nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Korunami stromů Bavorského lesa

Dřevěná lávka míří do korun stromů

Turniket lehce cvaknul a před námi se konečně otevřela dřevěná lávka, mířící do lesního království. Je dobré, nechat si poodejít některé hlučné skupiny a hezky v klidu vychutnávat krásu lesa

Toulky Šumavou jsou vždy krásné. Pokaždé nabídnou nekonečnou paletu krás, není však důvod, proč si někdy krásu Šumavy ještě trochu nezpestřit. Výlet na kole, koupání v aquacentrech,….. – i to patří ke správné dovolené. A když někdo chce skloubit odpočinek relaxaci s poučením a zajímavými zkušenostmi? Co třeba vyrazit na bavorskou stranu Šumavy k městečku Neuschönau.

Za zážitky do korun stromů

Národní park Bavorský les je již po řadu let známý svými netradičně pojatými informačními centry, stezkami, oborami a zážitkovým trasami. Věrna německé důkladnosti a preciznosti nechala správa národního parku zbudovat poblíž městečka Neuschönau 700 metrů dlouhou visutou stezku, procházející korunami stromů. Ve výšce 8 – 25 metrů nad zemí můžete vstupovat do království, za normálních okolností přístupného jen ptákům a drobnému zvířectvu. Díky zajímavému nápadu můžete poznávat les v nových dimenzích. Nohy nás nosí příliš nízko, letadla s námi pro změnu létají příliš vysoko a tak teprve tato stezka umožňuje nám prostým živáčkům poznat lesní společenstvo ze zorného pohledu jeho zvířecích obyvatel a třeba i trochu pochopit jejich styl života, jejich potřeby.

bavorsky-les

Vzhůru do lesa

Je nedělní ráno a protože bavorské rodinky si teprve vychutnávají snídani, tak velké parkoviště u informačního střediska NP Bavorský les je obsazeno jen minimálně. I když německé SPZ jasně dominují, přesto není problém tu najít auto s českou značkou. I ten jediný autobus, který zatím stojí na vyhrazeném parkovišti, je český. S placením se teď obtěžovat nemusíme. Platí se v automatu teprve při odjezdu. Teď však na ty, kterým to zdravotní stav nedovoluje, čeká výtah, pro ty ostatní pak několik schodů, všichni se však sejdeme na zastřešené dřevěné lávce, klenoucí se nad poměrně rušnou silnicí. Jako kdyby těch pár desítek metrů sloužilo k otestování toho, zda chcete poznat zdejší lespod poněkud netradičním úhlem pohledu.

Lesní levitace

Cedule na pokladně hlásá – cena pro dospělého 8,– EUR, pro děti od 6 do 17 let 6,– EUR. A protože je květen a na dnešní den připadá Svátek Matek, tak nechybí ani upozornění, že každá matka dostává v tento den ke vstupence i poukázku na kávu a zákusek, jako pozornost od národního parku. Ještě tiše cvakne turniket a před námi se otevírá mírně stoupající dřevěný chodník, mířící do korun okolních stromů. Postojíme chvilku, abychom ve výskotu bavorských adolescentů a výkricích „schöne“ jejich neméně bavorských rodičů, vůbec zaslechli zpěv ptactva a šumění větru v korunách stromů. Výkřik „Mařko, pojď sem, to musíš vidět“ za našimi zády, srazil šance na romantiku k minimu. Naštěstí toho měl žoviální páreček dnes ke shlédnutí ještě dost, neboť celkem rychle odkvačil za poznáváním věcí, které „prostě musí vidět“. A nám bylo konečně naděleno to, co nám moderní doba stále více upírá – ticho a klid. Můžeme se svými zraky vpít do větvoví, které teď máme doslova na dosah ruky. Pohled do lesního nitra snad pro někoho překvapivě poodkrývá oponu romantiky, za níž se skrývá nepřetržitý boj o přežití. Jen ti nejsilnější vyhrají boj na cestě za světlem. Jen ti nejdravější mají šanci přežít. Takový je zákon přírody. Ti ostatní, kteří neměli dost síl a kuráže, teď leží hluboko pod našimi nohami a poddávají se nekompromisnímu zubu času. 780 metrů měří zdejší visutá stezka, na sedmadvacet podpěr z přírodního, klíženého dřeva podpírá dva metry široký chodník, proplétající se lesním tichem (tedy občas). Na šesti stanovištích opatřených informačními tabulemi získáte informace o tom, kudy vlastně procházíte a co vidíte. A hned sedmkrát si můžete zvýšit hladinu adrenalinu přechodem po houpajících se lávkách, dřevěné kladině nebo houpačce, to vše více jak dvacet metrů nad zemí. Pro uklidnění vyznavačů klidné turistiky třeba dodat, že vše je zajištěno kovovými sítěmi nebo rošty, takž žádný pád nehrozí. A navíc jsou tyto prvky nainstalovány mimo hlavní cestu a tudíž netvoří sebemenší překážku vozíčkářům nebo starším občanům.

Do výšin v každé roční době

Co považujeme za velké pozitivum této bezesporu zajímavé aktivity, je fakt, že stezka je otevřena po celý rok. Pouze když se nad bavorskou stranou Šumavy ozve burácení hromu, oblohu rozetnou blesky, z temných mračen se začnou sypat kroupy, korunami stromů začne cloumat silný vichr, nebo okolní hvozdy pokryje bělostný příkrov námrazy, teprve pak stezka uzavírá své brány. Ale ani sněhová nadílka Vás neochudí o zajímavý zážitek, neboť sníh je tu průběžně uklízen. Tedy ze stezky. Koruny stromů zůstávají nádherně bílé a přinášejí nový, jiný pohled do nitra zimního lesa. Procházet se tu můžete od 9,30 prakticky až do setmění. Přesněji řečeno: od listopadu do března se stezka uzavírá v 15.30, v dubnu, květnu a říjnu až v 18.30 a od června do září dokonce v 19.30.

Bavorská „Eiffelovka“

Bavorská

Někomu připomíná švestku, někomu ragbyový míč, jinému zas třeba šišku. Pro většinu z návštěvníků je to však prostě bavorská „Eiffelovka“.

To co se před námi objevuje na konci stezky není jednoduché popsat. Někomu tato stavba připomíná švestku, jiný v ní pro změnu vidí ragbyový míč, ale přirovnat se dá třeba i k šišce nebo vajíčku. Snad nejvíce se však pro tuto 44 metrů vysokou konstrukci vžil název bavorská „Eiffelovka“. Nejedná se o žádnou prvoplánově vybudovanou rozhlednu. Z vyhlídkové plošiny na jejím vrcholku se sice nabízí výhled na velkou část německé strany Šumavy vč. dominantního vrcholku Luzného, ale celá zajímavě konstruovaná stavba je součástí již zmiňované stezky. I tady se vše točí kolem stromů. A to doslova! Pomyslnou osu celé architektnonického díla totiž tvoří téměř 38 metrů vysoká jedle a buk, kolem nichž se v pozvolné spirále obtáčí ochozy. z nich můžete putovat jednotlivými patry stromů a takřka pod mikroskopem pozorovat tu na první pohled jednoduchou, ve svém jádru však složitou symbiózu stromů, mechů, lišejníků, hmyzu, ptactva i jiných drobných živočichů. Jsme v Bavorsku a tak zpřístupnění celého areálu tělesně postiženým je striktně dodržováno. Až do výše 40 metrů mohou i „vozíčkaři“. Jen na úplný vrchol jim není dovoleno vyjet. Točité ocelové schodiště je příliš velkou překážkou. Ale i z ochozů se nabízí nádherný výhled na prosluněnou, čerstvou zelení zářící krajinu.

Neuschönau nejen z ptačí perspektivy

Středisko NP u Neuschönau to není jen atrakce v podobě ¨právě absolvované vyhlídkové trasy. Dům Hanse Eisemnanna i s kolem něho roztroušené venkovní geologické expozice naleznete doslova pár kroků od vyhlídkové věže. Dříve než vyrazíte na některou z turistických tras nebo vyhlídkových okruhů, můžete se posilnit v bezprostředně sousedící restauraci, byť třeba nepříliš dietním „schnitzelem“, „knödelem“ nebo „bierem“. I klasické vepřo-knedlo-zelo tu najdete. Jen pod trošku jiným názvem – Schweinebraten mit Sauerkraut und Knödel. Nu, vyzkoušeli jsme. Vepřové i knedlíky výborné, jen to zelí na náš vkus trochu příliš kyselé. Posíleni na těle i na duchu, si můžete ze sousedících boxů vyzvednout své psí miláčky, kteří na visutou stezku nesmí a vyrazit s nimi třeba na několikakilometrový okruh s řadou výběhů a voliér. Celkem bez problémů v nich najdete jeleny, zubry, divoká prasata či ospale mžourající výry. Na spatření rysa, vlků, divokých koček, tetřeva či tetřívka, je však mít třeba trochu štěstí. Většinou totiž lenoší nebo pospávají někde v úkrytu a hordy uječených turistů jim jdou evidentně na nervy. Ani se jim nedivím! Samostatnou kapitolou jsou medvědi. Tihle „braši“ si rádi pospí a tak nějaké stinné a klidné místečko je jim bližší než „chvíle slávy“ před objektivy fotoaparátů.

Pár rad na cestu

Slunce nad Šumavou se pomalu sklání za obzor, celý areál u Neuschönau se také ukládá k odpočinku a tak je čas už jen na pár praktických informací. K dopravě do Neuschönau, je nejlepší použít auto. To je jasné! S parkováním tu není vůbec žádný problém. K přechodu státní hranice můžete použít hraniční přechod Strážný, ze kterého pokračujete do Freyungu, kde uhnete na Neuschönau a orientační tabule Vás dovedou až na parkoviště. Pohodlně sem dorazíte i přes Železnou Rudu, Zwiesel a Spiegelau. Celkem elegantním řešením je i použití vlakového spoje do přechodové stanice Železná Ruda – Alžbětín. Odtud lze pokračovat německým vláčkem až na konečnou do Grafenau, kde budete nuceni investovat 7,– EUR za jízdenku na autobus systému Igelbus, jenž Vás po přibližně 10 km jízdy doveze do městečka Neuschönau.

A to už je opravdu všechno. Tak tedy vzhůru do korun stromů!

Blog: S Pavlem letem světem
Názory k zápisku: celkem 3 (poslední 1.8.2010 18:39)
22.7.2010 07:21
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 28.08
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Lavka
Lavka
bavorsky-les
bavorsky-les
hospůdka u Neuschönau
hospůdka u Neuschönau
Bavorská
Bavorská "Eiffelovka"
Spirála ochozů
Spirála ochozů
Upravené domky a udržovaná zeleň po bavorsku
Upravené domky a udržovaná zeleň po bavorsku
Info centrum v domě Hanse Eisenmanna najdete doslova pár kroků od vyhlídkové věže
Info centrum v domě Hanse Eisenmanna najdete doslova pár kroků od vyhlídkové věže
Dřevěná lávka míří do korun stromů
Dřevěná lávka míří do korun stromů
Korunami stromů Bavorského lesa
Zobrazit všechny obrázky — celkem 17 obrázků


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
titulek:) 28.7.2010 18:04 Tomáš Roller
Re: titulek:) Skoro Pražák 29.7.2010 14:05 Pavka
Re: titulek:) Skoro Pražák 1.8.2010 18:39 Tomáš Roller
TOPlist