Příběhy cest

Když jsem v sobotu ráno přistál na Ruzyni a oficiálně tak ukončil své měsíční putováni, cítil jsem prazvláštní pocit. Sledoval jsem ruch kolem sebe, spousty lidí odlétajících i přistávajících, sám jsem věděl, že už jsem doma, ale moje srdce, ta podstata naší existence, byla stále daleko od všeho českého. Ještě jsem cítil žhavé slunce, perské melodie a nebyl schopen vnímat cokoliv jiného.

Kdyz jsem se blizil k Teheranu, ani ve snu by mne nenapadlo, ze kazde rano budu ve velmi brzkych rannich hodinach probouzen nikoliv zpevem imama, ale necim uplne jinym.

V kazde knize o Iranu se doctete, ze hlavni mesto Teheran ma cca 15 milionu obyvatel. Kdyz se jednoho dne probudite a chystate se vyjit z hotelu, predpokladate a vnitrne se pripravujete na neprostupne davy, ktere Vas co nevidet pohlti. Jake je vsak vase prekvapeni, kdyz misto vaseho ocekavani, vstoupite do prostoru ticha temer liduprazdnych ulic.

Iranska mesta jsou plna lid. Vsude vladne hluk, smog a tlacenice. Mashad neni vyjmkou predevsim diky oblibe, ktere se tesi u milionu poutniku. Staci ale vyjet 20–30 km za mesto do hor a naleznete uplne jiny svet. Cistota a upravenost lidi i domu jsou zde sice velmi relatvnim pojmem, zato zde vladne klid a mr. Uprostred prirody lze nalezt i jinou stranku Iranu.

Rika se, ze Mashad je druha Mekka. Samozrejme ji nelze nicim nahradit, ale zhruba 12 milionu poutniku, kteri rocne navstivi komplex a predevsim hrob Imama Rezy, jsou zivym dukazem vyjimecnosti tohoto mista. A chceteli si udelat alespon ramcovou predstavu jak to v Mekkce vypada, navstivte se mnou misto, kde ucta i zboznost bydli v srdci kazdeho poutnika.

Pred svoji cestou do Iranu, jsem mel jeden velky sen. Proniknout alespon trochu do zivota nejake mistni rodiny. Uz jsem temer prestal doufar, ze by se mi to molo splnit. Ale Mashad, misto pro iransce nejsvatejsi, misto splnenych prani, obdarovalo i mne.

Kdyz sledujete krajinu jiz daleko pred Kermanem, mate pocit, ze po vystoupeni z klimatizovaneho vlaku vas slunecni zar uderi do hlavy. Naprosty opak je pravdou. Diky sve poloze jeste o 500 m vyse, nez napriklad Esfahan, je velmi prijemnym mistem v srdci rozlehlych pousti jihovychodniho Iranu.

Yazd je mesto uprostred skutecne pouste. Ale ukryva v obe poklady, pro ktere je nadne si jej zamilovat. A o laskach prozitych i spatrenych, Vam budu vypravet.

Mnozi touzi spatrit pyramidy a Udoli kralu v Egypte. Jsou to jiste monumenty, ktere stoji za to spatrit. Jen skoda, ze stranou pozornosti cestovatelu a vubec obecne informovanosti stoji Persepolis a Naqs e Rostam. Jmena pro mnoha neznama. Tak se usadte a naslouchejte plynuti davne historie.

Snad je to prave vsudypritomnou okolni pousti, ze si lide v Sirazu vytvorili a uchovavaji mesto plne zelene, kvetin a sami pro sebe ho podle jedne ze zahrad nazyvaji mistem pozemskych radosti.

Dnesni, tedy stredecni odpoledne je pro mne v Esfahanu posledni. Ve 22.30 odjizdim smer Siraz. A prestoze odpoledni slunce vypaluje z cloveka temer veskerou touhu po jakekoliv aktivite, nezustal Esfahan lakotnym hostitelem a na rozloucenou mne obdaroval nekolika peknymi zazitky.

Esfahan skryva jednu velmi zvlastni architektonickou zajimavost. Mesitu s dvema minarety, ktere se kazdou hodinu rozkymaceji proti sobe. Jejich vykyv je natolik zretelny, ze by ani nebylo treba zvonecku na nich pripevnenych, ktere pohyb dokazuji.

Jeste drive, nez me mesto plne zahrad, kvetin a do siroka se rozlevajici se reky stacilo uchvatit svoji atmosferou, moje srdce poskocilo nad uplne jinymi dary, ktere mi prichystalo.

Obvykle jsme zvykli, ze silnice je pro auta a motocykly a chodnik pro chodce. Zde se muzete stretnout maximalne s jinym kolemjdoucim. Ne tak v meste Kashan. Potkat zde muzete prave auto i motocykl tak, jako se to stalo prave me.

Qom je sice nedaleko od Teheranu a mohlo by se zdat, ze zde vladne liberalnejsi atmosfera. Opak je vsak pravdou. Zde zil a studoval Chomejmi a je zde nejvetsi a nejortodoxnejsi nabozenske uciliste v Iranu. Proto se zde mohou prihodit udalosti vice nez prekvapive.

Ani jsem necekal, ze v zemi tak mirumilovne, mi bude nekdo vyhrozovat nebezpecim ze strany Talibanu. No, posudte sami. Shush je pomerne male mestecko blizko irackych hranic a ne az tak daleko od Perskeho zalivu. Bylo jednim z dulezitych cilu me cesty a proto z Hamadanu vedly me kroky prave timto smerem.

Hamadan je sice ukryt mezi vysokymi horami, ale drsnost okoli nijak neovlivnila srdce zdejsich lidi. Poslechnete si nekolik pribehu, ktere vyryly hlubokou stopu do meho srdce.

Staci pouha hodina jizdy autem z Tabrizu na jih a ocitnete se o nekolik staleti zpet. Kandovan. Misto, kam nemiri davy turistu a presto je fascinujicim zjevenim i na podminky Iranu. Jeho obyvatele ziji v domech, ktere jsou vydlabane ve skalnich utvarech, pripominajici kuzely.

Ani ve snu by mne nenapadlo, ze si tuto ceskou lidovou pisen budu jako naprosto aktualni prozpevovat v Tabrizu.

Tuto otazku zde slychavam snad nejcasteji. A neni myslena nijak vypocitave, jde od srdce a z touhy poznat i pomoci.

Krátkou citací známé písně, si dovoluji oznámit všem přátelům a známým, že zítra, t.j. 11.5. ve 20.45 ruzyňsko-letištního času, se za burácivého řevotu leteckých motorů odlepím od rodné hroudy a započnu své měsíční putování do a po zemi Perské.

Součástí připravených mediálních výstupů o mé cestě do Íránu, je i několik rozhlasových rozhovorů. Ten první proběhl 7.5.2007 ve 14.00 odpoledne.

Jakmile máte vízum a letenku, Vaše sny se stávají realitou.

V jednom z předchozích příspěvků jsem uvedl, že se mi podařilo získat sponzory pro Expedici Írán 2007. Dnes, poté co byl dohodnut definitivní termín předání jimi věnovaného materiálu bych rád uvedl, o které firmy se jedná. Patří jim můj dík.

Než se má noha poprvé dotkne země Íránské islámské republiky, měl jsem vzácnou příležitost navštívit jejich velvyslanectví v Praze. Proč a z jakého důvodu? No, myslím, že stejně jako já, budete překvapeni, pokud budete číst dál.

Nedávno jsem na tomto webu uveřejnil článek o hledání sponzora. Myslím, že se docela ujal a někteří z Vás se ozvali, že zkusili jít touto cestou a dosáhli úspěchu. A tak jsem si před letošní cestou do Íránu řekl, že bych to snad ještě mohl také stihnout. A jak to dopadlo, se můžete dočíst v následujícím textu.

Než se člověk někam vypraví, měl by se alespoň teoreticky vybavit znalostí prostředí, které hodlá svojí přítomností poctít. Ve většině zemí se prohřešky proti místním zvyklostem tolerují, mnohdy i proto, že tam více méně žádné nejsou. Země islámu mezi ně však rozhodně nepatří.

Předpokládám, že v každé domácnosti již kraluje moderní PC. Pokud ještě někdo přeci jen tento historický artefakt vlastní, pravděpodobně je pečlivě uschován a mnohdy snad i zapomenut. Jestli se ale rozhodnete navštívit Írán, budete muset prozkoumat vzdálené kouty svých bytů a tuto nepostradatelnou součást minulosti nalézt. Vízum do této země, je možné vyplnit totiž pouze na psacím stroji.

Rád bych se s Vámi podělil o trasu a rozpočet.

Plánování bylo oblíbené téma za dob reálného socialismu. Díky těmto souvislostem získalo poměrně nechvalnou pověst. Nicméně ať už se nám to líbí nebo ne, plánovat je třeba stále. A cestování zvlášť. Naplánovat cestu není snadné, ale kdo to někdy zkusil a zažil, jistě mi dá za pravdu, že tento druh poznávání cizích zemí je vlastně dvojnásobné. Poprvé doma nad stohem knih a nejrůznějších map a nakonec tam venku, za plotem našich domovů.

Kdo z nás někdy neviděl, nebo alespoň neslyšel, či nečetl byť malý kousek z knihy o nádherné Šeherezádě a příbězích, které vyprávěla svému panovníkovi. Nejedno dětské srdce u nich sní o dalekých zemích, štíhlých minaretech a létajících kobercích, které dětskou fantazii unáší daleko od Perníkové chaloupky, či Hloupého Honzy. Jakmile jsem se dozvěděl, že zemí těchto třpytivých příběhů je dávná Persie, dnešní Írán, bylo rozhodnuto…