nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Černé město

Po stopách křižáků

Projíždíme planinou mezi syrskými městy Hama a Homs a poté se stáčíme do široké doliny, táhnoucí se směrem ke středomořskému pobřeží. Zde, zhruba v polovině údolí, nedaleko libanonské hranice, stojí na vrchu Jebel Kalakh, mohutný hrad Krak des Chevaliers. Projíždíme mezi bílými domy vesnice, která se rozkládá v podhradí a poté zastavujeme na parkovišti, ležícím pod masivními zdmi hradu. Ten přestavěli v polovině dvanáctého století rytíři sv. Jana Jeruzalémského, ze staré pevnosti.

Sýrie, hrad Krak des Chevaliers

Sýrie, hrad Krak des Chevaliers

Johanité pak v této největší křižácké pevnosti ve Svaté zemi, více než sto let odolávali opakovaným arabským nájezdům. Poté byl hrad dobit a přešel do rukou muslimů. Vstupujeme východní branou ve vnějších hradbách do velmi zachovalého hradního komplexu. Prohlídku začínáme v konírnách, které jsou tvořeny dlouhými sály s klenutým kamenným stropem. Nikde nejsou žádná okna, jen malými otvory, umístěnými ve vrcholu klenby, proniká do stájí sporé světlo. Z konírny přecházíme do prostoru mezi vnějšími a vnitřními hradbami. Stojíme na dně bývalého vodního příkopu a vysoko nad nás ční mohutná jižní zeď vnitřního hradu s masivní Věží dozorců, s obytnou věží a s Východní věží. Z příkopu stoupáme na jižní vnější hradby a pod sebou vidíme akvadukt, který zásoboval hrad vodou. Chvíli pozorujeme vesnici v podhradí a pak se vracíme do prostoru mezi vnějším a vnitřním opevněním. Postupně obcházíme celý vnitřní hrad a přicházíme k prostoru nad vstupní bránou. Odtud přes zastřešenou rampu procházíme do útrob hradu, na jeho vnitřní nádvoří. Zde vidíme skupinu asi desetiletých dětí, mluvících mezi sebou anglicky. Děti jsou k sobě vždy po třech přivázány provazem tak, že se od sebe nemohou vzdálit více než asi jeden metr. Trojice se s plánky v ruce pohybují v prostorách kolem nádvoří a něco usilovně hledají. Pochvíli pochopíme, že tato skupina malých turistů zde hraje hru na hledání pokladu. Pro ně samotné to je určitě zábavné, ale ostatní návštěvníky ruší hluk, který děti při hře dělají. Pokračujeme v prohlídce. Nejprve vcházíme do skladů potravin se zachovanými nádobami na olej a obilí. Následuje černá kuchyně, kde jsou dodnes na stropě patrné saze, pocházející z otevřeného ohně. Z této tmavé místnosti přecházíme do galerie. Procházíme přes více než sto metrů dlouhou, spoře osvětlenou chodbu s klenutým stropem, která sloužila jako ubytovna vojska. Poté vcházíme do sousední shromažďovací haly. Procházíme tímto sálem s krásnou křížovou klenbou a postupujeme dál do lodžie. Tato reprezentační místnost je opatřena gotickými okny s krásnou kamenickou výzdobou. Prohlídku vnitřního hradu končíme v románské kapli, která jak vidíme, byla přestavěna na mešitu. Obdivujeme zde zbytky nástěnných maleb a vracíme se na nádvoří. Po kamenném schodišti poté stoupáme na vnitřní hradby a na plochou střechu obytné věže. Z jejího ochozu se můžeme díky dobré viditelnosti kochat krásnými výhledy do širokého okolí a obdivovat strategickou polohu hradu. Prohlídkový okruh je uzavřen, je čas se vrátit dolů a pokračovat v cestě. Sestupujeme tedy zpátky na nádvoří, opouštíme kompaktní hradní objekty, které dodnes budí respekt a poté odjíždíme z Hradu rytířů, jak zní překlad názvu této obdivuhodné pevnosti.

Antická Bosra

Sýrie,  antická Bosra

Sýrie, antická Bosra

Dalším cílem na naší cestě po Sýrii je město Bosra, ležící na jihu země, nedaleko hranice s Jordánskem. Necháváme za sebou Damašek a po bezvadné čtyřproudové silnici směřujeme k jihu. Projíždíme úrodnou krajinou pokrytou poli. Na obzoru napravo od silnice, se rýsují vrcholky Golanských výšin a směrem na východ se táhne úrodná rovina, přecházející kdesi v nedohlednu do syrské pouště. Cestou míjíme vesničky rozeseté kolem silnice a u jedné z nich odbočujeme na východ, na silnici vedoucí do města Bosra. Přijíždíme do Bosry a zastavujeme nedaleko hradeb antického města, vystavěného Římany. Vystupujeme a Západní bránou vcházíme do města. Jen co projdeme zachovaným obloukem, jsme obklopeni černými kameny. Vše kolem nás počínaje bránou, dále dlažba hlavní ulice, obvodové hradby, zbytky domů, zkrátka celé město je postaveno z čediče. Vydáváme se po hlavní ulici do středu města. Cestou potkáváme ženy v dlouhých černých šatech a se šátky na hlavě, které nesou nákupní tašky, nebo vědra s vodou. Na plácku mezi domy se prohání několik dětí a mezi rozvalinami kolem ulice se popásají kozy. Vidíme, že antická Bosra je stále živým městem, v jehož ruinách žijí lidé. Podél hlavní ulice vidíme obydlené domy. Některé z nich mají původní prastaré obvodové zdi, jiné jsou zase vyspravované materiálem z okolních zřícených staveb. Ve zdech domů tak můžeme vidět zazděné zbytky sloupů a kameny s ozdobnými reliéfy. K jednomu z domů vede schodiště vybudované z patek sloupů, pocházejících z nedalekého chrámu. Kráčíme dál ulicí lemovanou zbytky někdejší kolonády a přicházíme k bývalému tržišti a ke kryptoportiku. Zastavujeme se u tohoto přes sto metrů dlouhého podzemního skladu, abychom zde nasáli poklidnou nostalgickou atmosféru města. Pochvíli se vydáváme dál a míjíme ruiny nymphaea, několika chrámů, lázní a mnoha domů a poté přicházíme k dobře zachovanému Nabatejskému oblouku. U této brány s četnými nikami a římsami naše procházka antickým městem končí. Slunce zatím stačilo rozpálit dlažbu i pozůstatky staveb tak, že z černých kamenů začíná sálat teplo. Uchylujeme se do stínu postranních uliček, kterými procházíme k velké římské vodní nádrži Birket al-Haj a odtud dále na náměstí, rozkládající se před nejdůležitější památkou celého města, kterou je velké antické divadlo.

Římské divadlo

Sýrie, Bosra, římské divadlo

Sýrie, Bosra, římské divadlo

Procházíme bránou v mohutných hradbách, které obepínají divadlo postavené v polovině druhého století Římany. Díky tomuto opevnění, které pochází z pozdějšího období, se divadlo zachovalo v téměř nezměněné podobě, až do dnešních dnů. Procházíme chodbami v opevnění a poté šplháme po příkrých schodech hlediště, až do poslední, třicátésedmé řady. S pocity lehké závratě se díváme na dno půlkruhového hlediště, kde se hluboko pod námi, nachází orchestřiště. Toto divadlo má jako jedno z mála úplně zachované jeviště proscénium a také skéné, což je budova uzavírající protilehlou stranu divadla, která sloužila jako šatny herců. Usedáme na kamennou lavici a posloucháme hlas přicházející z pódia. Díky perfektní akustice hlediště, jej slyšíme zcela zřetelně. Není to však hlas herce, ale muže jenž uděluje pokyny dělníkům, kteří instalují na kamenné pódium dřevěnou podlahu. Na všechno toto hemžení, zhlíží z velikého portrétu jenž visí nad jevištěm, přísným zrakem sám syrský prezident. Zvedáme se a sestupujeme dolů na orchestřiště, odkud obdivujeme krásnou výzdobu sloupů, stojících po celé délce jeviště. Pak procházíme na okraj orchestřiště, kde se vedle místa pro nápovědu, nachází rovněž sklady na kulisy. Chvíli sledujeme dělníky, kteří připravují jeviště na jednu z kulturních akcí, které se v divadle pravidelně pořádájí. Poté sestupujeme sítí temných chodeb do podzemních prostor, kde jsou vystaveny různé předměty, vztahující se k divadlu. Po jejich prohlídce směřujeme na ochoz hradeb, kde je pod širým nebem instalována výstava soch a artefaktů, nalezených při vykopávkách prováděných ve městě. Zde prohlídka divadla i antické Bosry končí, zároveň se zde také uzavírá naše cesta po Sýrii, po zemi pyšnící se jedinečnými památkami a obývané lidmi, dodnes udržujícími prastaré tradice.

Blog: Poznámky z cest
Téma: SÝRIE
Názory k zápisku: zatím žádné
14.3.2012 13:27
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 18.62
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Sýrie, hrad Krak des Chevaliers
Sýrie, hrad Krak des Chevaliers
Sýrie,  antická Bosra
Sýrie, antická Bosra
Sýrie, Bosra, římské divadlo
Sýrie, Bosra, římské divadlo
 


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist