Cestoviny

Zatímco venku mi na rozloučenou sněží a uvnitř zpívá Tracy Chapman, úplně uvnitř je tak torchu smutno. Je to zvláštní pocit, strašně se těšit po víc než půl roce domů a zároveň strašlivě nechtít odjet z míst, kde se pomalu začínáte cítit doma. Doma se vším všudy včetně známých, kamarádů a dobrých kamarádů.

Ne, není to jen legenda. I v Aachenu umí sněžit.

Nebyla to tak úplně oslava desátého obrázku, byla to oslava něčeho úplně jiného. Jde o to, čeho? Co se vlastně slaví na západě Německa v době, kdy u nás je masopust a v Bavorsku fašing?

Nebo taky pokračování bitvy o Ardény. Tentokrát ale se suchýma ponožkama.

Bitva o Ardeny se neodehrála v roce čtyřicet čtyři, ale v roce 007. Bylo to v listopadu, pár dní poté, co na zem spadl poslední barevný list, přesně v době, kdy byl Franta v Jeseníkách na prvních letošních skialpech.

Člověk by měl párkrát do roka pořádně zmoknout, až na kost a včetně bot, čistě proto, aby si pak uměl vážit chvil, kdy má boty a ponožky suché, neteče mu za krk a nemusí ždímat rukavice. Ale co je moc, to je moc…

Asi ve čtyřech nebo pěti městech v Německu, v takových, kde je univerzita a spousta studentů, mají takovou tradici. Jeden večer v roce se dívají na Feuerzangenbowle a pijí přitom, předtím či potom Feuerzangenbowle. Aachen je jedno z nich.

Výjimečně neněmecký obrázkový obrázek

Krátká, hororově laděná exkurze po mém současném působišti s vysvětlením toho, co tu vlastně dělám.

Aktuální témata – o počasí a o mém novém kole

Po cestě do školy pravidelně potkávám jedno červené křeslo. Tak jsem se s ním jednou dala do řeči.

Včera byl poslední den, kdy jsem oficiálně nemusela do práce. Navíc náhodou zrovna nepršelo, tak jsem toho využila a konečně vyrobila pár obrázků.

To se takhle Luba rozhodla, že mi půjčí kolo.

To jsem se takhle rozhodla, že se tedy pojedu projet. Samozřejmě po všech nedělních záležitostech, jako byl ranní déšť, pozdní vstávání, časný oběd, čaj, odpolední déšť, portugalské palačinky, odvirovávání počítače a tak.

krkonošsko česko-polská

Další slovní obrázek o tom, jak to tu vypadá.

A hele, přibyly nějaké obrázky!

Zatím tedy obrázky slovní. První obrázek je z pražského letiště.

Vydala jsem se studovat/pracovat do Helmutova. Znáte to, někam odjíždíte na delší dobu a všichni vám říkají: ozvi se, dej vědět, jak se máš… Tak se ozývám tímto způsobem. To je pro vás, co jste to říkali, jo?

Zatím si nemyslím, že by se o studijně pracovním pobytu uprostřed civilizace dalo napsat něco zajímavého, prostě žádný velký vzrůšo. Ale třeba se pletu.

Povánoční běžkování na ledě

Aby to v čerstvém létě nebyla taková nuda… (pokračování příběhu o mém novém foťáku)

Chystat se na expedici, to neznamená jenom skládat na hromadu věci, zjišťovat informace a vydělávat peníze. Kromě toho všeho a vlastně především to znamená rozhodnout se a pak přesvědčit sama sebe, že to bylo správné rozhodnutí.

Metody na to jsou různé.

Je to pro mě tak trochu nepochopitelné, ale jsou lidé, kteří nevědí, kde jsou Špicberky. No a pak jsou tací, kteří zase netuší, kde jsou Seychely.

hrátky s foťákem.

Občas něco vyjde.