nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Arménské kláštery

Necháváme za sebou Jerevan a po dálnici, která spojuje hlavní město s jihem Arménie, míříme napříč Araratskou planinou k turecké hranici. Zhruba po půlhodině jízdy sjíždíme z dálnice a po silnici procházející mezi poli a vinicemi, se blížíme ke klášteru Khor Virap. Ještě než k němu dojedeme, zastavuje náš autobus na okraji silnice a my se nahrneme ke krajnici, abychom si vyfotili Ararat, který stojí uprostřed široké roviny. Dnes máme konečně štěstí, neboť poprvé během našeho pobytu v Arménii, není biblická hora zahalena do mlhy, ale ukazuje se nám v plné kráse. Naše fotoaparáty jsou tedy v pohotovosti a každý z nás si hledá to nejlepší místo na focení.

Khor Virap

Arménie, pohled na horu Ararat a klášter Khor Virap

Arménie, pohled na horu Ararat a klášter Khor Virap

Poté, co se zvěčníme s fotogenickou horou, přijíždíme na parkoviště, ze kterého se vydáváme ke klášteru Khor Virap, stojícímu na úbočí vysokého kopce. Cestou míjíme stánky se suvenýry a řadu klecí s holuby. Zájemci si zde mohou vyhlédnout holuba a za poplatek jej vypustit. Přitom mohou doufat, že se jim splní přání. Poté co zdoláme klikaté schody, dojdeme k mohutným hradbám, kterými je klášter obehnán a bránou vstupujeme do areálu. Ocitáme se na prostranství, v jehož středu stojí kostel Matky Boží, obestavěný dalšími objekty. Klášter vznikl na místě původní kaple ze sedmého století a byl vícekrát přestavěn. V klášteře se také nachází kopka, ve které byl vězněn Sv. Řehoř. Ta je vyhloubena ve skále několik metrů pod povrchem a vstupuje se do ní po žebříku, po kterém právě sestupujeme do podzemí. Vstupní otvor je však malý a tak máme co dělat abychom jím prolezli. Jelikož je zájemců o vstup do podzemí více, vzniká u žebříku docela pěkná tlačenice. Samotné vězení tvoří jen bezútěšná, spoře osvětlená podzemní místnost. Po prohlídce dalších klášterních objektů, vystoupáme ještě na vrchol kopce, ze kterého je krásný výhled. Pod sebou máme jako na dlani celý klášter a jen zhruba sto metrů za ním vidíme drátěný zátaras, táhnoucí se až k obzoru. Tato bariéra brání v přístupu k nedaleké hranici s Tureckem, která je uzavřená a je přísně střežená. Dále za hranicí, se na konci planiny tyčí Ararat, pokrytý ledovou čepičkou a jeho druhý vrchol, o něco nižší Malý Ararat. Pohledem na tuto krásnou scenérii, končí naše návštěva kláštera Khor Virap, který je významnou připomínkou arménských dějin a také jedním z nejnavštěvo­vanějších poutních míst v zemi.

Noravank

Arménie, klášter Noravank

Arménie, klášter Noravank

Od kláštera Khor Virap se vracíme zpátky na dálnici a pokračujeme v jízdě dále na jih. U městečka Ararat dálnice končí a dál pokračuje již jen běžná silnice, po níž dojedeme do vesnice Areni. Ta je centrem vyhlášené vinařské oblasti a je obklopena nepřístupnými horami. Po exkurzi v místním vinařství, pokračujeme v cestě podél řeky Arpa, která protéká údolím, hluboko zaříznutým do okolních skal. Po krátké jízdě přijíždíme k místu, na němž se ve skalní stěně nachází jeskyně Areni. V této starověké jeskyni byly během vykopávek nalezeny údajně nejstarší boty na světě, staré šesttisíc let. Nedaleko jeskyně stojí hotel a restaurace, v níž se zastavujeme na oběd. Zahradní restaurace je plná hostů a tak chvíli trvá, nežli nás číšník obslouží. Čekání je však vyváženo výborným šašlikem, studeným pivem a příjemným prostředím. Po jídle se vydáváme na cestu kaňonem, navazujícím na údolí řeky Arpa a sevřeným z obou stran strmými červenými skálami. Po několika kilometrech přijíždíme ke klášteru Noravank, ležícímu ve výšce tisícpětset metrů. Před bránou kláštera parkuje spousta automobilů, mezi nimiž je i řada vozů, kterými sem přijeli svatebčané. Vstupujeme do kláštera, který je na arménské poměry velice mladý, neboť byl založen na začátku třináctého století a po chodníku z kamenných desek přicházíme k patrovému kostelu Matky Boží. Tento svatostánek je zvláštní tím, že se do hlavní lodi vstupuje po schodišti, zabudovaném do jeho přední stěny. Můžeme potvrdit, že to však není nic jednoduchého, jelikož schody, široké jen asi půl metru jsou strmé a nemají zábradlí. Navíc je během výstupu potřeba využít vhodný okamžik, kdy se nikdo nevrací zpátky, neboť na úzkých schodech se nelze vyhnout. Nakonec výstup i sestup zdárně zvládáme a míříme ke druhému kostelu, který je zasvěcen Janu Křtiteli. V tomto svatostánku se však právě koná svatební obřad, takže je zcela zaplněn svatebčany. Vydáváme se tedy na prohlídku další části kláštera. Procházíme při tom kolem několika menších objektů a řady krásně zdobených chačkarů. Nakonec dojdeme na východní stranu areálu, kde se mimo jiné nachází návštěvnické centrum s restaurací a hotelem. Ze svého místa nyní přehlédneme celý klášter, za nímž se tyčí strmé červené útesy. Zde, pohledem na scénu známou z pohlednic, naše návštěva kláštera Noravank končí.

Geghard

Arménie, klášter Geghard

Arménie, klášter Geghard

Další památky, jejichž návštěvu máme na programu, leží na úpatí Geghamských hor a my k nim směřujme po silnici zvané Geghard Road. Ta nás posléze přivádí ke klášteru Geghard, ležícímu v nadmořské výšce tisícsedmset metrů a obklopenému vysokými horami. Vystupujeme z autobusu a vydáváme se po kamenité cestě ke klášteru. Cestou míjíme řady stánků a pochvíli přicházíme k bráně v obranné zdi, kterou vstupujeme do kláštera, založeného ve čtvrtém století. Postupujeme nádvořím a po pravé ruce máme řadu kamenných objektů, ve kterých se nachází návštěvnické centrum a provozní prostory kláštera. Vlevo od nás se pak zvedá skalní stěna, na jejímž úpatí stojí hlavní kostel zasvěcený Panně Marii. Součástí kláštera je dále řada jeskyň vytesaných ve skále a také dva skalní kostely. Nyní přicházíme k hlavnímu chrámu a vstupujeme dovnitř. Nejsme tu však sami, neboť ve svatyni se tísní spousta lidí, čekajících na začátek mše. Procházíme tedy do přilehlé sakristie a po její prohlídce opouštíme svatostánek. Nyní směřujeme do skalní části kláštera. Nejprve míjíme řady chačkarů vytesaných ve skále a vcházíme do prvního skalního kostela, ve kterém ze skály vyvěrá pramínek vody. Zatím co si prohlížíme reliéfy, jimiž je kostel vyzdoben, naše průvodkyně nás popohání, abychom si pospíšili do druhého skalního kostela, kde nás prý čeká překvapení. Přemísťujeme se tedy do sousední svatyně, v jejímž šeru je již připravena pětice žen, oblečených do jakýchsi krojů. Spolu s asi dvacítkou dalších turistů stojíme pod klenbou skalního svatostánku a čekáme, až pěvecké kvinteto začne s produkcí. Mezitím ještě dostáváme od průvodkyně pokyn, abychom v žádném případě netleskali, neboť by to prý mohlo narušit statiku klenby skalní síně. V tom vedoucí souboru dává rukou znamení a svatyní se rozezní tóny první písně. Díky dokonalé akustice, je prožitek z poslechu velice intenzivní. Po skončení každé písně a také na závěr, máme nutkání zatleskat, ale jelikož se to nesmí, tak potlesk alespoň naznačujeme. Po skončení malého koncertu opouštíme klášter, jehož jméno je odvozeno od kopí, kterým byl zraněn Kristus během ukřižování a které bylo po dlouhou dobu v klášteře uloženo.

Garni

Arménie, chrám Garni

Arménie, chrám Garni

Sestupujeme z kláštera Geghard na parkoviště a před očima máme panorama údolí, jímž protéká řeka Geghard a kterým se posléze vydáváme do městečka Garni, vzdálenému jen několik kilometrů. Po krátké jízdě zastavuje náš autobus na jižním okraji městečka, před budovou historického muzea. To ovšem není naším cílem, neboť my míříme ke chrámu Garni, ležícímu kus dál za muzeem, na vysokém skalním ostrohu. Nejprve přicházíme k pokladně a platíme vstupné, což nás udivuje, neboť až doposud byl všude v Arménii vstup volný. Poté procházíme kamennou bránou a kolem ruin pevnosti míříme ke chrámu. Když jej na konci dlouhého kamenného chodníku spatříme, jsme trochu překvapeni, neboť před námi stojí antický chrám s řadami sloupů, který jsme zde nečekali. Chrám postavený v prvním století byl zasvěcen bohu slunce a je jedinou zachovalou antickou stavbou v zemi. Pochvíli již stoupáme po impozantním schodišti a procházíme mezi sloupy na jižní stranu chrámu, odkud můžeme sledovat hluboký kaňon řeky Azat. Z chrámu pak kolem základů menšího kostela, míříme k nevzhlednému dřevěnému přístřešku, pod kterým se ukrývají ruiny antických lázní. Poté, co si prohlédneme pozůstatky bazénků, teplovzdušného topení a mozaik, opouštíme areál chrámu a odcházíme do nedaleké restaurace. Ještě před tím však pozorujeme dvě ženy, jak v hliněné peci zapuštěné v podlaze malé pekárny, pečou místní chléb lavaš. Jedna z nich nejprve vytvoří z těsta slabou oválnou placku, kterou poté ta druhá vloží do pece a obratně jí přitiskne na rozpálenou stěnu. Pochvíli, pak upečenou placku pomocí kovového bidla vyndá a uloží jí na štos k dalším. Po malé exkurzi se usadíme ke stolům v zahradní restauraci, na kterých je pro nás nachystáno pečené maso, šašlik, zeleninový salát, olivy, pečené brambory a chléb lavaš. Na závěr oběda přichází malé překvapení, neboť arménská průvodkyně přináší dort, který pro nás nechala upéci a na kterém, je z marcipánu vymodelován znak cestovní kanceláře, se kterou cestujeme. Po jídle se loučíme s místní průvodkyní a předáváme jí dárek, neboť tento oběd je tečkou za programem našeho pobytu v Arménii, zajímavé zemi s bohatou historií a zemí, která jako první na světě přijala křesťanství.

Blog: Poznámky z cest
Téma: ARMÉNIE
Názory k zápisku: zatím žádné
10.5. 13:01
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 10.87
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Arménie, pohled na horu Ararat a klášter Khor Virap
Arménie, pohled na horu Ararat a klášter Khor Virap
Arménie, klášter Khor Virap
Arménie, klášter Khor Virap
Arménie, klášter Noravank
Arménie, klášter Noravank
Arménie, klášter Noravank
Arménie, klášter Noravank
Arménie, klášter Geghard
Arménie, klášter Geghard
Arménie, údolí řeky Geghard
Arménie, údolí řeky Geghard
Arménie, chrám Garni
Arménie, chrám Garni
Arménie, pečení chleba lavaš
Arménie, pečení chleba lavaš


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist