Když jsem v sobotu ráno přistál na Ruzyni a oficiálně tak ukončil své měsíční putováni, cítil jsem prazvláštní pocit. Sledoval jsem ruch kolem sebe, spousty lidí odlétajících i přistávajících, sám jsem věděl, že už jsem doma, ale moje srdce, ta podstata naší existence, byla stále daleko od všeho českého. Ještě jsem cítil žhavé slunce, perské melodie a nebyl schopen vnímat cokoliv jiného.
Počet příspěvků v diskusi celkem 4 (poslední 13.12.2007 02:43)
Martine, vy ten příběh vyprávíte jako jednu dlouhou
báseň…začetla jsem se a nebýt už půl 3 ráno a nemuset ráno
v 6 vstávat do školy, jistě bych dočetla i zbývajících
5 článků. Zrovinka včera jsem na stránkách National Geographic čirou
náhodou zhlédla reporáž o vesničce Kandovan a hned jsem si vzpomněla
na Turecké Göreme a Kapadocii, kde jsme v nedávné době strávili
úžasné 2 dny při cestě za poznáním historických a přírodních
památek Sýrie a Jordánska. Vybavila jsem si ten melancholický pocit, když
stojíte uprostřed pouště, nemáte ani šajnu, jaké je vlastně datum a čas
a vše na vás dýchá klidem. Těším se na další vypravování z cest
Reklama: