nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Návštěva u domorodců

Pobýváme v hotelu Bob Fishing Club Bijagos na ostrově Rubane, patřícímu k souostroví Bijagos, které je součástí Guineje Bissau, poslední zemí na naší cestě po západní Africe. Nastává závěrečný den pobytu, během kterého máme na programu návštěvu u domorodců žijících na ostrově. Soustřeďujeme se tady na hotelové pláži, neboť na výlet musíme plout lodí, protože na ostrově nejsou žádné cesty.

Výlet

Nastupujeme na loď, která se s námi vydává na plavbu podél ostrova. Po zhruba půlhodině kapitán zamíří ke břehu a zakotví loď asi deset metrů od pobřeží. Poté lodníci přistaví žebřík, po němž postupně sestupujeme do vody a následně přebrodíme na břeh. Kolem nás se rozkládá krásná pláž pokrytá bělostným pískem, která je zcela liduprázdná.

Guinea Bissau, ostrov Rubane

Guinea Bissau, ostrov Rubane

Je to celkem přirozené, neboť ostrov navštěvuje jen velice málo turistů a rovněž obydlení ostrova je velmi řídké. Na zhruba deset kilometrů dlouhém a v nejširším místě asi tři kilometry širokém ostrově, leží jen několik nevelkých osad, propojených pěšinami vyšlapanými v lesním porostu. Když se dostanou všichni z lodě na břeh, vydáváme se na pochod po pláži. Cestou nás doprovází domorodý průvodce, který sebou nese bambusovou hůl. Zprvu nechápeme k čemu jí má ale poté co odbočíme na stezku vedoucí tropickým pralesem, se to vyjasní. Průvodce nyní kráčí v čele a během pochodu se bedlivě rozhlíží kolem. Při tom v pravici drží v pohotovosti hůl pro případ, že by se nám do cesty připletlo některé ze zvířat, která na ostrově žijí. Na jednom místě míjíme termitiště, vysoké asi dva metry, které se stává vděčným objektem pro naše objektivy. Po necelé půlhodině chůze přicházíme na okraj planiny, pokryté červenou hlínou. Uprostřed palouku roste statný strom a kolem něj se rozkládá vesnice, čítající asi dvacet domků. Nevelké příbytky jsou vystavěny z nepálených cihel, střechu mají z došků, nebo z plechu a jsou prosty jakéhokoli sociálního zařízení. Vesničané žijící na ostrově, nemají k dispozici elektřinu ani tekoucí vodu. Okna chýší nejsou zasklena, jen některá z nich jsou opatřena okenicemi. Zastavujeme se uprostřed vsi a pozorujeme život kolem. Muži jsou oblečeni většinou do krátkých kalhot a trika. Vesničanky mají vesměs pečlivě upravené vlasy a na sobě mají dlouhé pestrobarevné šaty. Některé z nich, pak mají na zádech pruhem tkaniny uvázané dítě. Nedaleko nás jedna z žen věší prádlo a kousek od ní sedí před domkem jiná žena, která v plastové míse připravuje jakési jídlo. Kolem nás se neustále motá houf dětí, které nás zvědavě okukují. Po vesnici pak volně pobíhají psi, slepice, kozy a prasata a opodál stojí kráva s teletem. Na okraji vsi leží na zemi řady červených hliněných cihel, sušících se na slunci a za nimi pak hromady odpadků.

Olej

Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane

Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane

Postupujeme dál osadou a přicházíme na místo, kde dva muži extrahují z plodů palmy olejné olej. Spolu s pěstováním rýže, rybolovem a dřevořezbou, jsou to nejhlavnější způsoby obživy obyvatel ostrovů. Chvíli pozorujeme muže při práci. Ti nejprve naberou do dlaně hrst plodů, které svou velikostí i barvou připomínají naše šípky. Poté plody opakovaně mrští na dno jakýchsi necek, vydlabaných z kmene stromu. Tím dojde k rozrušení plodů, které muži nakonec zahřívají ve velikém hrnci nad ohněm, čímž dojde k vyluhování oleje. Procházíme poté až na okraj vesnice, kde se nachází studna, ze které mladá žena pomocí vědra zavěšeného na laně čerpá vodu. Tu pak přelévá do nádob, stojících vedle studny. Prohlídka zde končí a my se vydáváme na zpáteční cestu. Opouštíme vesnici, ve které jakoby se zastavil čas a cestou přemítáme, že to co jsme viděli, není žádné představení pro turisty ale každodenní životní realita místních obyvatel.

Ryba

Na úplný závěr našeho pobytu na ostrově Rubane, se vydáváme do vesničky, ležící nedaleko od našeho hotelu a která je známá díky řezbářům, kteří zde žijí. Pěšina klikatící se bujnou zelení, nás zakrátko přivádí na okraj paseky, na níž leží malá vesnička, sestávající z asi deseti chýší, se stěnami spletenými z proutí a se střechami z došků. Vcházíme do osady a postupujeme kolem nízkých domků. Kolem nás při tom pobíhají děti a hemží se tu drůbež, prasata a psi. Po chvíli dojdeme k ženě, která ve válcové dřevěné nádobě, pomocí dřevěného kůlu, drtí zrnka rýže. Chvíli pozorujeme ženu při práci a pak popojdeme ke šňůře, na které se suší celá řada sukní spletených z pruhů lýka. Jak vysvětluje místní průvodce, tyto sukně oblékají domorodci při tanci a při rituálních obřadech. Nyní postupujeme k přístřešku, kolem něhož leží hromada třísek a odřezků. Pod přístřeškem sedí na zemi dva muži a zaujatě pracují. Shlukneme se kolem nich a pozorujeme, jak jim jde práce od ruky. Jeden z mužů pomocí krátkého nože vyřezává ze světlého dřeva nějakou figurku a druhý dokončuje povrchovou úpravu právě vyřezané ryby. Pokouším se řezbáře vyfotit, ale podobně jako již několikrát před tím, i zde se setkávám s odmítavými gesty. Vedle mužů, leží na kusu látky, několik dokončených výtvorů. Při pohledu na tato precizní díla se ani nechce věřit, že vznikla v tak primitivních podmínkách. Mezi hotovými výrobky je také ryba, dlouhá asi šedesát centimetrů. Mojí partnerce se ryba líbí a tak se po krátké domluvě rozhodneme, že jí zkusíme koupit. S pomocí průvodce pak začíná obchodování. Ptáme se nejprve řezbářů, zda by rybu prodali a kolik by za ní chtěli peněz. Jeden z nich po krátkém váhání říká, že dvacet euro.

Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane

Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane

Víme, že je potřeba smlouvat, neboť požadovaná cena je obvykle značně přemrštěná. Podle nepsaných pravidel tedy nabízíme zlomek žádaného obnosu, konkrétně pět euro. Muž poté snižuje na patnáct, na což my upravujeme cenu na deset euro. Muž ale vrtí hlavou, že ne a dál trvá na patnácti eurech. To se nám nechce dát a tak z obchodu sešlo. Řezbáři nyní pokračují v práci a my odcházíme. Pokračujeme v prohlídce vesnice a nahlížíme do jedné z chýší. Na prostoru asi pětkrát pět metrů, leží na zemi několik plastových pytlů, naplněných nějakými věcmi. Uprostřed je ohniště ohrazené kameny a v rohu jsou umístěna dvě jednoduchá lehátka zhotovená z rákosu, která jsou překryta moskytiérou zavěšenou u stropu. Posléze dojdeme na okraj vesnice, kde dvě ženy cosi vaří v hrnci, postaveném na kamenech nad otevřeným ohněm. Okolo ohně hrabou slepice a opodál spí pes. Návštěva vesnice končí a my se lesní stezkou vracíme do hotelu. Asi v polovině cesty přicházíme na místo, kde na pěšinu, po které jdeme, navazuje zkratka do vesnice. Právě po této úzké cestičce vidíme přicházet jednoho z řezbářů, který má na zádech batoh, z něhož trčí dřevěný rybí ocas. Muž si to s prodejem nakonec rozmyslel a přispěchal s rybou za námi. Uprostřed lesa tady uzavíráme obchod a na jeho stvrzení si podáváme ruce.

Vlny

Po poslední noci našeho pobytu vstáváme velice brzy, neboť čas odjezdu je stanoven na půl šestou. Ještě rozespalí nastupujeme na loď a vyplouváme. Kapitán nám před tím ještě rozdává záchranné vesty a říká, že fouká silný vítr, v důsledku čehož se tvoří vysoké vlny. Plavba je dost divoká, člun je zmítán vlnami, které nás skrápí studenou vodní tříští pronikající poklopem na střeše a které co chvíli vymrští člun do výše. Loď poté dopadne zpátky na hladinu, což je vždy provázeno hroznou ránou, až máme pocit, že se naše plavidlo musí rozpadnout. Také my jsme při tom vždy vyhozeni do vzduchu a následně tvrdě dosedneme na lavici. Vlny jsou během plavby stále větší a tak kapitán s ohledem na naší bezpečnost otáčí loď a pluje zpátky na ostrov. Také říká, že znovu vyplujeme, až se vítr trochu uklidní. Poté co přirazíme ke břehu, vracíme se do svých pokojů a uleháme do postele, abychom dospali přerušený spánek. Ze snů nás vyruší až volání průvodce, který prochází mezi bungalovy a budí nás. Mezi tím co jsme spali, se vítr skutečně uklidnil a tak krátce po deváté hodině znovu vyplouváme a nakonec bezpečně dorazíme do Bissau.

Závěr

Nyní nás čeká přes třista kilometrů dlouhý přejezd autobusem, přes území Guineje Bissau, jižního Senegalu a Gambie. Na letiště v Banjulu přijíždíme díky zpoždění způsobenému vlnami, až krátce před odletem. Rychle se v autobusu převlékáme do teplejšího oblečení, které budeme v chladné Evropě po příletu potřebovat a spěcháme do odletové haly, kde se po chvíli začíná odbavovat náš let. Naše cesta po třech zemích západní Afriky je u konce. Během pobytu, v tomto pro nás odlehlém koutu světa, jsme viděli mnoho nového a na vše, až už to byla rázovitá města a vesnice, krásné tropické lesy, mohutné řeky, panenské oceánské pobřeží, civilizací téměř nedotčené ostrovy anebo lidé, kteří udržují staré tradice, jako rituální obřady a domorodé náboženství, budeme rádi a dlouho vzpomínat.

Poznámka

Pokud bychom letěli zpátky do Evropy jen o několik dnů později, asi by se náš pobyt v Africe neplánovaně prodloužil. Letíme totiž strojem Boeing 737 MAX8 a krátce poté co jsme se vrátili, byla letadla tohoto typu, v důsledku tragické nehody, v celé EU „uzemněna“.

16.4. 10:50
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 7.74
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Guinea Bissau, ostrov Rubane
Guinea Bissau, ostrov Rubane
Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane
Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane
Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane
Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane
Guinea Bissau, vesničanka z ostrova Rubane
Guinea Bissau, vesničanka z ostrova Rubane
Guinea Bissau, ostrov Rubane, zpracování palmového oleje
Guinea Bissau, ostrov Rubane, zpracování palmového oleje
Guinea Bissau, vesničanka z ostrova Rubane
Guinea Bissau, vesničanka z ostrova Rubane
Guinea Bissau, ostrov Rubane, vesnické dítě u termitiště
Guinea Bissau, ostrov Rubane, vesnické dítě u termitiště
Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane
Guinea Bissau, vesnice na ostrově Rubane
Návštěva u domorodců
Zobrazit všechny obrázky — celkem 12 obrázků


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist