nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Panevežys – Siilinjärvi

Den 4. – pátek 18. 8. 2006

Po půlnoci jsme na lotyšské hranici, kontrola je velmi rychlá. Poté směřujeme Lotyšskem na Rigu, tam někteří lidé vystupují, jiní ale zase nastupují. Cesta z Rigy na sever Lotyšska se velmi vleče, opravují tu totiž po celém úseku skoro až k estonským hranicím silnice a proto tu je jen jeden pruh a tudíž semafory. Těch je snad dvacet, úsek bez semaforu trvá vždy jen pár set metrů a znovu semafor, na kterém je navíc téměř vždy červená. Více stojíme, než jedeme. Nad ránem dosahujeme estonské hranice, kontrola je opět rychlá. Zde v Estonsku naštěstí není se silnicemi žádný problém a tak celkem rychle uháníme na sever do hlavního města Tallinnu, kde jsme po půl osmé ráno. Loučím se se dvěma Estonkami, po třech týdnech jsou zase doma. Vystupují na autobusovém nádraží, zatímco já jedu až do přístavu.

V přístavu v Tallinnu zjišťuji nejbližší a zároveň cenově přijatelnou loď do Helsinek. Jedou dvě skoro ve stejnou dobu – po desáté hodině. Ta od společnosti Tallink je však dražší a tak jedu katamaránem s Nordic Jet Line. Noční nevlídné počasí je tatam a je opět slunečno. Plavba trvá asi hodinu a tři čtvrtě a v poledne jsem v Helsinkách. Akorát je krátká přeháňka, ale po pěti minutách opět svítí slunce. Představa, že se budu dlouze vymotávat z velkého města na výpadovku na stopa a že mě čeká asi 1100 km napříč Finskem, se mi moc nelíbí a láká mě to použít vlak do města Rovaniemi, které leží na polárním kruhu. Vím však, že cena je hrozných 72 euro a to bych nedal. Je tu však možnost koupit si jízdenku Euro domino na tři dny pro cestování po Finsku, ta by měla stát 98 euro a za tu cenu bych pořídil i cestu zpět, jedna cesta by tak vyšla na 49 euro, což je také hodně, ale ještě s oběma zavřenýma očima budiž… Jelikož nejsem v Helsinkách zdaleka poprvé, po paměti jdu na vlakové nádraží a říkám si, že tu jízdenku Euro domino koupím, tím spíše, že je už zase přeháňka. No ale tam zjišťuji, že za těch 98 euro se dá koupit pouze v zemích bývalého východního bloku, včetně ČR, je to taková sleva pro chudší občany těchto států. Tady ovšem stojí 122 euro a to už je opravdu moc. Nápad jet do Ravaniemi a pak i zpět vlakem tak padá a budu si tu dlouhou vzdálenost muset vydřít stopem. Abych nešel dlouhé hodiny přes finskou metropoli, kupuji alespoň jízdenku na osobák do Lahti. Platím 12,60 euro, což je na tu vzdálenost 130 km po železnici dost hrozná suma. Ale veřejná doprava ve Finsku je velmi drahá i pro samotné Finy, nedá se nic dělat.

Vlak vyjíždí po čtrnácté hodině, navíc v Riihimäki musím přestoupit. Před čtvrtou odpolední vystupuji v Lahti, zase je přeháňka a všude mokro. Čekám na nádraží, než přejde ten největší déšť a pak se po mně již dobře známé cestě vydávám asi 4 km za město na výpadovku. Déšť už ustal a začíná být slunečno. Začínám tedy stopovat, do cílového místa – laponské obce Saariselkä, odkud chci vstoupit do parku, to mám odtud téměř rovných 1000 km. Stojím snad dvě minutky a už mě nabírá nějaká postarší ženská, hned se mi omlouvá, že jede jen 100 km, nad čímž se musím pousmát, protože jsem velmi vděčný i za kratší vzdálenosti. Společnou trasu máme asi 50 km, vysazuje mě v místě, kde z dálnice odbočuje normální silnice směrem na město Jyväskylä, tam totiž potřebuji jet. Čekám opět jenom chvilku, je slunečno a hustý provoz. Nabírá mě asi 35-letý muž, který, stejně jako ta ženská a téměř všichni Finové, mluví bez problémů anglicky. Jede do Jyväskylä, kde akorát probíhá finská rallye a v osm večer se tam má jet nějaký závod, tak ho chce stihnout. Provoz je hustý, jednak je pátek navečer, za další lidí na rallye míří plno. Jedeme asi 120 km, vystupuji na předměstí Jyväskylä ve Vaajakoski, kde je výpadovka na Kuopio. Pojedu přes Kuopio a Kajaani – to je hezčí krajina, než přes Oulu, navíc jsou zde dlouhé vzdálenosti mezi obcemi a navíc nemusím se vymotávat přes Jyväskylu, Oulu a Kemi. Když vystupuji z auta, je akorát další z dnešních silných, ale krátkých přeháněk. Jdu tedy nakoupit do nedalekého marketu ABC, který je u zdejší benzínky. Netuším, že je to poslední déšť, který ve Finsku toto léto zažívám a že další počasí bude naprosto ideální.

Po skončení přeháňky opět stopuji a opět čekám jen malou chvilku a bere mě jeden chlápek asi 20 km na jednu křižovatku a pak hned jedu s dalším asi 70 km před město Suonenjoki, kde odbočuje do jiného směru, ale ještě předtím mě zve na občerstvení a čaj u benzínky. Krajina zde už je hodně řídce osídlená, dlouhé desítky kilometrů jsou k vidění pouze borové lesy a jezera, přitom jsem ještě stále na jihu Finska. I následně čekám opět jen velmi krátkou dobu a až mě bere další auto, jde to skutečně výborně. Je to starší chlápek, který prý jednou spal jen tak ve spacáku v mínus 25°C na sněhu a teď by si to prý rád zopakoval. Mám štěstí, že jede až za velké město Kuopio, neboť kolem Kuopia je dálnice, kde nesmím stát a takhle tento problém budu mít elegantně za sebou. Vystupuji 20 km za Kuopiem ve městě Siilinjärvi, právě tady dálnice končí. Je už dosti večer, v ČR už je tma, ale tady u 63. rovnoběžky je den pořád ještě znatelně delší, i když už je druhá půlka srpna a rozhodně nebude vidět celou noc, jako tomu je v červenci. Hledám vhodné místo na postavení stanu a nakonec ho kousek za městem nacházím, je to taková písčitá rovinka, v ní tu a tam nějaká borovice. V lesích je po dnešních přeháňkách mokro, ale tady na písku je podstatně lépe. Stavím stan, ještě kolem jedenácté večerní není úplná stoprocentní tma. Po půlnoci usínám s tím, že za posledních 24 hodin jsem se výrazně pohnul kupředu – včera večer ve Vilniusu, dnes ve středním Finsku kousek za Kuopiem.

20.4.2008 13:59
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 13.88
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist