nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Ostrov

Nadcházející den našeho pobytu na atlantickém pobřeží jižního Senegalu, se vypravujeme na výlet na ostrov Ehidje. Nastupujeme do autobusu a od hotelu Maya, ve kterém jsme ubytováni, směřujeme nejprve do města Cap Skirring a poté dále do vnitrozemí. Ostrov k němuž míříme, se totiž nenachází v Atlantiku ale leží v deltě řeky Casamance, která se nedaleko od místa našeho pobytu vlévá do oceánu. Po necelé půlhodince jízdy zastavujeme na břehu řeky Ourong, která je jedním z levostranných přítoků Casamance. Zde nastupujeme do člunu, který s námi vyplouvá na řeku.

Víno

Zhruba desetimetrové, pestrobarevně pomalované plavidlo poháněné motorem, klouže po hladině a svojí přídí rozráží nazelenalé vody asi pětset metrů širokého toku. Oba břehy jsou porostlé mangrovovými lesy, které tvoří neprostupnou hradbu. Jen na několika místech porost ustupuje a obnažuje břeh. Po zhruba osmi kilometrech klidné plavby, přirážíme ke břehu ostrova Ehidje, vystupujeme a vydáváme se na procházku. Ostrov je dlouhý přibližně dva kilometry a zhruba stejně široký a je omýván vodami řeky Ourong a bočních kanálů, křižujících říční deltu. Po chvíli chůze jsme již pohlceni tropickým lesem. Místní průvodce, nás přitom co chvíli upozorňuje na nějakou zajímavost. Vidíme tak postupně různé tropické stromy a plody, z nichž vedle palmy a baobabu, poznáváme jen ledvinovník, na kterém rostou oříšky kešu. Posléze přicházíme ke skupině palem, v jejichž korunách jsou upevněny kalabasy, což jsou nádobky vzniklé z vysušených plodů tykvovité rostliny lagenárie. Průvodce nyní pomocí popruhu vyšplhá na jednu z palem, uvolní nádobku a vrací se s ní na zem. Poté přelije její obsah do hrnku a dává nám nápoj ochutnat. Je to oguro, nápoj vzniklý zkvašením palmového nektaru, který do kalabasy stéká z naříznutého květenství palmy. Kvašení přitom probíhá přímo v koruně. Hrnek s palmovým vínem postupně koluje mezi členy skupiny, až dojde i ke mně. Ochutnávám rovněž tento mléčně zakalený nápoj mající sladkokyselou chuť, který obsahuje asi pět procent alkoholu a mohu říci, že vůbec nechutná špatně.

Osada

Senegal, vesničanka z  ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance

Senegal, vesničanka z ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance

Procházka po ostrově pokračuje, průvodce nás nyní přivádí na písečnou pláň, na níž se nachází osada, ve které žijí rybáři. Cestou procházíme kolem kaple, umístěné v jednoduchém přízemním objektu s plechovou střechou. Na průčelí improvizovaného svatostánku se pak vyjímá nápis, „Notre Dame de Fatima“. Následuje několik objektů postaveným z neomítnutých tvárnic, rovněž s plechovou střechou. Mezi domky pobíhají děti, které když nás spatří, přichází k nám a ochotně se s námi fotí. Poté dojdeme do středu osady, kde stojí vysoký strom. V jeho stínu sedí muž a zpracovává plody z baobabu. Soustřeďujeme se kolem něj a sledujeme, jak pomocí mačety z oválných plodů odloupává jednotlivá jádra, která nám dává ochutnat. Ta jsou světlé barvy, jsou olejnatá a chutnají po mandlích. Jádra však nejsou jediným užitkem, který domorodcům baobaby dávají. Z jejich plodů se také získává šťáva, rozemleté slupky se pak používají jako tabák a vyrábí se z nich rovněž mýdlo. Využitelné jsou však i mladé výhonky, oplodí a kůra těchto stromů. Zatím, co pozorujeme domorodce, kolem nás se rochní prasata, pobíhají slepice a šourají se kachny. Nedaleko stromu pak sedí na zemi žena a v plastovém škopku pere prádlo. Kolem stromu stojí malé domky z nepálených cihel s doškovou střechou a také ohrádky z větví. Během prohlídky se kolem nás neustále pohybuje houf dětí. Nyní postupujeme dál osadou a míjíme hromadu mušlí, které jak již víme, představují pro místní lidi stavební materiál. Po chvíli přicházíme na břeh řeky a kolem prodejny suvenýrů projdeme k hotelu, sestávajícího z dlouhého přízemního pavilonu s doškovou střechou a z restaurace, umístěné na otevřené terase. U obslužného okénka si kupujeme kávu a pivo. Za kávu platíme pětset a za pivo tisíc franků, což je dohromady necelých dvě a půl euro. Pak usedáme ke stolu a pozorujeme břeh řeky, u něhož je uvázáno několik loděk.

Tanec

Před restaurací se po chvíli shromáždí několik domorodých žen, oblečených do pestrobarevných oděvů a dva muži. Muži posléze usedají na židle a začínají bubnovat na bubny potažené kůží. Ženy se přidávají a do rytmu ťukají ozvučnými dřívky různých tónů. Pak začnou ženy tančit a zpívat a během chvíle se prostor před restaurací mění v taneční parket. Jedna z žen má při tanci na zádech uvázané dítě, jehož hlavička se kolíbá do rytmu. Netrvá dlouho a někteří členové naší skupiny se nechávají strhnout a tančí spolu s domorodci. Rytmické bubnování a ťukání dřívky je tak sugestivní, že se jedna z domorodých žen rozohnila a vyhazuje nyní při tanci nohy až téměř k ramenům. Poté co produkce skončí, obchází jedna z žen přítomné a do slaměné ošatky vybírá dobrovolné příspěvky. Během tance pro nás připravili zaměstnanci restaurace ústřice, které vyřízli ze skořápek a uložili na talířky s citronovou šťávou. Talířky nyní leží na stole i s párátky a postupně mizí v ústech členů naší skupiny. Po občerstvení následuje ještě koupel v teplé vodě řeky a poté návštěva končí. Po převlečení nastupujeme na loď, která se sem mezitím přemístila z místa kam jsme připluli a vydáváme se na zpáteční plavbu.

Kapok

Senegal, atlantické pobřeží, strom kapok

Senegal, atlantické pobřeží, strom kapok

Poté co se vrátíme zpátky do Cap Skirringu, usedáme v jedné restauraci na oběd, ke kterému si objednáváme rybu. Dlouhé čekání, nežli bude pokrm připraven, je nakonec vyváženo skvělým jídlem, neboť ryba je nejen čerstvá a výborně ochucená ale i porce je vydatná. Za jednu porci ryby následně platíme pěttisíc franků, což je přibližně osm euro. Útratu pak musíme uhradit hotově, neboť v této části Afriky nelze používat platební karty. Po jídle máme na programu výlet do vesnice Diébering, vzdálené asi deset kilometrů od města. Usedáme na lavice, umístěné na otevřené zádi terénního auta a vydáváme se na cestu. Část trasy jedeme po silnici a poté odbočujeme na písčitou cestu. Na jejím začátku řidič zastaví, zapne náhon na všechna kola a znovu vyjíždí. Vozidlo se na měkkém nerovném podkladu kolébá ze strany na stranu, ale bez obtíží jede dál. Po nějaké době přijedeme k okraji tropického lesa, kde vystupujeme. Jsme nyní obklopeni krásně rostlými statnými stromy, se širokými členitými kmeny. Průvodce říká, že se tento strom jmenuje vlnovec pětimužný neboli kapok a že na něm rostou tobolky se semeny, z nichž se získává vlákno, které má velice nízkou specifickou váhu. Toto rostlinné peří, jak se vláknu říká, se například používá jako výplň do záchranných vest. Zatímco nás průvodce seznamuje s těmito zajímavými stromy, trousí se k nám z nedaleké vesnice děti, až je jich celý houf. Když si poté rozléváme do kalíšků pomerančový džus, který průvodce přivezl sebou, děti žádostivě přihlíží. Podělíme se tedy s nimi o nápoj a pak se fotíme u fotogenických stromů. Jedna naše spolucestující je stomatoložka a z profesionálního zájmu si začíná prohlížet chrup jedné domorodé dívky. Nežli skončí s prohlídkou, stojí za děvčetem celá řada dětí, které chtějí rovněž „vyšetřit“.

Vesnice

Senegal, atlantické pobřeží, vesnice Diébering

Senegal, atlantické pobřeží, vesnice Diébering

Poté, co skončí „preventivní prohlídka“, vydáváme se pěšky do vesnice. Děti jdou s námi a postupně si každé najde někoho ze skupiny, vezme jej za ruku a doprovází ho do vsi. Také mě se chytne jeden klučina a společně kráčíme po nezpevněné prašné cestě napříč vesnicí. Kolem nás stojí řady hliněných domků s doškovou, případně s plechovou střechou. V oknech stavení nejsou skleněné výplně, ale jen okenice, případně mříž. U většiny domků stojí ohrádky z klacků a kolem se to hemží prasaty, ovcemi, kozami a slepicemi. V zákoutích mezi obydlími se válí hromady odpadků. Cestou míjíme dva muže sedící před domem. Chci si je vyfotit a zvedám fotoaparát, nežli se však stačím zeptat, zda je mohu fotit, muži volají no no no a šermují zlostně rukama. Omlouvám se gestem a pokračuji v chůzi. Nakonec všichni dorazíme na náves a zastavíme se u ohromného stromu. Děti, které nás provází se rozcházejí a my se rozhlížíme po okolí. Ze všeho nejvíce nás zaujal kapok rostoucí uprostřed vsi, který je nejen neobyčejně vysoký ale také krásně rostlý. Okolo návsi pak stojí přízemní domky, v jednom z nichž se nachází prodejna. Jeho stěny jsou natřeny sytě oranžovou barvou a jsou na nich umístěny různé reklamy. Zatím co obcházíme náves, přijíždí sem naše auta, které nás posléze odváží zpátky do hotelu. Zbytek dne pak trávíme koupáním v hotelovém bazénu. Dnešním dnem náš pobyt v Senegalu končí. Tak trochu je nám líto, že zítra opustíme tuto zajímavou Africkou zemi, která nás okouzlila svými krásnými lesy, velkými řekami a panenským oceánským pobřežím, ale zároveň se již těšíme na pokračování naší cesty po západní Africe.

Blog: Poznámky z cest
Téma: SENEGAL
Názory k zápisku: zatím žádné
16.4.2019 10:48
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 12.18
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Senegal, ostrov Ehidje v deltě řeky Casamance,
Senegal, ostrov Ehidje v deltě řeky Casamance, "stáčení" palmového vína
Senegal, vesnice na ostrově Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesnice na ostrově Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesnické děti z ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesnické děti z ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesničanka z  ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesničanka z ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesničanka z  ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesničanka z ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesničanky z  ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, vesničanky z ostrova Ehidje v deltě řeky Casamance
Senegal, atlantické pobřeží, strom kapok
Senegal, atlantické pobřeží, strom kapok
Senegal, vesnická dívka
Senegal, vesnická dívka
Ostrov
Zobrazit všechny obrázky — celkem 12 obrázků


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist