Když jsem v sobotu ráno přistál na Ruzyni a oficiálně tak ukončil své měsíční putováni, cítil jsem prazvláštní pocit. Sledoval jsem ruch kolem sebe, spousty lidí odlétajících i přistávajících, sám jsem věděl, že už jsem doma, ale moje srdce, ta podstata naší existence, byla stále daleko od všeho českého. Ještě jsem cítil žhavé slunce, perské melodie a nebyl schopen vnímat cokoliv jiného.
Počet příspěvků v diskusi celkem 4 (poslední 13.12.2007 02:43)
Jojo, uteklo to. Těšil jsem se na každý z tvých článečků v blogu.
Úplně ti rozumím. Po návratu má člověk tendenci i nadále mluvit směsí angličtiny a různě pochytaných slov z dalších několika jazyků, diví se při poslouchání cizích hovorů v autobuse, jakými nepodstatnostmi se můžou lidi zabývat a brát je smrtelně vážně, řidičům autobusů rozdává pro štěstí cizokrajné drobné, které našel po kapsách a snažil se s nimi platit…
Reklama: