Za třináct let by v Evropě měla skončit éra vozů se spalovacími motory. Na silnicích je sice budeme jistě ještě dlouho potkávat, ovšem nový po roce 2035 už zřejmě nepořídíme. Jen rok bude v té době chybět ke kulatým 150 letům od výroby prvního benzinového vozu na světě.
Za vznikem pionýrské tříkolky poháněné agregátem s vnitřním spalováním nehledejte nikoho jiného než Karla Benze. Ano, toho Benze, který roku 1883 založil strojírenskou firmu Benz & Cie., z níž se po fúzi s Daimlerem stal legendární Mercedes-Benz. Mimochodem, jméno Mercedes automobilka dostala podle tehdy jedenáctileté Mercédés Jellinek, dceři prodejce vozů a rakouskouherského generálního konzula v Nice Emila Jellinka.
Zpátky ale k Benzovi. Narodil se jako nemanželské dítě s rodným jménem Karl Friedrich Michael Wailend v roce 1844 v německém Karlsruhe. Příjmení Benz získal, když se o rok později jeho matka vdala za strojvedoucího Benze. Od malička ho to táhlo k technice. Od mládí pracoval jako mechanik, ale vrozená zvídavost a cílevědomost ho nutila vedle zaměstnání dále studovat. První firmu založil v roce 1871 a dále se věnoval motorům. První patent obdržel o osm let později. Od prvního vozu se spalovacím motorem nás už dělí jen sedm let.
Patent na převratný vynález byl získán 29. ledna 1886 jako Deutsches Reichspatent Nummer 37435. Veřejné představení se pak konalo v Mannheimu o pět měsíců později. Slovo patent se k prvnímu vozu se spalovacím motorem hodí - jméno dostal totiž tradičně německy zvukomalebné - Benz Patent-Motorwagen Nummer 1. Kostrbaté, ale všeříkající.
A o co vlastně šlo? Benzova tříkolka vzhledem připomínala kočár tažený koňmi a blízko mu byla i ovládáním. Jen místo koní se o pohon staral vodou chlazený zážehový jednoválec o objemu 0,954 litru, který k zadním kolům posílal maximální výkon asi půl kilowattu.
Celý stroj vážil necelé tři metráky, a tak tato síla stačila k dosažení maximální rychlosti přibližně 16 km/h. Dnešní motoristy by jistě zajímala spotřeba. Ta činila asi 10 litrů benzinu na 100 kilometrů. Slůvko asi je zde velmi na místě, neboť tak dlouhou vzdálenost v prvním Benzu nejspíš nikdo neurazil. Odpařovací karburátor na přípravu směsi vzduchu a paliva obsahoval asi litr a půl benzinu. Konkrétně se jednalo o ligroin. Ptáte se, jak se v době, kdy neexistovaly čerpací stanice podél cest, nakupoval? Inu, v lékárně. Tehdy šlo o oblíbený čistič.
Abyste si dovedli představit, o jak velký či z dnešního pohledu spíše malý stroj šlo, je dobré zmínit délku asi 3,2 metrů a asi poloviční šířku. To jsou rozměry minivozů z osmdesátých let. Technicky šlo ale spíše o tříkolový velociped. Základem byl rám z ohýbaných ocelových trubek. Přední kolo bylo zavěšeno ve vidlici, kterou šlo ovládat pákou. Volant byl hudbou daleké budoucnosti.
Výkon motoru, který byl umístěný pod dvoumístnou lavicí pro pasažéry, putoval k zadní pevné a listovými pery odpružené nápravě pomocí dvojice řetězů. Místo spojky Benz použil plochý řemen. A převodovku, jak ji známe dnes, byste ve voze hledali marně. Benz Patent-Motorwagen Nummer 1 měl pouze jednu rychlost vpřed. Couvat samohyb neuměl. Co ovšem umět musel, to bylo stání se spuštěným motorem. To bylo vyřešeno dvojicí kotoučů na hřídeli předlohy - jeden pro volnoběh a druhý pro záběr. A to je vlastně všechno. Zdá se vám to příliš primitivní? Ve své době šlo ale o převratný vynález. Dokonce tak převratný, že dodnes ovlivňuje životy nás všech.
Zdroj obrázku: MakDill / Shutterstock.com
