nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Teheran - mesto s prazdnymi ulicemi.

Cesta z Mashadu do Teheranu byla jak jinak, nez zabavna. Zpozdeni v delce dvou hodin uz pro mne nebylo nicim novym. Jen je potreba si ohlidat, ktery autobus je pak ten vas. Zpozdeni bylo dano tim, ze se stale cekalo na vsechny cestujici, kteri byli uvedeni v seznamu. Nakonec i ten posledni, bez viditelneho spechu nastoupil k ostatnim a za sboroveho zvolani Allah akbar ze strany cestujicich, jsme se konecne rozjeli.

Mel jsem stesti, vedle mne nikdo nesedel a tak jsem mohl uzivat pohodli dvousedadla. Pri celonocnim prejezdu je to vic nez potesujici. Jen klimatizace vypovedela sluzbu, takze dusno, vcerejsi vecere slozena z fazoli a cibule mnoha pritomnych poutniku vytvorila nezapomenutelnou atmosferu. Zastavek bylo opet velmi poskrovnu. Jen jedna byla delsi, asi deset minut, kdy se mistni panove museli stihnout ritualne ocistit pred modlitbou a v mesite u dalnice se pomodlit. Stihli to vsichni, vcetne starickeho imama.

Teheran nas privital okolo desate dopoledne v nedeli. Mesto je to skutecne obrovske a jeste mohutneji pusobi pohori Alborz, ktere ho temer jakoby chrani pred vsim spatnym a zlym. Na jeho vrcholcich muzete spatrit snehove jazyky a celkove to pusobi zhruba v 35 stupnovem klimatu docela osvezujicim dojmem.

Trochu jsem mel obavy jak se v tak velkem meste vyznam. Verte mi, nic takoveho jsem jeste nikdy nezazil. Ale kdyz vite jmeno hotelu, ulici kde se nachazi, neni nic snazsiho, nez zajit na autobusovem terminalu do Informaci, kde pri trose stesti umi alespon castecne anglicky a vse potrebne vam vysvetli. Takze metrem na namesti Imama Chomejniho. Alespom poznam teheranskou podzemku.

A dalsi prekvapeni. Cistota a moderni uprava interieru i vozoveho parku je az zarazejici. Opravdu na vysoke urovni a velmi prehledne znacene trasy i jednotlive stanice. Privital jsem, ze oboji bylo psano nejen ve farsi, ale i v anglictine. A hned je pro vas temer hrackou pohybovat se po meste, at uz je jeho rozloha a pocet obyvatel jakykoliv.

vecerni-povidani-v-hotelu-divka-z-malajsie

Hledal jsem sice jiny hotel, ale pri ceste jsem nalezl jiny, mensi, levnejsi a velmi pratelsky. Bydlim uplne v tom nejcentrovatejsim centru, kousek od namesti Imama Chomejniho. Velmi jsem privital, ze hotel ma pokojiky s okny pouze do vnitrniho nadvori, protoze dopravni ruch a chaos dosahuje takove miry, ze ani spunty do usi, by nemusely stacit. Cista mistnost pro jednoho, krasna postel s pokryvkou plnou kvetinovych vzoru. Sprcha a toaleta je sice spolecna, ale to uz je takovy detail, ktery neresim.

Spolu se mnou bydli v hotelu i dva zajimavi lide. Mlady iracan z Baghdadu, ktery se zivi jako ucitel anglictiny a vzal si volno, aby mohl cestovat. V Iranu uz je dva mesice. Dalsi osubkou je mlada divka z Malajsie, ktera je take na cestach. Nedavno konvertovala z krestanstvi na islam a tak jsme meli o cem spolecne debatovat. Pred nejakym casem ji zemrel manzel a ona se citila nejen nestastne, ale pocitovala ztracenost a potrebu nekoho, ke komu by mohla jit se svym trapenim. V noci se ji zdal sen, ve kterem se ji zjevil muz v bilem rouchu a v turbanu a spolu s ni byl v nadherne zahrade. Ten ji povedel, aby sla do mesity za imamem a povedela mu, ze si preje dozvedet se o bohu. A tak take udelala a postupne se stala muslimkou. Tak jsme nedelni vecer ztravili spolecne byvala krestanka, muslim z Iraku a ja cechacek. Sedeli jsme na koberci na malem nadvori hotelu, popijeli caj, majitel hotelu pokuroval vodni dymku a bylo nam dobre. Takova rodina, ktera se sesla diky okolnostem, zitra uz nebude, ale dnes, dnes citi pouto tohoto svazku velmi silne. Okolo pobihala mala dcerka majitele hotelu a na jakekoliv me snahy priblizit se k ni nejen fyzicky, ale i pohledem realgovala jako pri hre Honzo kolik je hodin. V urcitou chvili se hraci take musi zastavit v te pozici, ve ktere se prave nachazeji. A stejne i ona. Jakmile se nase pohledy stretly, temer ztuhla a prestala se hybat. Kdyz jsem svuj pohled nasmeroval jen nepatrne jinam, o kousek se presunula bliz k tatinkovi, nebo dedeckovi. Takova mala princezna s nadhernyma ocima.

Rano, tedy dnes v pondeli, jsem se rozhodl vydat se overit si svuj zpatecni listek na autobus, kterym pojedu ve ctvrtek odpoledne do Istanbulu. West bus terminal je obrovska zmet nejruznejsich autobusovych kancelari, stanovist a mnoha a mnoha cestujicich. Nakonec jsem tu svoji kancelar nasel a byl ubezpecen, ze vse je v poradku a ve ctvrtek mne ocekavaji. Bohuzel. Cestou jsem si prohledl pamatnik Azadi, ktery v roce 1971 nechal postavit Mohammad Reza Sah k vyroci 2500 let Perske rise. Je to i misto, kde se v dobe islamske revoluce schazeli studenti a vlastne tim revoluci zacali. Podobnost s nasim rokem 1989 je vice nez zrejma.

zmozene-poutnice-v-prachu-cesty

A nyni se dostvam k tomu, proc jsou dnes ulice Teheranu v podstate liduprazdne a provoz na ulicich je tak minimalni, ze prejit krizovatku by snad zvladlo i male dite. Dnes je pro Iran a kazdeho irance velky den. Pred 18 lety zemrel totiz zakladatel Iranske islamske republiky a tvurce islamske revoluce Velky ayatollah Chomejni. Cely Teheran a mnoho poutniku z celeho Iranu se sjelo, aby uctili pamatku muze, ktery je pro ne velkym vzorem a darcem jejich statu.

Vsichni mne zrazovali at k jeho pamatniku a hrobce nejezdim, ze tam budou desitky, mozna stovky tisic lidi a nebude to nic zajimaveho. Ale ja jsem prave uplne opacneho nazoru. Jeli to velky den pro irance, je mozne se na tomto miste neco dozvedet prave o nich. A tak jsem se vydal metrem na stanici Haram – e – Motahar. Povim Vam, tak preplnene vozy jsem jeste nevidel. V tu chvili jsem tise zavidel zenam, pro ktere jsou v kazde souprave vyhrazeny dva vozy. Mohou je pouzit pokud chteji. V pripade, ze cestuji s manzelem a detmi, nebo s pritelem, mohou vyuzit vozu urcenych pro muze. Ale mista tam na rozdil od nas muzskych mely dost. Jakmile jsme dorazili do cilove stanice a vyhrnuli se na povrch, omracil mne nepredstavitelny chaos a mnozstvi lidi zde shromazdenych. Vsudypritomni policiste se vse snazili regulovat a usmernovat, ale bylo to nad jejich sili. V davech tisicu se stale provolavala nejaka nabozenska hesla, jedni zvolali a druzi sborove odpovidali. Mezi tim se tlacili skupinky s prapory na nichz byly texty koranu. Pritomne byly sanitky, nakladni vozy s balenou pitnou vodou a mezi davy neustale prochazeli tzv. ostrikovaci, kteri zastupy kropili chladivou vodni mlhou. Jedni sedeli na travnicich, druzi se tlacili do komplexu, jini museli vzit za vdek prachem pokrytou plochou. Po zemi vrstva odpadku, ktere nebylo mozne uklidit pro mnozstvi pritomnych. Z amplionu se ozyvala modlitba a pisen oslavujici Chomejniho. Atmosfera ackolic prasna, nekdy zapachajici, prelidnena..ale presto vrela. Z pritomnych bylo znat, ze si sveho zakladatele vazi a nejsou zde jen proto, aby si uzili dne volna. Krome bohatych obchodniku jsou zde chudi iranci z malych vesnic. Mnoho jich prijelo az od Pakistanskych hranic. casto bylo mozne spatrit tvare temer uplne cerne s vlasy kudrnatymi. Byla to takova lidska zmet, kterou spojovala vzpominka tak silna, ze jim dava touhu pokracovat v ni dal.

Jinym, temer protikladnym zazitkem byla navsteva byvale americke ambasady, ktera zde samozrejme islamskou revoluci skoncila a ne jejich obvodovych zdech muzete dodnes spatrit zajimave graffiti, vyjadrujici nazor mnoha irancu na Spojene staty americke. Jen podotykam, ze tehdy v roce 1979 revoluci zacali studenti, ale dnes mnozi ze studentu maji zcela opacne nazory. A rovnez lide se vzdelanim zde maji urcity nadhled. Vcera byla velmi zajimava diskuze s tim iracanem v hotelu. Pochopil jsem diky nemu lecos o soucasnem Iraku. Za Saddama Husajna zde vladli sunnite a siite, kteri jsou v Iranu, zde byli v mensine a do vyssich funkci se nikdy nedostali a meli vzdy podradnejsi prace. Kdyz do Iraku vstoupila americka armada, siite ji vitali jako osvoboditele od utlaku, ktery citili po leta. Dnesni teroristicke utoky maji na svedomi sunnite, kteri chteji zpet svoji tehdejsi moc a vladnout opet po svem. To siite nechteji dopustit, proto si preji pritomnost armady USA. Je to temer neresitelny problem. Kdyz USA z Iraku odejde, v podstate dojde k obcanske valce. Kdyz zustane, zeme bude postupne, ale jiste vysilena terorismem. Neni lehke vladnout dnesnimu svetu.

Z mista posledniho odpocinku Chomejniho jsem se dostal do centra mesta opet metrem. Ale tlacenice byla takova, ze jsem si uz dokazal predstavit, proc muslimove maji navstivit Mekku jen jednou v zivote. Tak jsou totiz zastupy jeste vetsi.

Tak zase priste…mozna uz naposled. Kdo vi.

Blog: Příběhy cest
Téma: Cesta k duši Persie, aneb Írán 2007
Názory k zápisku: celkem 4 (poslední 22.8.2011 18:47)
4.6.2007 12:09
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 13.84
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

vecerni-povidani-v-hotelu-divka-z-malajsie
vecerni-povidani-v-hotelu-divka-z-malajsie
pomnik-azadi
pomnik-azadi
pohori-alborz-nad-teheranem
pohori-alborz-nad-teheranem
vstup-do-komplexu-hrobky-chomejniho
vstup-do-komplexu-hrobky-chomejniho
osvezovac-poutniku
osvezovac-poutniku
zmozene-poutnice-v-prachu-cesty
zmozene-poutnice-v-prachu-cesty
graffiti-na-zdech-ambasady-usa
graffiti-na-zdech-ambasady-usa
graffiti-na-zdech-ambasady-usa-1
graffiti-na-zdech-ambasady-usa-1


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
oblečení 4.6.2007 19:34 Lucka
Re: oblečení 6.6.2007 12:31 Martin Lejsal
Re: oblečení 21.8.2011 13:10 Anonym
Re: oblečení 22.8.2011 18:47 Anonym
TOPlist