nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Siilinjärvi – Saariselkä

Ráno se probouzím do slunečného dne, jaké mě teď budou, aniž bych to v tuto chvíli tušil, provázet každý den. Balím stan a batoh a jdu za obcí Siilinjärvi na výpadovku směrem na sever. I dnes to vypadá se stopem dobře, po malé chvilce mi staví auto – muž z Kuopia, který ale pochází z Kajaani, kam teď jede na víkend za rodiči, je právě sobota. Ze Siilinjärvi je to do Kajaani asi 160 km a tak se hnu slušně vpřed. Čas plyne příjemnou konverzací v angličtině, krajina kolem je velmi malebná a minimálně osídlená, všude kolem jenom pěkné lesy, modrá jezera a nad tím vším slunce na modré obloze. V půlce cesty dáváme pauzu u benzínky, kde mi ten chlapík kupuje čaj a skořicové kolečko. Úplná pohoda, jsem teď plně rád, že jsem vlakem nejel.

V Kajaani jsme něco po poledni, zaváží mě tam až na výpadovku a tam opět čekám jen malou chvilku a bere mě kamion. Jede ale jen asi 40 km do Paltama, na druhou stranu ovšem přejedeme cestou dvě významné křižovatky a v Paltamu začíná výpadovka přesně na sever do Rovaniemi, které se tu už objevuje na dopravní ceduli – je to odtud 301 km. Jdu přes Paltamo na konec na výpadovku, cestou kupuji jídlo v samoobsluze. Situace vypadá docela zabitě – je sobotní odpoledne, provoz tady na té silnici, která nepatří k těm nejhlavnějším, velmi malý a všechno se to zdá, že jsou jen místní lidé, kteří jedou maximálně pár kilometrů někam do lesa či k jezeru na chatu. Poprvé tak na této mé cestě čekám trochu déle, pak mi však staví pěkné auto prozrazující, že bych mohl jet více kilometrů, což mi vzápětí řidič potvrzuje – jede do Rovaniemi! Tak to je super, 301 km v jednom autě a večer budu v tomto hlavním městě finského Laponska, které leží u polárního kruhu. Jedeme krásnou opuštěnou téměř neosídlenou krajinou zalitou sluncem a čas plyne při příjemné konverzaci. Za obcí Puolanka začínají prví sobi – neklamné to znamení, že už jsem dost na severu. Asi v polovině trasy , nedaleko Pudasjärvi, děláme pauzu u benzínky a mně je už poněkolikáté na této cestě zaplaceno občerstvení, i když namítám, že si to zaplatím sám. Tentokrát mám k čaji výbornou palačinku s marmeládou, ve které bylo více jahod, než džemu. Večer dosahujeme města Rovaniemi, pán mě ještě veze asi 6 km za město přímo na polární kruh, odkud se dá dobře stopovat a děkuje mi, že prožil velmi pěkné a zajímavé odpoledne. Já mu zase děkuji za to občerstvení a hlavně za tu dlouhou vzdálenost, kterou mě svezl.

Jsem tedy přímo na polárním kruhu – první rovnoběžce, na které může nastat polární den či polární noc. Zde to je jen jednou do roka, ale čím více odtud na sever, tím těch dní rapidně přibývá. V obchodě se suvenýry, kterých je tu požehnaně (nejen suvenýrů, ale i těch obchodů) kupuji nějaké samolepky s polární a laponskou tematikou, pak svačím a jednoho dřevěného stolku a pak se vydávám na silnici stopovat s cílem dorazit to už dnes večer do obce Saariselkä, odkud chci zahájit cestu do parku. Je to ještě asi 250 km cesty. Stopují tu i nějací dva kluci, ale stojí dost vzadu a to na špatném místě. Mohl bych si stoupnout na lepší místo asi 100 m před ně, ale byli tu první a mají právo být přede mnou. Jdu tedy za nimi a dávám jim vybrat – buď půjdou na to lepší místo oni, nebo si tam před ně stoupnu já. Jsou to mladí Finové jedoucí z nějakého hudebního festivalu v Oulu, nemají se stopem žádné zkušenosti, proto stáli tak nesmyslně. Dávají na mé doporučení a jdou na to lepší místo, což se mi moc nehodí, neboť na mne zbyde to špatné za nimi, ale jsem džentlmen… Provoz je už velmi malý, je po osmé hodině večerní. Finy asi po půlhodině přeci jen nabírá auto, já se přemísťuji na to jejich místo. Pomalu už začínám uvažovat, že tu budu muset někde v okolí přespat, provoz je téměř na nule. Pak mi však u nohou zastavuje norský kamion. Je to řidič bydlící až na úplném severu Norska, nedaleko od Nordkappu. Jezdívá odtud každý týden přes Finsko a Švédsko na jih Norska do Osla a zase zpět. Teď tedy jede domů a znamená to, že cíl mé cesty – obec Saariselkä, bude ještě dnes pozdě večer dosažen. Krajina je typicky laponská – kde nic tu nic, pouze lesy, močály a zase lesy. Kamion jede zhruba osmdesátkou, takže těch 250 km jedeme asi tři hodiny. Je to opět jak jinak než velmi příjemný čas, řidič je velmi znalý všeho možného, měl už plno různých zaměstnání, včetně práce s počítači, ale teď jezdí s kamionem, že to je prý velmi dobře placeno. Říká mi i denní plat – v přepočtu je to 6000 Kč denně. V červenci by tu bylo i o půlnoci slunce, teď ve druhé půlce srpna se však začíná stále více šeřit a v Saariselce vystupuji někdy před půlnocí zhruba do 90% tmy. Ještě podstatnější je teď pro mne to, že především vystupuji do velké zimy – v kamionu měl řidič teploměr, který ukazoval, že je venku pouhých 5°C. A skutečně, po výstupu z auta jako bych dostal facku – je pořádná kosa. Takovou zimu jsem už řadu měsíců nezažil. Celkem hladov vytahuji sáček s lékořicovými, zde tak populárními, bonbóny a s hřejivým pocitem u srdce, že celá cesta stopem napříč rozlehlým Finskem proběhla v naprosté pohodě, velmi rychle a se skvělými lidmi, kteří mě nabili kladnou energií, hledám téměř v úplné tmě místo na postavení stanu. To nalézám na druhé straně silnice, než je obec Saariselkä – je zde takový les, na jehož zemi rostou borůvky, lišejníky a vřes. Na postavení stanu si svítím mobilem, zítra ho nechám nabít před vstupem do parku. Něco po půlnoci teple oblečený zalézám do stanu a doufám, že venkovních 5°C uvnitř nebude příliš znát. Mám za sebou 3000 km cesty z domova a od zítřka začne nový program – pěší pochod přes národní park Urho Kekkonen.

20.4.2008 14:37
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 16.02
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist