nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Kraj vína

Náš pobyt v Gruzii pokračuje výletem do oblasti Kachetie, která proslula jako vinařský kraj. Nejprve projedeme centrem Tbilisi, poté najíždíme na dálnici a vydáváme se směrem na východ. Autostráda však po několika kilometrech končí a tak k pohoří Gombori, kam nyní směřujeme, již jedeme po obyčejné silnici. Ta neustále stoupá a krajina kolem ní je čím dál méně obydlená. Klikatá silnice nás posléze přivádí do sedla Gombori, do výšky přesahující jedentisícšestset metrů a poté do údolí řeky Turdo. Podél jejího toku pak přijíždíme do města Telavi, které je administrativním centrem Kachetie a odtud, po několika kilometrech dorazíme do Tsinandali.

Tsinandali

Gruzie, zámek Tsinandali

Gruzie, zámek Tsinandali

V městečku Tsinandali se nachází stejnojmenný zámeček, ke kterému nyní míříme. Poté co zaparkujeme před bránou, kde stojí další autobus a několik osobních aut, vstupujeme do krásného parku, který zámeček obklopuje. Během procházky parkem obdivujeme mnoho druhů exotických rostlin a také zde narazíme na strom ověnčený barevnými papírovými stuhami. Ty sem uvazují lidé, aby se jim splnilo přání. Ze zámecké zahrady se přemísťujeme do zámku, kde následuje prohlídka jeho velice zachovalého interiéru. Na závěr přichází exkurze ve vinném sklepě a ochutnávka vín, vyrobených ve zdejším proslulém vinařství z hroznů, které uzrály na zámeckých vinicích.

Víno kvevri

Z romantického zámečku se vydáváme po silnici kopírující tok řeky Alazani, do městečka Velistsikhe. Zde zastavujeme u jednoho z rodinných vinařství, před nímž stojí zánovní automobil LADA Niva. Ve dveřích nás vítá muž oblečený do tradičního kroje, k němuž patří i dlouhá dýka, která mu visí u pasu. Poté nás přes dvůr plný sudů a různého náčiní používaného při výrobě vína, vede do objektu z neomítnutých cihel, aby nás zde seznámil s postupem výroby tradičního gruzínského vína kvevri. Muž říká, že v současnosti používá k výrobě vína nový objekt a tenhle starý, že slouží již jen pro ukázku původního technologického postupu. Vinař na začátku výkladu zdůrazňuje, že Gruzie je kolébkou vína, které se na jeho území začalo vyrábět již před osmitisíci lety. Poté ukazuje na ohromnou dřevěnou vanu, která stojí u zdi místnosti a říká, že vana sloužila k rozšlapání hroznů. Vzniklý rmut se pak nalije do kvevri, což je veliká hliněná nádoba podobná amfoře, která je celá zapuštěna v zemi. Vinař nyní odklápí kulaté víko z hrdla nádoby a my se díváme do hluboké dutiny skryté pod podlahou. Po ukončení bouřlivého kvašení se nádoba uzavře a víno se nechá bez použití jakýchkoli přísad zrát. Po půlroce je pak zcela přírodní víno hotovo.

Gruzie, vinařství ve Velistsikhe

Gruzie, vinařství ve Velistsikhe

Vinař ještě zdůrazňuje, že správné gruzínské víno musí ale zrát o hodně déle a zve nás, abychom ochutnali různě staré kvevri, pocházející z jeho vinařství. Na dubovém stole v rohu místnosti, pak na nás čekají pohárky s tříletým a s pětiletým zlatavě žlutým mokem. Po ochutnávce můžeme konstatovat, že víno kvevri má poněkud jinou chuť, nežli vína vyrobená tradiční metodou. Po koštu se přemísťujeme do vedlejší stylově zařízené místnosti, ve které na nás čeká bohatě prostřený stůl plný talířků, podnosů a misek s všemožnými gruzínskými pokrmy. Po přípitku, který pronáší pán domu, se pouštíme do jídla. Postupně si pak pochutnáváme na šašliku, kebabech a abchazuri, což je šiška z mletého masa se slaninou. Následuje pasta z vařeného lilku zvaná pchali, dále soko, což jsou pečené žampiony se sýrem, domácí sýr a salát z čerstvé zeleniny. K jídlu přikusujeme mčadi, to jsou bochníčky z kukuřičné mouky a jako dezert, si dáváme domácí jogurt matsoni. Jídlo pak zapíjíme vínem domácí produkce. Po neobyčejném kulinářském zážitku se loučíme s hostitelem a pokračujeme v cestě po Kachetii.

Bodbe

Gruzie, klášter Bodbe

Gruzie, klášter Bodbe

Silnice procházející podél jižního okraje pohoří Gombori, nás přivádí do městečka Sighnaghi, ze kterého pokračujeme na jih, do lesnatých kopců, ve kterých se skrývá klášter Bodbe. Cesta vedoucí ke klášteru je tak úzká, že když na ní chce řidič autobusu odbočit, musí několikrát couvnout, aby na ní mohl najet. Po krkolomné jízdě zaparkujeme před nově zrekonstruovaným návštěvnickým centrem se zázemím pro návštěvníky a pěknou restaurací. Po malém občerstvení se bránou v kamenné zdi obklopující celý areál, vydáváme na prohlídku kláštera. Nejprve procházíme kolem vysoké zvonice do katedrály Sv. Jiří, pocházející z devátého století. Po prohlídce svatostánku vyzdobeného freskami, procházíme po štěrkové cestě obklopené vysokými cypřiši k dalšímu kostelu. Ten je obestavěn lešením a v jeho útrobách probíhají stavební práce. Nakonec přejdeme do severní části areálu, kde stojí několik kamenných klášterních objektů, vedle nichž se nachází terasovité zahrady, vybudované na strmém svahu nad údolím řeky Alazani. My z nich ale mnoho nevidíme, protože celý klášter i jeho okolí, je zahalen mlhou. Obklopeni oparem nyní opouštíme klášter, který je gruzínskou národní památkou a v němž je pohřbena Sv. Nina, která již ve čtvrtém století přinesla do Gruzie křesťanství.

Sighnaghi

Gruzie, město Sighnaghi

Gruzie, město Sighnaghi

Na závěr výletu se ještě zastavujeme v městečku Sighnaghi. Poté co zaparkujeme na jeho jižním okraji, vydáváme se na procházku městem. Cestou míjíme řady zrenovovaných domů a několik nových restaurací a penzionů, což vše je výsledek snahy gruzínské vlády, udělat ze Sighnaghi středisko turistiky. Během procházky kolem nás projíždí mladíci na čtyřkolkách, opakovaně kroužících ulicemi centra. Kolem pěkné budovy radnice, se posléze dostáváme k hradbám na severním okraji města, odkud lze pozorovat velkou část města a také údolí řeky Alazani, za nímž se táhne hradba kavkazských štítů. My máme ovšem smůlu, neboť údolí je zahaleno oparem, takže toho mnoho nevidíme. Jen na několika místech, tam kde je mlha roztrhaná, vyčnívají na obzoru obrysy horských vrcholů. Trochu zklamáni ze špatného výhledu se vracíme k autobusu, který se s námi vydává na zpáteční cestu do Tbilisi.

Večerní procházka

Po návratu z výletu, se vydáváme na večerní procházku po okolí hotelu. Ulicí Samreklo pochvíli dojdeme ke katedrále Nejsvětější Trojice, kterou však můžeme pozorovat jen přes mříže masivní brány, neboť celý areál je již uzavřený. Kromě ohromného svatostánku s pozlacenou kopulí, obdivujeme také zvonici s několika velikými zvony, která stojí osamoceně jen kousek od brány. Poté se ještě touláme klidnými uličkami města, ve kterých narazíme na obchod s nápoji, v němž si kupujeme lahvičky gruzínského brandy, které využijeme jako dárky. Ve vedlejším pekařství, jak můžeme vidět přes prodejní okénko, se v kruhové keramické peci ještě peče čerstvé pečivo a tak si zde kupujeme typické gruzínské jídlo imeruli, což je kulatá chlebová placka z bílého těsta, plněná tvarohem. Zbytek večera poté trávíme na pohodlné sedací soupravě, umístěné na otevřené hotelové terase a pozorujeme přitom tbiliské noční ulice a nasvícenou televizní věž, stojící na nedalekém kopci Mtatsminda.

Chléb

Probouzíme se do posledního dne našeho pobytu v Gruzii a po snídani odcházíme se svými zavazadly k autobusu, který s námi vyráží směrem na jih. Máme namířeno ke státní hranici, neboť naše cesta pokračuje přejezdem do Arménie. V průběhu jízdy zastavujeme na okraji jednoho městečka na krátkou přestávku. Během ní pozorujeme lidi, kteří se od nedaleké pekárny, trousí se sáčky s gruzínským chlebem puri. Při pohledu na nadýchané, dozlatova upečené podlouhlé placky z bílého těsta neodoláme a jdeme se také postavit do fronty. Ta postupuje rychle a tak již pochvíli odcházíme od ošuntělého stánku, s ještě teplými cípatými plackami v rukách. Poté postáváme před autobusem, odtrháváme kousky chřupavého chleba a jíme ho jen tak samotný. O poslední zbytky výtečného chleba, se pak dělíme se dvěma potulnými psy. Po nedlouhé jízdě posléze dorazíme na hraniční přechod Sadakhlo, kde se loučíme s místní průvodkyní a vystupujeme z autobusu. Poté vcházíme do budovy, ve které probíhá pasová kontrola a nakonec projdeme na parkoviště za přechodem, kde na nás čeká autobus s arménskou průvodkyní. Po přivítání nastupujeme do vozu a opouštíme Gruzii, zemi s prastarými památkami, zajímavou gastronomií a zemi, která dala lidstvu víno.

Blog: Poznámky z cest
Téma: GRUZIE
Názory k zápisku: zatím žádné
10.5.2018 13:00
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 5.21
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Gruzie, zámek Tsinandali
Gruzie, zámek Tsinandali
Gruzie, vinařství ve Velistsikhe
Gruzie, vinařství ve Velistsikhe
Gruzie, Velistsikhe, oběd v místním vinařství
Gruzie, Velistsikhe, oběd v místním vinařství
Gruzie, klášter Bodbe
Gruzie, klášter Bodbe
Gruzie, město Sighnaghi
Gruzie, město Sighnaghi
Gruzie, město Sighnaghi
Gruzie, město Sighnaghi


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist