nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Sněhem a ledem v říjnových Tatrách

Vysoké Tatry se mi, tak jako snad všem Čechům, vždy líbily a byl jsem tam již několikrát, v posledních letech však nikoliv. Naposledy někdy před osmi lety a to navíc v květnu, kdy jsou cesty na vrcholy uzavřené a lze putovat pouze v nižších partiích. Už to bylo hodně přes deset let, kdy jsem tam naposledy zdolával nejvyšší vrcholy. Přece jenom jsem z Ústí nad Labem a mám to tam přes 700 kilometrů, podstatně dál, než například lidé z Ostravska. Letos v srpnu tak nastal čas zase se tam vypravit. Udělal jsem si náročný program, přijel jsem v pět ráno nočním vlakem z Čech a ještě za šera se vydal nevyspalý z noční jízdy v nejlevnějším vagónu na sezení stoupat na Rysy, nejvyšší turisticky volně přístupný vrchol. V noci jsem pak přespal pod širákem v křoví ve středisku Štrbské Pleso a druhý den ráno vyrazil na další velký vrchol – Koprovský štít. V noci opět širák na stejném místě a třetí den ráno cesta vláčkem do Starého Smokovce a výstup na Slavkovský štít. Celé tři dny bylo velmi horké slunečné počasí, teploty ve slovenských městech dosahovaly až 36 stupňů ve stínu, horko bylo i v Tatrách – hodně přes dvacet a slunce se opíralo do hor ve vší síle. Nočním vlakem jsem pak dorazil domů do Čech a na povedený výlet v Tatrách od té doby nepřestal myslet. Jezdívám hodně často do Krkonoš, kde to mám moc rád, ale Tatry, to je z hlediska vysokohorské turistiky úplně jiná liga.

Hned od září ve mně hlodaly myšlenky stihnout se do Tater ještě během podzimu vrátit, než tam od 1. listopadu zavřou až do léta turistické cesty. Nakonec se mi to povedlo v první polovině října a to v pracovních dnech – měl jsem v práci ještě několik dní dovolené, kterou už bylo potřeba si vybrat a tak jsem si vzal na pondělí a úterý 9. a 10. října volno. Rozhodl jsem se odjet v neděli večer a vrátit se ve středu ráno.

Do Tater se dá sehnat velice levná jízdenka díky společnosti Regiojet, nejlevnější typ vagónu vyjde na 279 korun z Prahy. U nás v Ústí nemá Regiojet pobočku a tak jízdenky zajišťuje Čedok. Samozřejmě lze to koupit i přes počítač elektronicky, pokud má člověk elektronické bankovnictví. Já se vydal do Čedoku v pátek odpoledne, měl jsem však velkou smůlu, měli celodenní výpadek internetu kvůli nějaké poruše a jízdenku mi zajistit nemohli. Mám to prý kdyžtak zkusit v Čedoku v Teplicích. Jdu rychle na blízké nádraží, vlak mi jede za pět minut a já směřuji do sousedních Teplic, kde v tamní pobočce Čedoku jízdenku úspěšně kupuji. Z Prahy do Štrby tu nejlevnější za 279 Kč, zpátky pak za 399 Kč do lehátkového vagónu, protože po ranním příjezdu do Ústí půjdu hned do práce, tak abych to pak nějak přežil. Vracím se do Ústí a nadcházející víkend mi doma příjemně utíká hraním s dětmi.

Přichází neděle 8. října odpoledne, já balím batoh, kam dávám i čepici, rukavice, teplý svetr a po půl sedmé večer vyrážím z domova. Neberu si stan, spacák ani karimatku, teploty v noci mají být kolem mínus čtyř a tak jsem si radši po internetu našel a telefonem zamluvil ubytování. V 19:15 odjíždím rychlíkem z Ústí do Prahy a tam lehce přes hodinu čekám na hlavním nádraží na noční vlak na Slovensko. Už odpoledne mě smskou společnost Regiojet informovala, že z provozních důvodů dochází ke změně typu mnou rezervovaného vagónu. Vydělal jsem na tom, neboť místo původně plánovaného nejlevnějšího a celkem nepohodlného vagónu bude zařazen vagón vyšší třídy, samozřejmě za původní cenu. A moje štěstí je dvojnásobné – číslo mé sedačky totiž bylo 61 a sedačka číslo 61 je shodou náhod v tom náhradním vagónu umístěna ve velice komfortním velikém prostorném dětském kupé.

Vyjíždíme z Prahy na čas ve 21:44, cesta je to nad očekávání pohodlná, kupé má na délku několik metrů, na nohy mám tak nekonečně místa, vedle mne na sedačce ani nikdo nesedí, tak se dá i polehávat. Zhruba někde od Olomouce se pokouším pospávat, což se občas i daří a tak mi cesta rychle utíká a ve 4:50, s mírným zpožděním, přijíždíme do stanice Štrba, kde vystupuji a kde je ihned zubačkou přípoj nahoru na Štrbské Pleso.

p1150542
Nádraží ve Štrbském Plese

Ještě za hluboké tmy se starý vlak na ozubnicové železnici šplhá z výšky 900 metrů nad mořem do výšky přes 1300 metrů, na pěti kilometrech tak překonává přes 400 m převýšení. Jedou tam i manželé středního věku, Češi, kteří také jeli nočním vlakem z Čech a ptají se mě na nějaké informace, budou v Tatrách totiž poprvé, dostali darem od dětí pobyt u Popradského plesa. Rád jim vše ochotně vysvětluji a po vystoupení na Štrbském Plese v 5:11 ráno jdu s nimi asi půl kilometru za městečko, abych jim ukázal, kudy se mají k Popradskému plesu vydat. Je to asi 5 kilometrů chůze a chtějí jít ještě za tmy, mají prý čelovky. Děkují mi za pomoc, loučíme se a já se vracím na nádraží. Je ještě plná tma, teplota kolem nuly a na zemi lehký poprašek sběhu. Já se rozhoduji čekat nějakou chvíli na nádraží, oblékám se z cestovního oblečení do teplého turistického a přemýšlím, na jaký vrchol dnes vyrazím. Dle předpovědi má být dnes celkem slunečno, zítra ale zataženo se sněžením či deštěm. V srpnu jsem byl na Rysech, Koprovském štítu a Slavkovském štítu a tak se tentokrát rozhoduji jít na Kriváň. To je po Rysech druhý nejvyšší volně přístupný vrchol, jen o pět metrů nižší. Šel jsem na něj naposledy před dvaceti lety a byla to makačka, to si pamatuji.

V půl sedmé ráno, ještě za tmy, vyrážím z nádraží ve Štrbském Plese. Jdu kolem stejnojmenného jezera, od vody je veliká mlha. Pak se napojuji na červenou turistickou značku a tou jdu plus mínus po rovině asi pět kilometrů přímo na západ. Mezitím se rozednívá a ranní mlha se pomalu rozpouští. Dychtivě sleduji vpravo ode mne první průhledy lesem na hory. Tak vida, po dvou měsících zase tady! Paráda! Je brzo ráno, nikde ani živáčka.

V půl osmé se dostávám k rozcestí u Jamského plesa a zde opouštím červenou značku magistrály a vydávám se po modré šplhat nahoru směrem na Kriváň. Bude to dlouhé a těžké. Nejprv jdu pásmem lesa a doufám, že na mne nevybafne medvěd. Po nedlouhé době se stromy v lese začínají zmenšovat a já se dostávám do pásma kosodřeviny. Zde se objevuje první sníh. Obloha je modrá s bílými mraky a zbytky ranních plujících mlh. Šplhám stále výš, krásné pohledy na okolní zasněžené hory mě uchvacují, to jsem to dobře vymyslel, že jsem si vzal dovolenou a vyrazil do Tater! Normálně bych byl touto dobou v práci ve škole, je pondělí po osmé hodině. Když se otočím, vidím hluboko pod sebou údolí, které odděluje Vysoké a Nízké Tatry. Nízké Tatry jsou krásně vidět naproti.

p1150555
Krajina cestou na Kriváň
p1150560
Krajina cestou na Kriváň
p1150563
Krajina cestou na Kriváň

Stoupám stále výš, postupně přibývá sněhu, zatím to je ale se sněhem v klidu. Horší to je s velmi prudkým nárazovým větrem, který občas zavane v takové síle, že si ze všech sil přikládám čepici rukama k uším, aby mi je vichr neprofoukl. Tento silný nárazový vichr se pravidelně střídá s absolutním bezvětřím, to mi připadá zvláštní. Chvilku bezvětří, že by šel hrát badminton a potom zase vichřice, že mě málem shazuje z cesty.

p1150572
Vrchol Kriváně – ještě něco přes hodinku stoupání
p1150573
Rozcestí se zelenou značkou, 2120 m vysoko

Sněhu už je více, je to čerstvý prašan, který napadl asi minulou noc a nejsou v něm vůbec žádné stopy. Je tak jasné, že jsem první člověk, který se dnes na Kriváň vydává. Jednak je pracovní den, podzim a navíc jsem vyšel velmi brzo ráno. To jsou všechno důvody, proč jsem zde dnes první. Nad pásmem kosodřeviny už jsou pouze balvany, ale jelikož jsou dost zasněžené, nejsou často vidět turistické značky, které se na ty kameny kreslí. Jsou zkrátka pod sněhem. Cesta je většinou jasná. Po hodině a půl stoupání se dostávám na rozcestí se zelenou značkou, to už jsem ve výšce nad 2120 metrů. Kriváň vypadá ještě stále jako velikánská hora, na kterou to bude odtud složité namáhavé stoupání, i když už jsem téměř v závěru výstupu. Začíná to být velmi složité, sněhu opět přibylo a značky jsou už pod sněhem až na výjimky všechny. V balvaništi není ve sněhu často poznat, kudy vede cesta. Samozřejmě, že pořád nahoru, ale kudy, aby to bylo průchodné a bezpečné? Nikde nejsou žádné vyšlapané stopy, sníh je čerstvý a nikdo v něm přede mnou nešel. Musím hledat a prorážet cestu sám, někde už je sněhu 30 – 40 cm a já do něj snadno zapadám. Prodírám se skrz sníh, na kamenech je často pod sněhem vrstva ledu a nohy ujíždí, musím vážit každý krok, tempo je pomalé, každých deset metrů je velmi namáhavých. Vůbec netuším, jestli jdu po místech, kudy normálně vede stezka nebo jestli jdu někde úplně jinde. Ale vrchol Kriváně vidím před sebou, tak zabloudit úplně nemohu, jde jen o to , jestli mnou zvolená cesta je schůdná a průchozí. Mnohokrát musím šplhat po všech čtyřech končetinách a pevně se držet ze sněhu vyčuhujících částí kamenů. Hluboko pod sebou zahlédnu nějaké lidi, nejsem tu tedy úplně sám, i když jako první příchozí musím vymýšlet a sněhem prorážet trasu. Ostatní pak půjdou po celý den v mých stopách.

p1150590
Kriváňske Zelené pleso
p1150591
Kriváň

Po půl jedenácté a složitém namáhavém výstupu dosahuji vrcholu Kriváně ve výšce 2494,7 m n. m. Zdejší vrcholový dvojitý kříž má na sobě nádhernou velkou námrazu. Hned kousek od něj je hluboká skoro kolmá propast několik set metrů dolů. Tady kdyby to člověku uklouzlo, je s ním konec. Výhledy kazí mraky přesouvající se přes okolní hory. Dávám zde asi dvacet minut pauzu, pití v pet lahvi mi po cestě částečně zamrzlo.

p1150609
Kriváň – vrchol, 2494,7 m
p1150612
Pohledy z Kriváně
p1150615
Vrcholový kříž s krásnou námrazou

Pak se vydávám dolů a postupně potkávám různé skupinky lidí stoupajících na vrchol. Sestup je mnohem jednodušší, cesta už je ode mne a od dalších lidí prošlápnutá, jde se docela dobře. nahoru to ale není lehké a jsem svědkem, že se to jedna skupinka rozhoduje otočit a nechtějí v tom sněhu a ledu riskovat obtížnou chůzi na vrchol. Říkají, že to nechají někdy na léto. Někteří lidé, které potkávám při mém sestupu, se mě ptají, jak to vypadá s podmínkami po cestě dále. Popisuji jim, jak to je, zvládnout se to dá, ale je to namáhavé.

Postupně na mne přichází únava a ospalost. Přeci jen, nevyspal jsem se příliš, v nočním vlaku jsem měl kupé na sezení, nikoliv lůžko. V nižších polohách, kde už není sníh, si na chvíli lehám na jeden velký placatý kámen, ale je mi zima. Když dojdu na rozcestí u Jamského plesa, lehám si na chvíli na dřevěnou lavičku. Nejradši bych usnul. Odpoledne přicházím zpět do Štrbského Plesa, počasí se kazí, zatahuje.

Nocleh mám rezervovaný v obci Gerlachov asi 16 km odtud, nahlásil jsem při telefonické rezervaci, že dorazím v půl osmé večer. Mám tedy čas, odpočívám na nádraží ve Štrbském Plese, svačím, dokupuji zásoby jídla a v 18:13 se vydávám tatranským vláčkem do Tatranské Polianky. Tam pak musím čekat ještě necelou hodinku na přípojný autobus a tím dorážím v půl osmé do Gerlachova. Domluvené ubytování v soukromém ubytovacím zařízení Omega club je velice pěkné a dobré, já jsem však dost unavený a hlavně ospalý a tak po horké sprše ihned ulehám do pohodlné postele a okamžitě usínám.

p1150641
Nocleh v Gerlachově
p1150643
Nocleh v Gerlachově

Po dlouhém kvalitním spánku vstávám asi v půl deváté a jelikož žádný autobus teď nejede, vydávám se pěšky do Tatranské Polianky. Odtud pak chci dojet do Starého Smokovce a jít pěšky přes Malou studenou dolinu a dobrodružný přechod přes Priečne sedlo do Velké studené doliny. Ale uvědomuji si, že je to dlouhá trasa, ve sněhu asi dost náročná, kolem šesté se dělá tma a já bych mohl být dost v časovém presu, což nechci riskovat. Proto se ještě cestou pěšky do Tatranské Polianky rozhoduji, že dorazím zpět na Štrbské Pleso a udělám si pěkný okruh přes Mlynickou dolinu a Bystrou lávku do Furkotské doliny a zpět do Štrbského Plesa. To bude tak akorát a bude to rovněž zajímavé, dosáhnu výšky přes 2300 metrů. Počasí dnes má být ošklivé a má pršet či sněžit, zatím je však docela pěkně.

V Tatranské Poliance na nádraží zjišťuji, že vlak na Štrbské Pleso zrovna v nejbližších minutách nejede a tak zkouším stopovat jako za starých časů za mého mládí, kdy jsem tímto způsobem mnohokrát křižoval Evropu a to se mi daří a já se pohodlně a rychle dostávám dvěma auty do Štrbského Plesa. První auto byla dodávka, kterou mladý muž rozváží zeleninu po velké části Slovenska, každý den najede několik set kilometrů a druhé auto řídil mladý kuchař, který jel z domova z Popradu do práce do hotelu na Štrbském Plese.

p1150649
Sněžení na Štrbském Plese
p1150659
Vodopád Skok
p1150666
Pleso Nad Skokom

Ve Štrbském Plese si kupuji k snídani kakaový závin a vydávám se na trasu, počasí už se zkazilo a začíná sněžit, je úplně zataženo. Jdu lesem a posléze kosodřevinou k známému vodopádu Skok a i na této jindy velmi frekventované trase potkávám jen velmi málo lidí. Od vodopádu Skok šplhám po kovových řetězech dále nahoru do Mlynické doliny, k Plesu Nad Skokom a pak mířím dále pozvolně do nitra hor. Počasí je vyloženě ošklivé, vlhké, s občasných sněžením, od vodopádu Skok ani noha. Postupně přibývá sníh, také je čím dál více mlhavo. U Čapieho plesa, to už jsem přes dva tisíce metrů nad mořem, se situace velmi komplikuje. Mlha je čím dál větší a je vidět, že se žene zespoda napříč Mlynickou dolinou právě sem do těchto míst, kde jí zarazí hradba hor. Přibylo tu výrazně sněhu, je dost čerstvý. Jednak ten, který napadl v neděli a potom nový sníh, který připadl teď během silného sněžení.

p1150668
Mlynická dolina

Nastává stejná situace jako včera na Kriváni, kameny jsou zasněžené a není vidět značka. Kolikrát vůbec netuším, kudy pokračovat. Vím, jakým zhruba směrem, vím, že stále nahoru vlevo, ale to je tak všechno. Mám vždy velkou radost, pokud nějakou značku sem tam objevím a ujistím se, že jsem správně. Od vodopádu Skok jsem nikoho nepotkal a ani ve sněhu nejsou od nikoho přede mnou žádné stopy. To je docela divné, sem se dá navíc sejít i se sousední Furkotské doliny, pokud člověk překoná horské sedlo Bystrá lávka. To sem nikdo nešel ani z opačné strany? Je už odpoledne, takže je to divné. Chápu, že jsem byl včera první člověk na Kriváni, protože jsem se tam vydal velmi brzo. Ale že teď odpoledne tady mezi Mlynickou a Furkotskou dolinou prokazatelně dneska neprošla ani noha, to je zvláštní.

img-20171010-130937
Sníh a led nad Čapím plesem

Cesty klouže na zledovatělých kamenech, bořím se do sněhu, kterého tady nad Čapiem plesem prudce přibylo a nasouvající se mlha už je tak blízko, že je velmi špatná viditelnost. Začíná to být nebezpečné. Horské sedlo Bystrá lávka ale už musí být blízko a odtamtud začnu klesat dolů do Furkotské doliny a situace s mlhou a sněhem se pak zase zlepší. Podmínky jsou však minutu od minuty horší a horší. Sněhu je tu už přes půl metru, hlubokého kyprého, zapadám až nad kolena s každým krokem. Někde vidím velké návěje vyšší než metr. A to je teprv 10. října! Jsem už těsně u vrcholové hradby hor oddělující Mlynickou a Furkotskou dolinu, tady někde musí být ten přechod Bystrá lávka. Ale nedaří se mi ho nalézt, mlha je už veliká, s každým krokem buď prudce zapadám nebo nebezpečně ujíždím, značka pod sněhem už není vidět žádná a ve skalách těsně nade mnou nikde nevidím místo, které by mělo být oním horským sedlem, kudy se přelézá z jedné doliny do druhé. Viditelnost kvůli mlze je tady jen pár metrů. Je to velmi nebezpečné, v mlze se tu dá snadno ztratit, zabloudit, na ujíždějícím sněhu zřítit kamsi hluboko dolů… Rozhoduji se to otočit, cesta je zkrátka v tomto počasí a těchto podmínkách neprůchodná a k nenalezení. Při sestupu potkávám skupinu lidí, první lidi od vodopádu Skok, je to jakýsi instruktor a skupina středoškoláků či vysokoškoláků. Ptají se mne, co a jak, už sami dost váhali, že nebudou pokračovat dále a když jim popisuji situaci tam nahoře, rozhodují se to taky otočit. Totéž pak další tři mladí lidé, které posléze také potkávám. Už dlouho váhali, jestli vůbec pokračovat a po mých informacích a popisu situace nahoře v okolí sedla to rovněž otáčejí. Bystrá lávka je dnes zkrátka nedostupná a neprůchodná.

img-20171010-134122
Sníh a mlha v blízkosti Bystré lávky
img-20171010-134130
Sníh a mlha v blízkosti Bystré lávky

Sestupuji zpět Mlynickou dolinou, je velice ošklivo, mám úplně mokro v botách. Kolem čtvrté hodiny přicházím do Štrbského Plesa, na nádraží se převlékám do suchých věcí. Před šestou se vydávám do Štrby, noční vlak do ČR mi pojede až v jedenáct večer. Na nádraží ve Štrbě trávím čtyři a půl hodiny, ale je tam teplo a docela to utíká. Ve 22:57 přijíždí na čas vlak, mám tentokrát lehátkový vagón, ráno půjdu hned do práce. Ulehám na lehátko, je to lehátkové kupé pro šest osob, jsme v něm čtyři, kromě mne dvě paní asi šedesátileté a asi padesátiletý pán. Je tam dost vedro, bral bych tak o deset stupňů méně, ležím skoro celý odkrytý. Usínám za Žilinou, budí mě až palubní rozhlas v Pardubicích. V Praze jsme na čas v šest ráno a za necelou půlhodinku mi jede vlak do Ústí nad Labem. Tam vystupuji v 7:40 a ihned z nádraží se vydávám s krosnou na zádech do školy do práce. V práci to zvládám s únavou dobře, ani odpoledne na tom nejsem nijak obzvlášť kriticky a spát jdu až normálně večer.

Podzimní výlet do Tater byl velmi zajímavý a dobrodružný. Ač byl teprv počátek října, zažil jsem velké množství sněhu a ledu, chození ve vrcholových partiích bylo velmi obtížné. Na rozdíl od léta byly tentokrát hory skoro liduprázdné a vypadaly zase úplně jinak, než před dvěma měsíci v horkém srpnu. Jsem rád, že jsem se v pořádku vrátil.

16.10. 01:31
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 8.18
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1150542
p1150542
p1150555
p1150555
p1150560
p1150560
p1150563
p1150563
p1150572
p1150572
p1150573
p1150573
p1150590
p1150590
p1150591
p1150591
Sněhem a ledem v říjnových Tatrách
Zobrazit všechny obrázky — celkem 20 obrázků


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist