nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Penang-perla orientu

Kraska

Indické populace je na ostrově Penang mnoho. Nebojte se navštívit jejich restaurace, budete jen mile překvapení, doporučuji si před jídlem umýt ruce.

Nakonec cesta z Krabi do George Town trvala téměř dvanáct hodin místo devíti, ale s drobným zdržením se musí počítat, však taky není kam spěchat. Dorazili jsme do města v pátek večer třináctého dne naší cesty. Z klimatizovaného vanu vylézt na ulici, hmm trochu rána do těla. Jelikož jsme se přesunuli blíže k rovníku, je tu spalující teplo, horko jak v peci. Leden a únor jsou nejteplejší měsíce v roce, dle místních prý tu hodně fouká, tak není takové vedro. Mě to tak nepřijde, když vyjdu v poledne ven.

Večer jsme se ubytovali a vyrazili do města. Hlad nás zavedl do restaurace Krshna, do té doby jsme u Indů nejedli, nejdřív jsme se zarazili u jídelníčku, rozuměli jsme Nes Coffee a nic víc. Na obrovský list každý z nás dostal čtyři hromádky a hromadu rýže. Šok číslo dva, Indové jedí rukama ( jen pravou) woou super, jíst rukama je naprosto dokonalé. Dámy a pánové, vřele doporučuji navštívit indickou restauraci. Komu nevadí trochu pálivé a chutě všeho druhu, zamiluje si indickou kuchyni, George Town a jídlo, to je další kapitola sama o sobě. Večer jsme si z letáku zjistili, že do Medanu (Indonésie) jezdí každý den loď v 8.30 AM, budík byl nastaven na 7.00 AM. Ráno jsme vyrazili s plnou polní směr přístav, šok 3, loď nejede. Bohužel leták neplatí a někdo ho asi zapomněl sundat. Loď jezdí jen v pondělí,středu a pátek. V pondělí je bohužel obsazeno tak se jede až ve středu. Nastalo přesně to, čeho jsem se obával- budeme tu čekat několik dlouhých nudných dní.

Chram

Nově zrestaurovaný chrám Hang Kang Kah Meow je excelentní svatyní architektury Teochew. Střecha osazená porcelánovými motivy, ručně vyřezávané dřevo a plastické malby jsou klasickým výjevem čínského náboženství.

Opak se stal pravdou. Obyvatelé tohoto milionového ostrova nás mile překvapili, zejména svoji slušností a pohostinností. Čtyři dny strávené na tomto kousku planety se nám vryli do paměti. Všechno špatné je k něčemu dobré, a tak se Číňani rozhodli slavit příchod nového roku zrovna v těchto dnech. Bouřlivé nedělní oslavy se střídali s klidným piknikem na pláži. Abychom si ostrova užili co nejlépe, volba padla na půjčení motorky a spaní pod moskytiérou venku. Na ulici Lebuh Chulia je mnoho obchodů nebo kanceláří, kde vám jednostopé vozidlo zapůjčí. Ať už jsou to místní obchodníci, Indové nebo Číňani, cena za jeden den se pohybuje mezi 25–40 rynggity dle velikosti.

My si vzali klasickou Hondu 110, super stroj, má jí tu každý a dokáže neuvěřitelné věci s minimální spotřebou. Do batohu Jsme naložili nejdůležitější věci a vyrazili směr botanická zahrada. Doporučuji spíš později odpoledne nebo po ránu. Přes den je spalující vedro, ideální na ležení v hamace a pití koktejlů. Všude kolem nás běhali makakové, Martince se moc líbili, než jí jeden ukázal tesáky. Pozor, docela kradou, což jsme se přesvědčili u místních trhovců s ovocem. Po cestě do Teluk Baham je možné se zastavit u vodopádu, spíš pár kamenů kde protéká voda, ale rozhodně příjemné osvěžení. Na pokraji malé vesnice Teluk Baham leží nejmenší národní park světa. Vstupné je zdarma což mě v těchto končinách dost překvapilo. Nepodařilo se nám park navštívit, tak snad příště. První noc jsme okupovali malý přístřešek v kopcích nad přehradou s pitnou vodou. Skromná střecha nás ochránila před ranní sprškou. Noc byla hodně rušná, netušil jsem, že v džungli je takový ruch, když si odmyslím rachot projíždějících motorek po nedaleké silnici možná desítky různých zvuků vycházely z lesa. Ráno nás vyděsil sršeň velikosti malého citrónu, který měl hnízdo půl metru od naší moskytiéry.

Vejce

Futuristické vejce a Victoria Memorial Clocktower jsou symbolem, jak se historie prolíná s nynějším životem v Georgie Townu.

Den patnáctý:

Po spánku na tvrdé zemi nás hodně bolely záda, hned jsme se shodli, že aktivita po pro nás na tento den není stvořená. Celý den jsme korzovali s motopřítelem po ostrově sem a tam, ten den jsme mohly najezdit kolem 100 km, těžko se to odhaduje, protože nefungoval tachometr, ale prdel nás bolela solidně. Sedadlo není zrovna dělané na dva velké lidi a jeden obr batoh s dvěma malými zavazadly, i když minulý rok jsem viděl, jak na takové hondě jelo 5 Kambodžanů, dost nechápu. Navštívili jsme stanici lanové šaliny na Penang Hill, naše lenost nás zmohla dřív, než jsme si stihli vystát řadu na lístek. Tak jsme vyjeli na vedlejší zhruba stejně vysoký kopec na motorce. Tady se to hemžilo čínskými chrámy a všechny byli díky oslavám nového roku bohatě vyzdobené. Hlavu jsme večer složili na krásném betonu přímo na pláži v dosahu mořských vln, velká romantika. Oslavy nového čínského roku u nás vzbuzovaly zájem, ale bohužel mocná síla únavy nás opět dostala. Jíž druhý silvestr v tomto roce jsme prospali.

Jako motorkari

Den šestnáctý:

Po dalším spaní na tvrdé zemi nás lenost naprosto pohltila. Po stometrovém přesunu pod stříšku, abychom se skryli před všudypřítomným žhavením slunce, jsme byli totálně vyčerpaní. Vrchol dne byla projížďka do města pro vodu. Ten, kdo si chce vychutnat moře, pláže a slunce nechť se dostaví před město Teluk Bahang. Je tam pár stříšek, když by náhodou večer pršelo. Ráno tu až na pár kempujících Indů nikdo nebyl. Během dne se pláž úplně zaplnila. Pod stříškou jsme společně s jednou indickou rodinou oslavili otcovy narozeniny. Tomu říkám rodina, zrovna když se nehýbali, tak jich bylo dvacet tři, pak jsme se v nich už dočista ztratili. Byli nesmírně pohostinní, pozvali nás na pivo, oběd, dort, byl to jeden velký krásný piknik. Sotva nás jedna indická rodina opustila, přišli další a donesli nám tentokrát sendviče, nabídli cigaretu, další mistr nám dal datle, měli jsme se jako prasata v žitě. Naše záda se rázem začali lepšit. Večer spánek pod luxusní stříškou, tentokrát se švábenskýma, měl jsem pocit,že jsou z Černobylu.

Mapa

1,5 miliónový ostrov nabízí mnoho možností pro využití volného času. Na mapě je vše podrobně rozepsáno.

Den sedmnáctý:

U mě únava konečně opadla, ale Martinky se nechtěla pustit. Sprcha na záchodech u recepce národního parku jí moc bodla. Ten den jsme měli odpoledne vrátit motorku, tak připadalo v úvahu objet ostrov tou nejdelší cestou do George Townu. Jižní část ostrova je spíše průmyslová, nic moc až na mešity tam k vidění není. Zato severní a západní pobřeží je plné kopcovitých serpentin, příjemných pláží,dále tu najdete motýlí farmu, ovocnářskou farmu, obchodní město Balik Palau, maják a nejmenší národní park na světě. Pro milovníky civilizace bude východní pobřeží. Večer jsem se zase přežral v Kršně, mají tam nezapomenutelné jídlo, kilo rýže mě po příchodu na guest house totálně uspalo. Večer hned jak nám otrnulo jsem šli hádejte kam? K Indům na žvanec, prostě na Penangu se musí jíst. Old Penang Guest House za 35 ryngittů nabízí velice čistý pokoj s klimatizací nebo za 15 ryngittů lůžko ve společné místnosti s AC. Internet a snídani, kávu a čaj po celý den máte k dispozici zadarmo. Je to velice klidné místo s příjemným personálem, doporučujeme. Najdete ho na ulici Love Lane.

Den osmnáctý:

Po snídani a rozlučkou s personálem jsme vyrazily opět směr přístav, ale tentokrát vybaveni palubním lístkem jsme uspěli. Zametači chodníků nám udělali krásnou tečku za perlou orientu slovy: ,, Hello, good morning, heve a nice day“ S příjemným pocitem odplouváme od Malackého břehu a vyplouváme směr otevřené moře do pro nás zatím naznámé Indonésie. Držte palce, snad se nepotopíme, prý před pár dny někde u Kalimantanu šla jedna ke dnu s mnoha lidmi na palubě.

2.2.2009 12:46
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 15.42
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Pozer
Pozer
Kraska
Kraska
Chram
Chram
Vitejte
Vitejte
Vejce
Vejce
Botanic garden
Botanic garden
Taxi driver
Taxi driver
Ubytko
Ubytko
Penang-perla orientu
Zobrazit všechny obrázky — celkem 11 obrázků


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist