustý les a několik pevností Angličanů a Francouzů. O čtyřicet let později začali přijíždět na západ tisíce osadníků, ze všech koutů Evropy. Nedozírné plochy zelené půdy nestačili uživit bílé i rudé. Příliv osadníků znamenal nesmiřitelnou, válku s indiány, kteří se přidávali jak k Američanům, tak i k Francouzům a Angličanům. Nedaleko odtud překročil generál Washington řeku Delaware. Po velkém boji zvítězil nad vojskem generálo Howa u Princetonu, a vyhnal nepřítele na východ. Byla to doba bez hranic, kdy zlato a pozemky měli větší cenu než lidský život. Ještě dlouho bude osídlování Ameriky příběhem statečných i lstivých indiánů a tvrdých, ke všemu odhodlaných přistěhovalců. Probouzející den a hukot amerických tiráků plaší vzpomínání a ukazuje realitu. Téměř na každém desátém domě visí vlajky. Jsou veselé, hvězdnaté a už z dálky vyjadřují svobodu a nezávislost. Je nezvykle teplý zářijový den. Vysoká bělající se „tužka“, jak Američané přejmenovali Washingtonův pomník nás přibližuje k Bílému domu, sídla všech prezidentů. Původně zasedal jak Kongres, tak prezident v New Yorku a politický střed země byl v dnešním Wall Streetu.Nebýt prvního prezidenta George Washingtona, který svým podpisem rozhodl o stavbě Bílého domu, tak tam zasedali ještě dodnes. „Až si potřesete rukou s prezidentem“ pošklebuje se Jirka.„Můžete se svést výtahem až do špičky tužky a uvidíte tu nejvýstavnější část Kapitolu a celý bulvár The Mall a řeku Potomac jako na dlani. Teď mám celý den nějaké vyřizování, tak se sejdeme o šesté večer před leteckým muzeem, které je poblíž Maryland Avenue a stojí za prohlídku. Tak se mějte !“ zase cvakla dvířka a byl pryč. Seřazeni v zástupu dostáváme kartičku, potvrzující návštěvu White House, číslo 1600, Pennsylvania Avenue, Washington, D.C. U vchodu všechno dirigují černí policisté.Pískání klíčů a zapalovačů v kapsách návštěvníků nikoho ze strážců nevzrušuje a po chvilce napětí jsme uvnitř.

wh02

Červená kartička je vstupem do White House,číslo 1600-

V přízemí je největší sál zvaný Východní,kde prezident přijímá hosty a kde se pořádají státní recepce. Před více jak čtyřiceti lety, v dobách studené války, se zde setkal Nikita Cruščov s prezidentem Eisenhowerem v prvním historickém setkání. Tady si oba zástupci supervelmoci uvědomili svojí obrovskou odpovědnost před hrozbou použití nukleárních zbraní a zániku velké části světa.Další oválný Modrý sál, určený pro slavnostní večeře, září obnoveným zlatým leskem velkého lustru a křesel kolem krbu. Voní tady kůže a tlusté koberce tlumí kroky návštěvníků, které popohání hbitý průvodce, stejně jako u nás na Karlštejně.Červený pokoj si zařídila sama první dáma a je laděn do zlaté barvy. Je všeobecně známo, že první dámy hlav státu měnily původní zařízení Bílého domu a dokonce Betty Fordová resolutně prosadila nastěhování jejich spojených manželských postelí do presidentské ložnice, tak, aby se nic v jejich životě nemohlo změnit.Za všechny manželky presidentů, které do všeho mluvily byla jedničkou Nancy Reaganové, když používala rady astrologů pro vypracování plánů politických a státních schůzek. O Billu Clintonovi a jeho ctižádostivé manželce Hillary už bylo všechno napsáno.Připravuje se nástup prvního černého amerického prezidenta Baracka Obamy a teprve čas ukáže jak se prvnímu muži USA a jeho manželce bude dařit.Prohlídka končí Zeleným sálem, kde se pořádají neformální recepce a nahlédnutím do Slavnostní jídelny.Ta se právě připravuje pro státní večeři.Jsem spokojen.Mám snímek prezidentského talíře a příborů v zelenobílé barvě,protože je to barva mých fotbalových „klokanů“z vršovického ďolíčku.Nahoru do prvního a druhého patra, kde jsou soukromé místnosti a pokoje pro hosty nikoho nepustili.

wh04

Na okamžik se mně zmocnila pýcha malého českého člověka

Během dvousté historie byl Bílý dům mnohokrát přestavován, ale jeho výrazná architektura se nezměnila. Jen jedna důležitá změna byla provedena před šestnácti desítkami let v podzemí – kryt, který by měl vydržet i výbuch jaderné bomby. Venku se mně zmocnila jakási pýcha malého českého člověka,který si za „Velkou louží“vzpomněl na domov a na nádhernou siluetu Hradčan s chrámem sv. Víta.Vycházíme ze sloupových prostor Bílého domu do barevné laděné zahrady,kde se s námi loučí bělavé paprsky vodotrysků. „Mají tady všechno rovné, přímé a pravidelně rozdělené jako na vojně,“ napadá mně při cestě širokým bulvárem. „Nikde nevidím žádný mrakodrap,“ diví se Pavel. „Taky ho neuvidíš. Když postavili Kapitol byl vydán zákaz na jejich stavbu a tak se v celém Washingtonu doposud dodržuje pravidlo–žádná budova v celém městě nesmí převyšovat jeho kopuli. Když se do těchto míst před dvě stě lety přestěhoval Kongres z Philadelphie, zůstával Washington místem k politování, bez chodníků, osvětlení a kanalizace. Ještě v polovině devatenáctého století stály před Kapitolem a Bílým domem olejové lampy, ale pro nedostatek peněz na olej sloužil pouze jako ozdoba. Mnoho let byl Washington obyčejným provinčním městem a obrat nastal až zvolením J.F. Kennedyho,který prohlásil„Washin­gton musí reprezentovat to nejlepší co Amerika dokáže postavit.“ Zachránil tak ohrožené historické budovy, schválil výstavbu metra a prosadil přestavbu staré části na jihozápadě města. Díky francouzskému projektantu Pierru Charlesu L. Enfantovi se stal Washington evropským městem s nízkými klasickými domy, s širokými bulváry a ulicemi paprskově se rozbíhajícími od Kapitolu a Bílého domu.

Nejkratší volby prezidenta USA

Vstupujeme do Kapitolu. Při prezidentské kampani stáli na tomto schodišti před shromážděním voličů dva kandidáti.První z nich vystoupil nahoru a pronesl plamennou,vyni­kající řeč se slibem všeho možného a nemožného. Pak přišla řada na druhého, který řekl „Vážení voliči – všechno co řekl ten pán splním“ – a po krátkém čase volby vyhrál!Uvnitř pod nádherně zdobenou kopulí visí vlajky všech státu unie, sochy amerických presidentů v nadživotní velikosti a obrazy významných lidí, kteří se zasloužili o vznik Spojených států.Každý může přečíst Prohlášení nezávislosti, přijaté 4.července 1776 Kongresem,kde v úvodní větě stojí„Tyto pravdy pokládáme za samozřejmé,že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovní,že Stvořitel je obdařil jistými nezcizitelnými právy, že mezi těmito právy je život, svoboda a budování štěstí“ V úvodním odstavci je jedno zvláštní, krásné slovíčko, které chybí ve všech ústavách ostatních zemí celého světa, a to je štěstí. Od roku 1780 byla ústava jen dvacet šestkrát doplněna, a to bylo a taky doposud je, znamením rovnováhy a stability země. Na chvíli jsme zasedli do velkého kongresového sálu.Moudrost je prvním předpokladem dobrého senátora, který nesmí být mladší třiceti let.Teď je zasedací polokruh prázdný a v jeho tichu je odpočinek příjemný pro oči i pro unavené nohy. „Tady berou tradici vážně,“ šeptá Jarda. „Američané jsou na svojí historii zvláště citlivý, ale hodnota jejich památek se nedá srovnat s historií a slavnou minulostí našeho kontinentu.Ale mají za to skutečně originální ústavu, kde hlavou unie je president,který je vrchním velitelem armády a zároveň předsedou vlády. předseda vlády. Neznají žádné dělení výkonné moci jako v mnoha západních zemích,“ dávám se venku do hovoru.

Washingtonu vládnou kravaty a tmavé obleky

V samém středu Washingtonu D.C. je vidět úřad. Po ulicích kráčí proti nám skupiny státních zaměstnanců s nezbytnými, černými aktovkami.Proti našim úředníkům jim chybí jedna důležitá věc – razítka! Většinou je nepotřebují a světe div se – jde to! Přesto se na nich vyžaduje preciznost, svědomitost, dochvilnost, pracovitost,sa­mostatnost a úřadování v saku s nezbytnou kravatou. A když se někomu z nich nechce, nebo neumí,v tom případě se dají dohromady demokraté i republikáni, vezmou jak se říká, velké koště a vymetou je pryč. Čas nás nemilosrdně tlačí a tak jsme na chvíli zastavili u dlouhé, černě se lesknoucí zdi Vietnam veterans memorial – památníků oběti z vietnamské války. Nekonečná jsou řady jmen amerických vojáků, vystupujících z tmavého mramoru, pod kterými stojí spousta květin.Po celou dobu válečného konfliktu byla Amerika rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, které obhajovali své ideály. Mnoho mladých, hlavně studentů tehdy uteklo ze Států do Kanady, aby nemuseli narukovat. Na začátku roku 1973 skončila válka ostudným vyklizením Jižního Vietnamu, kde padlo téměř šedesát tisíc Američanů. Dodnes tady postávají zdraví, nebo tělesně poznamenaní veterání, kteří se vrátili domů, a plačící rodiny pozůstalých.

Air – Space Museum

Přes všechno život jde dál a tak po dvaceti minutách chůze pěkným, udržovaným parkem přicházíme k leteckému muzeu Air- Space Museum. Je to neuvěřitelné, ale v zemi byznysu se v žádném washingtonském muzeu neplatí vstupné! Jako by sama sobě i cizincům chtěla Amerika dokázat, že kultura je pro všechny – a zadarmo! V obrovské, prostorné budově, do které by se vešli desítky hangárů, stojí všechno co kdysi létalo, létá a létat bude. Nejstarší plátěná vznášedla, německé stihačky,anglické a americké bombardéry, všechno visí na ocelových lanech u stropu prosklených hal. Můžeme si bez zábran vyzkoušet sedadla helikoptér, nejmodernějších, nejrychlejších letadel a celou prohlídku zakončit jak u kosmických družic, tak ve vnitřku velitelské sekce Apolla. „Přesto, že Washington vypadá přes den jako poklidné evropské město, je tady z celé Ameriky nejvyšší míra zločinnosti.“u­těšuje nás znalec místních poměrů a tak raději přidáváme do kroku. Před vchodem do washingtonské restaurace Jirka zastavuje, a ukazuje na osvětlenou tabulku se zdobeným nápisem „ In Good we trust, others pay cash !“ – „Důvěřujeme v Boha, ostatní platí v hotovosti !“ „Když se na vás někdo usměje, a vypadá, že si k němu můžete přisednout, nedělejte to, je to jen taková kamufláž, podobně jako je americký zvyk oslovovat každého křestním jménem, chvilku po vzájemného seznámení,“ vysvětluje Jiří a hledá nejbližší prázdný stůl. „Vyprávěj, jak se tady žije,“ vyzvídáme jen co nám přinesli něco k pití a nahnědlé kuře s ananasem.„Nej­větší šou je v celé Americe při volbách. Obyvatelé jsou odpůrci většího počtu malých stran.Proti nám to měli jednodušší již od poloviny devatenáctého století, kdy volí jen dvě strany – demokratickou nebo republikánskou. Když jim žádná z nich nevyhovuje – nevolí. Bylo to dlouho prosté a odstraňovalo politikaření, až do minulého roku, kdy došlo k ručnímu přepočítávání hlasů. hlasů.“ Doba značně pokročila a venku je tma jako v pytli. Večeře končí a s ní i poslední příjemné posezení ve Washingtonu.Vysoká, osvětlená špice Washington Monumentu, kde jsme ještě dopoledne stáli, se s námi loučí a zvedá se nad městem jako varovný ukazováček.Ani nevím jak to uteklo, ale opět nás vítá noční newyorský smog, ve kterém neúnavně blikají světelné reklamy. První pekaři a mlékaři rozváží své ranní výrobky do všech koutů města a my se s poděkováním loučíme s Jirkou. „A ozvi se, až přijedeš z Ameriky domů, experte,“ voláme, dokud se nám jeho auto neztratí z dohledu.

Pohled z půlkilometrové výšky starého“Empire State Building

Poslední den,kdy jsme se vrátili z Washingtonu do New Yorku věnujeme starému“Empire State Building.Už jsme si zvykli na americký způsob slabé kávy v Coffe Shopu, a na gumové bagels, kulaté pečivo, slabě pomazané máslem a posypané skořicí a hrozinkami. Potom se zasuneme do tisícového davu a ten nás vede ulicemi malé, ale nejbohatší plochy americké země, vklíněné mezi řeky Hudson a East River.Tady se zvedají mrakodrapy Wall Streetu,sídla více jak tři sta světových bank.Jen se za námi zasunuli dveře prostorného supervýtahu,který se nezdržuje s číslováním jednotlivých pater a ukazuje je jen po desítkách.Nemáme ani čas na klaustrofobii a končíme po šedesáti vteřinách ve 107 patře.. Je modré, zářijové ráno a stoupající slunce ozařuje stovky prosklených ploch světové metropole. Na Brooklyn Bridge, prvním závěsném mostě na světě, právě začíná velká tlačenice. Ve dne je pohled na New York úplně jiný, jako by se pod námi rozlévalo šedivé, betonové moře. „Někdy je odtud vidět indiány,jak lezou jako pavouci po vzdálené,nejkrás­nější budově „Chrysler Building“říkám nechápajícímu Pavlovi „Čistí tam okna a ozdobné kopule.Přestali dávno bojovat s bílými a změnili se v obchodníky a po celém „City vyhledávané čističe mrakodrapů.Pro indiány se tady všechno změnilo,dokonce i Manhattan,který v jejich řeči znamená“Mnoho pahorků.“A tak místo po kopcích stoupají každý den,připoutáni záchytnými lany na stěny newyorských mrakodrapů.

Indiáni lezou po vrcholcích mrakodrapů

„Měl si pravdu, už je vidím !“ otáčí se ke mně Jarda a ukazuje na drobné lidské postavy, které se šplhají vzhůru, po stěnách vzdáleného mrakodrapu. „Ano indiáni, a jdou zase do práce.“potvrzuji Jardovi a uvědomuji si,že další miliony návštěvníků po nás budou pozorovat se stejným úžasem nádhernou architektonickou katedrálu New Yorku.Někteří kolem nás jakoby ztratili řeč,hlavně Japonci a v poryvech větru se k nám nese cvakot jejich fotoaparátů. Za krátkou chvíli jsme přivykli lidem a Americe s pocitem okamžitého zdomácnění. Newyorčané berou každého návštěvníka úplně přirozeně. Všichni mluví jak umí a nikdo se nikomu nediví.Přiznáváme, že všechna „nej“soustředěná do jednoho místa na světě, sem právem patří. A ta doba prožitá v kousku Ameriky byla skutečnou a velkou podívanou. Ale jak se říká – „ New York nebo Washington je dobré jedenkrát vidět, než o nich stokrát slyšet.“

16.2.2009 20:48
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 14.53
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

wh01
wh01
wh02
wh02
wh03
wh03
wh04
wh04


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist