nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Suzhou, město vodních kanálů

Sedíme v čekárně na jednom ze šanghajských nádraží a čekáme na vlak. Souprava přijíždí, nasedáme do vagónu a usedáme na široká pohodlná sedadla. Vlak sviští krajinou rychlostí sto šedesát kilometrů za hodinu a cestou míjí četná jezera ležící kolem trati. Během jízdy prochází vlakem prodavač s vozíkem a nabízí občerstvení. Vlak rychle zdolává zhruba sto kilometrovou vzdálenost a přijíždí do města Suzhou. Ve městě založeném již v šestém století před naším letopočtem, dnes žije asi jeden milion obyvatel.

Velký průplav

Stojíme u široké ulice před nádražím, kolem nás projíždí velké množství cyklistů. U chodníku stojí desítky rikš s barevnými plátěnými stříškami. Jejich řidiči postávají kolem svých vozidel a volají na kolemjdoucí, zda nechtějí odvézt. Nastupujeme do mikrobusu a vydáváme se na projížďku městem. Suzhou a jeho okolí je protkáno množstvím vodních kanálů. Zastavujeme u nejznámějšího z nich, u Velkého průplavu. Tato vodní cesta se začala stavět již v pátém století před naším letopočtem a je nejstarším umělým průplavem na světě. Jeho délka je zhruba dva tisíce kilometrů. Procházíme bleším trhem umístěným na břehu kanálu. Trhovci tu nabízí vše možné. Od sošek Maa, přes textil, až po výrobky z porcelánu. Stojíme na mostě přes průplav. Po obou stranách kanálu se tísní řady starých domů, jejichž základy stojí ve vodě. Z jednotlivých domů vedou schody k hladině kanálu. Na schodech u jednoho z nich klečí žena a pere v ruce prádlo. Nedaleko před námi se nad hladinu kanálu zdvíhá vysoká klenba kamenného mostu. Po vodní hladině pluje množství říčních člunů naložených nejrůznějším nákladem. Na přídi lodí stojí lodníci a dlouhým bidlem usměrňují dráhu lodi. Provoz je obousměrný a je až s podivem, že se lodě v úzkém kanále nesrazí. Staré čtvrti v okolí kanálu mají specifickou atmosféru a ne nadarmo se tomuto místu přezdívá „Čínské Benátky“.

Zahrada pokorného úředníka

Čína, Suzhou, čínská zahrada

Čína, Suzhou, čínská zahrada

Suzhou je proslulé svými zahradami. Na prohlídku všech zahrad ve městě, bychom potřebovali několik dní. My navštěvujeme Zahradu pokorného úředníka. Procházíme po cestičkách zahradou. I zde, jako v předchozích zahradách, míjíme altány, pavilony a skalky roztodivných tvarů. V některých skalkách jsou vytvořeny umělé jeskyně. Po zakřivených můstcích přecházíme přes vodní plochy, ve kterých plavou zlaté rybky. Rybičky exotických tvarů obývají i velké porcelánové nádoby, umístěné podél cestiček. Obdivujeme květinové dekorace vytvarované do nejrůznějších tvarů. Z jednoho záhonu září srpek měsíce vytvořený z fialových květů. Nedaleko stojí dřevěný kůň zapřažený do vozíku, který je plný nádherných květin. Kolem bambusového háje přicházíme do oddělení, kde se pěstují bonsaje. Na kamenných deskách jsou umístěny mělké nádoby s miniaturními stromky, kterých je zde několik stovek. Nevíme, kam se dříve podívat. Obdivujeme řady nejrůznějších jehličnanů a listnatých stromů. V kamenné nádobě o velikosti asi jedenkrát jeden metr, roste zhruba tři metry vysoký listnatý strom. Silná rozpraskaná kůra na jeho, asi třicet centimetrů silném kmeni napovídá, že strom je velice starý. Po cestičce z bílých oblázků přicházíme k nejstarší bonsaji. Rostlina je stará přes tři sta let. Její kmen je bez kůry a stromek vypadá, jakoby byl již uschlý. Z vrcholu kmene však vyrůstá několik větviček obrostlých zelenými listy. Procházíme kolem mnoha dalších řad bonsají, z nichž některé jsou obaleny květy. Prohlídka zahrady končí a my se jen neradi loučíme s nádherou, která je zde k vidění. Nejraději bychom usedli na některý z kamenů a kochali se pohledem na harmonickou krásu kolem.

Závod na zpracování hedvábí

Město Suzhou je známé tradičním zpracováním hedvábí. Přijíždíme na exkurzi do jednoho ze závodů. Na začátku nás technolog seznamuje s postupem výroby a ukazuje nám, jak se rozezná látka zhotovená z přírodního a umělého hedvábí. Přicházíme do dílny, kde se na strojích odmotává vlákno z larev bource morušového. Kokony, jak se larvám říká, se však nejprve musí máčet v horké vodě, aby se zahubila housenka nacházející se uvnitř a aby se vlákno lépe odmotávalo. Suché housenky z kokonů jsou vyhledávanou pochoutkou. Pozorujeme obsluhu jak odmotává vlákno z larvy a naváže jej na cívku upevněnou na horní části stroje. Cívek je na každém stroji asi dvacet. Po upevnění vlákna na všechny cívky spustí dělnice stroj. Vidíme, jak se bílé vlákno namotává na cívky. Na jedné larvě je až tisíc metrů vlákna. Vlákno namotané na cívkách se pak dále zpracovává a tkají se z něj látky. Nekvalitní a poškozené kokony se používají na výrobu přikrývek. Pozorujeme dělnici, jak vytříděné kusy nasazuje na trn a natáhne je. Vznikne tak polotovar velikosti a tvaru asi jako špičatá čepice. Těmto polotovarům tu říkají košilky. Ve vedlejší místnosti vidíme jak se tyto košilky dále upravují. Čtyři ženy stojí kolem stolu. Uchopí rukama okraje košilky a natahují ji tak, až z ní vytvarují zhruba obdélníkový tvar o velikosti odpovídající budoucí přikrývce. Vznikla tak jakási hustá síť z hedvábného vlákna, která tvoří jednu vrstvu deky. Ženy natahují další košilky. Vrstvy přibývají, až je dosaženo potřebné tloušťky. Takto vzniklý základ pak ženy obratně zabalí do hedvábného potahu, který se prošije a antialergická pokrývka je hotová. Přistupujeme ke stolu a zkoušíme natáhnout jednu košilku. Překvapuje nás, kolik síly je nutné vynaložit na její vytažení do potřebné velikosti. Na konec exkurze přicházíme do podnikové prodejny. Prohlížíme řady regálů s rozmanitými výrobky z hedvábí. Při pohledu na krásu kolem, nic nenasvědčuje tomu, že na začátku celého výrobního procesu byla larva s nevzhlednou housenkou uvnitř.

Blog: Poznámky z cest
Téma: ČÍNA
Názory k zápisku: zatím žádné
12.1.2010 11:53
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 19.43
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Čína, Suzhou, čínská zahrada
Čína, Suzhou, čínská zahrada
Čína, uvítací ceremoniál v restauraci
Čína, uvítací ceremoniál v restauraci


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist