nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Názory k zápisku: Tělem doma, duší v dáli


Když jsem v sobotu ráno přistál na Ruzyni a oficiálně tak ukončil své měsíční putováni, cítil jsem prazvláštní pocit. Sledoval jsem ruch kolem sebe, spousty lidí odlétajících i přistávajících, sám jsem věděl, že už jsem doma, ale moje srdce, ta podstata naší existence, byla stále daleko od všeho českého. Ještě jsem cítil žhavé slunce, perské melodie a nebyl schopen vnímat cokoliv jiného.


Počet příspěvků v diskusi celkem 4 (poslední 13.12.2007 02:43)

Někdy popovídáme | Tomáš
12.6.2007 15:39 | Reagovat | Sbalit

No, uteklo to rychle Martine. Napjatě jsem očekával, jestli to náhodou neotočíš na východ :-)

Úplně ti rozumím | Piff
12.6.2007 16:08 | Reagovat | Sbalit

Jojo, uteklo to. Těšil jsem se na každý z tvých článečků v blogu.

Úplně ti rozumím. Po návratu má člověk tendenci i nadále mluvit směsí angličtiny a různě pochytaných slov z dalších několika jazyků, diví se při poslouchání cizích hovorů v autobuse, jakými nepodstatnostmi se můžou lidi zabývat a brát je smrtelně vážně, řidičům autobusů rozdává pro štěstí cizokrajné drobné, které našel po kapsách a snažil se s nimi platit…

Přání | Ivana Filipová
12.6.2007 19:57 | Reagovat | Sbalit

Tak jsem hned po návratu ze Španělska zpětně dočetla všechny Vaše příspěvky na blogu. Píšete tak lehce, čistě a citlivě, s kamerou v očích a se srdcem na dlani, že nezbývá než popřát, aby se Vaše touhy nadále psát a vyprávět o svých cestách beze zbytku vyplnily.Hodně štěstí.

Pohádka | Raduš
13.12.2007 02:43 | Reagovat | Sbalit

Martine, vy ten příběh vyprávíte jako jednu dlouhou báseň…začetla jsem se a nebýt už půl 3 ráno a nemuset ráno v 6 vstávat do školy, jistě bych dočetla i zbývajících 5 článků. Zrovinka včera jsem na stránkách National Geographic čirou náhodou zhlédla reporáž o vesničce Kandovan a hned jsem si vzpomněla na Turecké Göreme a Kapadocii, kde jsme v nedávné době strávili úžasné 2 dny při cestě za poznáním historických a přírodních památek Sýrie a Jordánska. Vybavila jsem si ten melancholický pocit, když stojíte uprostřed pouště, nemáte ani šajnu, jaké je vlastně datum a čas a vše na vás dýchá klidem. Těším se na další vypravování z cest :-)

 NadpisVloženoAutor
Někdy popovídáme 12.6.2007 15:39 Tomáš
Úplně ti rozumím 12.6.2007 16:08 Piff
Přání 12.6.2007 19:57 Ivana Filipová
Pohádka 13.12.2007 02:43 Raduš

Reklama:

Sponzorované odkazy: · nejkrásnější fotky z Čech
Teambuilding · Bond, James Bond
TOPlist