nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Arménie

Z hraničního přechodu Sadakhlo, ležícího na gruzínské straně hranice, míříme do Arménie. Překonáváme řeku Debed, která v těchto místech tvoří hranici a přijíždíme na arménskou celnici Bagratashen. Po celních formalitách míříme do směnárny, kde si měníme eura na arménskou měnu dram. Při odchodu ze směnárny, pak máme v hlavě trochu zmatek. V Gruzii jsme totiž vše počítali v jednotkách, maximálně v desítkách lari, což je gruzínská měna a teď najednou máme v rukách bankovky, v hodnotě několika desítek tisíc dramů. Tento nepoměr je dán vysokým přepočítacím koeficientem mezi oběma měnami. Poté co si všichni vyměníme peníze, vyjíždíme k první arménské pamětihodnosti.

Klášter

Arménie, klášter Haghpat

Arménie, klášter Haghpat

Projíždíme hlubokým kaňonem podél řeky Debed a po nedlouhé jízdě odbočujeme na křivolakou silnici, po které stoupáme ke klášteru Haghpat. Jsme přitom rádi, že proti nám nejede žádné vozidlo, neboť by se s ním náš veliký autobus, na úzké cestě jen těžko vyhnul. Nakonec dojedeme na parkoviště vedle kláštera, ležícího na úbočí kopce, zhruba třista metrů nad hladinou řeky. Poté kolem řady stánků se suvenýry, vyrážíme na prohlídku více než tisíc let staré památky. Nejprve projdeme hradbami, které klášter obklopují a kolem řady náhrobních kamenů chačkarů, míříme do hlavního chrámu. V předsálí svatostánku obdivujeme odvážnou klenbu zakončenou ozdobnou kopulí a v jeho interiéru, pak nástěnné malby. Součástí kláštera je také knihovna, v jejíž podlaze jsou zapuštěny nádoby na víno, což nám nějak nejde dohromady. Poté postupně procházíme dalšími objekty a nakonec se přemísťujeme k třípodlažní zvonici, která stojí poněkud stranou ostatních budov. Po prohlídce kláštera, jenž je zapsán na seznamu dědictví UNESCO, se vracíme na parkoviště. Kolem něj stojí řady rodinných domů, které jsou propojeny ocelovými trubkami, upevněnými na konzolách, ve výšce asi tři metry nad zemí. Při pohledu na silné trubky přemýšlíme, k čemu asi jsou. Podle plynoměrů instalovaných na přípojkách do domů se nakonec ukáže, že je to nadzemní rozvod plynu.

Cesta k jezeru

Arménie, vesnice Malokanů

Arménie, vesnice Malokanů

Od kláštera sjíždíme zpátky k řece Debed a pokračujeme v jízdě hlubokým kaňonem, který řeka vyhloubila v okolních načervenalých skalách. Barva skalisek dává tušit, že zdejší hory skrývají měděnou rudu, což se potvrdí pochvíli, když přijedeme k městu Alaverdi. Nad městem, ležícím v údolí podél řeky, se vznáší šedavý mrak smogu pocházejícího z hutí, ve kterých se zpracovává měděná ruda, vytěžená v okolních dolech. Když projíždíme podél města, vidíme řadu opuštěných objektů a polorozbořených ocelových konstrukcí patřících k hutím. Průvodkyně říká, že částečná devastace hutí je zapříčiněna výrazným snížením produkce v posledních letech. Krátce za zaprášeným městem Alaverdi zamíří silnice do údolí řeky Pambak, která nás posléze přivádí do města Vanadzor. Město, ve kterém žije kolem stopětitisíc obyvatel, je správním střediskem provincie Lorri. Za Vanadzorem silnice směřuje na náhorní planinu, ležící v nadmořské výšce kolem tisícsedmset metrů a obklopené horami, vysokými až třitisíce metrů. V této zádumčivé krajině žije komunita Malokanů, příslušníků duchovní křesťanské sekty, dodržující specifické tradice. Vesnice Malokanů podél kterých projíždíme, jsou obklopeny políčky, na nichž rostou převážně hlávky zelí a brambory. V uličkách vesnic nejsou žádná auta a na domech nevidíme televizní antény ani satelitní paraboly. Poté co opustíme planinu, vjíždíme do národního parku Dilijan a po silnici, která je obklopena vysokými horami, posléze přijíždíme k jezeru Sevan.

Jezero

Arménie, klášter Sevanavank

Arménie, klášter Sevanavank

Jezero Sevan ležící v nadmořské výšce tisícdevětset metrů a je dlouhé přes padesát kilometrů. Po krátké jízdě podél břehu odbočujeme na protáhlý poloostrov a zastavujeme zhruba v jeho středu. Přes parkoviště se kolem stánků se suvenýry a kolem nevelkého hotelu, vydáváme po příkrých schodech na kopec, na němž stojí klášter Sevanavank. Ten byl založen v devátém století a do dnešních dnů se zachovaly dva kostely, postavené ve stylu osobité arménské středověké architektury. V okolí svatostánků se rovněž nachází odkryté pozůstatky základů několika budov. Posléze se ocitáme na terase před jedním z kostelů, ze které máme krásný výhled na jezero a na město Sevan, rozkládající se nedaleko podél břehu jezera. Poté kolem řady chačkarů vcházíme do jednoho z kostelů a po jeho prohlídce, ještě vystoupáme až téměř na vrchol kopce, do výšky zhruba dvatisíce metrů. Z našeho stanoviště nyní přehlédneme pozůstatky celého kláštera a také vidíme na areál Vazgenianské teologické akademie, ležící nedaleko odtud. Pochvíli začneme pociťovat chlad, který zde kvůli vysoké nadmořské výšce vládne a tak sestupujeme zpátky na parkoviště. Poté pokračujeme v cestě podél západního břehu jezera. V okolí silnice nerostou žádné lesy, lemují jí jen křoviska a četné keře rakytníku, hustě obalené drobnými oranžovými plody. Po necelé hodině poklidné jízdy, nakonec přijíždíme do osady Noratus, abychom zde navštívili místní středověký hřbitov.

Pohřebiště

Arménie, Noratus, náhrobní kameny chačkary

Arménie, Noratus, náhrobní kameny chačkary

Poté co autobus zastaví na nevelkém prostranství na okraji hřbitova, vstupujeme po nezpevněné pěšině na pohřebiště a rázem jsme obklopeni řadami chačkarů. Těchto prastarých kamenných náhrobků se zde nachází kolem tisícovky a nejstarší z nich, pochází již z desátého století. Nyní procházíme mezi náhrobky z hrubě opracovaného kamene, neuspořádaně umístěných na travnaté ploše a oceňujeme jejich kamenickou výzdobu. Na většině chačkarů je vytesán kříž, nebo různé ornamenty, či zašlé nápisy a mnohé z nich, jsou celé pokryty vrstvou lišejníku. V jedné části hřbitova objevíme náhrobek z leštěného kamene, který na první pohled nezapadá do charakteru pohřebiště. Podle letopočtu, který je na pomníku uveden zjišťujeme, že je mnohem mladší nežli ty okolní, neboť pochází z první poloviny dvacátého století. Na kamenné desce jsou vytesány nápisy v arménštině, které jsou však pro nás, podobně jako gruzínské texty, absolutně nečitelné. Ze hřbitova, z jehož staletých náhrobků dýchá dávná minulost, odcházíme již za šera. Ve stánku stojícím u přístupové cesty, si ještě kupujeme láhev sytě oranžové šťávy z rakytníku a pak se vydáváme znovu na cestu. Naším cílem je Jerevan, ve kterém budeme během našeho pobytu v Arménii ubytováni.

Blog: Poznámky z cest
Téma: ARMÉNIE
Názory k zápisku: zatím žádné
10.5. 13:00
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 4.50
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Arménie, klášter Haghpat
Arménie, klášter Haghpat
Arménie, klášter Haghpat
Arménie, klášter Haghpat
Arménie, údolí řeky Debed
Arménie, údolí řeky Debed
Arménie, vesnice Malokanů
Arménie, vesnice Malokanů
Arménie, jezero Sevan
Arménie, jezero Sevan
Arménie, klášter Sevanavank
Arménie, klášter Sevanavank
Arménie, Noratus, náhrobní kameny chačkary
Arménie, Noratus, náhrobní kameny chačkary
Arménie, Noratus, náhrobní kameny chačkary
Arménie, Noratus, náhrobní kameny chačkary


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist