nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Obrázek o něco málo míň než osmý - óda na suchý ponožky

Člověk by měl párkrát do roka pořádně zmoknout, čistě proto, aby si pak uměl vážit chvil, kdy má boty a ponožky suché, neteče mu za krk a nemusí ždímat rukavice. Ale co je moc, to je moc, napadlo mě, když jsem dneska ráno na dvoustech metrech k autobusové zastávce stihla promoknout i s botama a nepromokavou bundou.

Zcela výjimečně jsem jela do práce autobusem. Včera večer, když jsme přijeli z Betriebausflugu (rovná se předvánoční večeře se všemi kolegy s několika rádobyvtipnými přednáškami, aby to jako bylo služební, a nepodařeným pokusem o návštěvu ruin římského akvaduktu – ta mě trošku mrzela), pršelo asi tak jako dnes ráno a já jsem se zcela nesovětsky svezla autem. Frída na mě celou noc čekala zaparkovaná u Domu hrůzy. No a jak jsem tak jela tím autobusem, oklikou, protože jsem nasedla do špatného, vzpomněla jsem si, jak jsem minule takhle moc zmokla.

Musím se přiznat, trošku se mi posunulo měřítko, co je to zmoknout. Aachen je na tom totiž podobně jako Bergen. Prší tu vlastně pořád. Na západ a na sever k moři je to sice daleko ale po rovině, na východ a na jih jsou kopečky. A za ty kopečky se zarazí každý druhý mrak a pak to v Aachenu vypadá tak, jak to tu vypadá. Takže dokud neždímu ponožky, nezmokla jsem.

Na začátku listopadu jsme se s Honzou vypravili na výlet do Hohes Venn. To je část vrchoviny Eifel, právě té na jih a jihovýchod od Aachenu, o kterou se vždycky zadrhnou ty dešťové mraky. Část zcela speciální, rašelinová. A protože ráno nepršelo (rozumněj jenom mrholilo), výlet jsme nezrušili, naopak přibrali ještě jednoho Honzu. Ten to ovšem po kilometru a půl otočil, protože mu nateklo do bot. Mě nateklo do bot o půl kilometru později. Přičítala jsem to vlastní blbosti, protože jsem si vzala jenom nepromokavou bundu, nikoli gatě, takže všechno, co steklo z bundy, se vsáklo do gatí a po nohách nateklo rovnou do bot. A kdo by rád přiznával vlastní hloupost, že. Koneckonců, ráno nepršelo. Tak jsme se s prvním Honzou shodli na tom, že my to vzdávat nebudeme, a pokračovali jsme dál k rašeliništi.

Před vstupem na rašeliniště nás čekala velká informační tabule, upozornění, co všechno nesmíme, a obrovská kaluž. Potvora si vybrala zrovna místo, kudy jsme museli projít, abychom se trefili na dřevěný chodníček a nezhynuli bídně v bažinách. Mě už to v té chvíli bylo jedno, já už jsem mokro v botech měla. Ale přepočítala jsem se s tím, že jsem si myslela, že hůř už být nemůže. Ono je totiž mokro v botech a mokro v botech. Dokud se mi tu vodu v botech daří udržovat jakžtakž teplou, je to ještě v pohodě. Ale když pak dřevěný chodníček občas zmizel pod hladinou tekoucí vody hloub, než jak jsou vysoké kotníkové boty, nedalo se o nějaké teplotě vůbec mluvit. Ještě jsem zapomněla říct, že přestože pršelo, kolem se občas válel kus sněhu. První a pravděpodobně i poslední sníh, který tu tuto zimu je.

Atmosféře z Psa Baskervilského nechybělo vůbec nic. Přešli jsme rašeliniště nejkratší cestou, kterou to šlo, mírným poklusem se dostali do nejbližší civilizace, kde jsme strávili asi třičtvrtěhodiny v supermarketu předstírajíce, že vybíráme z akční nabídky, abychom si nakonec koupili nejlevnější keksíky a nasedli do relativně vyhřátého autobusu. Doma jsem pak napustila plný sprchový kout vlažné vody a skoro hodinu rozpouštěla zmrzlé nohy, které si to, mršky, ještě ze Špicberk pamatují, jaké to je.

Takže i v přecivilizovaném Německu si člověk může přivodit hodnotný autdórový zážitek. A nemusí se ani moc snažit.

Dodatek jedna: Fotky budou, obě dvě. Až dofotím, vyvolám, naskenuju.

Dodatek dvě: Kde jsme byli

Autobusem č. 166 z Bushofu směrem na Lammersdorf, vystoupili jsme zastávku za Roetgenem (krycí jméno Rentgen) – Fringshaus. Odtam na jih a trochu na západ vede cesta přímo k rašeliništi. Tohle už je Belgie. Po dřevěném chodníku přes rašelinistě skoro přesně na západ a nejkratší cestou na sever do Rentgenu. Dá se najít na Guuuglu.

Dodatek tři: Jak že je to v tom Bergenu

Potká takhle turista v Bergenu malého chlapečka. Turista je trochu otrávený, protože prší. Chlapečkovi to evidentně vůbec nevadí a vesele se cachtá v kaluži. „Ty, chlapečku,“ ptá se turista, to tady pořád takhle prší?" Chlapeček se hluboce zamyslí. „Já nevím,“ odpoví pak, „mně je teprve šest.“

9.12.2007 00:27
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 12.37
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist