nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Město palem

Cesta pouští

Odjíždíme malým autobusem z města Maalula, ležícího severně od hlavního města Sýrie a směřujeme do zhruba dvěstě kilometrů vzdálené oázy, ležící v nitru syrské pouště. Brzy mizí poslední lidská obydlí a silnici obklopí kamenitá poušť. Asfaltka s poměrně kvalitním povrchem protíná poušť desítky kilometrů dlouhou přímkou. Jen občas přeruší jednotvárnou jízdu v cestě stojící skála. Sinice se jí obloukem vyhne a poté pokračuje zase přímo dál. Nikde nejsou žádné domy, či jiné stavby, jen jednou nebo dvakrát silnici kříží dráty elektrického vedení. Sluncem rozžhavená silnice je lemována zbytky zničených pneumatik, odhozených u krajnice. Asi po hodině jízdy pustinou, křížíme další silnici. U křižovatky stojí čerpací stanice. Ta sestává z malého přístřešku, pod nímž stojí barely, ze kterých se čerpá palivo.

Sýrie, pouštní čerpací stanice

Sýrie, pouštní čerpací stanice

Opodál ještě stojí malá bouda, ve které sedí pokladník a jinak nic. Řidič autobusu zajíždí k pumpě, aby natankoval. Vystupujeme a sledujeme dění kolem čerpací stanice. Auta najíždí k barelům nekoordinovaně z obou směrů, tak že stojí proti sobě. Zvláště řidiči nákladních aut pak mají problém po natankování od pumpy odjet. Provoz je samoobslužný a odbavení každého zákazníka je velice zdlouhavé. Zatím co jeden řidič tankuje, ostatní debatují v hloučku a trpělivě čekají, až na ně přijde řada. Vše však probíhá v naprostém klidu a pohodě. Nikdo se nerozčiluje ani nikam nespěchá. Po natankování pokračujeme v cestě. Asi po šedesáti kilometrech následuje další křižovatka, před kterou stojí směrovka s nápisem Bagdád. Silnice totiž vede souběžně s hranicí s Irákem, která je od křižovatky vzdálená asi stopadesát kilometrů. Slunce již na své dráze vystoupalo hodně vysoko a nemilosrdně pálí, v klimatizovaném autobusu je však příjemně. Poušť kolem silnice není úplně bez života. Občas vidíme z kamenité země vyrůstat zaprášený keř a také trsy nízké, téměř vysušené trávy. Tyto skromné dary pouště spásají ovce a kozy, které patří Beduínům, jejichž přístřešky tu a tam zahlédneme v krajině. Již jsem na cestě asi tři hodiny a kolem nás je stále jen poušť. Teprve za další hodinku jízdy se v okrově zbarvené poušti náhle objevuje jakýsi zelený ostrůvek. Říkáme si, není to fata morgána? Ne není, jsou to palmové háje rostoucí v okolí oázy Palmyra, která je cílem naší cesty.

Údolí hrobů

Sýrie, Palmyra, věžové hroby

Sýrie, Palmyra, věžové hroby

Oáza Palmyra bývala ve starověku významnou zastávkou v poušti, pro karavany mířící ze středomoří na východ. Antická Palmyra pak byla jedním z nejvýznamnějších center antického světa. Přijíždíme k oáze, která je dnes živým městem se zhruba čtyřicetitisíci obyvatel a směřujeme na její západní okraj, do Údolí hrobů. Zastavujeme na nezpevněném parkovišti a vystupujeme. Před sebou máme scenérii s desítkami věžových hrobů rozesetých v poušti a s mohutným hradem Qalaat Shirkuh, tyčícím se na nedaleké skále. Vydáváme se k hrobkám, ze kterých je však již většina rozpadlá. Přicházíme k jednomu ze zachovaných věžových hrobů, který se jmenuje Elahbel. Tato věž má čtyři patra a ještě podzemní komory. Hrobka je asi patnáct metrů vysoká a byla postavena z pískovce v roce stotři našeho letopočtu. Stojíme u hrobky, do níž vedou masivní dveře, které jsou však zamčené. Ptáme se prodavače suvenýrů postávajícího u hrobu, zda neví, kde by se daly klíče získat. Mladík nám oznamuje, že klíče má správce, který je však na obědě. Prohlížíme si tedy hrobku alespoň zvenčí, ještě si u prodavače kupujeme suvenýr, nastupujeme do autobusu a poté odjíždíme do oázy.

Antická Palmyra

Přijíždíme na okraj Palmyry na místo, kde leží ruiny rozsáhlého antického města. Sjíždíme ze silnice a zastavujeme před chrámem boha Baala, který se nachází na východním okraji vykopávek. Vystupujeme a vcházíme přes ohromný bastion na zhruba čtvercové nádvoří chrámu. Celé nádvoří, jehož strany jsou dlouhé zhruba dvěstě metrů, je obehnáno zdmi, podél nichž stojí zbytky sloupoví. Vydáváme se po prastaré dlažbě z kamenných desek ke chrámu, stojícímu na vyvýšené podstavě uprostřed nádvoří. Vstupujeme bránou do obdélníkové svatyně postavené na počátku našeho letopočtu. Sevřeni vysokými, dobře zachovanými obvodovými zdmi, procházíme do nitra chrámu až k postrannímu výklenku, kolem kterého se zachovaly ozdoby vytesané do kamene. Tato svatyně byla zasvěcena nejvýznamnějšímu bohu Palmyry Baalovi, k jehož uctění zde byly vykonávány kruté oběti. Vycházíme ze svatostánku a proplétáme se mezi fragmenty sloupů a překladů, které jsou roztroušeny všude kolem svatyně. Poté opouštíme chrám a vydáváme se podél zbytků sloupů lemujících kolonádu, jenž vede středem města a tvořila kdysi jeho hlavní ulici. Po krátké chvíli přicházíme k silnici, která protíná antické město. Přecházíme přes asfaltku a pokračujeme dál podél sloupů až k monumentálnímu oblouku, u něhož postávají muži s velbloudy a lákají turisty na projížďku. Nedaleko od oblouku vidíme několik sloupů, které jsou pozůstatkem Nebova chrámu. Postupujeme po nezpevněném povrchu kolonády dál k Diokleciánovým lázním, ze kterých se zachovalo jen několik sloupů.

Sýrie, Palmyra, ruiny antického města

Sýrie, Palmyra, ruiny antického města

Pak procházíme místem, kde se podél kolonády dochovalo dlouhé sloupořadí, které nás přivádí k divadlu. To je však zavřené, neboť zde právě probíhá nějaká přednáška. Nahlížíme přes mříže dveří dovnitř. Vidíme, že půlkruhové hlediště, ve kterém sedí několik desítek mužů, je nově zrestaurováno. Stejně tak je obnoveno i jeviště a kruhový prostor před ním, ze kterého k divákům promlouvá muž v dlouhém bílém šatu. Rekonstrukce divadla je však dost necitlivá a je vadou na autentičnosti celého areálu. Obcházíme divadlo a dostáváme se k Agoře. Procházíme přes toto veliké fórum, z něhož se zachovaly jen pobořené obvodové zdi a zbytky sloupů a vracíme se zpátky na hlavní ulici. Nacházíme se na místě, kde kolonádu křižovala další páteřní ulice a kde stojí tetrapylon. Po několika schodech stoupáme na jeho masivní kamenný piedestal, v jehož rozích stojí vždy čtveřice sloupů, spojených společnou hlavicí. Většina z těchto sloupů jsou však jen betonové rekonstrukce. Pokračujeme dál po hlavní ulici až na její konec a přicházíme k Pohřebnímu chrámu, před kterým stojí monumentální sloupoví. Ještě si prohlížíme zbytky Allátina chrámu a poté Diokleciánova tábora, který se nachází na samém konci města. Někde v těchto místech pravděpodobně stával palác slavné palmyrské královny Zenobie. Procházíme mezi pozůstatky zdí a sloupů a poté se vracíme po hlavní ulici zpět k monumentálnímu oblouku. Prohlídka antické Palmyry zde končí a my se přemísťujeme do oázy, do jejíchž ulic přijíždíme již za šera.

Současná Palmyra

Zastavujeme u hotelu a vstupujeme do hotelové haly, kde dostáváme drink na uvítanou. Ubytováváme se a čas do večeře vyplňujeme procházkou po městě. Podél pravoúhlých ulic stojí betonové domy, které mají obvykle dvě až tři podlaží a rovnou střechu. Přes nastávající večer jsou chodníky po obou stranách ulice plné stánků, na jejichž pultech převažuje zelenina, ovoce a koření. Procházíme kolem stánků a prodavači, z nichž někteří mají na sobě dlouhý bílý oděv a pokrývku hlavy kefiju, nás zvou k nákupu. Vzduch v celé ulici je prosycen pachem zahnívající zeleniny, která se povaluje kolem stánků. Kolorit pak dotváří dvoukolové vozíky tažené oslem, co chvíli projíždějící kolem nás. Pochvíli proti nám jede letitá motorka, na které kromě řidiče, který je samozřejmě bez brýlí a bez přilby, sedí ještě žena a dítě. Auta, která kolem nás občas projedou, jsou vesměs staré modely, jejichž řidiči soustavně vytrubují klaksonem. Přicházíme na hlavní třídu, na které je provoz hustější. Cestou míjíme dva hotely, několik restaurací a obchodů. Vcházíme do jednoho z nich a u ochotného prodavače si kupujeme místní datle. Ty jsou vyhlášené pro svoji vysokou kvalitu a výbornou chuť. Během naší procházky se setmělo a ulice nyní osvětlují pouliční lampy a světlo vycházející z obchodů. Je čas se vrátit do hotelu na večeři, která se podává na terase, umístěné na střeše hotelu. Bufet je plný chutného jídla, ke kterému si objednáváme pivo a víno. Je však nutné dodat, že hotel v Palmyře je ze všech míst, která jsme v Sýrii navštívili jediné, kde se dal alkohol koupit. Na druhý den ráno nás čeká cesta do další destinace. Opouštíme Město palem, jak se Palmyrě říká, město, které je perlou v poušti a jednou z nejznámějších historických památek Sýrie.

Blog: Poznámky z cest
Téma: SÝRIE
Názory k zápisku: zatím žádné
14.3.2012 13:25
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 18.23
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Sýrie, pouštní čerpací stanice
Sýrie, pouštní čerpací stanice
Sýrie, křižovatka v poušti
Sýrie, křižovatka v poušti
Sýrie, Palmyra, věžové hroby
Sýrie, Palmyra, věžové hroby
Sýrie, Palmyra, ruiny antického města
Sýrie, Palmyra, ruiny antického města


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist