nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

V kraji pána prstenů

Náš pobyt na Novém Zélandu pokračuje návštěvou Národního parku Tongariro, ležícího v centrální oblasti Severního ostrova, na rozhraní zemských tektonických desek. Díky tomu je území parku geologicky aktivní a dochází zde k otřesům půdy, k úniku páry a k výronu horké vody z hlubin země. Krajině vévodí tři sopečné vrcholy. Při našem včerejším příjezdu jsme je díky tmě nemohli vidět. Nyní, při pohledu z okna hotelového pokoje, vidíme sopky zalité ranním sluncem, jak se nám předvádí v plné kráse.

Výstup na sopku

Po snídani se vydáváme na cestu k nejznámější sopce z celé trojice, k Ruapehu. V plánu máme výstup na její vrchol. Sopka, která je stále aktivní, je pro Maory posvátnou horou. K poslední erupci zde došlo v roce 1996. Po úzké asfaltové silnici projíždíme náhorní planinou, která je porostlá vysokými travinami a křovisky.

Nový Zéland, výstup na sopku Ruapehu

Nový Zéland, výstup na sopku Ruapehu

Silnice začíná stoupat k úbočí sopky. Zeleň ustupuje černým lávovým kamenům, až mizí úplně a všude kolem nás je černo. Zastavujeme na prostorném parkovišti a jdeme ke stanici lanovky. Všude kolem jsou mezi lávovými balvany rozesety hotely, restaurace, prodejny a servisní střediska pro lyžaře. Nasedáme na sedačkovou lanovku a ta se s námi vydává vzhůru. Pod námi je moře lávových kamenů. V zimě zde napadne přes dva metry silná vrstva sněhu, která pokryje kameny a vytvoří tak ideální podmínky pro lyžování. Nyní jen lyžařské vleky, které vidíme pod sebou, nasvědčují tomu, že se nacházíme v největším lyžařském středisku na Novém Zélandu. Lanovka končí a my přestupujeme na další. Při pohledu dolů vidíme dřevěné stavby u parkoviště jak jsou již docela malinké. Lanovka stoupá strmě vzhůru. Když vystupujeme na konečné stanici ve výšce dva tisíce metrů, je již citelně chladno. Před sebou vidíme vrchol sopky s ostrůvky sněhu. Procházíme kolem horského hotelu a po úzké cestičce se vydáváme na pochod. Cesta brzy končí a my se ocitáme v moři červenohnědých balvanů. Trasa výstupu není nijak označena, neboť lze jít již jen jedním směrem, nahoru. Stoupáme pomalu po strmém svahu. Kličkujeme mezi balvany, které jsou místy vysoké jako dospělý člověk. Přicházíme k místu, kde svah pokrývá popel a kamení. Při výstupu přes toto místo se nám boří boty do popela. Ve výšce 2600 metrů se zastavujeme na krátký odpočinek. Usedáme na kameny a pozorujeme okolní hory. Před námi se objevuje krásný pravidelný kužel sopky Ngauruhoe, která je vysoká 2287 metrů. Hora je asi do tří čtvrtin zahalena do lehkého mlžného oparu, jen vrchol je ozářen slunečními paprsky. Okolí kráteru je pokryto lávou. Celá scenérie vypadá jako z nějakého fantastického filmu. Však také vulkán a jeho okolí posloužilo jako kulisa při natáčení filmu Pán prstenů. Ve filmu je tato sopka pojmenována jako Hora osudu. Sedíme a nemůžeme odtrhnout zrak od této fascinující podívané. Je však čas pokračovat ve výstupu. Nyní stoupáme úžlabinou ve strmé skále, kterou stéká pramen vody. Přicházíme na okraj sněhového pole. Po krátké koulovačce se vydáváme po mokrém sněhu dál. Zakrátko již přicházíme k okraji kráteru. Nacházíme se na vrcholu sopky, která je se svou výškou 2797 metrů nejvyšší v celém pohoří. Sopečný kráter tvoří mělká prohlubeň zhruba kruhového tvaru. Dno kráteru je pokryto sopečným popelem. Stojíme na okraji kráteru. Kolem se rozhostilo hluboké ticho, tak že slyšíme jen svůj dech. Pozorujeme panorama parku. Za kuželem vulkánu Ngauruhoe, který je nyní již téměř celý zakryt bílými oblaky, vidíme 1967 metrů vysoký, nenápadný vrchol sopky Tongariro, která dala jméno i celému národnímu parku.

Přírodní energie

Nový Zéland, Národní park Tongariro, pára unikající z trhlin v zemském povrchu

Nový Zéland, Národní park Tongariro, pára unikající z trhlin v zemském povrchu

Na zpáteční cestě se zastavujeme v informačním středisku, kde je kromě jiných exponátů instalována veliká plastická mapa celého parku. Stojíme u legendy k mapě a postupně mačkáme tlačítka u jednotlivých názvů. Na mapě se na příslušných místech rozsvěcují malé žárovky. Díky této mapě si můžeme názorně ukázat místa, která jsme dnes navštívili. Pokračujeme v cestě. Na četných místech kolem silnice vidíme obláčky páry unikající z trhlin v zemském povrchu. Zastavujeme u jednoho takového místa. Přicházíme k otvoru, ze kterého vychází pára. Kolem leží silná vrstva solných usazenin. Vzduch je prosycen sirnými parami, které nám při každém nadechnutí štiplavě dráždí dýchací cesty. Z přemíry síry se dáváme do kašle. Nasedáme do aut a pokračujeme v cestě. Kašel postupně polevuje. Za nedlouho zastavujeme u bazénu s termální vodou, která zde vyvěrá ze země. Je to další místo v parku, kde na zemský povrch vychází přírodní energie. Převlékáme se do plavek, skáčeme do bazénu a bahníme se ve třicet stupňů teplé vodě. Odpočíváme po namáhavém výstupu a již myslíme na zítřek, kdy máme na programu přesun do oblasti kolem města Rotorua, které je střediskem maorské kultury.

7.9.2009 08:24
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 17.43
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Nový Zéland, Národní park Tongariro
Nový Zéland, Národní park Tongariro
Nový Zéland, zastávka při cestě  Severním ostrovem
Nový Zéland, zastávka při cestě Severním ostrovem
Nový Zéland, pohled do krajiny z úbočí sopky Ruapehu
Nový Zéland, pohled do krajiny z úbočí sopky Ruapehu
Nový Zéland, výstup na sopku Ruapehu
Nový Zéland, výstup na sopku Ruapehu
Nový Zéland, pod vrcholem sopky Ruapehu
Nový Zéland, pod vrcholem sopky Ruapehu
Nový Zéland, Národní park Tongariro, pára unikající z trhlin v zemském povrchu
Nový Zéland, Národní park Tongariro, pára unikající z trhlin v zemském povrchu
Nový Zéland, Národní park Tongariro, úbočí sopky Ruapehu
Nový Zéland, Národní park Tongariro, úbočí sopky Ruapehu
Nový Zéland, Národní park Tongariro, sopka Ngauruhoe
Nový Zéland, Národní park Tongariro, sopka Ngauruhoe


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist